náhled|Endymión na galorománském sarkofágu ze 3. století Endymión (latinsky Endymion) je v řecké mytologii synem élidského krále Aethlia, možná dokonce synem samotného Dia. Je po něm pojmenován kráter Endymion na Měsíci.Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Endymion, str. 40, č. mapového listu 7, Crater Endymion on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA
Endymión byl pohledný mladík, pastýř na hoře Latmos v Karii. Velkou láskou k němu zahořela bohyně měsíce Seléné. Každou noc k němu sestupovala z oblohy, obdivně se na něj dívala, líbala ho a i když ho nikdy nevyrušila z jeho hlubokého spánku, porodila věčně mladému jinochovi prý 50 dcer. Tento počet představuje počet měsíců mezi olympijskými hrami. Jiná verze uvádí naopak 50 synů, ještě jiná jmenuje její tři syny – Paiania, Epeia a Aitóla, z nichž poslední byl zakladatelem Aitólie a stal se praotcem Lédiným.
Odraz v umění náhled|upright=1.2|Spící Endymión, Anne-Louis Girodet-Trioson, 1791, Louvre Tento věčný milostný příběh má mnoho verzí a také mnoho uměleckých ztvárnění, např. Anthonis van Dyck Diana a Endymion (1625), uložen v Prado v Madridu Petr Paul Rubens Diana a Endymion, 1635, Londýn, National Gallery další Endymion a Diana, 1820, od Jacquesa Nicolase Paillota alegorické drama Johna Lylyho Endimion, the Man in the Moon (1591) Endymion, báseň Johna Keatse, 1818, psáno v heroickém dvojverší píseň „My Selene“ z alba Reckoning Night skupiny Sonata Arctica
Reference
Literatura
Kolektiv autorů: Slovník antické kultury, Svoboda, Praha 1974 Vojtěch Zamarovský: Bohové a hrdinové antických bájí, Deus, Praha 2013, Robert Graves: Řecké mýty, Levné knihy KMa, Praha 2004, Guus Houtzager: Encyklopedie řecké mytologie, Rebo, Čestlice 2003, Gerhard Löwe, Heinrich Alexander Stoll: ABC antiky, Ivo Železný, Praha 2005, Gerhard Fink: Kdo je kdo v antické mytologii, Alpress, Frýdek-Místek 2004, Bořek Neškudla: Encyklopedie řeckých bohů a mýtů, Libri, Praha 2003,
Externí odkazy
Kategorie:Hrdinové a postavy řecké mytologie