Rudolf hrabě Montecuccoli degli Erri ( Rudolf Ludwig Raimund Heinrich Alfons Graf von Montecucoli degli Erri, Rodolfo Luigi Raimondo Enrico conte Montecuccoli degli Erri) (22. února 1843 Modena – 16. května 1922 BadenMatriční záznam o úmrtí farnosti Baden St. Helena) byl rakousko-uherský admirál ze staré italské šlechty. V c. k. námořnictvu sloužil od roku 1859 a zúčastnil se několika válečných tažení. V hodnosti kontradmirála (1897) velel rakousko-uherské eskadře během boxerského povstání v Číně. V letech 1904–1913 byl vrchním velitelem rakousko-uherského námořnictva a zasloužil se o jeho modernizaci.
Biografie náhled|vlevo|Křižník SMS Kaiserin und Königin Maria Theresia, vlajková loď admirála Montecocculiho v boxerském povstání v Číně Pocházel ze starého italského šlechtického rodu Montecuccoliů usazeného v habsburské monarchie, patřil k mladší modenské linii Montecuccoli degli Erri s titulem markýzů de Polignano.Ottův slovník naučný, díl XVII.; Praha, 1901 (reprint 1999); s. 575–576 (heslo Montecuccoli) ISBN 80-7185-057-8 Narodil se v Modeně jako třetí syn c. k. podplukovníka hraběte Aloise Montecuccoliho (1800–1852) a jeho manželky Karoliny, rozené baronky Puthonové (1813–1861).Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1857; Gotha, 1857; s. 522 dostupné online Po absolvování námořní akademie byl zařazen do aktivní služby jako kadet v roce 1859 během války se Sardinií, po níž byla jeho rodná Modena jako bývalá habsburská sekundogenitura začleněna do nově vzniklého Italského království. Montecuccoli nadále sloužil u rakouského a rakousko-uherského námořnictva a za další války s Itálií bojoval v bitvě u Visu (1866). V roce 1871 byl povýšen do hodnosti poručíka a sloužil na různých lodích. Jako námořní důstojník se v roce 1878 podílel na okupaci Bosny a Hercegoviny. V roce 1887 byl povýšen do hodnosti korvetního kapitána a působil jako přednosta 4. oddělení námořní sekce na ministerstvu války.Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1888; Vídeň, 1888; s. 7, 89 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1891; Vídeň, 1891; s. 1042, 1052 dostupné online Dne 1. listopadu 1892 získal hodnost fregatního kapitána.Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1893; Vídeň, 1893; s. 7, 129 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1893; Vídeň, 1893; s. 1108 dostupné online a od roku 1895 byl zástupcem velitele námořního arzenálu.Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1896; Vídeň, 1896; s. 6, 118 dostupné online
náhled|vlevo|Hrobka rodiny Montecuccoli v Baden u Vídně K datu 1. listopadu 1897 byl povýšen do hodnosti kontradmirála a stal se velitelem námořního arzenálu v přístavu Pula.Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1897; Vídeň, 1897; s. 122 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1898; Vídeň, 1898; s. 1105, 1129 dostupné online Když během boxerského povstání v Číně došlo k vraždám evropských civilistů, byl jmenován velitelem tzv. Východoasijské eskadry v rámci mezinárodních expedičních sil vypravených k čínským břehům. K ochraně rakousko-uherských zájmů v Číně byl jmenován na návrh ministra zahraničí Agenora Gołuchowského. Montecuccoli se do Číny vypravil na křižníku SMS Kaiserin und Königin Maria Theresia. Součástí jeho eskadry byly dále křižníky SMS Kaiserin Elisabeth, SMS Zenta a SMS Aspern. V Číně způsobil rozruch, když se se svými loděmi vydal proti proudu řeky Jang-c’-ťiang až do provincie Chan-kchou, protože to byl jediný případ, kdy velká zahraniční plavidla pronikla tak hluboko do čínského vnitrozemí.SKŘIVAN, Aleš a kolektiv: Zdvořilý nezájem. Ekonomické a politické zájmy Rakouska-Uherska na Dálném východě 1900–1914; Praha, 2014; s. 117, 122 ISBN 978-80-86781-23-5 Po návratu do Evropy byl prezidentem Námořně-technické komiseRang- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1903; Vídeň, 1903; s. 5, 138 dostupné onlinea po penzionování admirála Hermanna von Spaun se v roce 1904 stal vrchním velitelem rakousko-uherského námořnictva a šéfem námořní sekce ministerstva války.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 297 dostupné online, mezitím byl v roce 1903 povýšen do hodnosti viceadmirála.'Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1905; Vídeň, 1904; s. 1208, 1217 dostupné online K datu 1. května 1905 získal hodnost admirála.Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1905; Vídeň, 1905; s. 7 dostupné online Zasadil se o modernizaci rakousko-uherské floty, především stavbou prvních dreadnoughtů, modernizací torpédoborců, torpédových člunů a zařazením prvních ponorek do loďstva. Dne 22. února 1913, v den svých 70. narozenin, rezignoval na všechny své funkce a odešel do výslužby. Formálně byl penzionován k datu 1. března 1913.Služební postup Rudolfa Montecuccoliho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 121 dostupné onlineRangliste der k.u.k. Kriegsmarine 1913; Vídeň, 1913; s. 123 dostupné online
