Brno-Ořešín je městská část na severním okraji statutárního města Brna. Je tvořena městskou čtvrtí Ořešín, původně samostatnou obcí, která byla k Brnu připojena v roce 1971. Její katastrální území má rozlohu 3,06 km² a žije zde obyvatel. Podle počtu obyvatel je nejmenší městskou částí Brna. Nachází se na jižním úbočí kopce Horka a její okolí tvoří především zalesněné území Soběšické vrchoviny.
Nejstarší zmínka o Ořešínu pochází z roku 1275. Vesnice patřila zábrdovickým premonstrátům, kteří ji zanedlouho prodali cisterciačkám ze Starého Brna. Se starobrněnským panstvím byl osud vesnice spjat až do poloviny 19. století. Poté byl Ořešín samostatnou obcí a v roce 1971 se stal součástí Brna. Oproti některým jiným okrajovým brněnským částem se mu na přelomu 20. a 21. století vyhnula velká suburbanizace, čímž si zachoval převážně vesnický charakter.
Zalesněné okolí Ořešína je turisticky a rekreačně využíváno Brňany. Ve vesnici se nachází kaple a několik drobných pamětihodností.
Název Základ místního jména Ořešín vychází z osobního jména Ořěch, respektive jeho variant Ořěšě či Ořěcha, k čemuž byla přidána přivlastňovací přípona -ín. Název tedy znamená „ves Ořěchova“.
Poprvé je vesnice zmiňována k roku 1275 pod jménem Horus, jehož původ je nejasný. Může jít o zkomoleninu slova „ořech“, udávána je i možnost s omylem vynechaným písmenem v latinském slově „hortus“, tedy „zahrada“. Další zmínky již uvádějí název Ořešín, v průběhu staletí v mnoha variantách. V roce 1327 je vesnice psána jako Oreschin, o tři roky později Ohresin či Ohrzechin. Na přelomu 17. a 18. století jsou doloženy varianty Woržessin, Oržessin a Woržeschin a během 19. století se objevují poněmčelé verze Ořeschin a Orzeschin i česká jména Ořessjn, Ořeší a roku 1854 poprvé také Ořešín. Tato varianta byla v roce 1924 použita i při úředním stanovení jména vsi. V době Protektorátu byl v letech 1939–1945 používán v němčině název Orscheschin.
Historie Do roku 1850 Východně od Ořešína, v polní trati Za žlíbkem, se v okolí polní cesty poměrně četně vyskytují jinak neobvyklé úlomky pazourku a rohovce. Publikace Vranov u Brna z roku 1940 uvádí starší paleolitické nálezy z ořešínského katastru; později zde byl nalezen kamenný sekeromlat, zřejmě neolitický. Je možné, že se zde nalézala paleolitická osada.Tonar, s. 16–17.
První písemná zmínka o Ořešíně, tehdy uvedeném pod názvem Horus, pochází z roku 1275, kdy je uváděn v listině, podle které má ves za určitý poplatek dočasně, do své smrti, držet Bambo, správce moravského podkomořího Černína z Popovic. Po jeho úmrtí se měla vesnice vrátit do majetku zábrdovického premonstrátského kláštera, k čemuž skutečně došlo. Konvent v Zábrdovicích však byl zadlužený a roku 1327 prodal Ořešín starobrněnským cisterciačkám, které pro tuto transakci použily finance věnované jejich zakladatelkou, královnou Eliškou Rejčkou. Vesnice se tak stala součástí starobrněnského panství, v němž zůstala až do poloviny 19. století. Cisterciačkám ze Starého Brna patřil tento majetek do zrušení kláštera v roce 1782; Ořešín byl spravován v rámci jejich cacovického statku.Kuča, s. 317. Od konce 16. století stál v čele vsi rychtář.
náhled|Ořešín na mapě prvního vojenského mapování z 18. století V roce 1657, po třicetileté válce, byl Ořešín tvořen devíti usedlostmi, z nichž jedna, místní dvůr, byla pustá. Poplužní dvůr, opuštěný za nedávných válečných událostí, byl ve druhé polovině 17. století rozdělen na poloviny a zanikl. Obnoven byl v roce 1773. Počet devíti domů ve vsi zůstával dlouhá desetiletí stejný, zvyšovat se začal až v poslední čtvrtině 18. stoletíFasora–Štěpánek, s. 802. díky poddanské a pozemkové reformě, která zde byla včetně raabizace a definitivnímu zrušení a rozparcelování dvora provedena roku 1784.Fasora–Štěpánek, s. 803. Po zrušení kláštera cisterciaček spravoval od roku 1782 starobrněnské panství, včetně Ořešína, státní náboženský fond. Panství koupil v roce 1825 starobrněnský advokát Franz rytíř Heintl, od jehož synů ho roku 1843 získal Eduard kníže Schönburg-Hartenstein, který ho držel několik let do zrušení patrimoniální správy.Fasora–Štěpánek, s. 805. Většina obyvatel vsi se až do konce 19. století živila zemědělstvím.Fasora–Štěpánek, s. 804.
