náhled|Fibrin Fibrin (z latinského fibra, česky vlákno, někdy také faktor Ia) je vláknitý nerozpustný protein, který je základním stavebním prvkem krevní sraženiny. Fibrin má v organismu velmi důležitou úlohu při hojení ran, neboť zastavuje krvácení. Svojí koagulací v poškozené cévě vytvoří mechanickou zátku tvořenou fibrinovou sítí, kde mohou migrovat buňky potřebné k opravě tkáně. náhled|248x248pixelů|Krevní sraženina Fibrin vzniká při poranění procesem zvaným koagulace (hemokoagulace) účinkem proteázy trombin z fibrinogenu. Trombin způsobuje polymerizaci do fibrinových vláken, které se potom navzájem propojí a vytvoří jemnou síť přes místo poranění. Do této sítě se zachytávají krevní destičky a červené krvinky, které pak společně vytvářejí krevní sraženinu v místě rány. Fibrin zaniká po zahojení rány procesem zvaným fibrinolýza účinkem enzymu plazminu. Koagulace a fibrinolýza nejsou dva nezávislé děje a organismus je musí udržovat v rovnováze.
Fibrin objevil italský biolog a lékař Marcello Malpighi v roce 1666. Byl jedním z prvních lidí, kteří pozorovali červené krvinky pod mikroskopem. Jeho pojednání De polypo cordis (O srdečním polypu) bylo důležité pro pochopení složení krve a jejího srážení.
Vznik fibrinu náhled|Vznik fibrinu
Princip koagulace V krvi je normálně přítomná rozpustná bílkovina fibrinogen, která má přibližně podlouhlý tvar a skládá se ze tří hlavních strukturních částí (domén) označovaných D — E — D. Ty jsou tvořeny ze tří párů řetězců (Aα, Bβ a γ).
Když dojde k poranění cévy, nastane přeměna fibrinogenu na fibrin. Tento proces se nazývá koagulace (hemokoagulace) - srážení krve. Přeměnu provádí enzym trombin (faktor II), který způsobí odštěpení malých částí fibrinogenu za vzniku molekuly fibrinu.
Molekuly fibrinu se mohou spontánně skládat podélně za sebou za vzniku dlouhých vláken protofibril. Ty pak vytvářejí silnější fibrinová vlákna, která se sdružují a propojují v pletivo (anglicky mesh).
Působením enzymu s názvem faktor XIII (fibrin stabilizující faktor) dojde k zesíťování fibrinových vláken (crosslinked fibrin mesh) a jejich zpevnění kovalentními příčnými vazbami. Z původně volné sítě se stává pevnější trojrozměrná struktura podobná pavučině. Ta zachycuje krevní destičky a krvinky za vzniku pevné krevní sraženiny.
Koagulační kaskáda náhled|Koagulační kaskáda Zjednodušeně popsaný princip srážení krve je ve skutečnosti složitá kaskáda biochemických procesů, kterého se účastní koagulační faktory. Na vedlejší obrázku je vidět sled reakcí, na jejichž konci je vznik fibrinu z fibrinogenu.
Nejprve trombin odstřihne z fibrinogenu dva řetězce, označované jako fibrinopeptid a a fibrinopeptid b. Tím se radikálně změní vlastnosti fibrinogenu, dochází k jeho aktivaci a vzniku fibrinového monomeru. Tyto monomery jsou schopné se velmi snadno spojovat do rozpustných vláknitých polymerů.
V dalším kroku jsou tyto řetězce převedeny pomocí faktoru XIII na nerozpustný fibrin, který je schopný zacelit nebo uzavřít místo, kde například došlo ke krvácení.
Zánik fibrinu
Fibrinolýza náhled|Vznik produktů degradace fibrinu Fibrinolýza je odstranění krevní sraženiny po zahojení rány. Je to přirozený proces, při kterém organismus rozkládá fibrin v krevní sraženině pomocí enzymu plazminu (jednořetězcový glykoprotein). Plazmin enzymaticky štěpí fibrinová vlákna na menší části. Vznikají při tom produkty degradace fibrinu (Fibrin Degradation Products - FDPs). Jedním z důležitých produktů je D-dimer.
Plazmin je enzym přítomný v krvi, který odbourává řadu proteinů krevní plazmy. Je syntetizován jako plazminogen (zymogen - neaktivní prekurzor enzymu), který je uvolňován do krevního oběhu (v plazmě je přítomen v koncentraci přibližně 200 mg/l). Plazminogen se váže pomocí několika druhů receptorů na různé buněčné povrchy. Na trombocytech se váže na glykoprotein IIb/IIIa.
Po vytvoření krevní sraženiny se část plazminogenu zachytí přímo ve fibrinové síti. Po zahojení rány dojde k jeho aktivaci na plazmin pomocí tkáňového aktivátoru plazminogenu (tissue Plasminogen Activator - tPA). Ten vyrábějí endotelové buňky, které vystýlají vnitřní povrch cév. Aktivátor tPA má výrazně větší účinek, když je plazminogen navázaný na fibrin. Proto se aktivace plazminu soustřeďuje především do místa, kde se nachází krevní sraženina.
Fibrinolýza musí být lokální a kontrolovaná. Navíc organismus obsahuje inhibitory, které fibrinolýzu brzdí, například PAI-1 a α2-antiplazmin. Tím se zabrání tomu, aby plazmin nekontrolovaně rozpouštěl fibrin i jinde v těle.
Trombolýza Trombolýza je umělý proces rozpadu sraženiny v organismu pomocí farmakologické léčby, která je zaměřená na rozpuštění vzniklého nebezpečného trombu. Pacientovi se nitrožilně podají vysoké dávky rekombinantního aktivátoru plazminogenu (altepláza nebo tenektepláza). Tyto léky vyvolají náhlou a intenzivní tvorbu plazminu, který rozpustí čerstvou sraženinu (trombus) blokující krevní průtok.
Léčebně je trombolýza nejčastěji používána při cévní mozkové příhodě (mrtvici) způsobené ucpáním mozkové cévy, masivní plicní embolii nebo infarktu myokardu.
Defibrinace Při defibrinaci dochází k prudkému poklesu až vymizení fibrinogenu (prekurzoru fibrinu) z krevní plazmy. Krev tím ztrácí schopnost se srážet (defibrinační syndrom).
Patologicky vzniká defibrinace například při těžké sepsi, šoku nebo zvýšené srážlivosti krve. Fibrinogen se spotřebuje na mikroskopické sraženiny po celém těle a v krvi už žádný nezbyde. Toxikologicky vzniká defibrinace působením enzymů některých hadích jedů nebo specifických léčiv, které rozštěpí fibrinogen v plazmě bez vytvoření stabilní sraženiny.
Odkazy
Související články
Fibrinogen Trombin Plazmin Koagulační faktory
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Srážení krve Kategorie:Plazmatické proteiny