Komunistická strana Čech a Moravy

Komunistická strana Čech a Moravy (zkratka KSČM) je česká levicová až krajně levicová komunistická politická strana. Na evropské půdě je pozorovatelkou ve Straně evropské levice. Po tři dekády, od voleb do České národní rady v roce 1992 do voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2021, měla nepřetržité zastoupení v ČNR, resp. v Poslanecké sněmovně.

Vznikla na jaře 1990 jako územní organizace Komunistické strany Československa, na podzim 1990 se stala samostatnou politickou stranou. Do roku 1992 byla součástí česko-slovenské federace se Stranou demokratickej ľavice.

Symbolika strany Logem a volebním znakem KSČM je akronym názvu strany s rudou hvězdou.

Logo dlouho mělo ještě dvě červené třešně se zeleným lístkem. Symbolika třešní má svůj původ ve francouzském lidovém povstání proti Thiersově měšťácké vládě po prohrané francouzsko-pruské válce. Povstalci vyhlásili za zpěvu Marseillaisy 28. března 1871 Pařížskou komunu a vytrvali v odporu proti Thiersově vládě až do 28. května 1871. Poslední bojovníci Pařížské komuny zahynuli toho dne v boji na pařížském hřbitově Père Lachaise, na výšině, kde se dnes nachází Zeď komunardů. Je zde i hrob Jeana Baptisty Clémenta, autora poémy Čas třešní (francouzsky Le Temps des Cerises), kterou básník věnoval své lásce Luise, ošetřovatelce raněných na barikádě v ulici Fontaine-Au-Roi. Třešně v logu přestala KSČM využívat na jaře 2022.Stránka KSČM 1. dubna 2022 - Stránka KSČM 1. května 2022

Historie

Komunistická strana Československa

vlevo|náhled|Mítink KSČM na Václavském náměstí před parlamentními volbami, 1. června 2006

Komunistická strana Československa vznikla v květnu 1921 v důsledku ideologického konfliktu uvnitř Československé sociální demokracie a odštěpení její větší části.Rupnik, Jacques: Dějiny Komunistické strany Československa (Praha: Academia, 2003; , kapitola 2, s. 42) Ve 2. polovině 30. let provedl Klement Gottwald v politice KSČ řadu změn podle změn zahraniční politiky Sovětského svazu, konkrétně politiky lidové fronty a obrany proti fašismu určené na VII. kongresu Kominterny v létě roku 1935; v září a říjnu roku 1938 patřil k hlavním představitelům opozice proti přijetí Mnichovského diktátu. Po druhé světové válce KSČ zvítězila ve volbách 1946, přesněji v českých zemích, kde získala 40 % hlasů, v celostátním měřítku pak komunisté získali 38 % hlasů.RUPNIK. Kapitola 7, str. 201 Převzít moc se KSČ podařilo 25. února 1948 (tzv. Vítězný únor). Po smrti Josifa Stalina (1953) došlo k obecně výraznému zmírnění třídního boje i vnitrostranického konkurenčního boje. Reforma KSČ začala v první polovině 60. let a vyvrcholila za pražského jara 1968; obrodný proces byl ukončen invazí vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968.Provolání ÚV KSČ z 21. srpna 1968 Roku 1969 bylo reformistické vedení nahrazeno centristy v čele s Gustávem Husákem, kteří pod vlivem neostalinských ideologů, jako byl Vasil Biľak, posílili dogmatickou orientaci v duchu umírněnějšího stalinismu. V průběhu stranických čistek na počátku 70. let pak byla velká část členů vyloučena či vyškrtnuta ze strany.

Vznik a počátky KSČM (1989–1992) Vyřešení problematiky asymetrie KSČ, kdy sice jako její územní organizace existovala Komunistická strana Slovenska (KSS), avšak žádná obdobná nebyla zřízena pro české země, bylo jedním z požadavků pražského jara v roce 1968, kdy se uskutečnila federalizace Československa. Žádné kroky v tomto směru však podniknuty dlouho nebyly. Teprve v roce 1989, ještě před sametovou revolucí, se tato otázka ve vedení KSČ objevila.

Proces symetrické federalizace strany byl zahájen na mimořádném sjezdu KSČ v prosinci 1989 v průběhu sametové revoluce. Vznik územní organizace KSČ pro Česko v podobě Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) je datován 31. března 1990, kdy v Praze proběhl její ustavující sjezd. Prvním předsedou KSČM byl zvolen Jiří Machalík.Kocian–Pažout, s. 448. V červnových volbách do České národní rady, Sněmovny lidu Federálního shromáždění a Sněmovny národů Federálního shromáždění v roce 1990 skončila KSČ v českých zemích s velkým odstupem po Občanském fóru druhým nejsilnějším politickým subjektem. Získala v nich přes 13 % hlasů (téměř milion hlasů).