Po roce 1850 Po vzniku obecního zřízení byl od roku 1850 Ořešín coby samostatná obec součástí politického okresu Brno-venkov, v němž setrval až do roku 1971, kdy byl přičleněn k Brnu a zahrnut tak do okresu Brno-město.Tonar, s. 9. Příslušnost k soudním okresům byla složitější. V letech 1850–1855 spadal do soudního okresu Brno-horní předměstí. Toho roku byly brněnské soudní okresy spojeny v jeden s názvem Brno, jenž byl v roce 1892 opětovně rozdělenKuča, s. 209. a Ořešín se stal součástí soudního okresu Brno-okolí. V něm se nacházel až do roku 1949, kdy byly tyto územní jednotky zrušeny.Kuča, s. 217.
V roce 1850 se ze starobrněnského panství stal hospodářský velkostatek, kterému v okolí Ořešína patřily především lesy. Velkostatek dědili potomci knížete Eduarda, takže zůstal v majetku rodu Schönburg-Hartenstein až do roku 1945, kdy byl na základě Benešových dekretů vyvlastněn. Lesní revír byl přičleněn ke Školnímu lesnímu statku brněnské Vysoké školy zemědělské.Tonar, s. 205.
náhled|vlevo|Ořešín na pohlednici z doby nedlouho před první světovou válkou V letech 1907–1908 byla ze sousedních Jehnic postavena do Ořešína silnice (dnešní ulice Klimešova). Plánováno bylo i její prodloužení z horní části vsi přes les do Útěchova, které bylo nejprve odloženo a následně, ještě před první světovou válkou, zrušeno, neboť by se na takovou investici musela malá obec silně zadlužit. K roku 1911 byl ze zdejších živností evidován hostinec, prodej tabáku a kořalky a tři obchody. Toho roku byla v Ořešíně založena dělnická tělocvičná jednota a v roce 1913 sbor dobrovolných hasičů. V první světové válce padli čtyři místní občané.Fasora–Štěpánek, s. 808. Roku 1920 založili Ořešínští SokolFasora–Štěpánek, s. 809. a tehdy zde vznikla také knihovna.Tonar, s. 121. Počátkem 20. let byla založena federovaná dělnická tělocvičná jednota.Tonar, s. 194. V roce 1930 byla obec elektrifikována a během první republiky byla postavena hasičská zbrojnice. Jako obecní úřad sloužila od té doby obecní pastouška, kde byla umístěna i knihovna.Tonar, s. 119–120. Ve 20. letech zde místní občan vybudoval jediný větší podnik ve vsi: rodinnou strojírenskou dílnu, která se úspěšně rozvíjela, a to až do roku 1945, kdy ji musel kvůli nedostatku místa přestěhovat do Slavkova u Brna. Ve 30. a 40. letech zde také fungovala malá tkalcovská dílna, po válce přesunutá do Rozhraní.Tonar, s. 84–87. V celostátních i komunálních volbách vítězily v Ořešíně levicové strany, národní socialisté, sociální demokraté a komunisté. Během přelomu 19. a 20. století se totiž postupně proměnila skladba obyvatelstva: v roce 1924 zde žili již pouze dva sedláci, zatímco se zvyšoval počet domkářů, kteří převážně pracovali jako dělníci v průmyslových závodech v okolí (v Jehnicích, České, Adamově, Brně).
