Marie z Tecku (narozená jako Victoria Mary Augusta Louise Olga Pauline Claudine Agnes, Mary of Teck), nebo též Její Veličenstvo královna Marie (26. května 1867 Londýn – 24. března 1953 Londýn) byla od 6. června 1893 do 20. ledna 1936 manželkou britského krále Jiřího V.
Marie se narodila a vyrůstala v Londýně, byla dcerou německého šlechtice Františka, vévody z Tecku, a princezny Marie Adelaidy z Cambridge, vnučky krále Jiřího III. Neformálně se jí říkalo „May“ podle měsíce jejího narození. Ve věku 24 let byla zasnoubena se svým bratrancem z druhého kolena princem Albertem Viktorem, vévodou z Clarence a Avondale, nejstarším synem prince z Walesu a druhým v pořadí na britský trůn. Šest týdnů po oznámení zasnoubení nečekaně zemřel během pandemie. Následujícího roku se zasnoubila s jediným přeživším bratrem Alberta Viktora, Georgem, který se následně stal králem. Před nástupem svého manžela byla postupně vévodkyní z Yorku, vévodkyní z Cornwallu a princeznou z Walesu.
Od roku 1910 Marie jako královna manželka stála po boku svého manžela, poskytovala mu podporu během první světové války, při jeho zhoršujícím se zdravotním stavu a také během velkých politických změn, jež následovaly po válce. Po Jiřího smrti v roce 1936 se stala královnou matkou, když na trůn nastoupil její nejstarší syn Eduard VIII. Ten k jejímu zděšení ještě téhož roku abdikoval, aby se mohl oženit s dvakrát rozvedenou americkou společenskou celebritou Wallis Simpsonovou. Svého druhého syna Jiřího VI. podporovala až do jeho smrti v roce 1952. Marie zemřela následujícího roku, deset týdnů před korunovací své vnučky Alžběty II. Na její počest byla pojmenována zaoceánská loď, křižník a univerzita.
Marie byla spřízněna s panujícím královským rodem. Její matka Marie Adelaida z Cambridge byla (stejně jako královna Viktorie) vnučkou krále Velké Británie, Jiřího III. Přes svého otce Františka z Tecku byla spřízněná i s Hohenzollerny.
Mládí vlevo|náhled|Princezna Viktorie Marie z Tecku, c. 1877 Princezna Viktorie Marie z Tecku se narodila 26. května 1867 v Kensingtonském paláci v Londýně v pokoji, kde se o 48 let a dva dny dříve narodila její sestřenice z prvního kolena, královna Viktorie. Královna Viktorie přišla miminko navštívit a napsala, že je „velmi pěkné, s krásnými drobnými rysy a množstvím vlasů."
Otcem princezny byl princ František, vévoda z Tecku, syn vévody Alexandra Württemberského a jeho morganatické manželky hraběnky Claudine Rhédey von Kis-Rhéde. Její matkou byla princezna Marie Adelaida z Cambridge, vnučka krále Jiřího III. a třetí dítě a mladší dcera prince Adolfa, vévody z Cambridge, a princezny Augusty Hesensko-Kasselské. 27. července 1867 ji v Královské kapli Kensingtonského paláce pokřtil Charles Thomas Longley, arcibiskup z Canterbury. Jejími kmotry byli královna Viktorie (po níž dostala Marie první jméno), princ z Walesu Eduard (budoucí král Eduard VII., její budoucí tchán) a její babička, vévodkyně z Cambridge (Augusta Hesensko-Kaselská). Od útlého věku byla rodině, přátelům i veřejnosti známa pod zdrobnělinou „May“, podle měsíce jejího narození.
May měla „veselou, ale poměrně přísnou výchovu." Byla nejstarší ze čtyř dětí; měla tři mladší bratry: Adolfa, Františka a Alexandra. „Svou přirozenou rozvážnost, pevnost a takt“ se naučila uplatňovat při řešení drobných chlapeckých hádek svých tří mladších bratrů, kteří si hráli se svými bratranci, věkově podobnými dětmi prince z Walesu, a vyrůstala v Kensingtonském paláci a ve White Lodge v Richmondském parku, který jí královna Viktorie poskytla do trvalé výpůjčky. Vychovávala ji doma matka a guvernantka (stejně jako její bratry, dokud nebyli posláni do internátních škol). Vévodkyně z Tecku trávila se svými dětmi na dámu své doby a třídy nezvykle dlouhou dobu a zapojila May do různých charitativních akcí, mezi něž patřily i návštěvy chudinských čtvrtí.
