vpravo|náhled|upright 1.6|Zahrada Anne Hathawayové Venkovská zahrada je lidmi upravený pozemek s uměle vysázenou vegetací a dekorativními doplňky. Venkovská zahrada je typická barevností. Je to rázovitý rustikální styl zahrady, který používá neformální design, tradiční materiály, husté výsadby a někdy i směs okrasných a jedlých rostlin. Často bývá vyzdobena předměty a dekoracemi napodobujícími denní potřeby venkovanů a imitující původní přírodní materiály rustikálními, romantickými, vesnickými doplňky. Klasické venkovské zahrady dosáhly svého vrcholu popularity ve viktoriánském obdobím (1837–1904).
Velikostí nebývá rozlehlá a neslouží často k rekreaci, ale jako ozdoba okolí sídla. Ve venkovské zahradě 21. století rostou stromy a nebo keře, které odpovídají charakteru místa a doplňky napodobují některé historické období (gotika, romantismus), nebo venkovské prostředí. Venkovská zahrada může obsahovat i část pro pěstování zeleniny a koření, nebo jsou byliny a zelenina volně namíchány v porostu.
Protože venkovské zahrady nebo zahrady v takto stylizované úpravě mohla vlastnit, založit a udržovat většina obyvatel, výzdoba silně podléhala a podléhá vlnám módnosti. Některé venkovské zahrady nesou silný dotyk individuality jejich majitele. Stejně jako původní anglický styl jsou tyto zahrady zpravidla spíše půvabná dílka než architektonické skvosty. Úpravy zahradní architektury ve venkovské zahradě, jsou někdy prováděny podle zásad sadovnické tvorby.
náhled|Venkovské stavení se zahradou, rok 1878, Adel
Vývoj
Původ venkovské zahrady Venkovské zahrady v podobě ohrazené prostory s kvetoucími rostlinami, bylinami a zeleninou se objevují po celé historické období a přirozeně svým dílem pokrývají samozásobitelské potřeby domácnosti. Během římské říše se pěstování okrasných rostlin, především růží, z římských zahrad rozšířilo i do odlehlých oblastí. Po pádu Říma a během neklidného období středověku v Evropě byla ve středověké zahradě většina zahradnických plodin pěstována pro obživu.
náhled|Německé venkovské stavení se zahradou, počátek 18. století
V klidnějším tudorovském období v Anglii (1485 až 1603) se venkovské zahrady mohly rozvíjet. Obyvatelé venkova pěstovali jednoduché, odolné rostliny, které často nazýváme „rostliny venkovské zahrady“.
Vesnické zahrady, které se objevily v alžbětinské době zřejmě vznikly jako místní zdroj pro byliny a plody.Jedna z teorií praví, že vznikly po černé smrti (morová epidemie) v roce 1340, když epidemie zahubila množství rolníků byly k dispozici opuštěné vesnické domy s osobními zahradami. Podle pověsti o jejich původu z konce devatenáctého století,Anne Scott-Jamesová v The Cottage Garden (London: Lane) 1981, demythologizuje původ anglické zahrady ve venkovském stylu a její poklady topiary mezi zeleninou, bylinkami a květinami. Populární teorie pravila, že mají svůj původ v 17. století. byly tyto zahrady původně vytvořeny venkovany, aby mohli do jídla přidávat bylinky a pěstovat květiny pro výzdobu. Helen Leachová analyzovala historický původ romantické vesnické zahrady a zahradní styl podrobila přísné historické analýze. Došla k závěru, že jejich počátky byly v menších zahradách dělníků v devatenáctém století. Důležitý byl objev a rozšíření skupiny jednoduchých vytrvalých rostlin přes literární práce J. C. Loudona. Loudon pomáhal s návrhem na panství v Oxfordshire, kde byli zemědělští dělníci a malé zahrady, kde mohli pěstovat potraviny a chovat prasata a slepice.A Biographical Dictionary of British Architects, 1600–1840, Howard Colvin, Yale University Press, 2008 , p 659
náhled|Použití hrnkových květin ve venkovské zahradě, Hameau de la Reine (Versailles, Francie)
Vznik venkovské zahrady je proto spojován s dělnickými a rolnickými chalupami. Jejich přerod v stylizovanou verzi venkovské zahrady jako úmyslný styl výsadby vznikl nejspíše v Anglii na konci 19. století, v reakci na strukturovanější a důsledně udržované zahrady, které používají pravidelný symetrický styl, šablonovitý vzhled. Její vznik lze dát do souvislosti s humanistickou glorifikací venkovského života, tedy její poetické a fantazií upravené romantické podoby. V průběhu 18. století, kdy jsou moderní romantické úpravy parků ve stylu anglického přírodně krajinářského parku vznikají i ferme ornée, jejichž součástí jsou právě stylizovaná venkovská stavení. Jak lze vidět u zámku Petit Trianon vytvořeném na přání Marie Antoinetty v parku ve Versailles, jsou u nich upravené venkovské zahrady. Zahrady v Petit Trianon nebyly jen malé zelinářské zahrady mezi budovami. Květiny byly všude v Petit Hameau. Anglické přírodně krajinářské parky jsou považovány za předchůdce venkovské zahrady. Je důležité si ale uvědomit, že na rozdíl od anglických přírodně krajinářských parků Capability Browna, které byly jednoduše tvořeny trávníky, stromy a vodou, zahrady Petit Trianon byly plné květin.
