František Salzer (30. srpna 1902 SušiceMatriční záznam o narození a křtu – 23. prosince 1974 Praha) byl český herec, režisér, pedagog a překladatel.

Rodina a život vlevo|náhled|Rodinné foto Sušice 1927 – František Salzer sedící vlevo ve světlém obleku Narodil se v Sušici na Šumavě v rodině vrchního komisaře finanční stráže I. tř. Františka Salzera (1854–1935) a jeho choti Žofie, rozené Mottlové (1865–1942), jako nejmladší dítě v rodině. Staršími sourozenci mu byli sestry Marie (1888–1969) a Amálie (1895–1977) a bratr Ladislav, narozený v roce 1898, který se stal později majorem československé armády a tragicky zemřel v roce 1943.

Několik desítek let byl ženat s Marií (Evou), roz. Adamcovou (1895–1972), herečkouJ. L. Fischer: Olomoucká činohra, In: Miroslav Rutte, Josef Kodíček: Nové české divadlo 1928–1929, vyd. Dr. Ot. Štorch-Marien, Aventinum, Praha, 1929, str. 110Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 178, 649 a překladatelkou, dcerou pražského továrníka Adamce. Manželství bylo bezdětné, manželka zemřela náhle v roce 1972.

Rok po smrti své manželky vstoupil v závěru života ještě do druhého manželství s Eliškou Novotnou. Manželství trvalo necelý rok a on zemřel izolován od svých přátel a původní rodiny, od svého divadla a školy, nečekaně den před Štědrým dnem roku 1974 ve svém domě na pražské Ořechovce. Je pochován na Vinohradském hřbitově. náhled|Hrob na Vinohradském hřbitově Kromě divadla, kterému se po celý život věnoval, byl i vášnivým filatelistou a rovněž sběratelem umění (obrazy, grafika, plastiky). Po II. světové válce prodal dva činžovní domy ve Škrétově ulici v Praze, které obdržela jako věno manželka Eva, a získaný finanční obnos uložil do rozšíření své sbírky známek. Od třicátých let již bydlel ve svém domě na pražské Ořechovce. Léto často trávil mimo Prahu, na chatě v obci Felbabka, o kterou se dělil s hercem Otomarem Korbelářem. V meziválečném období navíc často cestoval po Evropě (Vídeň, Paříž, italská města, aj.); při opakovaných cestách do Paříže s dalšími pražskými umělci (např. J. Štěpničková, Václav Wasserman) obdivovali mj. představení v divadle M. Chevaliera (v roce 1939). Na Ořechovce se scházela umělecká společnost, divadelní a filmové hvězdy meziválečného a válečného období. S některými z tehdejších ženských hvězd navázal i úzké soukromé vztahy (Zorka Janů,Lída Baarová: Života sladké hořkosti, 1991, str. 113Josef Škvorecký: Útěky – Lída Baarová, 2009, str. 22 Adina Mandlová,Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, 2006, str. 277–278 (Výslech Adiny Mandlové-Tůmové, Praha-Pankrác, 19.6.1945, Disciplinární komise Odborové rady divadelníků) Jiřina Štěpničková, aj.). náhled|vlevo|Chata na Felbabce (okr. Beroun), kterou Salzerovi užívali společně s rodinou Otomara Korbeláře (foto kolem roku 1944)

Studium Již jako student sušického gymnázia se výrazně zapojil do kulturního života města.Věra Holá–Tůmová: Omamná vůně líčidel (3), In: Sušické noviny 16/2010, 10.9.2010, str. 5 V roce 1924 absolvoval dramatické oddělení Pražské konzervatoře,Kolektiv autorů Academia Praha: Národní divadlo a jeho předchůdci, 1988, str. 427Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 514 kde byl žákem profesora Jaroslava Hurta,Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, 1981, str. 31 který sám patřil do roku 1925 k předním umělcům Národního divadla. Jaroslav Hurt vychoval i další známé herce a režiséry, např. Otomara Korbeláře, Jarmilu Horákovou, Miloslava Jareše či Jana Škodu. Ve dvacátých letech probíhala v pražských Holešovicích ve studiu „Legie malých" veřejná představení posluchačů a absolventů třídy J. Hurta, kterých se Salzer účastnil spolu s tehdejšími začínajícími kolegy, jako byli například Jiřina Šejbalová, Jiří Frejka, Bohuš Záhorský, Václav Trégl, výtvarníci František Zelenka, František Muzika a další. Již v době studií (1921–1924) působil také na scéně Národního divadla, jako jeden z členů "sboru elévů ND".