Během druhé světové války byli v německých koncentračních táborech coby političtí vězni zabiti dva ořešínští občané. Koncem dubna 1945 umístila ustupující německá armáda jedno ze svých velitelství do blízkých Jehnic, takže se němečtí vojáci i s technikou objevili i v Ořešíně. Část vsi se dokonce musela vystěhovat. Přímé boje se však obci vyhnuly, pouze několik domů bylo při ostřelování poškozeno.Fasora–Štěpánek, s. 810. Z Ořešínských nezemřel nikdo, avšak byly zabity dvě ženy z jiných vsí, které se zde schovávaly před boji.Tonar, s. 97. Vesnice byla osvobozena rumunskou armádou ráno 9. května 1945. V poválečné době měli i v Ořešíně politickou převahu komunisté, národní socialisté si však udrželi pozici předsedy místního národního výboru (starosty), a to i po únoru 1948. Dne 17. října 1949 byl zahájen provoz autobusové linky Dopravního podniku města Brna z Řečkovic přes Mokrou Horu a Jehnice do Ořešína. Malý rybníček na návsi byl v roce 1950 nahrazen betonovou požární nádrží (zrušenou krátce po roce 2000).Tonar, s. 127. Kvůli nízkému počtu zemědělců, který se vzhledem k malé výměře polí snižoval dlouhodobě, zde v rámci kolektivizace zemědělství nevzniklo jednotné zemědělské družstvo, ale místní hospodáři byly v roce 1957 donuceni vstoupit do Státního statku Jehnice. V 50. a 60. letech byl v obci zaveden vodovod, kanalizace a veřejné osvětlení.Fasora–Štěpánek, s. 811.
náhled|Prostor bývalého dvora, dnešní ulice U zvoničky Záměr o připojení Ořešína k Brnu se objevil již v roce 1960. Podle tehdejší nerealizované myšlenky se měla obec připojit k Jehnicím a ty následně k Brnu. O definitivním přičlenění k městu rozhodly orgány komunistické strany v roce 1967, události následujícího roku však provedení odložily. Ořešín se společně s několika dalšími obcemi stal součástí Brna 26. listopadu 1971 (kdy se konaly městské volby), začleněn byl městského obvodu Brno VI-Řečkovice.Ústřední věstník České socialistické republiky, částka 10, č. 20/1971, str. 153 Od 1. května 1972 byl součástí městské části Brno-Řečkovice,Ústřední věstník České socialistické republiky, částka 6, č. 10/1973, str. 56 která však byla krátce poté zrušena a její území, včetně Ořešína, 21. září 1972 přičleněno k městskému obvodu Brno V.
Místní knihovna se v roce 1972 stala pobočkou městské Knihovny Jiřího Mahena.Tonar, s. 122. Téhož roku byly pojmenovány ořešínské ulice. Při novém rozčlenění Brna po sametové revoluci se Ořešín stal k 24. listopadu 1990 samosprávnou městskou částí Brno-Ořešín. Počátkem 90. let 20. století byla ves plynofikována, v tomto desetiletí byl také severně od vesnice postaven ořešínský vodojem. V letech 2004–2005 byl vybudován druhý vodojem v katastru městské části, vodojem Jehnice v ulici Jasná.Tonar, s. 198. Tehdy byl také přestavěn sportovní areál v horní části Klimešovy ulice, v letech 2007–2008 se modernizace dočkal sportovní areál Sokola v Drozdí ulici a roku 2008 byla postavena nová hasičská zbrojnice. Coby vůbec první školní zařízení ve vsi byla v roce 2011 postavena kontejnerová mateřská škola, vůbec první školka tohoto typu v Brně. Roku 2018 došlo k přesunu ořešínské radnice a knihovny z dlouhodobě nevyhovující bývalé obecní pastoušky v Ronovské ulici do zrekonstruované bývalé barokní hájenky z roku 1744 v ulici U zvoničky. Upraven byl i přilehlý prostor včetně zvonice, která byla změněna na kapli.
Urbanistický vývoj
náhled|vlevo|Císařský otisk stabilního katastru Ořešína z roku 1826 Katastrální území Ořešína vzniklo před rokem 1826, kdy byl pořízen stabilní katastr. Jednalo se o malou ves se shlukovou zástavbou, jejímž základem byla severojižní cesta z Mokré Hory do Útěchova, dnešní ulice Drozdí a horní část ulice Klimešovy (od návsi nahoru), vedoucí v prostoru vesnice po spádnici. Čtvercová náves, uprostřed s křížkem, byla obestavěna několika hospodářskými statky. Na západ, po vrstevnici, vybíhala krátká slepá ulička, dnešní ulice U zvoničky, opět se zástavbou, zčásti tvořenou pozůstatky bývalého ořešínského dvora (v jeho prostoru se nacházela také tehdejší hájenka, nyní radnice). Právě návsí a touto ulicí byl tvořen Ořešín až do poloviny 18. století. Teprve po roce 1750 začala vznikat shluková, převážně domkářská zástavba podél cesty na Útěchov, dnešní horní část ulice Klimešovy, včetně ulice Ronovské. Domy byly v roce 1826 již vybudovány z nehořlavého materiálu, dřevěné byly stodoly u statků.
náhled|Rodinná zástavba z 90. let 20. století v ulici U zvoničky