náhled|Tlumící modrá barva dává nenásilně vyniknout světlé budově. Jedna ze zahrad ferme ornée v Petit Trianon v parku ve Versailles, Francie
Nejstarší původní zahrady ve venkovském stylu byly ekonomičtěji zaměřené než jejich moderní následovníci – byl kladen důraz na zeleninu a užitkové byliny, nacházelo se v nich několik ovocných stromů, někdy včelí úl a dokonce i domácí zvířata. Květiny byly použity k vyplnění mezery mezi nimi. V průběhu doby se květiny staly dominantními. Tradiční venkovská zahrada byla obvykle uzavřená, ale nebylo to nezbytným pravidlem. Typické květiny, které jsou společné vesnickým zahradám jsou slézové růže, macešky a stračka (ostrožka), všechny tyto tři druhy jsou rozšířené v devatenáctém století. Pěstovaly se původní druhy růží, jednoduše kvetoucí sedmikrásky a bylinky. Květiny v prvních takových zahradách sloužily spíše výzdobě kostela a náboženským účelům, stejně jako květiny ve středověkých zahradách. Umělecké tvarování keřů mělo spíše tradiční formy. Jako dekorace do původní zahrady ve venkovském stylu byly přidávány sluneční hodiny, rustikální lavičky a okrasné rostliny v nádobách.
náhled|Nádhera, množství a jasné barvy květin na ploše podtržené světlou zeleninou působí kontrastně a potlačují pocit zchátralosti ze vzhledu budovy; jedna ze zahrad ferme ornée v Petit Trianon v parku ve Versailles, Francie
Historie stylu tradiční anglické vesnické zahrady
Počátky Přirozený design venkovské zahrady byl rozvinut Brity. Básník Alexander Pope byl časný zastánce méně formálních přírodních zahrad. Ale i další spisovatelé 18. století, včetně Josepha Addisona a lorda Shaftesburyho, podporovali méně formální a přírodní zahrady. Vývoj venkovské zahrady lze vysledovat v časopise () (1848–1961), editovaném Williamem Georgem Johnsonem, kde se klade důraz přímo na okrasné květiny – karafiáty a primule v pestrých odrůdách, které byly původně šlechtěny soutěživými úředníky jako hobby. náhled|výsadba ve stylu vesnické zahrady u cisterciáckého kláštera
William Robinson a Gertrude Jekyll William Robinson a Gertrude Jekyll pomáhali popularizovat nepravidelné zahrady v mnoha knihách a časopisech. Robinsonova Divoká zahrada (), publikovaná v roce 1870, obsahovala v prvním vydání esej na téma Zahrada britských planých květin ("The Garden of British Wild Flowers"), který byl vyřazen z novějších vydání. p. 63f. V jeho Anglické květinové zahradě (The English Flower Garden), byly ilustrovány zahrady v hrabství Somerset, Kent a Surrey. William Robinson poznamenal: "Jedno z ponaučení malé zahrádky je, že jsou tak hezké, proto, že je možné získat dobré výsledky z jednoduchých materiálů." p. 63f. Od roku 1890 se svou celoživotním přítelkyní Gertrude Jekyll uplatňuje principy venkovské zahrady na více strukturované vzory u poměrně velkých zahrad. Její Barvy v kvetoucí zahradě () (1908) jsou přetiskovány dodnes.