Ačkoli byla May pravnučkou Jiřího III., byla pouze nevýznamným členem britské královské rodiny. Její otec, vévoda z Tecku, neměl žádné dědictví ani majetek a nesl nižší královský titul Serene Highness, protože manželství jeho rodičů bylo morganatické. Vévodkyně z Tecku dostávala rentu od parlamentu 5 000 liber a od své matky, vévodkyně z Cambridge, dostávala asi 4 000 liber ročně, ale štědře přispívala na desítky charitativních organizací. Princ František byl hluboce zadlužen a v roce 1883 přestěhoval rodinu s malým personálem do zahraničí, aby ušetřil, cestovali po Evropě a navštěvovali různé příbuzné. Nějakou dobu pobývali v italské Florencii, kde May ráda navštěvovala umělecké galerie, kostely a muzea. Hovořila plynně anglicky, německy a francouzsky.
V roce 1885 se rodina vrátila do Londýna a nějakou dobu žila na Chester Square. May byla matce blízká, působila jako neoficiální sekretářka a pomáhala jí organizovat večírky a společenské akce. Měla také blízko ke své tetě Augustě, velkovévodkyni meklenbursko-střelické, a každý týden jí psala. Během první světové války pomáhala švédská korunní princezna předávat dopisy od May Augustě, která až do své smrti v roce 1916 žila na nepřátelském území v Německu.
Zasnoubení náhled|336x336pixelů|Princezna Viktorie Marie z Tecku se svým snoubencem princem Albertem Viktorem, vévodou z Clarence a Avondale, 1891 VV roce 1886 byla May debutantkou během své první společenské sezóny a byla představena u dvora. Její postavení jediné neprovdané britské princezny, která nebyla potomkem královny Viktorie, z ní učinilo vhodnou kandidátku pro nejžádanějšího svobodného muže královské rodiny, prince Alberta Viktora, vévodu z Clarence a Avondale, jejího bratrance z druhého kolena a nejstaršího syna prince z Walesu.
3. prosince 1891 v Luton Hoo, tehdejším venkovském sídle dánského velvyslance Christiana Fredericka de Falbeho, požádal Albert Viktor May o ruku a ona přijala. Výběr May jako vévodovy nevěsty byl do značné míry důsledkem náklonnosti královny Viktorie k ní, stejně jako jejího silného charakteru a smyslu pro povinnost. Albert Viktor však o šest týdnů později zemřel při opětovném propuknutí celosvětové pandemie z let 1889-1890.
Bratr Alberta Viktora, princ Jiří, vévoda z Yorku, nyní druhý v pořadí na trůn, se s May zřejmě sblížil během jejich společného období smutku a královna Viktorie ji stále považovala za vhodnou kandidátku na manželku budoucího krále. Veřejnost si rovněž přála, aby se vévoda z Yorku oženil a vyřešil nástupnictví. V květnu 1893 ji Jiří požádal o ruku a May nabídku k sňatku přijala. Princ a pozdější král svou ženu velmi miloval, v době své nepřítomnosti v Anglii jí psal dlouhé dopisy, velmi láskyplné a romantické a na rozdíl od svého otce nikdy neměl milenku.
Vévodkyně z Yorku vlevo|náhled|223x223pixelů|Princezna Viktorie Marie z Tecku, 1893 Mary se provdala za prince Jiřího, vévodu z Yorku, 6. července 1893 v Londýně v královské kapli v paláci St James's. Manželé žili v York Cottage na panství Sandringham v Norfolku a v apartmánech v St James's Palace. York Cottage byl na královskou rodinu skromný dům, ale Jiří si ho oblíbil, protože měl rád relativně prostý život. Měli šest dětí: Eduarda, Alberta, Marii, Henryho, Jiřího a Jana.
Děti byly svěřeny do péče chůvy, jak bylo v té době v rodinách vyšší třídy obvyklé. První chůva byla propuštěna pro drzost a druhá kvůli týrání dětí. Tato druhá žena, která chtěla naznačit, že ji děti mají raději než kohokoli jiného, štípala Eduarda a Alberta pokaždé, když se měli předvést svým rodičům, aby začali plakat a byli rychle vráceni k ní. Po jejím odhalení ji nahradila její schopná a velmi oblíbená asistentka Charlotte Billová. vlevo|náhled|266x266pixelů|Svatební fotografe princezny Viktorie Marie z Tecku a prince Jiřího, vévody z Yorku, 1893 Někdy se zdá, že Marie a Jiří byli odtažitými rodiči. Zpočátku si nevšimli, že chůva týrá jejich syny Eduarda a Alberta, a jejich nejmladší syn Jan byl umístěn na soukromou farmu na Sandringhamském panství do péče Charlotty Billové, snad aby se jeho epilepsie skryla před veřejností. Navzdory Mariině přísné veřejné image a jejímu upjatému soukromému životu byla starostlivou matkou a utěšovala své děti, když trpěly manželovou přísnou disciplínou.
