Zofka Kveder (22. dubna 1878, Lublaň – 21. listopadu 1926, Záhřeb) byla slovinská spisovatelka a publicistka.
Zofka Kveder je jedna z prvních slovinských spisovatelek. Do slovinské literatury se nezapsala ani tak vysokou uměleckou hodnotou svých děl jako poukazováním na bezpráví žen. Zajímala se o sociální a ženskou otázku, která se u ní často proplétala s láskou. Patří k druhé generaci slovinských naturalistů, především díky naturalistickému popisování prostředí, dědičnosti a erotiky.
Životopis Narodila se v rodině Janeze (Ivana) Kvedera (1846–1908) železničního úředníka a Nežiky rozené Legatové (1851–1915).
Vyrůstala v Loškem Potoku na Notraňsku, který byl v té době jednou z nejodlehlejších, nejchudších a nejzaostalejších obcí ve Slovinsku. Byly to pro ni nejhorší dny jejího života. Otec pil a ztrpčoval tím život svým třem dětem i ženě. Kvůli neúnosným poměrům, touze po vzdělání a samostatném životě opustila rodiče a roku 1897 se odstěhovala do Lublaně. Tam získala práci v advokátní kanceláři politika Ivana Šusteršiče. V lednu 1899 se přestěhovala do Terstu a našla si práci v časopisech Edinost a Slovenka. Jistou dobu žila rovněž ve švýcarském Bernu, kde studovala na univerzitě.
V roce 1900 se přestěhovala do Prahy, v roce 1904 začala redigovat společenský měsíčník Domači prijatelj, který odebírala skoro každá slovinská domácnost. V Praze se jí roku 1901 narodila první dcera Vladimíra (svědci otcovství byli Cyrill Dušek a Viktor Dyk). O dva roky později se zde provdala za jejího otce, studenta Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Vladimira Jelovška (1879–1934), chorvatského modernistického básníka. V Praze spolupracovala se Zdenkou Háskovou, přítelkyní a překladatelkou do češtiny.
Roku 1906 se rodina přestěhovala do Záhřebu, kde Zofka porodila další dvě dcery – Mašu (1906) a Miru (1911–2000). V Záhřebu si našla práci v redakci záhřebského deníku Agramer Tagblatt, redigovala jeho přílohu pro ženy Frauen Zeitung, kde uveřejňovala črty o svých dětech a novely s válečnou tematikou. Po rozvodu s Jelovškem se v roce 1913 znovu provdala, a to za sociálnědemokratického politika Juraje Demetroviće (1885–1945). V letech 1917–1920 vydávala časopis Ženski svijet (od roku 1918 se jmenoval Jugoslovanska žena), v roce 1921 vyšel Almanach jugoslovanskih žena.
Zofka Kveder se stala jednou z ústředních postav slovinského ženského hnutí, a to i proto, že jako jedna z mála feministek toho období udržovala kontakty s mnoha dalšími feministkami z oblasti střední a jihovýchodní Evropy, také s rakouskou političkou Marthou Tausk (1881–1957). náhled|Zofka Kveder
V roce 1898 poslala své první črty různým časopisům: Slovence a Edinosti do Terstu, Slovenskemu narodu, Domu i svetu; a ty je uveřejňovaly. Později jí bylo zakázáno psát, a tak jistou dobu publikovala pod pseudonymem Kopriva, pod nímž vyšla autobiografická povídka Moja prijateljica (1900). V tom samém roce vydala svou první knihu Misterij žene, která vedle jejích zkušeností z domova odrážela i zážitky z Terstu. Jednalo se o sbírku črt, jejichž společným tématem byl život bezprávné ženy, oběti společenských poměrů, a kritika patriarchálního uspořádání rodiny. náhled|Zofka Kveder (1878–1926) Dramatické jednoaktovky sebrala v knize Ljubezen (1901). Za ní následovaly sbírky krátké prózy Odsevi (1902), Iz našich krajev (1903) a Iskre (1905). Mezi významnější dramata patří její sociální drama Amerikanci (1908), které ukazuje chudobu a rozčarování jako důvody pro emigraci obyvatel jedné vsi na Notraňsku. Ve většině svých děl se vyrovnávala s bolestí, kterou jí způsoboval otcův alkoholismus, hlavně v novele V oblasti teme a románu Njeno življenje (1918). Ten je jejím nejvýznamnějším dílem, opírajícím se o doktrínu o dědičnosti a vlivu okolí, ale vycházejícím ze života, z nevzdělanosti a trpného údělu žen, pro něž záchranu znamená smrt. To bylo také poslední dílo napsané ve slovinštině. Potom psala už jen v srbštině a chorvatštině (román Hanka, Jedenaest novela, drama Unuk kraljevića Marka…). Přispívala také do německých, chorvatských a českých časopisů (Zář).
28. března 2024 jí byla na v Praze na Kamenické 656/56 odhalena pamětní deska.
Dílo Próza Misterij žene, 1900 – črty Odsevi, 1902 – novely Iz naših krajev, 1903 – novely Iskre, 1905 – črty Njeno življenje, 1914 – román Hanka, 1917 – chorvatsky psaný román, český překlad v roce 1927
Dramata Ljubezen, 1901 – sbírka Amerikanci, 1908 Arditi na otoku Krku, 1922
Slovinské výbory Vladka in Mitka, 1927 Vladka, Mitka in Mirica, 1928 Izbrano delo Zofke Kvedrove I–VI, VIII, 1938–1940 Veliki in mali ljudje, 1960 Odsevi, 1970 Vladka, Mitka, Mirica, 1978 Njeno življenje, 1980
V češtině
Povídky – 59 s. Praha: časopis Zář, 1904 Nada – Praha: Zář, 1907 Povídky – 116 s. Praha: Zář, 1907? Vesnické povídky – 344 s. Praha: Jan Otto, 1907 Ze života záhřebské služky – Praha: Zář, 1908 Povídky. 1. díl – 103 s. Praha: Zář, 1910 Povídky. 2. díl [Elisa. Ivo a jeho žena. Z cesty. Příhoda z vlaku. Těžká a neznámá cesta. Syn] 80 s. [Obsahuje přítisk Dvě povídky Anatola France: Místodržitel Judský a Kejklír matky boží]. Praha: Zář, 1910 Vlada a Marja – Praha: Grosman a Svoboda, 1913 Vlada a Marja – Chicago: Ženské listy, 1914 Příběh z cesty – in: 1000 nejkrásnějších novel č. 87, přeložil F. V. Zíbr, 1915 Její život – př. Janko Pihlar. Brno: Nové ilustrované listy, 1923
Odkazy
Reference
Literatura
Zofka Kvedrová: (1878–1926): recepce její tvorby ve 21. století – sestavily Jasna Honzak Jahič, Alenka Jensterle-Doležalová. Praha: Národní knihovna ČR, 2008
Externí odkazy
Kategorie:Narození v roce 1878 Kategorie:Úmrtí v roce 1926 Kategorie:Slovinští spisovatelé Kategorie:Ženy Kategorie:Narození 22. dubna Kategorie:Úmrtí 21. listopadu Kategorie:Narození v Lublani Kategorie:Úmrtí v Záhřebu Kategorie:Pohřbení na hřbitově Mirogoj Kategorie:Spisovatelky 19. století Kategorie:Spisovatelky 20. století Kategorie:Slovinci v Česku