Libuše Domanínská (4. července 1924 Brno-Královo Pole – 2. února 2021Oznámení o úmrtí emeritní sólistky Opery ND, Libuše Domanínské HodonínVe věku 96 let zemřela pěvkyně Libuše Domanínská), vlastním jménem Libuše Klobásková, provdaná Vyčichlová, byla česká operní pěvkyně, sopranistka lyrického a mladodramatického oboru s tvořivým, kultivovaným hlasem. Je známá ze svých četných koncertních vystoupení v Brně, Vídni, Praze a mnoha dalších měst i států. Ve Státním divadle v Brně hrála a zpívala 10 let, v opeře Národního divadla 35 roků. Nahrávky jejích písní jsou zachyceny na gramofonových deskách Supraphonu, v archivech Československého rozhlasu i televize. Umělecké jméno si zvolila podle Domanína na Moravě, rodiště svých rodičů a místa, odkud pocházel její manžel.
Životopis
Rodina Oba rodiče pocházeli z jižní Moravy, z obce Domanín. Svatbu měli v blízkém Bzenci, v tamní sokolovně 16. července 1922. Otec František měl za sebou mnohaleté zajetí během první světové války, pracoval pak jako inspektor vinné kontroly. Matka se jmenovala Marie, rozená Kolmašová. Měli spolu tři děti, Drahomíru (* 25. dubna 1923), o rok později Libuši a za dalších deset let syna Zdeňka.
Mládí a studium Jako dítě chodila do baletu, ráda recitovala a brzy měla možnost zpívat v rozhlase, či v Lánech prezidentu Masarykovi. Naučila se hře na klavír. Na gymnáziu začala studovat v Košicích, kam se jejich rodina kvůli změně otcova zaměstnání na několik let přestěhovala. V Košicích získala první uznání a titul Košického skřivánka. Pak se rodina vrátila na Moravu a Libuše pokračovala ve studiu na gymnáziu v Brně. V tomto období ji základům zpěvu učila sopranistka Anna Hnátková, manželka vyučujícího profesora Hnátka. Gymnázium kvůli prospěchu v kvintě opustila.
V roce 1939 se pokusila dostat poprvé na brněnskou konzervatoř, kvůli věku přijata nebyla. Rok se učila základům zpěvu u paní Škárové a přihlásila se znovu. To jí bylo 16 let. Zde se jí v prvním ročníku ujala profesorka Hana Pírková (sopranistka z opery Státního divadla v Brně, zemřela roku 1944) a později profesor Bohumil Soběský. U něj studium v roce 1946 úspěšně zakončila. Později vzpomínala, že hodiny klavíru během studií na konzervatoři mívala v Janáčkově zahradním domku, ostatní předměty se přednášely v Orlí ulici, v budově bývalého kláštera.
Válečné období Během druhé světové války byla dne 15. března 1943 totálně nasazena v továrně v rakouském Neunkirchenu. Také tam ráda zpívala tamním zajatcům a svým spolupracovnicím z celé Evropy. Občas směla odtud jezdit domů, také do Domanína na dovolenou, za svým snoubencem, později manželem Jaroslavem Vyčichlem. Profesorka Pírková jí upravila učební program, aby nemusela studium na konzervatoři nastavovat.Kniha Domanínská, str. 9 V roce 1944, v době kdy byla zároveň posluchačkou čtvrtého ročníku konzervatoře, se svým snoubencem jela do Prahy, kde žila jeho matka. Tehdy mu vyslovila svou touhu, zpívat v pražském Národním divadle. Aby se dostala z nasazení v rakouské továrně, nabídl jí angažmá v divadle dirigent Jaroslav Vogel, jenže nacisté uzavřeli divadla, a tak se raději vdala. Ráda vzpomínala na svatební obřad v Bzenci, městě nedaleko Domanína, v tamním Husově sboru. Byla při něm oblečena v uherskohradišťském černožlutém kroji.
Svatbou získala příjmení Vyčichlová. Když později při jednom z vystoupení, kde zpívala pod jménem Klobásková–Vyčichlová, zaslechla vůči svému jménu posměšky, rozhodla se vystupovat pod pseudonymem Domanínská. Pro něj se rozhodla, protože odtud pocházeli její rodiče i manžel.
Po válce v Brně náhled|Mahenovo divadlo v Brně Krátce po osvobození naší vlasti, dne 1. srpna 1945, podepsala smlouvu s brněnskou operou, kde působila v letech 1945 až 1954 a kde nastudovala a zpívala 40 různých rolí v 800 představeních. Ještě jako posluchačka konzervatoře měla na tamním jevišti 11. října 1945 své první pěvecké vystoupení v roli Blaženky ve Smetanově Tajemství. V té době soubor vedl Antonín Balatka a ředitelem divadla byl E. F. Burian. Tehdy se jmenovalo Státní divadlo, nyní Národní divadlo Brno. Vystoupení nové zpěvačky kritika přijala velice příznivě, jak pro její pěvecké kvality, tak pro její mladistvý vzhled. Právě zde již vystoupila s pseudonymem Libuše Domanínská. Dne 7. června 1946 zakončila úspěšně studium na konzervatoři a zároveň měla absolventské vystoupení v roli Vendulky v Hubičce od Bedřicha Smetany. V závěru studií se jí věnovala profesorka, sólistka opery Marie Řezníčková, s níž po dlouhé roky často zpívala na pódiích. Již v roce 1945 Libuše absolvovala v brněnské opeře 21 vystoupení, mimo zmiňované Blaženky zpívala roli Terinky.Kniha Domanínská, str. 13 Poslední „rozlučkovou“ rolí v zaplněném brněnském divadle byla 16. dubna 1955 Rusalka od Antonína Dvořáka.
