náhled|List z Tractatu de sphaera Johannes de Sacrobosco, česky také Jan Sacrobosco či Jan z Holywoodu, (okol. 1195 – okol. 1256) byl anglický vzdělanec, matematik, komputista a astronom. Místo narození není přesně známo, předpokládá se, že studoval na univerzitě v Oxfordu a později působil na univerzitě v Paříži (přibližně v letech 1221 až 1236Špelda, Astronomie ve středověku, s. 177.). Předpokládá se, že jeho první dílo byl Algorismus (De arte numerandi), v kterém představuje arabské číslice a techniky evropskému středověkému vysokoškolskému obecenstvu. Byl také teoretický činný ve výpočtu data Velikonoc (komputistice) a ve svém díle De anni ratione kritizoval juliánský kalendář.
Spis De sphaera Největšího věhlasu získalo ovšem jeho dílo astronomické. Napsal velice vlivný traktát De sphaera – o jeho oblíbenosti svědčí, že se zachoval ve stovkách rukopisů a od prvního knižního vydání v r. 1472 se objevilo do r. 1647 dalších 64 vydání. Traktát má 4 kapitoly. V 1. kap. se pojednává o tom, že vesmír má tvar sféry, v jejímž středu se nachází kulatá Země. Kosmos se dělí na dvě oblasti – sublunární, jež je složena ze čtyř prvků, a supralunární, která je utvořena z éteru (tradiční kosmologická představa zpracovaná už Aristotelem ve spisu O nebi a dále tradovaná arabskými astronomy). Pro kulatost Země Jan předkládá tradiční dobové argumentyVe středověku byla teze o kulatosti Země naprosto běžná. Údajné obhajoby ploché Země jsou pouze výmyslem osvícenských historiků vědy. Jako jeden z rozšířených mýtů moderní doby to popisuje Umberto Eco v eseji Síla falše. – Země je kulatá například proto, že souhvězdí a hvězdy nevycházejí a nezapadají pro všechny lidi ve stejnou dobu, nýbrž dříve vycházejí pro lidi, kteří žijí na východě. Dále – na obloze vidíme vždy pouze polovinu ekliptiky, tj. 6 zodiakálních znamení, což by nebylo možné, kdyby se Země nacházela blíže k nějaké části hvězdné oblohy. V 1. kap. dále Sacrobosco dokazuje, že Země má zanedbatelnou velikost v porovnání s kosmem. Ve 2. kap. autor dále probírá další témata středověké astronomie – definuje kruhy světové sféry, rovník, obratníky, ekliptiku atp. Ve 3. kap. a 4. kap. se Sacrobosco pokouší aplikovat tato teoretická východiska, aby vysvětlil pozorovatelné astronomické jevy.
Sacroboscův traktát není dílo příliš originální (ostatně tak ani nebyl zamýšlen), ale spíše systematizují a vhodné pro výuku. (Např. chtěl-li student oxfordské univerzity úspěšně absolvovat fakultu svobodných umění, musel podle univerzitních statut z počátku 14. století poslouchat přednášky vedené nad tímto spisem.Fletcher, The Faculty of Arts, s. 384-385.) Na středověkých univerzitách se používal společně s obdobným traktátem Roberta Grossetesta, jeho vliv se ale neomezuje pouze na středověk – na univerzitách se nadále užíval až do 17. století.Špelda, Astronomie ve středověku, s. 176-180.
Odkazy
Reference
Literatura ECO, U. Síla falše. In: ECO, U. O literatuře. Praha: Argo, 2004, s. 257-283. FLETCHEER, J. M. The Faculty of Arts. In: CATTO, J. I.; EVANS, R. (eds.). The Early Oxford Schools. The History of the University of Oxford. Sv. 1. Oxford: Oxford University Press, 1984, s. 369-399. ŠPELDA, D. Astronomie ve středověku. Ostrava: Montanex, 2008.
Externí odkazy
Kategorie:Narození ve 12. století Kategorie:Úmrtí v roce 1256 Kategorie:Středověká věda Kategorie:Britští astronomové Kategorie:Angličtí matematici Kategorie:Matematici 13. století Kategorie:Britští vysokoškolští pedagogové Kategorie:Francouzští vysokoškolští pedagogové Kategorie:Muži