Prvosenka jarní (Primula veris, lidově též petrklíč, bukvice bílá, bylina sv. Petra atd) je drobnější vytrvalá bylina z čeledi prvosenkovité (Primulaceae). Rostlina dosahuje i s květem výšky 20–25 cm. Z podzemního oddenku vyrůstají měkké a svraskalé listy uspořádané v přízemní růžici. Vonné žluté květy vyrůstají na jednostranném okolíku. Může se rozmnožovat vegetativně rozdělením oddenku, ale většinou se rozmnožuje pohlavně, tvorbou semen. Plodem je tobolka. Prvosenka jarní se může dožít více než padesáti let.
Vyskytuje se zvláště v Evropě a Asii, především v teplejších polohách nížin a pahorkatin, zejména ve světlých listnatých lesích, hájích, prosluněných stráních a v křovinách, většinou na vápencových podkladech. Dokáže však přežít i chladné podnebí, například v severním Skotsku.Preston, Pearman & Dines (2002) New Atlas of the British Flora. Oxford University Press. Český Červený seznam ji zařazuje do kategorie C3 (vzácnější až ohrožený druh). Pokles populace prvosenky jarní byl způsoben nárůstem zemědělské výroby, holosečnou těžbou a výsadbou kultur jehličnanů, používáním herbicidů, hnojením (hlavně dusíkatými hnojivy), eutrofizací stálých luk a orbou travních porostů.
Prvosenka jarní se tradičně používá pro přípravu čajů, nálevů nebo v lidovém léčitelství. Látky v ní obsažené (glykosidy a saponiny) působí jako expektorans při onemocnění horních a dolních cest dýchacích. Co se týče škůdců prvosenky, listy a květy prvosenky jarní jsou často poškozovány měkkýši a mnoha druhy hmyzu. Při přílišné vlhkosti a hustém zápoji prvosenku jarní napadají plísně a houbové choroby.
Název Pojmenování prvosenka pochází z 19. století z polštiny (pierwosnka).http://is.muni.cz/th/383667/ff_b/bakal._prace.pdf - Tereza Šarounová: Vybrané české názvy léčivých rostlin Pojmenování bylina svatého Petra je už známo z 16. století (latinsky clavis sancti Petri či německy Peterschlüssel).
Popis náhled|Barevná ilustrace anatomie prvosenky jarní (P. veris) Prvosenka jarní dosahuje velikosti 20 cm (někdy až 25 cm). Z uzlovitého 1–5 cm dlouhého oddenku vyrůstají měkké a svraskalé 5–15 cm dlouhé listy uspořádané v přízemní růžici. Vonné žluté květy vyrůstají uskupeny do jednostranného okolíku. Prvosenka jarní je hmyzosnubná. Někdy se rozmnožuje vegetativně, ale většinou se rozmnožuje generativně, semenem. Plodem je tobolka se semeny. V zimě prvosenka jarní prochází stádiem dormance, kdy listy usychají. Semena musí být chladem narušena (stratifikována), jinak by nedošlo ke klíčení. Proto většina semen klíčí až na jaře, v dubnu až květnu. Délka života je závislá na podmínkách prostředí, ve kterém prvosenka žije, ale je schopna se průměrně dožít více než padesáti let. Jako všichni zástupci sekce Primula je prvosenka jarní diploidní (2n) s počtem somatických chromozómů 22.
Prvosenka jarní ztrácí přes zimu staré listy. Nové listy vyrůstají na konci zimy (únor až březen). Zvětšují se ve vegetačním období a dosáhnou vrcholné velikosti v létě. Ve zvláště suchých a horkých podmínkách stárne značné množství listů již na konci vegetačního období (srpen až říjen), ale zbytek listů zůstává, dokud se nevyvinou nové listy na konci zimy.
Základy květů se většinou objeví na podzim předchozího roku, ale květní pupeny na stopkách se stanou viditelné až na konci března a začátku dubna. Prvosenka jarní kvete ze začátku dubna do poloviny května. Kvetení vrcholí na konci dubna. Počet kvetoucích rostlin v populaci se může silně lišit během let a podle místa. Semena zrají 8–10 týdnů po oplodnění a semena jsou roznášena do okolí od poloviny července do září.
Vegetativní orgány Vegetativními orgány prvosenky jarní jsou oddenek pokrytý kořenovým vlášením a listy, které z něj v klimaticky příznivé době vyrůstají v podobě listové růžice.
