Loucký klášter (, Bruck nebo Kloster Louka, ) je premonstrátský klášter ve znojemské městské části Louka, který byl založen roku 1190 přemyslovským knížetem Konrádem Otou (syn Konráda Znojemského) a jeho matkou Marií. Byl jedním z významných klášterů ve střední Evropě a jedním z největších klášterů v ČR, i když celý jeho komplex nebyl nikdy dostavěn. V současnosti se jedná o historickou památku, kterou vlastní město Znojmo, jež část kláštera pronajímá vinařské firmě Znovín. V roce 2017 byl prohlášen národní kulturní památkou České republiky.
Historie
Založení kláštera náhled|Rytina Georga Matthaeuse Vischera z roku 1679 (neuskutečněný projekt přestavby)
Ota, kníže český, kdysi markrabě moravský, založil 25. října 1190, společně se svou matkou Marií, premonstrátský klášter v Louce na počest Panny Marie a svatého Václava. Důvodem založení byly zbožné důvody, v listině je psáno: „pro spásu svou a svých předků.“ Podle Josefa Žemličky se jednalo o Otovu snahu povznést své sídlo, zhustit farní síť a zlepšit duchovní péči ve starém sídelním území větší části znojemského údělu. Této možnosti odpovídá i vývoj kláštera ve 13. století, kdy dochází k růstu počtu jím spravovaných far. Záhy po založení byl klášter obdařen řadou majetků a 27. dubna 1195 ho pod svou ochranu přijal papež Celestin III.
Vztahy s panovníky Roku 1191 zemřel zakladatel kláštera Konrád Ota, který poskytl klášteru největší obdarování. Jeho smrt však na klášter neměla veliký vliv. Dne 7. června 1194 daroval klášteru některé statky Jindřich Břetislav během své výpravy na Moravu. Velkým příznivcem Louckého kláštera byl Vladislav Jindřich, který jej bohatě obdaroval, například bitevním polem u Loděnic, ale i finanční hotovostí. Vladislav Jindřich se dokonce zúčastnil vysvěcení Louckého kláštera, jehož letopočet není znám. Roku 1222 klášter za jeho přítomnosti koupil ves Mramotice za 170 hřiven stříbra a uvažuje se, že tyto použité prostředky pro koupi Mramotic, byly součástí daru právě od Vladislava Jindřicha. Po smrti Vladislava Jindřicha v roce 1222 získal vládu na Moravě Přemysl Otakar I. Ten roku 1226 povýšil blízké Znojmo na královské město, čímž klášteru zabavil některé statky, ale na druhou stranu ho odškodnil jinými majetky, například patronátním právem kostela v Prosiměřicích, dále právem zakládat mlýny a rybníky, také daroval klášteru i právo hrdelní a majetek odsouzených. Loucký klášter později obdaroval i jeho syn a to patronátním právem kostela v Tasovicích roku 1234. Téhož roku pro klášter vydal imunitní privilegium, osvobodil klášter od dávek a daní, robot při opevňování a opravách hradů a měst, od žalob, noclehů, svod a od všech práv beneficiářů či komorníků markrabských.
náhled|vlevo|upright|Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava náhled|vlevo|upright|Detail schodiště náhled|Loucký klášter, v popředí Starý Šaldorf (rok 1898) Přemysl Otakar II. měl k Louckému klášteru blízko, neboť loucký opat, pravděpodobně opat Jindřich, býval jeho kaplanem. V Louckém klášteře pobýval po smrti Přemysla Otakara II. i král Rudolf Habsburský. Dne 4. ledna 1279 zde vydal listinu pro míšeňského markrabího Jindřicha. Jako místo vydání listiny bylo uvedeno „apud Znoymam“, ale předpokládá se, že listina byla vydána v Louce. Rudolf v Louce pobýval ještě jednou o rok později a to dne 11. prosince 1280, kdy vydal listinu pro tyrolského a gorického hraběte Meinharda. Naopak zájem Václava II. o Loucký klášter je doložen ojediněle. Dne 28. června 1294 potvrdil Václav II. Louckému klášteru koupi vsi Oblekovice. Bylo to poprvé a naposledy, kdy se syn Přemysla Otakara II. objevuje výslovně v dějinách tohoto kláštera.
