Franklin Delano Roosevelt [roʊzəvɛltIPA] (30. ledna 1882 – 12. dubna 1945) byl americký politik a státník, 32. prezident USA v letech 1933–1945. Zastával svůj úřad nejdéle ze všech amerických prezidentů (12 let a 1 měsíc) a je jediným, který byl zvolen do svého úřadu více než dvakrát (zvolen byl čtyřikrát). Pocházel z významné americké dynastie nizozemského původu, 26. prezident Theodore Roosevelt byl jeho vzdálený bratranec. Je obecně hodnocen jako jeden z nejlepších amerických prezidentů v historii a patří mezi nejvýznamnější světové státníky 20. století.
Život Do roku 1932 Roosevelt roku 1904 absolvoval Harvard, poté vystudoval právo na Kolumbijské univerzitě (1908). Roku 1910 se stal senátorem ve státě New York. Roku 1912 se stal náměstkem na ministerstvu námořnictva, kde působil do roku 1920, kdy neúspěšně kandidoval na funkci viceprezidenta. V této funkci se podílel na přípravě kontroverzní nové ústavy Haiti (během americké okupace Haiti), která garantovala americké právo na vlastnění pozemků na Haiti.
Ve svých třiadvaceti letech (1905) se oženil se svou sestřenicí Eleonorou, která mu byla po celý život velkou oporou. Měli spolu 6 dětí, z toho 1 syn zemřel brzy po narození.
V roce 1921 Roosevelt onemocněl dětskou obrnou, která na něm zanechala trvalé následky (částečné ochrnutí). Od té doby někdy používal invalidní vozík.
V roce 1928 se stal guvernérem státu New York, zde zahájil své úspěšné tažení proti korupci.
Prezidentství před válkou Roku 1932 se stal demokratickým kandidátem na prezidenta, v této době vyhlásil plán New Deal („Nový úděl“ či "nová dohoda") na řešení následků Velké hospodářské krize. Vláda Franklina D. RooseveltaÚřadOsobaObdobíPrezident Franklin D. Roosevelt 1933–1945Viceprezident John Nance Garner 1933–1941 Henry A. Wallace 1941–1945 Harry S. Truman 1945Ministr zahraničí Cordell Hull 1933–1944 Edward R. Stettinius 1944–1945Ministr války George Dern 1933–1936 Harry H. Woodring 1936–1940 Henry L. Stimson 1940–1945Ministr financí William H. Woodin 1933–1934 Henry Morgenthau, Jr. 1934–1945Nejvyšší státní zástupce Homer S. Cummings 1933–1939 Frank Murphy 1939–1940 Robert H. Jackson 1940–1941 Francis Biddle 1941–1945Ministr pošt James Farley 1933–1940 Frank C. Walker 1940–1945Ministr námořnictva Claude A. Swanson 1933–1939 Charles Edison 1940 Frank Knox 1940–1944 James Forrestal 1944–1945Ministr vnitra Harold L. Ickes 1933–1945Ministr zemědělství Henry A. Wallace 1933–1940 Claude R. Wickard 1940–1945Ministr obchodu Daniel C. Roper 1933–1938 Harry Hopkins 1939–1940 Jesse H. Jones 1940–1945 Henry A. Wallace 1945Ministr práce Frances Perkins 1933–1945
Dne 15. února 1933, když byl již zvolen a připravoval se na převzetí úřadu, na něj při návštěvě Miami spáchal anarchista Giuseppe Zangara atentát. Roosevelt vyvázl bez zranění, ale na následky střelby zemřel chicagský starosta Antonín Čermák.
Po složení přísahy amerického prezidenta dne 4. března 1933 pronesl historický rozhlasový projev, v němž požádal Američany o důvěru. Tento jeho projev byl mimořádně zdařilý a silný, předznamenal tak začátek obratu z krize. Roosevelt pronášel podobné projevy pravidelně i později, vžil se pro ně název „rozhovory od krbu“.
V roce 1934 se jeho administrativa na okamžik ocitla v ohrožení, když skupina bohatých průmyslníků naplánovala vojenský převrat (tzv. Business Plot) s cílem svrhnout Rooseveltovu vládu.http://coat.ncf.ca/our_magazine/links/53/Plot1.html Pro uskutečnění hledali konspirátoři důvěru u generálmajora Smedleyho Butlera – ten ji však neopětoval a o plánech na převrat svědčil před Kongresem Spojených států.Schmidt, Hans (1998). Maverick Marine (reprint, illustrated ed.). University Press of Kentucky. str. 224. .
Na přelomu let 1936 a 1937, kdy vypukla ve Flintu ve státě Michigan stávka dělníků z automobilek a viceprezident J. N. Garner po několika potyčkách dělníků s policií připravoval intervenci, Roosevelt tuto intervenci zamítl a postavil se na stranu dělníků. Stávka přesáhla lokální význam, přivedla ve velkém dělníky tohoto průmyslu do odborů, v konečném výsledku zlepšila jejich životní úroveň a přihrála Rooseveltovi další politické body.
Za druhé světové války Po začátku druhé světové války začal Roosevelt podporovat západní spojence, především Velkou Británii a Francii, v jejich boji proti nacistickému Německu. USA např. vyměnily s Velkou Británií 50,5 zastaralých torpédoborců z první světové války za základny na ostrovech v Karibiku. Prosadil také zákon o půjčce a pronájmu. Spojenectví s Británií stvrdil v srpnu 1941 Atlantickou chartou, společným prohlášením s britským premiérem Churchillem.