Oddenky jsou nepravidelně pokroucené, dlouhé 1–5 cm, široké 2–5 mm, sivě hnědé. Kořeny jsou maximálně 1 mm tlusté a několik centimetrů dlouhé, světle žluté až běložluté. Na povrchu oddenků se nachází obnovovací pupeny, které jsou schovány těsně pod povrchem půdy. Kořenový krček je v podzemní části pokryt více či méně masitými šupinami, což jsou pozůstatky uschlých listů. Mikroskopicky na příčném řezu oddenku je vidět pod charakteristickým endodermem v kruzích uspořádané cévní svazky. Kořeny obsahují zrna škrobu, jejichž velikost kolísá okolo 4–10 μm. Na kořenech prvosenky jarní byla nalezena arbuskulární mykorhiza. náhled|vlevo|Detail listu Listy jsou tvořeny křídlatým řapíkem rozšiřujícím se v pochvu a vejčitou podvinutou čepelí s chloupky. Listy jsou měkké, svraskalé 5–15 cm dlouhé (i s řapíky) a 2–6 cm široké v době kvetení, nejširší bývají v době plození. Listy jsou uspořádané v přízemní růžici. Čepel je vejčitá až vejčitě podlouhlá, k bázi pozvolna nebo náhle zúžená (zřídka slabě srdčitá), nepravidelně zoubkovaná, až téměř celokrajná. Čepel je na vrchní straně pýřitá až olysalá s výraznou vystouplou žilnatinou. Řapík je kratší než čepel, je křídlatý. Na konci se řapík rozšiřuje v pochvu.
Generativní orgány náhled|Detail květu Generativními orgány jsou u prvosenky květy, které vyrůstají na dlouhých stvolech obnovovacích pupenů oddenků a následně plody v podobě tobolek se semeny. Prvosenka jarní kvete v dubnu až květnu.
Jemně žláznatý a pýřitý stvol je 4–25 cm dlouhý, chlupatý. V květenství, kterým je jednostranný převislý okolík, se nachází 1 až 30 květů nebo květních pupenů. Počet květů během kvetení je flexibilní, počet plodů se už nemění.
Listeny jsou čárkovitě kopinaté, bleděžluté, při bázi jsou bez hrbolku, obvykle jsou 3–6 mm dlouhé. stopky květní jsou 4–18 mm dlouhé. Květ má pět tyčinek stejně dlouhých jako kalich, často se ale objevuje tzv. různočnělečnost – heterostylie, kdy je délka nitek výrazně zredukovaná. Prašníky jsou asi 2 mm dlouhé. Pestík má svrchní kulovitý semeník a rovnou čnělku s paličkovitou bliznou. Na rozdíl od prvosenky vyšší květy charakteristicky voní. Kalich je zvonkovitý, nálevkovitý, široce trubkovitý nebo baňkovitý, hranatý, od korunní trubky odstávající. Je dlouhý 12–25 mm má bleděžlutou nebo bledězelenou barvu. Je vroubkovaný a chlupatý, nejvíce podél úžlabí vroubků. Cípy květů jsou trojúhelníkovité, špičaté, dosahující 1/5 až 1/3 délky kalicha. Délka korunní trubky je větší nebo menší než délka kalicha. Lem miskovitého tvaru, je 5–6 mm široký, sytě žlutý. Cípy lemu jsou obsrdčité, při bázi mají oranžovou skvrnu. Prvosenka jarní je obligátně cizosprašná, opylení zcela závisí na hmyzích opylovačích (entomogamie), jako jsou různí čmeláci (rod Bombus) a jiní blanokřídlí, ale i motýli (žluťásek rodu Gonepteryx či např. kukléřky rodu Cucullia).
U přirozených variant prvosenky jarní kolísá poměr opylených květů, ze kterých se úspěšně vyvinuly plody okolo 61 %. Plodem je tobolka se semeny. Tobolka je vejcovitá, 6–10 mm dlouhá, kratší než vytrvalý kalich, jímž je zakryta. Počet plodů na rostlině kolísá kolem devatenácti (někdy jich ale může být až 108). Vejčitá, krychlovitá nebo téměř kulatá semena jsou tmavohnědá, nelepkavá, jemně bradavčitá nebo uzlovitá. Semena, dosahují délky 1–2 mm, jsou bez masíčka. Průměrné množství semen v plodech je 30 (někdy jich však může být až 61). Počet semen v plodech a poměr hmoty semen je negativně souvztažný. Díky tomu, že váží pouze 0,69–1,24 mg, se mohou rozptýlit do okolí mechanismem kadidelnice.Mechanismus kadidelnice znamená, že semena jsou uložena na dně poháru, který je seshora otevřený a semena jsou za větrného počasí, větrem vyvívána a rozptylována po okolí. To zabezpečuje, že se semena rozptýlí do větší vzdálenosti. náhled|Květní diagram Ačkoli semena prvosenky jarní mohou v přirozených podmínkách klíčit brzy potom, co byla vyseta, většina semen přezimuje a naklíčí na jaře (od konce dubna do poloviny května). Většina semen získaných z místních rostlin, při výzkumu v Polsku, se zdála být životaschopná, jelikož měla průměrnou klíčivost 88 %, rychlost klíčení semen byla ale překvapivě různorodá. Nízká klíčivost je obvyklá kvůli období kliduObdobím klidu, dormance, se rostlina vyhýbá nepříznivým podmínkám pro klíčení a růst. Zpravidla chladným měsícům během zimy nebo období sucha v létě. a čerstvá semena prvosenky jsou spící v době výsevu (přeléhavá) a potřebují stratifikaci chladem k tomu, aby bylo aktivováno klíčení. Protože semena obsahují vodorozpustné obaly, období klidu u semen prvosenky jarní není omezeno při zrání v suchu.V suchém prostředí se prodlužuje životnost semen a naopak stratifikací ve vlhkém písku se životnost semen zkracuje K tomu, aby bylo stimulováno klíčení, semena vyžadují světlo a preferují malý rozsah teplot (optimum 16,1 °C). Semena prvosenky jarní vystavená dostatečně dlouho vlhkosti a teplotě 16,1 °C tedy pravděpodobně začnou klíčit. Ale semena prvosenky jarní vystavená vyšším teplotám a přechovávaná v suchých podmínkách pravděpodobně znovu vstoupí do období klidu.