Oproti Václavovi II. po sobě král Jan Lucemburský zanechal více dokladů. Například klášteru udělil právo ustanovovat a sesazovat rychtáře ve Znojmě. Bohatý vztah mezi klášterem a Janem Lucemburským byl založen na věrnosti opata kláštera Jana Lupuse, ale hlavním důvodem udělení několika privilegií byly škody způsobené za bojů Habsburků na moravské hranici. O chod kláštera se staral i Janův syn, markrabí Karel, který musel v roce 1338 zasahovat proti znojemským měšťanům, kteří se spikli a zvolili si nového vlastního hejtmana. Následně přikázal znojemskému purkrabímu, aby zařídil řádné placení desátků vinařů ze Šatova. A když se stal českým králem potvrdil klášteru privilegia udělená jeho předchůdcem, králem Janem.
V roce 1349 předal Karel IV. vládu na Moravě Janu Jindřichovi, který 25. března 1363 potvrdil Louckému klášteru jeho svobody a jurisdikci nad klášterem vyhradil své komoře. Další doklady o vztahu Janu Jindřicha k Louckému klášteru jsou řídké. Nástupcem Jana Jindřicha se stal Jošt. Jošt se v souvislosti s klášterem objevuje nepřímo dne 19. ledna 1376, kdy daroval vsi Práče a Těšetice augustiniánům v Brně. Tento moravský markrabě působil i jako soudce sporů Louckého kláštera a města Znojma. Jošt udělil klášteru právo propinace, a to způsobilo zhoršení odbytu vína obyvatel města Znojma. Za vlády Jošta často vznikaly spory mezi městem a klášterem, došlo ke zpustošení klášterního majetku, dokonce se klášterní komora dostala do finanční insolvence, kterou způsobily Joštovy války s bratrem Prokopem, jejichž součástí byly i boje o Znojmo na počátku 15. století. Vzniklé problémy se později snažil urovnat král Václav IV. a v jeho stopách šel i král Zikmund. Ten obnovil a potvrdil dosavadní práva kláštera a v září roku 1423 vydal společně s Albrechtem rozhodnutí ve sporu mezi měšťany a Louckým klášterem o placení desátků z červeného vína ve prospěch kláštera.
Pobyt panovníků v klášteře V Louckém klášteře je doložen pobyt panovníků Jindřicha Břetislava a Vladislava Jindřicha, dále v klášteře přespával i Rudolf Habsburský. Pravděpodobný je i pobyt Karla IV.
Husitské hnutí náhled|upright|Ukázka stropu náhled|upright|Detail okna
V roce 1425 táhla husitská vojska pod vedením Zikmunda Korybutoviče a Bohuslava ze Švamberka na jižní Moravu. Snažila se dobýt město Znojmo, což se jim ani po dvoutýdenním obležení nepodařilo. Poté se vojsko přesunulo k Louckému klášteru. Dne 12. listopadu 1425 byl klášter dobyt. V Louckém klášteře tak došlo nejen k velké ztrátě na životech, ale i na majetku. Ti, kteří neutekli, byli upálení zaživa uvnitř kláštera. Poničena byla knihovna i archiv, ale přesto se dochovaly některé listiny, dokumenty a knihy. Klášter se podařilo dobýt zpět v roce 1426 a vrátili se do něj kanovníci, kteří běsnění husitů přežili. Ovšem k započetí samotné rekonstrukce kláštera došlo okolo roku 1450, novější literatura uvádí rok 1444. Loucký klášter se z obtížného husitského období brzy vymanil a ze všech moravských klášterů na tom byl nejlépe. Soudí se podle informací z Moravského zemského sněmu konaného dne 23. září 1526. Jelikož Moravský zemský sněm 23. září 1526 přijal usnesení, jakým způsobem se mají kláštery zapojit do války proti Turkům, a loucký opat měl povinnost poslat 20 koní, což bylo nejvíce ze všech moravských církevních statků.
Vyplenění kláštera Během válek měl Loucký klášter obzvlášť nejisté osudy. Stál mimo opevněný areál města Znojma a navíc byl postaven vedle důležité komunikace z Vídně do Znojma. Obdobně na tom byly i klášterní statky, které byly rozptýlené po okolí. Roku 1242 byl klášter vypleněn rakouským vévodou Friedrichem. Poté byl klášter vypleněn nejspíš Rudolfovým vojskem po bitvě na Moravském poli v srpnu 1278, protože dalšího roku (1279) dal Rudolf, již jako správce Moravy, louckým premonstrátům náhradu za škody. Nejhorší vyplenění kláštera, již zmiňované, čekalo premonstráty za husitských válek. Dne 12. listopadu 1425 dobyli husité klášter, jeho budovy poničili a zapálili, dokonce i s mnichy, kterým se nepodařilo uniknout. Husité tu řádili tři dny a byly poničeny klášterní budovy, kaple, stáje, refektář, dormitář a další místnosti. Taktéž byly ničeny obrazy, sochy, zahrady kláštera a bohužel byla pobořena i klášterní knihovna s archivem. Naštěstí se velká část listin, dokumentů a knih dochovala. Získání kláštera zpět na husitech se povedlo v roce 1426 a duchovní chod kláštera se poměrně rychle obnovil. Nová výstavba a rekonstrukce kláštera započala okolo roku 1450, datum není přesně zaznamenáno, novější literatura uvádí rok 1444.