Eduard o své matce ve svých pamětech píše s láskou: „Její tichý hlas, kultivovaná mysl, útulný pokoj přeplněný osobními poklady, to vše byly neoddělitelné součásti štěstí spojeného s touto poslední hodinou dětského dne... Matka byla na své děti tak pyšná, že všechno, co se každému z nich přihodilo, pro ni bylo nesmírně důležité. S narozením každého nového dítěte si maminka zakládala album, do kterého pečlivě zaznamenávala každou průběžnou etapu našeho dětství." Méně láskyplný názor však vyjádřil v soukromých dopisech své ženě po matčině smrti: „Můj smutek se mísil s nedůvěrou, že by nějaká matka mohla být ke svému nejstaršímu synovi tolik let tak tvrdá a krutá, a přesto na konci tak náročná, aniž by polevila byť jen o kousek. Obávám se, že tekutiny v jejích žilách byly vždycky stejně ledově chladné jako teď po smrti."
Vévoda a vévodkyně z Yorku vykonávali řadu veřejných povinností. V roce 1897 se Marie stala po své matce patronkou Londýnského cechu ručních prací. Cech, původně založený v roce 1882 jako The London Guild, byl několikrát přejmenován a v letech 1914-2010 nesl Mariino jméno.
22. ledna 1901 zemřela královna Viktorie a na trůn nastoupil Mariin tchán Eduard VII. Po zbytek roku byli Jiří a Marie známí jako „vévoda a vévodkyně z Cornwallu a Yorku“. Osm měsíců cestovali po britském impériu a navštívili Gibraltar, Maltu, Egypt, Cejlon, Singapur, Austrálii, Nový Zéland, Mauricius, Jižní Afriku a Kanadu. Žádná královská rodina předtím nepodnikla tak ambiciózní cestu. Při pomyšlení, že by měla na tak dlouhou dobu opustit své děti, které měly být svěřeny do péče prarodičů, se Marie rozplakala.
Princezna z Walesu náhled|296x296pixelů|Viktorie Marie, princezna z Walesu, 1901 9. listopadu 1901, devět dní po příjezdu zpět do Británie a v den králových 60. narozenin, byl Jiří jmenován princem z Walesu. Rodina přestěhovala své londýnské sídlo ze St James's Palace do Marlborough House. Jako princezna z Walesu doprovázela Marie svého manžela na cestách do Rakouska-Uherska a Württemberska v roce 1904. V následujícím roce porodila své poslední dítě, Jana. Byl to těžký porod, a přestože se rychle zotavila, její novorozený syn měl potíže s dýcháním.
Od října 1905 podnikli princ a princezna z Walesu další osmiměsíční cestu, tentokrát po Indii, a děti byly opět svěřeny do péče prarodičů. Navštívili Egypt a na zpáteční cestě se zastavili v Řecku. Téměř okamžitě po této cestě následovala cesta do Španělska na svatbu krále Alfonse XIII. s Viktorií Evženií z Battenbergu, na níž se ženich a nevěsta jen o vlásek vyhnuli atentátu. Jen týden po návratu do Británie se Marie a Jiří vydali do Norska na korunovaci Jiřího švagra a sestry, krále Haakona VII. a královny Maud.
Královna a císařovna 6. května 1910 Eduard VII. zemřel. Na trůn nastoupil Mariin manžel a ona se stala královnou manželkou. Když ji její manžel požádal, aby se vzdala jednoho ze svých dvou oficiálních jmen, Viktorie Marie, rozhodla se pro oslovení Marie, protože nechtěla být známá stejným stylem jako manželova babička, královna Viktorie. Byla první britskou královnou manželkou narozenou ve Velké Británii od doby, kdy v červenci 1543 převzala tento titul Kateřina Parrová. Marie byla korunována po boku svého manžela při korunovaci 22. června 1911 ve Westminsterském opatství. Později v tomto roce král a královna odcestovali do Indie na Dillí Durbar, který se konal 12. prosince 1911, a projeli subkontinent jako císař a císařovna Indie a v únoru se vrátili do Británie. vlevo|náhled|343x343pixelů|Královna Marie, 1914 Krátce poté, co se Marie stala královno, se dostala do konfliktu se svou tchyní, královnou Alexandrou. Ačkoli obě měly přátelské vztahy, Alexandra dokázala být tvrdohlavá; na pohřbu Eduarda VII. požadovala přednost před Marií, zdlouhavě opouštěla Buckinghamský palác a ponechala si některé královské klenoty, které měly být předány nové královně.