Karel Sýs (26. července 1946 Rychnov nad Kněžnou – 29. července 2024) byl český básník, spisovatel, překladatelKarel Sýs – v databázi Obce překladatelů a levicový novinář. V jeho tvorbě dominuje poezie, ale v posledních dvaceti letech života se věnoval i české historii, satiře porevolučního politického vývoje a studiím lidové slovesnosti. Některá díla publikoval pod pseudonymy Václav Spán a Věra Sýsová, v Naší pravdě též pod jménem Kosmas.
Život Karel Sýs maturoval v roce 1964 a poté vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické (1969).
Od roku 1974 byl redaktorem týdeníku Tvorba, od roku 1976 vedl kulturní rubriku. Tamtéž byl i aktivním členem Lidových milicí a účastnil se jejich cvičení. Po roce 1980 začal externě spolupracovat s několika nakladatelstvími, ve kterých působil jako lektor poezie. Roku 1988 se stal zástupcem šéfredaktora literárního časopisu Kmen. Roku 1989 mu byl udělen titul zasloužilý umělec.
V letech 1990–1992 redigoval erotický časopis Sextant. V roce 1993 byl redaktorem časopisu Domácí lékař.
V 90. letech tvořil především satirickou prózu, kritizující tehdejší poměry v politice a společnosti (Bordel v Čechách atp.). Otevřeně se hlásil ke KSČM, za niž v roce 1996 neúspěšně kandidoval do senátu v obvodu č. 81 – Uherské Hradiště.http://volby.cz/pls/senat/se1111?xjazyk=CZ&xdatum=19961116&xobvod=81&xv=1&xt=1 Senátní volby 1996
Do dubna 2014 byl vedoucím (spolu)redaktorem literární přílohy Haló novin Obrys-Kmen, než došlo k jejímu ukončení Danielem Strožem. Od května 2014 byl vedoucím redaktorem nástupnického týdeníku Literatura-Umění-Kultura.
V posledních letech života se věnoval tvorbě historických knih, které mapují neotřelou formou některé kapitoly české historie v 20. století a svým stylem se mnohdy podobají nenávistné komunistické propagandě 50. let 20. století (př. Protektorát ve fotografii, Akce Heydrich, Praha před 100 lety).
V roce 2018 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal Medailí Za zásluhy I. stupně.
Dílo Jednalo se o básníka razantní materialistické obraznosti a dychtivého prožitku. Jeho tvorba vždy zahrnovala erotické prvky a zachovával si i smysl pro humor.
Básnické sbírky náhled|vpravo|Část literární skupiny „Pětatřicátníků“ – Karel Sýs, Jaromír Pelc, Jiří Žáček, Jaroslav Holoubek a Petr Skarlant, zakrývající nejmenovanou sedící ženu, v redakci poezie Československého spisovatele 1988
Newton za neúrody jablek, 1969 Pootevřený anděl, 1972 Dlouhé sbohem, 1977 Nadechni se a leť, 1978 Americký účet, 1980 Stroj času, 1984 Písecká domovní znamení, 1985 Atomový pléd, 1986 Ze Země na Měsíc a zpátky, 1988 Ztráty a nálezy, 1989 1+1 aneb Nesoustavný rozhovor o poezii, psáno ve spolupráci s Jiřím Žáčkem Rodné číslo Homéra, 1986 výbor z jeho tvorby let 1962–1983
Po listopadu 1989 ztratil své výsadní postavení v české literatuře, a přešel do otevřené opozice vůči nové době.
Zasklené kalhoty dospělého muže, 1992, vydal v cizině Píšu báseň, zatímco za oknem padá muž, 1992 Načas v očistici, 1993 Pět let v mrtvém domě, 1994 Praha zezadu, 1999 Džbán s dvojitým dnem, 2006 Omráčená schránka, 2006 Básně až na zem, 2006 Pouhý jen básník, 2009 Apokalypsa podle Joba, 2013 Má abeceda, 2014 Tři vzkazy spáčům, 2015
Ostatní tvorba Návštěvy v ateliérech, 1981, rozhovory s výtvarnými umělci, spoluautor Jaromír Pelc náhled|vpravo|Instalace výstavy v Galérii Fronta 1. 2. 1976 – zleva František Dvořák, Karel Sýs, Kamil Lhoták, Jaromír Pelc a jeho manželka Tamara Básník a spol., 1981, eseje Pero nikoli za kloboukem, 1985, eseje Pražský chodec II, 1988 próza K. ještě po deseti letech, 1989, aforismy Kapsa, 1992 próza
Studie Ve své literárněhistorické práci se Sýs věnoval především erotické literatuře, zejména lidové. Sukýnky se mi krátí, 2000 Malé dějiny pornografie, 2001, vydána pod pseudonymem Václav Spán, v podstatě antologie eroticky laděných pasáží z klasických děl světové literatury Pověry od Věry aneb Sáhni mi na knoflík, 2001 (S)prostonárodní čítanka, 2003, vydána pod pseudonymem Václav Spán, sbírka lidové tvorby na vulgární témata
Pro děti Co si povídají hodinky, 1975 Co všechno svítí, 1983 Co všechno létá, 1984 Malá inventura, 1989
Satiry Nová kronika aneb Bordel v Čechách, 1994 Bordel na druhou, 1996 Bordel do třetice, 1999 Vymknuta z kloubů, 2004
Knihy o historii Protektorát ve fotografii, 2006 Praha před 100 lety, 2007 Akce Heydrich, 2008, aneb Příliš mnoho otazníků Praha zednářská, 2009 Jak se bavila Praha, 2009
Publicistika Viděno deseti, 2009, deset rozhovorů s protagonisty mocenského převratu v listopadu 1989 z obou stran politického spektra, psáno s kol. Záhady 17. listopadu, 2010, volné pokračování předchozí knihy, dalších osm rozhovorů s protagonisty mocenského převratu v listopadu 1989, psáno s Dušanem Spáčilem
Překlady (výběr) Překlady ze slovenštiny a němčiny, ve spolupráci i z řady dalších jazyků. Třetí skupenství muže (autor Pavol Janík; Příbram, Periskop, 2009) Messalina (román starého Říma, autor Alfred Jarry; Praha, Otakar II., 2000 Být při tom (výbor z díla, autor Vojtech Kondrót; Praha, Mladá fronta, 1987)
Aforismy z knihy „K. ještě po deseti letech“ (1989) K. dostal k vánocům boty. Byly příliš velké. „Nic nevadí, počkám na jaro a budu si pod chodidla dávat včely.“ K. podpořil přihlášku J.Slivovice do Svazu spisovatelů. Důvod: „Ta píše!“ K. potřeboval ženu už jen proto, že si neuměl sám ostříhat nehty na pravé ruce. K. trávil tak rychle, že mohl jíst v restauracích zadarmo. Ani rentgenem mu nedokázali, že něco pozřel. „A. je dítětem Štěsteny“ referoval K. „Jen si představte, že dostopoval z Prahy do Košic i s nábytkem.“ K. tři neděle před cestou do Řecka nepil a šetřil si játra. „Co kdyby mě přikovali ke skále? Co by si orel pomyslel?“ vysvětloval. K. často tvrdil: „Nejvíc chutná med od tureckých včel.“ „Cuká sebou, jako by jí Galvani sáhnul na stehno,“ kritizoval K. jistou netýkavku. K. napsal učebnici prvních vět. Například radil román začít slovy: „P. seděl u umyvadla a máčel si nohy ve formaldehydu, když vstoupila kněžna.“ „Tenhle I. je takový antisemita, že by nejraději prodával své knihy nerozřezané,“ povzdechl si K., a protože se I. blížil, ze strachu se pustil do anglické slaniny. K. se tak bál zubaře, že když ho rozbolely zuby, provokoval rvačky v hospodě s nadějí, že mu je někdo vyrazí. K. vysvětloval dialektiku na příkladu vody v bytě: „Když se vyleje na záchodě, chybí v koupelně.“ „Neznám lepšího lékaře, než dr. Klid Nalůžku,“ tvrdil K. „Peníze nesmrdí,“ učil K., „pokud je ovšem nenosíte v zadní kapse kalhot.“ K. propadl filatelii, a opustil svou vášeň teprve tehdy, když mu na prsou vyrašil aršík. Když mělo dojít na placení, K. se schoulil do bezbarvé kuličky a bohatší přátelé ho vynesli v aktovce ven. Nežli se K. vydal na návštěvu, tvrdě trénoval: obíral vidličkou a nožem sádrový model kuřete. K. omlouval nešiku: „Nemá na to muňky.“ K. býval zlý i na přátele. Buď přišel na schůzku pozdě a láteřil, že na něj nepočkali, anebu přišel brzy a vztekal se, že tam ještě nejsou. „D. všecko prošustroval,“ posteskl si K. „A z jak podnikavé rodiny pochází! Jeho dědeček na Velikonoce pojišťoval proti ukřižování!“ K. přivezl dětem z ciziny facku v pytlíčku. „Utrhnete růžek a facka se sama pěkně posadí na tvář,“ vysvětloval už z podlahy.
Odkazy
Reference
Literatura
Michael Špirit: Tvůrce kvalitní poezie http://i-kanon.cz/2018/06/14/tvurce-kvalitni-poezie/ Jan Wiendl: Zapomínání a Sýs http://i-kanon.cz/2018/06/07/zapominani-a-sys/
Související články Pětatřicátníci (literární skupina)
Externí odkazy
Kategorie:Čeští básníci Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Čeští spisovatelé knížek pro děti Kategorie:Čeští překladatelé Kategorie:Překladatelé do češtiny Kategorie:Aforisté Kategorie:Esejisté Kategorie:Českoslovenští zasloužilí umělci Kategorie:Umělci z Rychnova nad Kněžnou Kategorie:Absolventi Vysoké školy ekonomické v Praze Kategorie:Členové KSČ Kategorie:Členové KSČM Kategorie:Narození v roce 1946 Kategorie:Narození 26. července Kategorie:Narození v Rychnově nad Kněžnou Kategorie:Úmrtí v roce 2024 Kategorie:Úmrtí 29. července Kategorie:Muži Kategorie:Nositelé medaile Za zásluhy (Česko)