V říjnu 1990 se konal první řádný sjezd KSČM, kde strana přijala svůj politický program a kde byl zvolen její druhý předseda, Jiří Svoboda.Kocian–Pažout, s. 455. V té době působilo v Československu vedle KSČM dalších 16 levicových subjektů (mj. Česká strana sociálně demokratická, Levá alternativa, Československá strana socialistická, Klub sociálních demokratů Občanského fóra).

Poslední sjezd Komunistické strany Československa, konaný v listopadu 1990, prohlásil KSČS za federaci dvou samostatných politických subjektů, vůči nimž neměla KSČS pravomoci nadřízeného orgánu.Kocian–Pažout, s. 449–450. Po sjezdu tedy 28. listopadu 1990 vznikla KSČM jakožto samostatná strana a právní subjekt.Kocian–Pažout, s. 472, 587. Komunistická strana Slovenska se na přelomu let 1990 a 1991 transformovala na Stranu demokratickej ľavice (SDĽ).Kocian–Pažout, s. 459, 471. V srpnu 1991 opustila federální KSČS svůj původní název a schválila nový – Federace Komunistické strany Čech a Moravy a Strany demokratické levice (Federace KSČM a SDL). V září 1991 se poslanecký klub KSČS ve Federálním shromáždění rozdělil na dvě části. SDĽ se v prosinci 1991 rozhodla kvůli ideovým rozdílům opustit federaci s KSČM,Kocian–Pažout, s. 459. která zanikla v dubnu 1992. Majetek a závazky federace (bývalé KSČ) přešly na její právní nástupce, Komunistickou stranu Čech a Moravy a Stranu demokratickej ľavice.

Ve volbách na Slovensku v červnu roku 1992 již SDĽ získala ve všech třech volbách nad 14 % hlasů a stala se tam tak druhou nejsilnější stranou po HZDS; do stejných voleb v roce 1992 nastoupila KSČM jako součást Levého bloku spolu s Demokratickou levicí a společně získali v českých zemích taktéž více než 14 % voličských hlasů jako druhé nejsilnější politické seskupení po ODS. Druhý sjezd KSČM se konal v Kladně 12. – 13. prosince 1992 a snažil se výrazně vyjádřit komunistickou orientaci strany v nových podmínkách.

KSČM se v době ČSFR nacházela v opozičních lavicích. Silně kritizovala privatizace, návrat ke kapitalismu a „rozbíjení“ Československa.

KSČM (1993–1997) náhled|Miroslav Grebeníček, předseda strany od roku 1993 do roku 2005 Na III. sjezdu KSČM v Prostějově byl 26. června 1993 zvolen předsedou Miroslav Grebeníček. Sjezd také, na základě referenda z roku 1992, rozhodl o zachování názvu a přihlásil se ke kladenskému programu z II. sjezdu. Od KSČM se postupně oddělily menší skupiny, které nebyly s výsledky sjezdu spokojeny a založily vlastní strany; tak vznikla česká Strana demokratické levice (SDL), Strana československých komunistů (SČK) apod.

Během prezidentských voleb ČR 26. ledna 1993 podpořila kandidátku Levého bloku Marii Stiborovou. KSČM v té době obecně trvala na přímé volbě prezidenta a jednokomorovém parlamentu. Levý blok, koalice KSČM a SDL pro volby v roce 1992, oficiálně zanikl 31. května 1994 a KSČM si musela založit vlastní poslanecký klub.

Na IV. sjezdu KSČM v Liberci 2. prosince 1995 se strana stabilizovala. Miroslav Grebeníček, však nedokázal zastavit prudký úbytek členské základny. Zatímco v roce 1993 měla strana přes 310 000 členů, roku 1997 jich měla necelých 155 tisíc. Za čtyři roky tedy opustilo stranu více než 50 % členů.

Ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 1996 skončila KSČM na třetím místě s pouhými 10 %. Od začátku stejného roku se KSČM stavěla k připravovanému vstupu ČR do EU spíše negativně a od roku 1997 k připravovanému vstupu ČR do NATO zcela kriticky.

V dubnu 1997 se údajně hlasovalo o začlenění poslance Jozefa Wagnera do KSČM, což Wagner vždy odmítal a požadoval za to omluvu a odškodnění 20 tisíc Kč od Miloše Zemana, který s tímto tvrzením přišel.

Růst KSČM (1998–1999)

Ve volbách do Poslanecké sněmovny České republiky 1998 získala KSČM 11,03% hlasů a 24 mandátů.