Divadlo V sezóně 1924/1925 zahájil svoji hereckou dráhu v Olomouci. Společně s ním přišla do Olomouckého divadla i Eva Adamcová,Miroslav Rutte, Josef Kodíček: Nové české divadlo 1928–1929, vyd. Dr. Ot. Štorch-Marien, Aventinum, Praha, 1929, str. 109 jeho budoucí manželka. Zde působil až do roku 1930, přičemž v posledních letech pracoval i jako režisér a šéf činohry. Současně působil i jako rozhlasový herec. Z Olomouce přešel do Vinohradského divadla a zde se stal v roce 1939 i vrchním režisérem.Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, 1984, str. 157 Ve Vinohradském divadle pak působil až do roku 1945. Nastudoval zde přes 120 inscenací.V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 38 Zaměřil se zde především na komedie Williama Shakespeara, ale uváděl na scénu i hry dalších světových autorů (např. Oscar Wilde, Carlo Goldoni, G. B. Shaw, Friedrich Schiller, A. N. Ostrovskij, Stefan Zweig, Gerhart Hauptmann, aj.) a autorů českých (např. Viktor Dyk, V. K. Klicpera, Jiří Mahen, F. X. Svoboda, Fráňa Šrámek, Emil Synek, J. K. Tyl, aj. ), včetně tehdy soudobých mladých autorů (Frank Tetauer, Olga Scheinpflugová, aj.). Za svého působení na Vinohradech spolupracoval úzce z výtvarníků především s Františkem ZelenkouJ. M. Kvapil: Jaro Národního divadla 1945, vyd. Sirotčí, vdovský a podpůrný spolek členů Národního divadla v Praze, Praha, 1946, str. 186–193 a rovněž s Josefem Wenigem a Františkem Trösterem, získal pro spolupráci však i jako hosty např. Jana Zrzavého a Františka Tichého.

Městská divadla pražská měla kromě Vinohradského divadla od roku 1929 navíc i pobočnou scénu (Městské komorní divadlo) a od roku 1941 ještě dřívější divadlo D41 (přejmenované pak na Městské divadlo na Poříčí), jehož se František Salzer stal uměleckým šéfem poté, co byl nacisty uvězněn Emil František Burian a divadlo bylo přičleněno rozhodnutím Zemského úřadu k Městským divadlům pražským.V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 37, 61, 130 Jeho působení v období války byl následně přešetřováno disciplinární komisí odborové Rady divadelníků. Byla mu však vystavena dobrozdání herců a pracovníků divadla, mj. Jindřicha Plachty, přesto byl odsouzen k pokutě 10 000 Kčs.Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, 2006, str. 289 Po válce se stal členem KSČ.

V letech 1945Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 69 až 1947 působil v Divadle 5. května, zprvu jako režisér a později i jako šéf činohry za odvolaného Antonína Kurše.Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, 1984, str. 177 Od roku 1947Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 131, působil v Národním divadle jako režisér činohry a to až do roku 1963, kdy odešel do důchodu a věnoval se pak již především pedagogické činnosti. V Národním divadle zahájil svoji činnost režií hry Noci hněvu od Armanda Salacroua, která měla premiéru v září 1947. V Národním divadle spolupracoval mj. s výtvarníky F. Trösterem a J. Svobodou, v jejichž výpravě byly uvedeny hry jako Bílá nemoc, Král Lear nebo Kupec benátský, se Zdeňkem Štěpánkem v hlavní roli.

Kromě režijní činnosti v Národním divadle vystupoval zde mezi lety 1918 až 1929 a pak znovu v letech 1947 až 1962 příležitostně v drobných rolích (po válce především ve hrách, které sám režíroval).Oficiální stránky Národního divadla v Praze

Pedagogická činnost Jeho pedagogická činnost zahrnovala profesorské působení na Pražské konzervatoři (k jeho žákům patřili např. Radovan Lukavský a Antonie Hegerlíková) a v roce 1945 ve spolupráci s Jiřím Frejkou, Františkem Trösterem a Josefem Trägrem připravoval založení divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze, kde poté působil až do své smrti, jako profesor, vedoucí katedry i děkan.Kolektiv autorů: AMU 60. let (Publikace k 60. výročí založení AMU v Praze), 2006, str. 28 K jeho úspěšným žákům patřili mj. Jan Přeučil, Hana Maciuchová, Naďa Konvalinková, Milan Neděla, Miroslav Nohýnek, režisér Václav Hudeček, Ladislav Smoček a další.

