Anton Johann Haus (13. června 1851 Tolmin – 8. února 1917 Pula) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1869, absolvoval několik cest kolem světa, uplatnil se jako pedagog a později zastával vysoké funkce v námořní administraci. V letech 1913–1917 byl vrchním velitelem námořnictva a za první světové války proslul jako prozíravý stratég na Jadranu. Jako jediný rakousko-uherský námořní důstojník dosáhl nejvyšší hodnosti velkoadmirála.
Život náhled|vlevo|SMS Erzherzog Franz Ferdinand, vlajková loď admirála Hause 1908–1910 Narodil se do slovinsky mluvící rodiny v Tolminu ve Slovinsku, jeho otcem byl podnikatel a statkář Josef Haus (1817–1859). Anton studoval na gymnáziu v Lublani a v roce 1869 vstoupil k rakousko-uherskému námořnictvu. Prošel výcvikem na školní lodi SMS Adria, na lodích SMS Minerva a SMS Helgoland se poté plavil po Středomoří a na Blízký východ. V roce 1873 získal hodnost praporčíka s přidělením k Hydrografickému úřadu v Pule, kde později sloužil také u námořního arzenálu nebo u jednotek námořní pěchoty. V roce 1875 absolvoval kurz pro důstojníky dělostřelectva a kromě služby u válečného námořnictva se uplatnil i jako navigační důstojník na dopravních lodích. Postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1882,Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1882; Vídeň, 1882; s. 10 dostupné online poručík I. třídy 1885).Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1885; Vídeň, 1885; s. 8 dostupné online Na korvetě SMS Frundsberg absolvoval v letech 1885–1886 cestu na Cejlon.Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1886; Vídeň, 1886; s. 106 dostupné online V letech 1886–1890 vyučoval na C. k. námořní akademii v RijeceKais. Königl. Militär Schematismus 1889; Vídeň, 1888; s. 1004, 1019 dostupné online a zde také sepsal v roce 1891 práci Grundzüge der Ozeanographie und maritimen Meteorologie (Základy oceánografie a námořní meteorologie).
K datu 1. listopadu 1894 byl povýšen do hodnosti korvetního kapitánaSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1895; Vídeň, 1895; s. 1095 dostupné online a na výcvikové lodi SMS Alpha doprovázel na cestách kadety námořní akademie. Působil také u sborového námořního velitelství v Pule, krátce v prezidiální kanceláři námořní sekci na ministerstvu války a v letech 1898–1900 byl přednostou IV. odboru u Námořního technického výboru.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1899; Vídeň, 1899; s. 284 dostupné online Mezitím získal hodnost fregatního kapitána (1. listopadu 1897).Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1898; Vídeň, 1897; s. 1132 dostupné online V dubnu 1900 převzal velení korvety SMS Donau, s níž odcestoval na Dálný východ. K datu 1. ledna 1901 byl povýšen do hodnosti kapitána řadové lodiSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1902; Vídeň, 1901; s. 1206 dostupné online a jako velitel křižníku SMS Kaiserin und Königin Maria TheresiaRangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1901; Vídeň, 1901; s. 164 dostupné online se zúčastnil mezinárodních operací při potlačení boxerského povstání v Číně.SKŘIVAN, Aleš a kolektiv: Zdvořilý nezájem. Ekonomické a politické zájmy Rakouska-Uherska na Dálném východě 1900–1914; Praha, 2014; s. 122 ISBN 978-80-86781-23-5 Do Evropy se vrátil v lednu 1902 a byl přidělen ke sborovému námořnímu velitelství v Pule. V létě 1902 doprovázel na císařské jachtě SMS Miramar arcivévodu Františka Ferdinanda při manévrech námořnictva.
Po návratu z východní Asie působil ve Vídni na ministerstvu války, kde zastával funkci přednosty prezidiální kanceláře námořní sekce (1902–1905).WAGNER, Walter: Die obersten Behörden der k.u.k. Kriegsmarine 1856-1918; Vídeň, 1961; s. 139 dostupné onlineHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 297 dostupné online Krátce před odchodem z ministerstva byl povýšen do hodnosti kontradmirála (1. listopadu 1905).Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1906; Vídeň, 1905; s. 1235 dostupné online V letech 1905–1906 byl velitelem záložní eskadry složení z bitevních lodí SMS Wien (velitel Konstantin von Schwarz), SMS Monarch (velitel Eugen von Chmelarž a SMS Budapest (velitel Maximilian Njegovan).Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1906; Vídeň, 1906; s. 162 dostupné online V květnu 1907 byl přidělen ke sborovému námořnímu velitelství v Pule a téhož roku byl od května do října členem rakousko-uherské delegace na II. mírové konferenci v Haagu V lednu 1908 byl jmenován zástupcem velitele námořní základny v Pule a v letech 1908–1910 byl na vlajkové lodi SMS Erzherzog Franz Ferdinand velitelem eskadry.Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1909; Vídeň, 1909; s. 163 dostupné online K datu 1. listopadu 1910 získal hodnost viceadmirálaSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1911; Vídeň, 1910; s. 1357, 1361 dostupné online a v letech 1910–1912 působil ve funkci prezidenta Námořního technického výboru.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 332 dostupné online V červenci 1912 převzal funkci inspektora námořnictvaRang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1912; Vídeň, 1912; s. 9, 151 dostupné onlineHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1913; Vídeň, 1913; s. 342 dostupné online a v únoru 1913 se po Rudolfu Montecuccolim stal vrchním velitelem rakousko-uherského námořnictva, respektive šéfem námořní sekce na ministerstvu války.WAGNER, Walter: Die obersten Behörden der k.u.k. Kriegsmarine 1856-1918; Vídeň, 1961; s. 138 dostupné online Dne 1. května 1913 dosáhl hodnosti admirála.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1914; Vídeň, 1914; s. 1257, 1266 dostupné online Jako velitel námořnictva využíval admirálskou jachtu SMS Lacroma, od srpna 1914 byl jeho vlajkovou lodí SMS Viribus Unitis.