Vrchol stylu tradiční anglické vesnické zahrady
Arts and Crafts Movement a William Morris náhled|zámecká zahrada zámku Sissinghurst ve stylu vesnické zahrady William Robinson a Gertrude Jekyll byli součástí hnutí , stali se hybateli architektury a řemesel na konci 19. století. Prosazovali návrat k výsadbě v neformálním stylu který byl odvozen z romantické tradice skutečné anglické venkovské zahrady. Výstava zahájila pohyb směrem k idealizovanému přírodnímu stylu venkovské zahrady. Zahrady podle návrhů William Robinson a Gertrude Jekyll byly často spojovány s hnutím . Oba byli ovlivněni Williamem Morrisem, jedním z vůdců hnutí . Robinson citoval Morrisovy názory odsuzující kobercové výsadby, Gertrude Jekyll sdílela Morrisův mystický pohled na přírodu a použila kresby květinových motivů pro zahradnický styl. Když Morris postavil svůj „Red House“ v Kentu, byl ovlivněn novými nápady v oblasti architektury a zahradnictví "staromódní" zahrady se náhle stalo módním doplňkem mezi britskou uměleckou střední třídou a estetika venkovské zahrady se stala moderní i v Americe. náhled|zámecká zahrada zámku Sissinghurst
Snad nikdy předtím ani potom nebyly rostliny a jejich pěstování takovým středobodem zájmu široké veřejnosti. Díky propagátorům jako Gertrude Jekyll a Vita Sackville-West se skromné venkovské zahrady staly populárními. Jako specifický architektonický styl se výrazně prosazuje ve dvacátém století s rozvojem rekreace pro širší vrstvy obyvatel. Prochází obdobími, kdy jsou architektonické doplňky střídavě vykládány jako romantické a nebo kýčovité. V současné době se vesnické zahrady často rozvíjí směrem k větší historické věrohodnosti, což jejich estetice výrazně prospívá.
Vita Sackville-West náhled|zámecká zahrada zámku Sissinghurst – menší různorodost, světlé a studené barvy kompozici zklidňuje Na počátku dvacátého století byl termín venkovská zahrada () byl použit i pro označení tak velké a sofistikované zahrady jako Hidcote Manor, který Vita Sackville-West popsala jako "glorifikovanou venkovskou zahradu",Vita Sackville-West, "Hidcote Manor", Journal of the Royal Horticultural Society 74 (1949:476-81), as noted by Brent Elliott in "Historical Revivalism in the Twentieth Century: A Brief Introduction" Garden History 28.1, Reviewing the Twentieth-Century Landscape (Summer 2000:17-31) harmonie barev zde byly pečlivě vyladěné a kontrolované. Vita Sackville-West přijala tento vzor pro svou vlastní "venkovskou zahradu", jednu z mnoha zahrad na zámku Sissinghurst. Mínila vytvořit zahradu, kde se kvetoucí keře mísí s růžemi,Starobylé růže Vita Sackville-West znovuobjevila, byly vyšlechtěny francouzskými pěstiteli v letech 1830 a 1840. Viz Graham Stuart Thomas, 'Staré keřové růže' (The Old Shrub Roses). byliny s cibulovinami, popínavými rostlinami, které šplhají přes ploty. Chtěla vytvořit takovou zahradu, kde sazenice vzrostou tam, kde dopadnou semena. Zahradu, které bude vzorem příroda. Její populární a obdivovaný park ve stylu venkovské zahrady působí jako kultivovaný přírodně krajinářský park.
Ideály šířili také umělci, jako malířka akvarelů Helena Allingham (1848–1926).
Venkovská zahrada ve Francii byla obdivována malířem Monetem, který založil vlastní zahradu v Giverny, která je výstižným příkladem evropské venkovské zahrady. Rozlehlá zahrada je přeplněna rozmanitou výsadbou bohatou na barvy. V zahradě lze najít i rozlehlé vodní plochy. V moderní době se označení vesnická zahrada používá k popisu jakéhokoliv neformálního zahradního stylu, s použitím designu a rostlin velmi odlišných od tradiční anglické vesnické zahrady.
náhled|Ratibořice, Staré bělidlo
Moderní vesnické zahrady