Citát

Vybrané divadelní režie 1925 Klabund: Křídový kruh, České divadlo Olomouc 1926 G. B. Shaw: Svatá Jana, České divadlo Olomouc 1927 E. O'Neill: Chlupatá opice, České divadlo Olomouc 1929 František Langer: Obrácení Ferdyše Pištory, České divadlo Olomouc 1929 William Shakespeare: Romeo a Julie, České divadlo Olomouc 1930 Bertolt Brecht: Žebrácká opera, České divadlo Olomouc (1. české uvedení hry) 1930 E. O'Neill: Farma pod jilmy, České divadlo Olomouc 1931 Ladislav Stroupežnický: Naši furianti, Divadlo na Vinohradech, 31 repríz 1931 L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek, Divadlo na Vinohradech, 41 repríz 1931 Viktor Dyk: Ranní ropucha, Divadlo na Vinohradech 1931 Viktor Dyk: Revoluční trilogie, Divadlo na Vinohradech 1931 Leopold Marchand: Baltazar, Komorní divadlo, 21 repríz 1932 G. Hauptmann: Forman Henčl, Divadlo na Vinohradech, 10 repríz 1932 Stefan Zweig: Ovečka chudého, Divadlo na Vinohradech, 11 repríz 1933 Otto Indig: Nevěsta z Torocka, Komorní divadlo, 17 repríz 1933 Lila Bubelová: Služka, Divadlo na Vinohradech, 14 repríz 1933 Erich Kästner: Emil a detektivové, Divadlo na Vinohradech (Fr. Salzer kromě režie provedl i překlad a úpravu), 10 repríz 1934 H. Bernstein: Manuela, Divadlo na Vinohradech 1934 H. Becque: Pařížanka, Divadlo na Vinohradech, 12 repríz 1935 A. Veselý: Študent Kvoch; Vítězslav Hálek: Král Jiří z Poděbrad, Divadlo na Vinohradech, 7 repríz 1935 J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, Divadlo na Vinohradech 1936 Olga Scheinpflugová: Chladné světlo, Divadlo na Vinohradech 1936 Frank Tetauer: Diagnosa, Komorní divadlo, 38 repríz 1937 S. Kingsley: Newyorský přístav, Divadlo na Vinohradech, 14 repríz 1937 V. K. Klicpera: Rohovín Čtverrohý, Divadlo na Vinohradech, 16 repríz 1937 Fráňa Šrámek: Léto, Divadlo na Vinohradech, 11 repríz 1937 William Shakespeare: Cokoli chcete, Divadlo na Vinohradech 1937 Josef Kajetán Tyl: Fidlovačka, Divadlo na Vinohradech (zajímavá kritika v Rudém právu 26.  listopadu 1937 od Julia Fučíka), 24 repríz 1937 Edmond Konrád: Ráj srdce, Komorní divadlo, 17 repríz 1938 Václav Kliment Klicpera: Divotvorný klobouk a Poslední prázdniny, Divadlo na Vinohradech (zajímavá Fučíkova recenze v Rudém právu, 16. červen 1938) 1938 Carlo Goldoni: Sluha dvou pánů, Divadlo na Vinohradech, 9 repríz 1938 J. K. Tyl: Jan Hus, Divadlo na Vinohradech 1938 Jiří Mahen: Ulička odvahy, Komorní divadlo, 59 repríz 1938 Emil Synek: Schůzka u pyramid, Divadlo na Vinohradech, 14 repríz 1939 Josef Kajetán Tyl: Paní Marjánka, matka pluku, Divadlo na Vinohradech, 14 repríz 1939 F. Schiller: Panna Orleánská, Divadlo na Vinohradech, 22 repríz 1939 W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Divadlo na Vinohradech (Fr. Salzer byl kromě režie podepsán i pod návrhem scény za Františka Zelenku, který nesměl z rasových důvodů v divadle oficiálně pracovat. Kostýmy, navržené rovněž Fr. Zelenkou kryl oficiálně svým jménem tajemník divadla Dr.Jan Port)Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 159 1939 Oscar Wilde: Vějíř lady Windermerové, Komorní divadlo, 98 repríz 1939 Julius Zeyer: Doňa Sanča, Divadlo na Vinohradech, 8 repríz 1940 Thornton Wilder: Naše městečko, Divadlo na Vinohradech (zajímavá kritika v Národní práci, 20. ledna 1940 od A. M. Píši) 1940 Fráňa Šrámek: Měsíc nad řekou, Komorní divadlo, 18 repríz 1940 Gerhart Hauptmann: Bobří kožich, Divadlo na Vinohradech (zajímavá kritika v Lidových novinách, 19. května 1940 od E. Konráda), 21 repríz 1940 K. R. Krpata: Mistr ostrého meče, Divadlo na Vinohradech, 12 repríz 1941 William Shakespeare: Jak se vám líbí, Divadlo na Vinohradech (pod návrhem scény podepsán oficiálně za Františka Zelenku opět Fr. Salzer)