náhled|vlevo|SMS Viribus Unitis, vlajková loď admirála Hause za první světové války Za první světové války vedl své loďstvo s opatrností (velké bitevní lodě opustily pulský přístav jen dvakrát), přesto (nebo právě proto) se mu podařilo dosáhnout nad početně silnějším nepřítelem několika vítězství. Někdy bývá kritizován za udílení rakousko-uherské imatrikulace německým ponorkám, čímž jim umožnil vést neomezenou ponorkovou válku na Středozemním moři, aniž by se zhoršily vztahy neutrálních zemí s Německem. Dne 28. května 1916 byl povýšen na velkoadmirála.Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1916; Vídeň, 1916; s. 11 dostupné onlineSlužební postup Antona Hause in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 66 dostupné online
V lednu 1917 se těžce nachladil v nevytopeném vlaku cestou z Vídně do Puly a následky zápalu plic zemřel 8. února 1917 na palubě lodi SMS Viribus Unitis. Smuteční rozloučení se konalo o dva dny později 10. února, zúčastnil se jej císař Karel I., arcivévodové Bedřich a Karel Štěpán, za armádu náčelník generálního štábu Franz Conrad von Hötzendorf, ministr války Alexander von Krobatin, ministr zeměbrany Friedrich von Georgi, dále také terstský místodržitel Alfred von Fries-Skene. Námořnictvo reprezentovali velitel námořní základny v Pule admirál Eugen von Chmelarž a také Hausův nástupce ve funkci vrchního velitele námořnictva Maximilian Njegovan.POLÁCH, Radek: Admirál Eugen Eduard Emanuel von Chmelarž in: Vlastivědný sborník Novojičínska, svazek 64; Nový Jičín, 2014; s. 54–55 ISBN 978-80-87632-21-5 Anton Haus byl původně pochován na námořním hřbitově v Pule, v roce 1925 byly jeho ostatky přeneseny na hřbitov ve vídeňské čtvrti Hütteldorf.
Od roku 1887 byl ženatý s Annou, rozenou Trenzovou (1857–1924). Z manželství se narodili čtyři synové, z nichž Walter (1890–1891) a Walter (1897–1901) zemřeli v dětství. Nejstarší syn Otto Johann (1888–1969) vystudoval medicínu a byl vojenským lékařem, další syn Leo Anton (1891–1965) byl důstojníkem v c. k. armádě.
Tituly a ocenění Ve funkci vrchního velitele námořnictva obdržel v roce 1913 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 256 dostupné online Byl čestným členem C. k. zeměpisné společnosti a C. k. meteorologické společnosti, v roce 1916 získal čestný doktorát na vídeňské Technické univerzitě. Dále získal čestné občanství v Rijece a v černohorských městech Castelnuovo a Tivat. Během kariéry u námořnictva se stal nositelem řady vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1916; Vídeň, 1916; s. 12 dostupné online In memoriam mu byl v roce 1917 udělen prestižní Vojenský řád Marie Terezie,Seznam nositelů Řádu Marie Terezie v letech 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online s nímž byl na základě řádových stanov spojen nárok na titul barona. Do stavu svobodných pánů byla povýšena vdova Anna s dětmi v roce 1918 (diplom vystaven k datu 1. srpna 1918).Rodina Haus na webu novanobilitas.eu dostupné onlineŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 52 ISSN 0036-5246
Rakousko-Uhersko náhled|vpravo|Pohřed admirála Hause v Pule 10. února 1917 za účasti císaře Karla I. náhled|vpravo|Hrob admirála Antona Hause ve Vídni 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž (1890) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky (1894) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1902) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1905) 60x60pixelů komturský kříž Řádu Františka Josefa (1907) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1909) 60x60pixelů Mobilizační kříž (1913) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1913) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž I. třídy s válečnou dekorací (1915) 60x60pixelů Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1916) 60x60pixelů komandérský kříž Řádu Marie Terezie (1917, in memoriam)
Zahraničí 60x60pixelů Řád pruské koruny I. třídy (1910, Německo) 60x60pixelů Řád knížete Danila I. I. třídy (1910, Černá Hora) 60x60pixelů Námořní záslužný kříž III. třídy (1910, Španělsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu červené orlice (1914, Německo) 60x60pixelů Železný kříž II. třídy (1915, Německo) 60x60pixelů Železný kříž I. třídy (1915, Německo)
Odkazy
Reference
Literatura SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 201–212 (heslo Anton Haus) ISBN 3-7648-2519-7 SONDHAUS, Lawrence: The Naval Policy of Austria-Hungary, 1867-1918; Purdue University Press, 1994; 458 s. (kapitoly VI. a VII., s. 224–301) ISBN 9781557531926
Externí odkazy Anton Haus in: Deutsche Biographie
Kategorie:Velitelé rakousko-uherské floty Kategorie:Rakousko-uherští admirálové Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Železného kříže Kategorie:Nositelé Řádu knížete Danila I. Kategorie:Nositelé Námořního záslužného kříže (Španělsko) Kategorie:Příslušníci Rakousko-uherského námořnictva Kategorie:Narození 13. června Kategorie:Narození v roce 1851 Kategorie:Úmrtí 8. února Kategorie:Úmrtí v roce 1917 Kategorie:Úmrtí v Pule