Teprve po napadení USA Japonskem v Pearl Harboru v prosinci 1941 začal vést aktivně válku proti zemím Osy (Německo, Itálie a Japonsko), a to na dvou frontách – v Tichomoří a v Evropě.
Zúčastnil se hlavních spojeneckých konferencí tzv. Velké trojky (W. S. Churchill, J. V. Stalin a F. D. Roosevelt) v Teheránu a na Jaltě. V Teheránu (konec roku 1943) se se Stalinem vůbec poprvé osobně setkal. Měl velkou zásluhu na dobrých vztazích západních spojenců s komunistickým (stalinistickým) Sovětským svazem. Roosevelt považoval Stalina za důvěryhodného partnera a zakládal si (zřejmě poněkud naivně) na přátelství s ním, což do jisté míry kalilo jeho vztah s Churchillem (kterého Roosevelt vnímal obezřetně jako exponenta britského imperialismu).
Během jeho poslední volební kampaně v roce 1944 byl již jeho zdravotní stav velmi špatný. Celkové fyzické vyčerpání doprovázely také psychické potíže v podobě depresí a projevy aterosklerózy. Roosevelt přesto dle očekávání ve volbách zvítězil, porazil republikánského kandidáta T. E. Deweyho, a 20. ledna 1945 byl počtvrté slavnostně uveden do úřadu. Tehdy však již jen s obtížemi vnímal své okolí, projevoval se u něj nápadný třes rukou a často byl duchem zcela nepřítomen.
V tomto katastrofálním zdravotním stavu odcestoval na jaltskou konferenci. Na jejím výsledku, velmi příznivém pro Sovětský svaz, se nepochybně podepsala i neschopnost amerického prezidenta vzdorovat Stalinovým požadavkům. Roosevelt tak byl po návratu do USA napadán tiskem i veřejností za to, že jím vedené západní mocnosti Sovětskému svazu v jednáních tolik ustupovaly.
Druhá listina práv Krátce po svém posledním výročním projevu národu z 11. ledna 1944, který kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu četl pro rozhlas, předložil návrh nazývaný jako Druhá listina práv (Second Bill of Rights). Tato listina je též známa pod názvem „listina hospodářských práv“.
Návrh nad stávající základní práva zaručoval pro každého Američana: právo na zdravotní péči, právo na vzdělání, právo na práci za mzdu umožňující nákup základních potřeb, důstojné bydlení a odpočinek,
dále sociální systém, který by poskytoval ochranu před ožebračením způsobeným stářím, nemocí, nehodou nebo nezaměstnaností, tedy:
právo na domov, zdravotní péči, ekonomickou ochranu (penzi) během nemoci, úrazu a nezaměstnanosti, právo na užívání starobního důchodu.
Roosevelt netrval na zanesení těchto práv do Ústavy, ale na její postupné politické implementaci.
Ke Druhé listině práv později, v roce 1979, referoval též český profesor Karel Vašák jako ke „druhé ze tří generací lidských práv“.
Rooseveltův projev byl zaznamenán na film, ale mělo se za to, že se ztratil. Byl nalezen až v roce 2008 dokumentaristou Michaelem Moorem a použit v jeho filmu O kapitalismu s láskou.
Smrt Roosevelt zemřel dva měsíce po návratu z jaltské konference 12. dubna 1945 na mozkovou mrtvici, právě když malířka kreslila jeho portrét. Skonal tak ve vrcholném okamžiku války, kdy se zhroucení hitlerovského Německa očekávalo každou chvíli (nastalo za necelý měsíc). Prezidentský úřad převzal dosavadní viceprezident Harry S. Truman. Kapitulace Japonska (a tedy úplný konec války) nastala až v srpnu.
Po Rooseveltově smrti bylo stanoveno, že nikdo nemůže být zvolen americkým prezidentem více než dvakrát.
Odkaz v kultuře O setkání Franklina Delano Roosevelta s anglickým králem Jiřím VI. natočil v roce 2012 britský režisér Roger Michell film Královský víkend.
Odkazy Reference
Literatura
WANNER, Jan. Rooseveltův pohled na svět a spojenecká koalice. Historický obzor, 1995, 6 (5/6), s. 98–103.
Související články New Deal
Externí odkazy
Životopis na stránkách Bílého domu Záznam rozhlasového pořadu
Kategorie:Prezidenti USA Kategorie:Guvernéři New Yorku (stát) Kategorie:Absolventi Harvardovy univerzity Kategorie:Absolventi Kolumbijské univerzity Kategorie:Členové Demokratické strany (USA) Kategorie:Americké osobnosti druhé světové války Kategorie:Osobnosti roku časopisu Time Kategorie:Američtí svobodní zednáři Kategorie:Američané nizozemského původu Kategorie:Osobnosti na amerických poštovních známkách Kategorie:Osobnosti na antiguanských a barbudských poštovních známkách Kategorie:Narození v roce 1882 Kategorie:Narození 30. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1945 Kategorie:Úmrtí 12. dubna Kategorie:Zemřelí na cévní mozkovou příhodu Kategorie:Muži