Rys iberský (dříve Felis pardina, dnes Lynx pardinus nebo Lynx pardina), též rys pardálový nebo rys španělský, je kočkovitá šelma vyskytující se endemicky v jihozápadní části Pyrenejského poloostrova. Je to ohrožený druh, počátkem 21. století byl několik let i kriticky ohrožený. V roce 2016 žilo přibližně 400 jedinců ve čtyřech španělských populacích v oblastech Doñana, Sierra Morena, Montes de Toledo, Valley Matachel a v portugalském Vale do Guadiana. Oproti roku 2014 to byl nárůst o téměř 100 kusů. V roce 2017 populace čítala asi 475–606 jedinců, v roce 2020 už 855 jedinců a díky dosavadní systematické ochraně a zřízeným chovným stanicím, které vrací rysy do přírody, aktuálně vzrostla populace na více než 2 000 jedinců.
Taxonomie (evoluce) vlevo|náhled|Rys iberský se zbarvením velmi podobá levhartovi Druh popsal nizozemský zoolog Coenraad Jacob Temminck v roce 1827, když se mu do rukou dostaly kůže zabitých rysů iberských z oblasti kolem řeky Tajo v Portugalsku. Navrhl vědecký název Felis pardina, kočku tak umístil do početného rodu Felis a latinské označení druhu zvolil na základě levhartovi podobnému kožichu (pardina = pardál = levhart), ze všech druhů rysů se rys iberský podobá levhartovi nejvíce.Temminck, C. J. (1827). "Felis pardina". Monographies de mammalogie, ou description de quelques genres de mammifères, dont les espèces ont été observées dans les différens musées de l'Europe. Vol. 1. Leiden: C. C. Vander Hoek. S. 116−117 [cit. 2021-11-01]. Dostupné online Dnes náleží do samostatného rodu rys (Lynx) a nese latinské jméno Lynx pardinus.
Podle fylogenetické studie z roku 2006 společný předek rysů a další rodiny malých koček (Leopardus, Acinonyx, Puma, Felis, Prionailurus a Otocolobus) žil v Severní Americe před asi 8 miliony lety. Od linií Acinonyx, Puma, Felis, Prionailurus a Otocolobus se rys odchýlil asi před 4,7–2,5 miliony lety. Za předchůdce čtyř moderních druhů rysů (rys iberský, rys ostrovid, rys červený a rys kanadský) je považován Lynx issiodorensis, původem z Afriky, který se později přes Beringovu úžinu dostal až do Evropy a Asie (před zhruba 1,6–1,2 miliony lety), avšak na konci poslední doby ledové vyhynul (před cca 110 tisíci až 11,7 tisíci lety). Podobal se rysům stavbou těla, ale měl kratší a robustnější končetiny, protáhlejší krk a větší hlavu.Kurtén, B. (1978). The lynx from Etouaires, Lynx issiodorensis (Croizet & Jobert), Late Pliocene (PDF). Annales Zoologici Fennici. S. 314–322. Dostupné online (anglicky)Johnson and O’Brien (1997). Phylogenetic reconstruction of the felidae using 16S rRNA and NADH-5 mitochondrial genes. Journal of Molecular Evolution, 44, s. 98-116. (anglicky)
Rys iberský má nejnižší genetickou variabilitu mtDNA ze všech kočkovitých šelem.Johnson, Godoy, Palomares, Delibes, Fernandes, Revilla and O'Brien (2004). Phylogenetic and phylogeographic analysis of Iberian lynx populations. Journal of Heredity, 95, s. 19-28. To je považováno za důsledek efektu hrdla láhve z doby před více než 50 000 lety. Nízká genetická variabilita může negativně přispět k poklesu populace rysů iberských, ale nemusí tím být ohroženo dlouhodobé přežití druhu.Rodriguez, Ramirez, Valdiosera, Garcia, Alda, Madurell-Malapeira, Marmi, Doadrio, Willerslev, Gotherstrom, Luis Arsuaga, Thomas, Lalueza-Fox and Dalen (2011). 50,000 years of genetic uniformity in the critically endangered Iberian lynx. Molecular Ecology, 20, s. 3785-3795.
