Stanislav Vávra (7. dubna 1933 Praha-Libeň – 11. října 2020) byl český básník a spisovatel. V padesátých letech 20. století byl spolu se svým bratrem Vladimírem Vávrou, Jiřím Šmorancem a Zdeňkem Buřilem členem surrealistické skupiny Libeňští psychici. V Libni byl častým návštěvníkem v ulici Na Hrázi, v bytě Bohumila Hrabala. Setkával se zde s lidmi z Hrabalova okolí, především Vladimírem Boudníkem. S ním chodil do pražských ulic malovat podle skvrn na stěnách činžáků v duchu Boudníkova explosionalismu, na jehož manifestu se také podílel.
Publikovat začal až po roce 1989 (Hanťa press, Salon Práva). Pro Český rozhlas připravil několik pořadů. V roce 2009 vyšel v nakladatelství Concordia reprezentativní sborník libeňských psychiků, který Vávra sestavil.
Dílo Snovidění (1992) Perpetuum mobile (2003) Zvířený prach (2004) Mlčenlivá věž (2005) Vzkazy na účtence (2013) Kapitoly o krvácejícím jablku (2013)
Reference
Externí odkazy
Oficiální stránky
Kategorie:Čeští básníci 20. století Kategorie:Čeští básníci 21. století Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Čeští spisovatelé 21. století Kategorie:Narození v roce 1933 Kategorie:Narození 7. dubna Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 2020 Kategorie:Úmrtí 11. října Kategorie:Muži