Zbytek života strávil v soukromí v Badenu u Vídně, kde zemřel 16. května 1922 ve věku 79 let a spolu se svými rodiči je pohřben na hřbitově Helenenfriedhof.Hrobka rodina Montecuccoli v Badenu u Vídně na webu findagrave.com dostupné online
Rodina V roce 1885 se ve Vídni oženil s Emilií von Suttner (1863–1914), dcerou barona Gustava Suttnera (1826–1900), majitele velkostatků v Dolním Rakousku, dlouholetého poslance dolnorakouského zemského sněmu a říšské rady.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1886; Gotha, 1886; s. 977–978 dostupné online Z manželství se narodily tři děti, dcera Karla (1887-–1969) byla čestnou dámu Ústavu šlechtičen v Brně. Synové Alfons (1893–1952) a Raimund (1898–1924) sloužili za první světové války u c. k. námořnictva.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 641 dostupné online
Rudolf měl tři bratry, nejmladší Alfons (1844–1920) sloužil v c. k. armádě a dosáhl hodnosti generálmajora.
Tituly a ocenění Jako příslušník starého šlechtického rodu byl v roce 1877 jmenován c. k. komořímHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 197 dostupné online a ve funkci vrchního velitele rakousko-uherského loďstva obdržel v roce 1904 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 221 dostupné online Během služby u námořnictva získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí, nejvyššího ocenění dosáhl v roce 1911 jako rytíř Řádu zlatého rouna.Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna ve 20. století dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1898) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy (1901) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1908) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů Řád zlatého rouna (1911) 60x60pixelů velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1913)Velkokříž uherského Řádu sv. Štěpána byl zpravidla udělován vysokým hodnostářům a důstojníkům při odchodu do výslužby. Pro Rudolfa Montecuccoliho to bylo poslední z řady jeho vyznamenání, které obdržel v roce 1913.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 47 dostupné online
Zahraničí 60x60pixelů Řád svaté Anny I. třídy (Rusko) 60x60pixelů Řád sv. Stanislava I. třídy (Rusko) 60x60pixelů velkokříž Viktoriina řádu (Spojené království)Velkokříž Viktoriina řádu obdržel 23. března 1904 od britského krále Eduarda VII. V Londýně byl tehdy oficiálním zástupcem Rakouska-Uherska na pohřbu britského polního maršála vévody Georga z Cambridge.Seznam nositelů velkokříže Královského řádu Viktoriina za vlády Eduarda VII. dostupné online 60x60pixelů Řád červené orlice I. třídy (Německo) 60x60pixelů Řád pruské koruny I. třídy (Německo) alt=|60x60pixelů Řád vycházejícího slunce I. třídy (Japonsko) alt=|60x60pixelů Řád posvátného pokladu I. třídy (Japonsko)Dvě vysoká japonská státní vyznamenání získal koncem roku 1900, kdy po ukončení své mise během boxerského povstání navštívil Japonsko a byl přijat k audienci císařem Mucuhitem.SKŘIVAN, Aleš a kolektiv: Zdvořilý nezájem. Ekonomické a politiké zájmy Rakouska-Uherska na Dálném Východě 1900–1914; Praha, 2014; s. 144 ISBN 978-80-86781-23-5 60x60pixelů velkokříž Řádu Karla III. (Španělsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu knížete Danila I. (Černá Hora) 60x60pixelů komandér Řádu rumunské koruny (Rumunsko) 60x60pixelů komandér Řádu sv. Mořice a Lazara (Itálie)
Odkazy Poznámky
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Velitelé rakousko-uherské floty Kategorie:Rakousko-uherští admirálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Tajní radové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Stanislava Kategorie:Nositelé Královského Viktoriina řádu Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu posvátného pokladu Kategorie:Nositelé Řádu vycházejícího slunce Kategorie:Nositelé Řádu knížete Danila I. Kategorie:Nositelé Řádu Karla III. Kategorie:Nositelé Řádu rumunské koruny Kategorie:Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara Kategorie:Narození v roce 1843 Kategorie:Úmrtí v roce 1922 Kategorie:Narození 22. února Kategorie:Úmrtí 16. května Kategorie:Narození v Modeně Kategorie:Úmrtí v Badenu (Dolní Rakousy) Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení v Badenu (Dolní Rakousy)