Když v roce 1998 hrozil Iráku pod vedením Saddáma Husajna útok ze strany západních mocností za odmítání spolupracovat s inspektory Zvláštní komise OSN, předseda strany Miroslav Grebeníček vyjádřil stanovisko: „Životy Iráčanů jsou ohroženy jen proto, že americký prezident Bill Clinton chce zastínit nebo dokonce odsunout své odvolání v souvislosti se sexuální aférou se stážistkou Bílého domu Monikou Lewinskou.“

Miroslav Grebeníček, předseda KSČM, před vstupem České republiky do Severoatlantické aliance (NATO) ujišťoval, že KSČM využije své styky s komunistickými stranami v členských zemích aliance ke koordinaci „antinatovské“ politiky. Řekl, že „KSČM nikdy neustoupí od snahy přeměnit tento blok tak, aby ztratil všechny znaky nástroje agrese a expanze neoimperialistické politiky“. Grebeníček se zároveň netajil svými úzkými vazbami na Komunistickou stranu Ruska, jejíž základní politiku považoval za velmi rozumnou a odpovídající trendům nového geopolitického pojetí.

Poslanci KSČM v únoru 1999 hlasovali pro zamítnutí novely zákona o mimosoudních rehabilitacích, jež by řešila navrácení majetku lidem, kteří byli zbaveni československého občanství a od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 jim byl majetek zkonfiskován státem.

Dne 12. března 1999 mladí komunisté při symbolickém začlenění ČR do NATO na konci oslavy pískali na píšťalky.

Dne 27. března 1999 se protestující po komunistické demonstraci, kde poslanci, senátoři a členové ústředního výboru KSČM požadovali zastavení leteckých úderů na Jugoslávii, zrušení NATO a odstoupení prezidenta Václava Havla, přemístili před americké velvyslanectví na Malé Straně a zaútočili na něj vajíčky, přičemž rozbili jednu okenní tabulku.

Dne 2. dubna 1999 se předseda poslaneckého klubu KSČM Vojtěch Filip pokusil prosadit debatu o balkánské krizi. Jako záminku si vzal tvrzení, že v Česku byl spatřen vlak s britskými vojáky i s armádní technikou, k čemuž mohl dát souhlas pouze parlament. Ministr obrany Vladimír Vetchý (ČSSD) mu odpověděl, že vlak i s vojáky patřil filmařům.

Dne 11. dubna 1999 na 29. sjezdu ČSSD znovuzvolený předseda Miloš Zeman vyloučil koalici s KSČM, jelikož se neomluvila za porušování svobody a lidských práv v letech 1948–1989, za což ho delgáti sjezdu odměnili potleskem. O tom, že se KSČM ještě ani zdaleka nerozešla se stalinismem, Zemana přesvědčil její místopředseda Zdeněk Klanica, který tvrdil, že politické procesy v padesátých letech dvacátého století byly produktem studené války.

Podle sociologa Jaroslava Sýkory sympatizovalo s KSČM v dubnu 1999 jen malé množství profesionálních vojáků. Ve volbách do poslanecké sněmovny přitom KSČM volilo roku 1996 18 % a v roce 1998 8 % vojáků. Nová generace vojáků se podle sociologů a analytiků těšila vysoké společenské prestiže a smysluplnosti práce, kterou předchozí režim nedokázal naplnit. Jiří Kareš, velitel roje elitních stíhačů, vzpomínal: „Při střelbách v bývalém Sovětském svazu jsme si v některých jeho částech chvílemi připadali jako ve středověku.“ Sociolog Libor Konvička ze Střediska empirických výzkumů (STEM) shledal značku NATO vůči Varšavské smlouvě kladně, jelikož dle něj důstojníci ČSLA, kteří chtěli sloužit národu, sklízeli jen rozladění a těžkou depresi. Obranu socialistické vlasti, kterou navíc okupovala sovětská vojska, chápali většinou jako frašku.

Podle volebního průzkumu STEM z dubna 1999 KSČM tradičně oslovuje důchodce a voliče se špatnou životní úrovní, ale i lidi se základním vzděláním.

Dne 21. dubna 1999 poslanci KSČM neúspěšně hlasovali proti souhlasu s pozemním tranzitem jednotek NATO přes české území a s přistáváním a pobytem jeho vojenských letadel na území ČR.

Podle průzkumu IVVM z května 1999 měli sympatizanti KSČM lepší vztah k Rusku a Číně než k Německu, Rakousku nebo Spojeným státům.

V květnu 1999 Miroslav Grebeníček nesouhlasil s vládní zprávou o stavu země. Byla podle něj neobjektivní a chyběla v ní potřebná stanoviska, která by popisovala krizovou situaci, která dle Grebeníčka trvala od listopadu 1989.