Národní divadlo v Praze náhled|vlevo|Národní divadlo v Praze Domanínská byla do roku 1955 v Brně operní hvězdou. Stejný status získala v Praze v Národním divadle, kde zpívala v letech 1955 až 1990. K jejímu odchodu do Prahy došlo tak, že operní soubor Národního divadla chystal zájezd vlakem do Moskvy, a jeho vedení chtělo odcestovat a vystupovat v Sovětském svazu v reprezentativním složení. Proto se obrátili na Libuši Domanínskou s nabídkou, aby jela s nimi. Bylo jí zároveň nabídnuto i stálé angažmá, a ač se s Brnem loučila nerada a mnozí přátelé jí odchod zazlívali, přijala je. Na zájezdu v Moskvě zpívala postavu Jenůfy v Její pastorkyni od Leoše Janáčka v tamním divadle Stanislavského a Němiroviče-Dančenka. Tuto roli hrála také poprvé v lednu 1955 v samotném pražském Národním divadle po návratu do Prahy. Přišla sem jako vyzrálá umělkyně, proto také zpívala hlavní role. Kritiky v tehdejším tisku byly vesměs velice příznivé.Kniha Domanínská, str. 27
Zahraniční vystoupení náhled|180 px|Volksoper ve Vídni Se souborem opery Národního divadla začala jezdit do zahraničí, také do tzv. západních zemí. Roku 1958 byla na Světové výstavě v Bruselu, i tam zpívala Jenůfu v Její pastorkyni. O rok později spolu s řadou sólistů absolvovala umělecký zájezd na Holandský festival. Soubor vystupoval v Amsterdamu, Rotterdamu a Haagu, ona sama zpívala hlavní roli v Kátě Kabanové. V roce 1960 vystoupila na Festivalu Jeana Sibelia ve finských Helsinkách a roku 1964 v Edinburghu. Byla hostem brněnského Státního divadla na jeho zájezdu v roce 1965 do Barcelony, a zpívala i v Lipsku v tehdejší NDR. V roce 1968 účinkovala na operních scénách v italských městech Reggio Emilia, Bologna a Brescia. Ještě téhož roku pak zpívala Káťu Kabanovou se souborem ND v Teatro Colón v argentinském hlavním městě Buenos Aires. V roce 1969 hostovala v belgickém Gentu a opět v Bruselu.
Domanínská také často vystupovala ve Vídni. Poprvé zpívala na tamní Volksoper v němčině roku 1959 hlavní roli Abigail v opeře Nabucco od Giuseppe Verdiho, kterou jí nabídl (ač ji neznal) italský dirigent Arteo Quardi. Po úspěšném vystoupení a příznivých kritikách v rakouském tisku sem jezdila zpívat tuto roli až do roku 1964, měla zde téměř stovku repríz.Kniha Domanínská, str. 33
Rodinné zázemí Její manžel (zemřel roku 1977 ve svých 57 letech) ač neměl hudební vzdělání, ji podporoval a byl často na jejích koncertech v hledišti. V roce 1951 byl jako příznivec Sokola, prezidentů Masaryka a Beneše vězněn a po propuštění směl dělat jen pomocného baliče zboží v módních závodech. To bylo nepříjemné období i pro ni. V divadle se jí tehdy zastal dirigent František Jílek.
Později byl manžel úředníkem. Pořídili si chalupu v Krkonoších, kam za nimi často jezdívali s rodinami kolegové z opery Národního divadla, Beno Blachut, Ivo Žídek. Přátelila se i s dalšími kolegy – Eduardem Hakenem, Marií Podvalovou.
Více ze života Angažovala se v mírovém hnutí, tehdejších organizacích Svaz československých dramatických umělců a Svaz československých skladatelů a koncertních umělců.Kniha Domanínská, str. 43
V letech 1974 až 1978 učila mladé zpěvačky na Pražské konzervatoři. Pak žila střídavě v Praze a u svého bratra na Moravě.
Vyznávala tato životní kréda: Žít bez závisti, chápat bolest druhých a pomáhat mladým pěvkyním. Repertoár Při volbě svého repertoáru upřednostňovala skladby od Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka, zpívala své role i v operách jiných autorů, v různém nastudování, na scénách mnoha divadel. Zpívala také řadu rolí poplatných době.
Seznam nazpívaných rolí pro divadelní scénu VýčetKniha Domanínská, str. 45 je řazen chronologicky podle známého roku prvního vystoupení: