Jaromír Krejcar (25. července 1895 Hundsheim – 5. října 1950 Londýn) byl architekt, návrhář nábytku, výtvarník, vysokoškolský profesor, vydavatel a teoretik. S první ženou Jiřinou Buckovou měli syna Jaromíra. S druhou ženou Milenou Jesenskou měli dceru Janu – „Honzu“. Třetí a poslední ženou byla Riva Krejcar.
Život Narodil se v dolnorakouském Hundsheimu. Vyučil se zedníkem, vystudoval pražskou Průmyslovou školu stavební, pracoval jako stavbyvedoucí a vystudoval architekturu u profesora Jana Kotěry na Akademii výtvarných umění (AVU, 1918–1921). Po dvou letech v ateliéru u Josefa Gočára se v roce 1923 osamostatnil.
Od 20. let 20. století rozhodný zastupitel funkcionalismu a purismu proti tehdy stále ještě přežívajícímu historismu a dekorativismu. Reprezentoval Bauhaus v Československu. Zakladatel Klubu za novou Prahu, člen Sdružení architektů, Levé fronty, Svazu socialistických architektů a Devětsilu.
Okouzlen komunismem krátce pracoval v Moskvě (1934–1935), vzápětí se rozčarován vrátil a ukončil kontakty s levicí kolem Karla Teigeho.
V roce 1937 získal dvě Velké ceny a Zlatou medaili za architekturu na mezinárodní výstavě v Paříži. Jeho československý pavilon (spolu se Z. Kejřem, B. Soumarem a Ladislavem Sutnarem) reprezentoval jednu z nejvyspělejších průmyslových zemí světa. Jedna z prvních staveb avantgardní architektury – ocel, sklo, světlo – vznikající těsně před válkou, na kterou navázal až high-tech v 60. letech 20. století.
V prvním válečném exilu žil a pracoval v Londýně. Poté krátce působil jako profesor architektonické tvorby (1946–1948) na Vysokém učení technickém v Brně. Po druhé odešel do exilu po puči v únoru 1948 a vyučoval na tamější renomované škole architektury Architectural Association (AA).
Zemřel v londýnské University College Hospital 5. října 1950 ve věku 55 let na krevní sraženinu, poté co byl hospitalizován při zápalu plic.
Dílo náhled|Obchodní dům Olympic v Praze náhled|Sanatorium Machnáč v Trenčianských Teplicích, jedna z Krejcarových nejznámějších staveb.Stavby vila Vladislava Vančury, Zbraslav u Prahy, 1923 činžovní dům, Domažlická ul., Praha-Žižkov, 1923–24, spolu s Kamilem Roškotem Olympic, obchodní, kancelářský a bytový dům, Spálená čp. 16/75, Praha, 1924–27 vila, Nad olšinami 4, Praha-Strašnice, 1926 Gibiánova vila, Charlese de Gaulla 2, Praha-Bubeneč, 1927–29 Jednota soukromých úředníků, kancelářský dům, Praha-Vinohrady, 1930–31 (projekt 1927) Láznský dům Machnáč, Trenčianské Teplice, 1929–32 Strakonice, regulační plán, 1930 projekt přestavby pražské dopravní sítě, 1931, spolu s J. Špalkem Československý pavilón na Mezinárodní výstavě umění a techniky v moderním životě, Paříž, 1937, spolu se Z. Kejřem, B. Soumarem a L. Sutnarem rodinný dům, Nad koupadly, Praha-Hodkovičky, 1939
Projekty a návrhy velkotržnice, Praha-Žižkov, 1921 studentské koleje, soutěžní návrh, Praha-Dejvice, 1923 Úrazová dělnická pojišťovna, Praha, 1924 Akademické náměstí, soutěžní návrh, Brno, 1925 vládního centrum na Letné, Praha, 1928 stadióny v Braníku a na Letné, Praha léčebný dům, Karlovy Vary, soutěžní návrh, 1930 komplex škol, soutěžní návrh, Praha-Dejvice, 1931 léčebný dům, soutěžní návrh, Poděbrady, 1931 sanatorium, Starý Smokovec, 1932 sanatorium, Vyšné Hágy, 1932
Odkazy
Reference
Literatura Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 246, 341, 418–9, 519
Externí odkazy
Jaromír Krejcar na Archiwebu
Kategorie:Čeští architekti Kategorie:Svaz moderní kultury Devětsil Kategorie:Narození v roce 1895 Kategorie:Úmrtí v roce 1950 Kategorie:Pedagogové na Vysokém učení technickém v Brně Kategorie:Výtvarní pedagogové Kategorie:Čeští emigranti a exulanti Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí v Londýně