Velká část semen prvosenky jarní se s ohledem na podmínky klíčení může hromadit v půdě. To potvrzují nálezy velkého množství životaschopných semen prvosenky jarní v zásobě semen v půdě. Semena po 16 měsíců uložená v zemi zůstala životaschopná a podržela si 85 % klíčivost. Ošetření semen prvosenky gibereliny významně zvýší úspěšnost klíčení.
Taxonomie Nejčastěji uváděná synonyma k prvosence jarní (Primula veris L., 1: 142, 1753) jsou: Primula veris Lehm. 27, 1817, isonym.; Primula officinalis (L.) Hill 8: 25, 1765; Primula odorata Gilib. i. 32, 1782; Primula cordifolia Kit. 32: 451, 1864; Primula coronaria Salisb. 117, 1796.
Variabilita náhled|Prvosenka jarní velkokališná (Primula veris subsp. macrocalyx) Prvosenka jarní vykazuje vysokou variabilitu ve tvaru a chlupatosti listů i ve velikosti a tvaru kalichu. V termofytiku výrazně převládají prvosenky jarní s větší délkou kalichů (16–25 mm). Mimo termofytikum přesahují i do teplejších poloh mezofytika. Listy jsou (zvláště v Panonském termofytiku) často hustěji chlupaté a někdy až plstnaté (var. hardeggensis Beck), tendence k olysávání je u této dlouhokališné variety poměrně slabá. Ale i v nejteplejších územích (například na jižní Moravě či v Českém středohoří) se vyskytují prvosenky jarní skoro úplně lysé dohromady s plstnatými.
Prvosenky jarní s krátkými kalichy (12–17 mm) s listy naspodu chlupatými až olysalými se častěji vyskytují v mezofytiku, kde někdy tvoří čisté populace. Dlouhokališný i krátkokališný typ je spojen plynulými přechody. Díky silnému prolínání je u mnoha rostlin možné jen určení do druhu. Na několika lokalitách v Polabí jsou v populacích prvosenky jarní šedavé poměrně hojně zastoupeny rostliny s baňkovitým, 16–19 mm dlouhým kalichem a korunní trubkou nápadně vyniklou (var. velenovskyi Domin), které se jinde vyskytují jen vzácně.
Vzhledem k široké ekologické amplituděEkologická amplituda je rozsah tolerance organismu vůči stresovým faktorům prostředí. je pravděpodobné, že v rámci druhu dochází k ekotypickému rozrůzňování druhu, zatím však chybí experimentální důkaz.
Prvosenka jarní je druh variabilní, proto se rozděluje do více poddruhů. Nominátní poddruh prvosenka jarní pravá (Primula veris subsp. veris) se vyskytuje ve většině areálu druhu, na jihu po Alpy., v ČR od nížin do podhůří. V teplejších oblastech střední Evropy i ČR je častější prvosenka jarní šedavá (Primula veris subsp. canescens), na západ se vyskytuje až po jih Francie a sever Španělska.. Prvosenka jarní libovonná (Primula veris subsp. columnae) roste hlavně v jižní Evropě Prvosenka jarní velkokališná (Primula veris subsp. macrocalyx) roste ve východní části areálu druhu, v Rusku, v Turecku a v severním Íránu.
náhled|vlevo|Hybrid Crescendo rouge V přírodě jsou známy i kříženci prvosenky jarní s jinými druhy. Je to prvosenka prostřední (Primula × media, p. jarní × p. vyšší), Primula × polyantha (p. jarní × p. bezlodyžná) a Primula × murbeckii (p. jarní × p. vyšší × p. bezlodyžná).