Eger či Jager (, , , ) je město v Maďarsku mezi pohořími Mátra a Bükk. Leží na severu země v župě Heves. Žije zde obyvatel. Severo-jižním směrem jím protéká potok stejného názvu.
Město je hojně turisticky navštěvováno, a to jak zahraničními, tak i domácími návštěvníky. Typické panorama města dále charakterizují barokní stavby, minaret z doby osmanské nadvlády, středověký hrad a katedrála sv. Jana a Michala, která je druhá největší v Maďarsku po známé ostřihomské bazilice. Město je známé také díky svým minerálním pramenům a lázním.
Název Původ názvu není znám. Podle jedné z teorií pochází z maďarského označení pro strom olše údajně podle okolního velkého počtu olší. Slovo se objevuje i v dalších místních názvech po celém Maďarsku (např. Zalaegerszeg). Slovo éger pro olši pochází ještě z období před příchodem Maďarů do karpatské kotliny.
Podle jiné teorie pochází z označení bulharského obyvatelstva z doby před příchodem Maďarů do Karpatské kotliny.
Přírodní poměry Podnebí a vodstvo
left|náhled|Město s vinicemi ve zvlněné krajině. Podnebí v Egeru ovlivňuje blízkost zvlněné krajiny a nedalekých kopců. Léta jsou teplá, podzimy bývají tradičně teplejší a suché. V Egeru dosahuje sluneční svit průměru 1420 h ročně. Historicky nejvyšší naměřená teplota zde dosáhla 38,6 °C, nejnižší potom −18,5 °C. Nejvíce prší v červenci (úhrn srážek zde dosahuje 91,1 mm), a nejméně v lednu (27,8 mm).
Městem protéká severojižním směrem potok Egri-patak, který tvoří přirozenou osu celého sídla. Kromě toho je zde několik menších vodních toků, a to potoků Szóláti, Laskó, Eger, Tárkáni, Ostoros a Novaji., Západně od města se nachází umělé jezero Egerszalóki-víztarózó a východně potom jezero Ostrosi-tó. V severovýchodní části města vystupuje 532 m vysoký vrchol Negy-Eded, za nímž následují další kopce podobné výšky.
Flora a fauna
Město obklopují rozsáhlé kopce (leží mezi pohořími Mátra a Bükk) a blíže k městu vinice. V samotném Egeru potom stojí řada parků, např. Érsekkert, zahrada jižně od centra města. Oblíbený je také Alžbětinský dvůr v centru města ().
Historie
left|náhled|Bitva o město s Turky v roce 1687. Maďaři se usadili v 10. století. Do té doby se v oblasti dnešního Egeru střídali Slované s Avary a germánskými kmeny. Teprve během vlády svatého Štěpána I. zde vzniklo sídlo biskupství, ustanoveno bylo již v roce 1009. Město bylo vypleněno při tatarském vpádu v roce 1241.
V období 14. až 16. století zde byl vybudován kamenný hrad. Po bitvě u Moháče se Uhry ocitly v nezáviděníhodné situaci, neboť se městu přibližovalo turecké nebezpečí. Stejně jako celá řada dalších jiných měst byl i Eger vystaven útokům tureckého vojska. Město se stalo velmi rychle klíčovou pohraniční pevností před postupujícími útočníky. V roce 1552 se poměrně malé posádce čítající okolo dvou tisíc lidí podařilo ubránit před mnohonásobnou tureckou přesilou (40 000 útočníků). Obráncům velel István Dobó, Církevní i světští představitelé před Turky uprchli do Košic. Při druhém tureckém obléhání v roce 1596 nicméně pevnost padla a Eger se stal součástí Osmanské říše. Podle záznamů tureckého cestovatele Evliyi Çelebiho, který město navštívil, zde žili spíše příslušníci porobených národů Turecké říše. Město bylo osvobozeno v roce 1687.
Město bylo při příchodu Habsburků značně zchátralé, nedotčeno bylo zhruba 400 domů a v nich žilo především turecké muslimské obyvatelstvo. Následně byl Eger rekatolizován. Navrátilo se sem biskupství (biskup se vrátil z Košic dne 21. března 1688. Místní mešity byly přestavěny na kostely.
Leopold I. prohlásil Eger rok po osvobození královským městem, čímž omezil vliv biskupství, později egerského arcibiskupství, na chod města. Tento stav ale trval pouze krátkou dobu, neboť uvedený statut město ztratilo v roce 1795.
