náhled|upright=1.2|Hrob Bartoše Vlčka na Valašském Slavíně Bartoloměj „Bartoš“ Vlček (22. října 1897 Růžďka – 7. ledna 1926 Brno) byl český básník, prozaik a překladatel.
Život Dětství prožil střídavě v Růžďce a na Brňově, kde měl jeho otec pronajatou hospodu. V letech 1908–1912 studoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí a potom na církevním ústavu Matice cyrilometodějské v Praze, kde se ovšem neshodl s vyučujícími, a tak maturitu musel skládat ve Svatém Janě u Berouna. Dříve než mohl nastoupit dráhu učitele, byl odveden do armády. Pak začala 1. světová válka a v dubnu 1916 Vlček narukoval na frontu k italským hranicím. V červenci byl raněn granátem a dva roky se léčil v polních nemocnicích. V roce 1917 absolvoval důstojnický kurs a znovu musel narukovat. Před koncem války byl zajat a stal se legionářem; v legiích dosáhl hodnosti poručíka. Ohlasy válečných událostí se staly nedílnou součástí jak díla básnického (sb. Vzpoura samoty), tak i prozaického (Nevděčné lásky, Marný zápas).
Po válce začal učit v Lipníku nad Bečvou, kde se také oženil. Zde započala jeho čilá kulturní aktivita, když navázal kontakty se Lvem Blatným, Jiřím Mahenem, Konstantinem Bieblem, Jiřím Wolkerem a mnoha dalšími výraznými uměleckými osobnostmi. Z jeho iniciativy vznikla tzv. Literární skupina, která měla být protiváhou konzervativního Kola moravských spisovatelů a sdružení Koliba. Literární skupina a její časopis Host (časopis), který Vlček redigoval spolu se Lvem Blatným, se stala prvním z představitelů umělecké avantgardy v Československu. Později se Vlček se skupinou rozešel, podobně jako Jiří Wolker, ale jejímu programu zaměřenému na expresionismus zůstal věrný.
Přispíval do mnoha časopisů a novin a vedle práce literární a kritické se začal věnovat i překládání (Giovanni Papini, Filippo Tommaso Marinetti, Luigi Pirandello).
Po několika neúspěšných operacích podlehl následkům nedoléčeného válečného zranění.
Dílo Slavnosti večerní (Básně, 1923) Vzpoura samoty (Básně, 1923) Milenci (Báseň o šesti zpěvech, 1924) Nevděčné lásky (Próza (?), 1924) Učeň (Drama, 1924) Marný zápas (15 povídek, 1924) Jenom srdce (Básně, 1926)
Ukázka z díla PÍSEŇ VĚČNÉ TOUHY
Až z Arkadie její flétna zní. Ó, pastýři, tvůj Pán je mrtev, víš? A Jónské moře zateskní.
Hlas její slyšeli, kdož s ranou v srdci svém a na rameni kříž, šli v Svatou zem.
Jí hučí klid, jí třeští boj. Pastýři, víš, že zemřel Pán? A v její rythmus zladil jek svůj stroj
praktické doby. V dík či prokletí? Jdem, smutní rytíři, ze čtyřech světa stran (ta píseň navždy bude boleti)
pochopit nepochopitelné, zachytit nezachytitelné, podržet nepodržitelné: věčnost.
Odkazy
Reference
Literatura Bartoš Vlček: Touha po životě. K vydání připravil, ediční poznámku, vysvětlivky a doslov napsal František Valouch. Profil, Ostrava 1979.
Externí odkazy
Bartoš Vlček v časopise Texty – medailony (jeden využit autorem pro toto heslo), ukázky z tvorby, fotografie
Kategorie:Čeští básníci Kategorie:Literární skupina Kategorie:Čeští překladatelé Kategorie:Valašsko (Morava) Kategorie:Narození 22. října Kategorie:Narození v roce 1897 Kategorie:Úmrtí 7. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1926 Kategorie:Úmrtí v Brně Kategorie:Pohřbení na Valašském Slavíně Kategorie:Muži