Litavské vrchy (německy ) jsou malé nízké pohoří na východě Rakouska nedaleko hranic se Slovenskem a Maďarskem. Nazývají se podle řeky Litavy, která je ze severu obtéká. Po staletí fungovaly jako přirozená bariéra mezi Rakousy a Uhrami, od roku 1920 po nich vede zemská hranice mezi Dolními Rakousy a Burgenlandem.
Geografie Litavské vrchy jsou asi 35 km dlouhý a 5 až 7 km široký hřeben na rozhraní Vídeňské pánve a Malé Dunajské nížiny, ukončený Karnuntskou branou na severovýchodě a Novoměstskou branou na jihozápadě. Jde o nejvýchodnější výběžek celého systému Alp, v části zvané Hory východně od řeky Mury. Na severovýchodě na ně geologicky navazují Malé Karpaty (část Hainburské vrchy).
Nejvyšším bodem je Sonnenberg (484 m n.m.) na západním konci pohoří, ve střední části je nejvyšší Kaiser Franz Joseph-Warte (443 m). Hřeben je hustě zalesněn, převažují listnaté porosty dubu, habru a buku lesního. Na jihovýchodních svazích, tedy na burgenlandské straně příkře klesající k Neziderskému jezeru, se prostírají vinice.
Masiv převyšuje okolní rovinatou krajinu o 200–250 metrů ze severozápadní strany a o zhruba 300 metrů ze strany jihovýchodní.
Geologie Pohoří je budováno z ruly a svoru, na nichž leží vrstvy vápence známého jako Leithakalk. Má většinou takovou čistotu, že ho lze použít na výrobu křídy.
Významné lokality vápenopískových nalezišť řazené abecedně dle historického seznamu (zahrnuje i místa mimo pohoří, označena hvězdičkou): Bad Deutsch-Altenburg*, Breitenbrunn, Hainburg an der Donau*, Hundsheim*, Kaiserstein u Kaisersteinbruchu, Kroisbach (Fertőrákos)*, Loretto, Mannersdorf, Müllendorf, St. Margarethen*, Sommerein, Stotzing, Winden a Wöllersdorf*. Kvalitní vápenec se v minulosti těžil ve velkém rozsahu a dopravoval se povozy do 30 km vzdálené Vídně, hlavního města mocnářství. Zde se kámen používal na stavby komunikací.
Elias Hügel (1681–1755), císařský sochař, kameník a stavitel barokních kostelů v první polovině 18. století, byl ve své době největší odborník na kámen v lomech Litavských vrchů. O 250 let později, po druhé světové válce, pracoval v Mannersdorfu Friedrich Opferkuh (1923–1993) jako kameník a sochař, a jako řemeslník to dotáhl až na učitele na univerzitě.
Osídlení Kopce jsou osídleny jen podél úpatí. Největším městem pod Litavskými vrchy je burgenlandské hlavní město Eisenstadt, dalšími městy jsou Mannersdorf s velkou cementárnou a okresní města Most nad Litavou a Nezider. Z dalších je významnější město Purbach a železniční uzel Parndorf. Kromě německy hovořících Rakušanů žije v této oblasti i významná menšina Chorvatů.
Severovýchodní část pohoří při obci Bruckneudorf slouží jako cvičiště rakouského spolkového vojska. Strategicky byly Litavské vrchy vždy významné, protože tvořily ochranný val proti útočníkovi z východu, poslední před samotnou Vídní. Ve dvojměstí Bruck–Bruckneudorf (maďarsky Királyhida) býval hlavní přechod mezi Rakouskem a Uherskem na silnici (a později i železnici) Vídeň–Budapešť, hranice zde vedla po řece Litavě. Za Rakouska-Uherska zde existoval velký vojenský tábor, kam Jaroslav Hašek lokalizoval část děje svého románu Osudy dobrého vojáka Švejka.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Pohoří v Rakousku Kategorie:Geografie Dolních Rakous Kategorie:Geografie Burgenlandu Kategorie:Vídeňská pánev Kategorie:Hory východně od řeky Mury