Jeho nejbližším žijícím příbuzným je eurasijský rys ostrovid (Lynx lynx) s nímž do jisté míry koexistoval, asi do počátku 20. století. Dříve byl klasifikován jako poddruh rysa ostrovida, dnes je to na základě morfologické a genetické studie monotypický druh. Fylogenetické vztahy na základě studie z roku 2006:Werdelin, L.; Yamaguchi, N.; Johnson, W. E. & O'Brien, S. J. (2010). Phylogeny and evolution of cats (Felidae). Macdonald, D. W. & Loveridge, A. J.. Biology and Conservation of Wild Felids. Oxford: Oxford University Press. S. 59–82. . Dostupné online [cit. 2021-11-12]. (anglicky)
Výskyt vlevo|náhled|Rys iberský kdysi žil skoro na celém území Pyrenejského poloostrova, také známého jako Iberský. Ke konci 20. století byl ale téměř vyhuben Do 19. století byl rys iberský rozšířen na většině Pyrenejského poloostrova, vyskytoval se tedy v téměř celém Španělsku, Portugalsku a na jihu Francie, ale za poslední dvě století byl téměř vyhuben – zmizel z celkem 98 % lokalit, které kdysi obýval. Od roku 1950 do roku 2000 se jeho areál výskytu zmenšil o 99 %, asi z 58 000 km2 na pouhých 350 km2. Zhruba od roku 2002 (s prvními kroky už v roce 1994) je rys iberský plně chráněn, bedlivě zkoumán a sledován. Návazně na to vznikají speciální chovné stanice, které vrací rysy do přírody a nyní je tak populace na vzestupu. Více v kapitolách Ohrožení a Ochrana a populace.
Dnes je tento druh omezen na několik oblastí v jihozápadním Španělsku – hlavní reprodukce schopné populace se vyskytují v národních parcích Sierra de Andújar, Sierra de Cardeña y Montoro, Coto de Doñana a v horském pásmu Sierra Morena v Andalusii, a patrně i v severnějších oblastech Valley Matachel a Montes de Toledo. V roce 2007 bylo hlášeno pár jedinců pohybujících se též v oblasti Kastilie – La Mancha. Ve snaze o reintrodukci druhu bylo několik rysů v letech 2014 a 2015 vypuštěno v rezervaci Vale do Guadiana či Serra da Malcata v Portugalsku – k září 2020 na území Portugalska žilo asi 140 jedinců, z toho 51 mláďat.Já são 140 os linces-ibéricos em Portugal - Wilder. www.wilder.pt. [online]. 2020-09-08 [cit. 2021-10-31]. Dostupné online. (portugalsky)
Rys iberský obývá lokality v nadmořské výšce od 400 do 1 300 m. Do vyšších poloh (horských oblastí) se nicméně dostává nepřirozenou cestou v důsledku pronásledování a také ničení jeho typického biotopu. Obecně totiž preferuje nižší nadmořskou výšku, ale horské podnebí snáší také dobře.Rodríguez and Delibes (1992). Current range and status of the Iberian lynx Felis pardina Temminck, 1824 in Spain. Biological Conservation, 61, s. 189-196.Delibes, M., Rodrıguez, A. and Ferreras, P. (2000). Action plan for the conservation of the Iberian lynx in Europe (Lynx pardinus). – Council of Europe Publishing, Strasbourg. Popis, fyzické vlastnosti Rys iberský je o něco menší než jeho severní příbuzní. Má pružné svalnaté tělo, které je i s ocasem dlouhé 80–130 cm (samotný ocas měří 12,5–16 cm / 10–13 cm), kohoutkovou výšku 45–70 cm a dosahuje hmotnosti 7–16 kg (ø 12,8 kg, vzácně 25 nebo až 26 kg). Samec roste do statnějších rozměrů než samice, bývá asi o 25 % větší. náhled|Rys iberský Má žlutohnědou skvrnitou srst, která slouží jako maskování, břišní část je světlá. Dříve existovaly tři typy zbarvení srsti, avšak světle skvrnitý vzor zcela vymizel. Vyznačuje se zřetelnější kresbou než rys ostrovid, zejména na hřbetě, a tmavě lemovanou bradkou. Jeho žíhání se trochu více podobá levhartímu než je tomu u žíhání rysa evropského. Z malých koček se asi nejvíce podobá servalovi. Rozvrh skvrn má každý rys jedinečný, podobně jako člověk papilární linie. Často lze jen na základě kresby rozpoznat jednotlivé rysy od sebe a odborníci toho celkem běžně využívají.
