Josef Ehrenberger (21. července 1815 Korouhev u PoličkySOA Zámrsk, Matrika narozených 1814–1833 v Korouhy, sign. 1643, ukn. 4485, str.6. Dostupné online – 7. února 1882 VyšehradMatriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv. Petra a Pavla na pražském Vyšehradě) byl český vlastenecký kněz a spisovatel historické prózy.
Život a dílo náhled|Pamětní deska v Solnici na faře věnovaná Josefu Ehrenbergerovi Narodil se v rodině sedláka. Rodiče původně nepředpokládali, že by v budoucnu studoval, neposlali ho proto do školy a až do dvanácti let se učil jen doma. Ve volném čase si četl české knihy z bohaté domácí knihovny. Teprve když se mu narodil mladší bratr, dostali rodiče obavy z odvodu jednoho z nich na vojnu a poslali jej na studie. Na gymnáziu a filozofii v Litomyšli si získal oblibu učitelů svými znalostmi Hájkovy kroniky a prací historika Beckovského, které si přinesl z domova. Studium ukončil absolvováním kněžského semináře v Hradci Králové, na kněze byl vysvěcen 25. července 1841. Až do roku 1868 pak působil jako kaplan a farář ve Skuhrově nad Bělou a v Solnici na Rychnovsku. U obyvatel obou farností měl velký respekt. Byl známý svými působivými kázáními, z nichž některá poslouchal i kralovéhradecký biskup. Měl i hluboké znalosti zemědělství, díky čemuž byl zvolen za předsedu rychnovského odboru hradecké hospodářské společnosti. Na jeho přednášky občas chodil i hrabě Kolovrat. Za zásluhy o rozvoj regionu jej město Solnice jmenovalo čestným občanem. Roku 1868 se stal sídelním kanovníkem Vyšehradské kapituly a čestným konsistorním radou u kardinála.
Literární práce začal uveřejňovat roku 1838 v časopisech Květy, Musejník, Lumír a České perly i v kalendářích; později je vydával vlastním nákladem, případně v nakladatelstvích Dědictví maličkých a Dědictví svatojánské. Těžištěm jeho tvorby byly historické povídky, tehdy velmi populární jako lidová četba. Vyprávěl českou historii s vlasteneckým patosem a snažil se morálně ovlivňovat čtenáře. K jeho dílům patřily např. Ostruhy krále Jana nebo Boj a vítězství pravdy Boží v Čechách. Ke konci života napsal román o výminkářích – Lidé dle starého a nového rázu, čili jak bývá na výminku. Jeho kázání vyšla souborně v letech 1852 – 53 a 1874 – 75.
Charakter většiny Ehrenbergerových prací souvisí s dobou, v níž vznikly, a čtenářstvem, kterému byly určeny. Povídky byly tehdy většinou historické a české dějiny pojímaly s téměř zbožnou vážností, aby v nepříliš vzdělaných čtenářích probudily vlastenecké cítění a národní hrdost. V 70. a 80. letech 19. století ale česká literatura i kultura už výrazně pokročila – více se zaměřila na současnost a vzdělanější vrstvy. Ehrenberger byl oceňován za to, že po dlouhá desetiletí vedl prosté obyvatelstvo správným směrem.
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Josef Ehrenberger na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK
Kategorie:Čeští spisovatelé 19. století Kategorie:Čeští náboženští spisovatelé Kategorie:Čeští spisovatelé knížek pro děti Kategorie:Katoličtí autoři Kategorie:Čeští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Kanovníci vyšehradské kapituly Kategorie:Osobnosti českého národního obrození Kategorie:Pohřbení na Vyšehradě Kategorie:Spisovatelé z Prahy Kategorie:Narození 22. července Kategorie:Narození v roce 1815 Kategorie:Úmrtí 7. února Kategorie:Úmrtí v roce 1882 Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Korouhvi (okres Svitavy) Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Čestní občané města Solnice Kategorie:Duchovní ze Solnice