Na počátku 18. století zde došlo k bojům právě proti Habsburkům, během nich město podporovalo maďarské vzbouřence, nicméně ti zde byli poraženi. Po zbytek 18. století Eger nezachvátila žádné větší katastrofa a tak postupně byla realizována již zmíněná barokní přestavba. Působila zde řada řemeslníků, obchodníků a umělců. Do konce století počet obyvatel města atakoval metu dvaceti tisíc. V 19. století město zasáhly epidemie i požáry.
Právě i zde došlo k významným událostem během celoevropských revolucí v roce 1848.
right|náhled|Ulice ve městě na konci 19. století. right|náhled|Pohled na město v roce 1937. right|náhled|Hotel Eger v roce 1988 postavený v brutalistním stylu. Historickým mezníkem bylo zavedení železnice. Eger nebyl napojen na trať Budapešť–Miskolc přímo, ale odbočkou. Kvůli tomu nezažil takový růst, jako některá jiná města v zemi. Podařilo se však uchovat historický ráz města. V roce 1878 zasáhla město ničivá povodeň, místní potok se vylil z břehů po vydatných deštích v nedalekém pohoří. Zničeno bylo cca 40 domů a zahynulo okolo 130 osob. V 30. letech 19. století vznikla místní bazilika podle projektu Józsefa Hída, dokončena byla roku 1836.
Na přelomu století byl Eger znám také jako Maďarské Athény vzhledem k značnému počtu škol a vysokému počtu studentů. Žili zde také dva významní maďarští spisovatelé své doby Sándor Bródy a Géza Gardónyi. Divadlo bylo otevřeno roku 1904, první premiérou zde byla hra právě z pera Gardónyiho. V téže době získal Eger také moderní kanalizaci. Na počátku 20. století byly také položeny základy pro místní Muzeum výtvarného umění.
I přes bohatý kulturní život byl Eger nicméně městem, kde se značná část místního obyvatelstva živila zemědělstvím, chovem dobytka, ovocnářstvím apod. Ekonomický rozvoj byl víceméně pozvolný, od čehož se odrážel i vývoj co se týče růstu počtu obyvatel. V roce 1900 žilo v Egeru 27 675 lidí, o třicet let později město dosáhlo mety třiceti tisíc. Do první světové války zde stály dvě tiskárna, parní mlýny a jedna továrna na tabákové výrobky.
V roce 1908 byla na místní nádraží zavedena i druhá železniční trať, a to dále na sever, do Putnoku.
Rozvoj po pádu Rakouska-Uherska začal velmi pozvolně, ještě v 20. letech se celé Maďarsko topilo v ohromných problémech. Skutečnost, že Eger nepatřil k průmyslověji rozvinutým městům, dokládá i fakt, že zde dlouho neexistovala místní buňka komunistické strany (která se po válce dostala v celém Maďarsku k moci).
V roce 1933 získal od centrální vlády Eger povolení pro to se stát lázeňským městem. Nové lázně byly otevřeny o rok později. O přestavbě původních arcibiskupských lázní do podoby moderního koupaliště se nicméně diskutovalo (byť neúspěšně a neplodně) již na přelomu století, ještě za Rakousko-Uherska.
Během války bylo město bombardováno. Nakonec ustupující německá armáda vyrabovala továrny, zničila všechny mosty a vyhnala domácí zvířata. Po druhé světové válce byly odkryty některé historické budovy. V roce 1968 bylo historické jádro Egeru prohlášeno za památkově chráněné. Díky tomu bylo uchráněno před živelnou výstavbou. Panelová sídliště (např. Felsőváros, doslova horní město, dříve pojmenované po městu Čeboksary, nebo Lájosváros) byla zbudována, nicméně jen na okraji města. V 80. letech byl vybudován obchvat centra města a to bylo uzavřeno do značné míry pro automobilovou dopravu.
Až do roku 2007 byla v Egeru přítomná maďarská armáda a byl posádkovým městem. Poté byly kasárny Istvána Dobó uzavřeny.
Průmysl se vyvíjel na jižním okraji Egeru, okolo ulice Kistályai ut. Vybudována zde také byla přeložka, aby vlaky z Putnoku mohly pokračovat dále do Budapešti a nezajížděly na hlavní nádraží.
Dnes je město vyhledávanou turistickou destinací. V 90. letech vznikly nové nákupní i průmyslové zóny (např. v blízkosti již zmíněného sídliště Felsőváros).
V roce 2016 město povolilo svolávání muezzinem k modlitbě z historického minaretu.
Obyvatelstvo Struktura obyvatelstva
vpravo|náhled|Dochovaný střed města s hradem. vpravo|náhled|Orientální platan v Egeru. Ve městě žilo v roce 2022 zhruba 49 tisíc lidí. Počet obyvatel města dlouhodobě klesá.