Rys je velice mrštný díky velmi pohyblivým kloubům. Pánevní končetiny má delší, což mu umožňuje velké skoky. Poměrně velké tlapy s pěti prsty na předních a čtyřmi prsty na zadních končetinách jsou vybaveny zatahovatelnými drápy. Jako každý druh rysa má i rys iberský krátký, jakoby useknutý ocas s černou špičkou. Může jej zvednout do svislé polohy a točit jím.Don E. Wilson, Russell A. Mittermeier (eds.) (2009). Handbook of the Mammals of the World - Volume 1,
Na zakulacené hlavě se zkrácenou obličejovou částí má velké dopředu směřující oči, které zaručují velmi dobré binokulární vidění. Rys iberský má výborné noční vidění, které mu umožňuje zvláštní vrstva v oku – tapetum lucidum, která odráží světlo hvězd a oblohy na sítnici. Jako každá kočka má i rys vynikající sluch. Charakteristické jsou dlouhé černé ušní střapce, které měří 3,8 až 4,9 cm (delší rostou samcům). Proč rysům rostou a jakou funkci plní není zcela známo, řada odborníků se domnívá, že díky nim lépe slyší. Experimenty v zajetí ukázaly, že rys červený, kterému byly tyto chloupky ustřiženy, reagoval na zvuk podstatně pomaleji, než ten, který měl na uších obvyklou délku štětinek. Jiní mají za to, že slouží k vizuální komunikaci, jako náhrada za poměrně (oproti jiným kočkám) krátký ocas. Na tvářích má mohutné bílé licousy dlouhé 5 až 8 cm (výraznější než rys ostrovid), které možná také zvyšují citlivost rysího sluchu (podobně jako třeba pernatý závoj kolem soví hlavy), ale mají nejspíše hmatovou funkci. Chrup není přizpůsoben ke žvýkání, ale k zabíjení a trhání masa. Zubní vzorec dospělého jedince vypadá takto: I 3/3, C 1/1, P 2/2, M 1/1 = 28 zubů.
Dne 22. října 2025 byl poprvé zaznamenán na kameru jedinec rysa iberského s bílou barvou srsti. Jedná se o samici pojmenovanou Satureja narozenou v roce 2021, která žije v horách poblíž města Jaén v Andalusii, kde ji vyfotografoval španělský fotograf divoké přírody Ángel Hidalgo. Narodila se s běžnou barvou srsti, tudíž se nejedná o projev leucismu, ale zřejmě o ztrátu pigmentu z důvodu stresu či kvůli jiným environmentálním faktorům.
Způsob života vlevo|náhled|Rys iberský v trávě náhled|Typický habitat rysa iberského (národní park Coto de Doñana) Rys iberský má podobné zvyky jako rys ostrovid, ale přizpůsobil se jinému biotopu. Způsobem života se podobá spíše africkým kočkám. Dospělý rys iberský žije samotářským životem, jeho území má rozlohu 10 až 20 km2, přičemž nejvíce využívá centrální část svého teritoria o velikosti 3 až 4 km2.Ferreras, Beltran, Aldama and Delibes (1997). Spatial organization and land tenure system of the endangered Iberian lynx (Lynx pardinus). Journal of Zoology, 243, s. 163-189. Samci mívají větší teritoria než samice, ty se nejčastěji pohybují na území o rozloze 5,2–6,6 km2. Klíčová je hustota kořisti a kvalita stanovišť, na základě toho jsou domovské okrsky větší nebo menší. Například v rezervaci Doñana se v oblastech s nižší hustotou králíků velikost teritorií pohybuje od 12 do 17 km2. Naopak tam, kde je kořist hojnější, vytváří rys teritoria o velikosti 5 až 10 km2. Více než 90 % subadultních rysů opustí své rodiště. Při hledání nového vhodného území dokáže urazit i stovky kilometrů. Jeden rys, který měl na sobě satelitní obojek, dokázal kvůli tomu ujít dokonce až 1 000 km. Hranici svého teritoria si vyznačuje močí, trusem nebo škrábanci na kůře stromů. Teritoria vytváří především v křovinaté středomořské krajině a součástí každého z nich bývá i zdroj pitné vody. Umí plavat a setrvat ve vodě mu nevadí. Samcovo území se překrývá s teritorii několika samic, a tak může pozorovat, zda není některá z nich v říji.Palomares, Delibes, Ferreras, Fedriani, Calzada and Revilla (2000). Iberian lynx in a fragmented landscape: Predispersal, dispersal, and postdispersal habitats. Conservation Biology, 14, s. 809-818.Fernandez, Delibes and Palomares (2006). Landscape evaluation in conservation: Molecular sampling and habitat modeling for the Iberian lynx. Ecological Applications, 16, s. 1037-1049.
Přes den polehávají ve stinném úkrytu s výhledem na okolní krajinu, jakmile se zešeří, vydá se rys na lov. Aktivní je tedy většinou v noci, především za soumraku a rozbřesku,Fedriani, Palomares and Delibes (1999). Niche relations among three sympatric Mediterranean carnivores. Oecologia, 121, s. 138-148. byla však zjištěna značná variabilita v aktivitě mezi jedinci a ročními obdobími. Třeba v zimních měsících jsou nejaktivnější během dne.
Potrava náhled|Mladý jedinec s uloveným králíkem