Další katastrofy zažil klášter v průběhu třicetileté války. V roce 1634 klášter postihla povodeň, a proto téhož roku musela být opravována hospodářská stavení. V březnu 1642 zničili Švédové klášterní budovy a v roce 1645 se do kláštera vrátili, jelikož toho roku neúspěšně obléhali město Brno. V Louce byl zajat císařský krajský hejtman znojemský a jihlavský. Mimo jiné se v klášteře ubytoval švédský vojevůdce Torstenson. Klášter byl vypleněn, dále byl nucen zaplatit válečnou kontribuci a tak se stalo, že se zadlužil. V roce 1742 byl klášter obsazen Prusy. Probíhaly války o Slezsko a Prusové obsadili Znojmo i Loucký klášter. Loucký klášter musel zásobovat vínem a potravinami pruského krále Bedřicha II., který byl ubytovaný právě ve Znojmě. Klášter nebyl schopen plnit finanční požadavky Prusů, a proto byli zajati významní členové kláštera.
Zrušení kláštera Dne 29. července 1784 byl klášter zrušen císařským nařízením Josefa II. V té době měl klášter 96 kanovníků. Z konventu se stala vojenská kasárna a při klášterním kostele byla zřízena fara. Po 18 letech byly kasárny zrušeny a Loucký klášter sloužil jako továrna na tabák. Klášterní statky byly ve státní správě a postupně byly odprodávány. Roku 1827 loucké panství koupila rodina Liebenbergova, což byla vídeňská bankéřská rodina. Tato rodina upravila budovy Louckého kláštera na své sídlo, které je nazýváno Novým zámkem. Dále upravila část staršího hradu pro správní účely, který byl nazýván jako Starý zámek. Zbylé části koupili ostatní zájemci. V roce 1851 byl komplex prodán státu. Dočasně byla v budově kláštera vojenská akademie a později opět kasárna a státní vojenský hřebčín pro Moravu a Slezsko.Kais. Königl. Militär-Schematismus für 1875. Wien: Hof- und Staats- Druckerei, 1875, s. 551. ISSN 2220-0533. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:ce0f5290-25c0-11e9-90cf-5ef3fc9bb22f, 14. března 2025. Pozn.: Pod německým názvem Klosterbruck (Louka).https://cs.wikisource.org/wiki/Ott%C5%AFv_slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/Louka_(obec) Byl zbořen tzv. Starý zámek a vybudována budova pro důstojníky. Vzhled Louckého kláštera se tak změnil. Nejstarší část budov kláštera sloužila jako škola. Velký mlýn pod klášterem sloužil jako administrativní budova. V roce 1969 byla stržena barokní brána. Vojáci opustili Loucký klášter roku 1993. Zřízení vojenské kasárny se stalo pro klášter osudným, znamenalo pro něj obrovskou devastaci.
náhled|Projekt přestavby Louckého kláštera od architekta Franze Antona Hillebranta náhled|Areál Louckého kláštera na originální mapě Stabilního katastru. Katastrální území Sedlešovice (Edelspitz). Mapováno 1845, reambulováno 1877–1913.
Opati Nejstarším doloženým opatem byl Georgius,v některých zdrojích uváděný jako Jiří. Tento opat je zmíněn v listině z roku 1201, když svědčil při donaci Přemyslu Otakarovi. Po Jiřím v Louckém klášteře nejspíše působil opat jménem Gerard, který bývá často, ale mylně označován za prvního opata kláštera v Louce. Zúčastnil se vysvěcení klášterního kostela po roce 1202. Opat Gerard je znám ze dvou středověkých fals pro zábrdovické premonstráty k roku 1210. Opat Florián se objevuje se v roce 1220 a dochází za něj ke konsolidaci klášterních majetků konfirmacemi biskupskými i papežskými. Za velmi významného opata je považován opat Jindřich, o kterém se předpokládá, že byl kaplanem Přemysla Otakara II. Jindřich je také doložen jako první loucký opat, který soudil i cizí spory. Opat Dětrich byl dvakrát zvolen do funkce řádového vizitátora. Za jeho vlády došlo k rozšíření počtu kostelů pod patronátním právem kláštera.