V Egeru žilo k 1. lednu 2011 celkem 56 569 lidí, což činí 18,3 % z obyvatelstva župy Heves. Obyvatelstvo průměrně stárne a počet obyvatel Egeru neroste. V roce 2011 byl podíl osob mladších 19 let na celkové populaci města 22 %, podíl osob starších 60 let činil 24 %. Většina obyvatelstva se považovala za Maďary, ale asi 4,6 % Egeřanů se hlásilo k dalším národnostním skupinám, např. k romské, německé a rumunské národnosti.
Náboženský život Dominantně zastoupeným náboženstvím je Římskokatolická církev. Podle údajů ze sčítání lidu z roku 2001 se více než polovina obyvatel Egeru (72,3 %) hlásila k nějakému náboženskému vyznání. V rámci katolických církví se k římskokatolické církvi hlásilo 36 438 osob, k řeckokatolické 495 osob. Ve městě byly také početné protestantské komunity, především reformované (4 516) a evangelické (368). Pravoslavné křesťanství je spíše vyznáním některých národnostních menšin v zemi (Rusové, Rumuni, Srbové, Bulhaři, Řekové) a jejich počet byl v porovnání s celkovým počtem obyvatel města zanedbatelný (46). V celém městě je nicméně zastoupena řada dalších menších křesťanských denominací. Počet osob hlásících se k židovské náboženské obci byl 15. Spousta obyvatel se také k žádnému vyznání nebo náboženství vůbec nepřihlásila.
Obecní správa a politika Administrativní dělení Město se dělí na přibližně 20 městských částí.
Zastupitelstvo a starosta Místní zastupitelstvo má 17 členů a starostu. Tento počet byl stanoven po komunálních volbách v roce 2010. Starostou Egeru je Ádám Mirkóczki.
Znak a vlajka Znak města Egeru tvoří modrý štít s hrotitým podstavcem, na jehož zeleném podstavci stojí hradba se dvěma střílnami a třemi baštami s otevřenými branami. Zleva se rozvětvující stříbrný (bílý) jednorožec drží stříbrný meč se zlatou rukojetí směřujícími vzhůru a na ní se vine zelený had. Na hrotu meče je stříbrná šesticípá hvězda. Na pravé straně se vznáší orel a v pařátech drží otevřenou knihu. Uprostřed hlavy štítu je polovina zlaté sluneční koruny. Štít je lemován barokními zlatými a stříbrnými úponky, vpravo a vlevo od úponků vyhlíží hlava gryfa.
Vlajka Egeru vyobrazuje znak města s dvěma vodorovnými pruhy; červeným a modrým.
Hospodářství Město patří k rozvinutějším částem Maďarska. V hospodářském srovnání byl Eger v roce 2002 na 6. místě v Maďarsku. V roce 2004 zde bylo ekonomicky aktivních 49 % obyvatel. Lidé byli zaměstnáni většinou v terciárním sektoru služeb, následoval sektor průmyslu.
Zemědělství a prvovýroba V severní části města se nachází vápencový lom Eger Felnémeti, který jistým způsobem narušuje souvislý ráz krajiny. V Egeru se však nenachází rozsáhlejší průmysl, který by ovlivňoval nebo ohrožoval místní životní prostředí.
Eger je považován za centrum vinařství v Maďarsku. Vinice obklopují město, resp. oba dva hlavní svahy širšího údolí místního potoka. Na svazích kopce Nagy-eded stojí nejvýše položená vinice v Maďarsku (501 m n. m.) Známé je místní víno Egri bikavér (býčí krev), které odkazuje na boje s Turky a jehož pitím měli v 16. století získat obránci při střetu býčí sílu. Ve městě je mnoho vináren a tradičních, částečně podzemních, vinných sklepů. Nachází se zde např. vinařství Gróf Buttler nebo Nimród Kovács.
Průmysl V Egeru se nachází závod společnosti Aventics a dále společnosti Robert Bosch. Průmyslové oblasti jsou soustředěny na jižním okraji Egeru, poblíž železniční stanice.
Služby a turistika Ve městě stojí větší obchodní centra, jako např. Agria Park, postavená na přelomu 20. a 21. století.
Významným ekonomickým odvětvím je turistický ruch, který se soustředí nejen na místní pamětihodnosti, ale také na lázeňství a využívání místních léčivých pramenů. Město je oblíbené u domácích návštěvníků, cestují sem ale také i turisté z nedalekého Slovenska, většinou na jednodenní výlety. S 303 000 počty přenocování hostů (2012) byl na 11. místě v celém Maďarsku.