Kolín nad Rýnem (německy Köln, anglicky a francouzsky Cologne) je čtvrté největší město v Německu. Leží ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko a žije zde obyvatel. Kolín je významným kulturním, obchodním střediskem a komunikačním uzlem, kde se konají četné veletrhy. Původně zde byla germánská osada, kolem roku 50 n. l. vzniklo římské město Colonia Agrippina, od 4. století sídlo římskokatolického biskupství (od roku 953 n. l. arcibiskupství, poté také církevní kurfiřtství). Ve středověku byl Kolín největším městem v Německu. Katedrála svatého Petra, založená 1248 a dostavěná až v letech 1848–1880, patří k největším gotickým stavbám v Evropě a její věže dosahují výšky 157 m. Kolínská univerzita, založená roku 1388, je šestou nejstarší univerzitou ve střední Evropě a zároveň jednou z největších v Německu.

Historie Od antiky do roku 1475 Na území dnešního města se nacházelo také významné neolitické sídliště kultury s lineární keramikou v lokalitě Köln-Lindenthal, jehož výzkum představuje významný mezník ve studiu neolitu v Evropě.

Kolín patří k nejstarším velkým městům na území dnešního Německa. Byl založen císařovnou Agrippinou mladší, ženou římského císaře Claudia, která se narodila v legionářské osadě (castra Romana) nad Rýnem – součásti Dolnogermánského limitu Římské říše. V roce 50 dala této osadě jméno Ara Agrippinensium (podle jiných pramenů Colonia Claudia Augusta Agrippina, CCAA) a povýšila ji na město. Kolem roku 89 se město stalo hlavním městem provincie a jedním z významnějších obchodních a výrobních center římského impéria na sever od Alp.

Ve 4. století byla ve městě velká komunita křesťanů, která založila první biskupství a od roku 785 arcibiskupství kolínské. Od 12. století si město k názvu dávalo – stejně jako Jeruzalém, Konstantinopol a Řím – přídomek „svaté“, latinsky sancta Colonia: „Svatá Kolonia z milosti Boží věrná dcera Římské církve“. 230px|vlevo|náhled|Sochy devíti dobrých hrdinů , 2. polovina 13. století, radnice v Kolíně nad Rýnem 230px|vlevo|náhled|Kolín na vedutě okolo roku 1411 Ve středověku se město rozvíjelo hospodářsky, politicky i kulturně. Roku 1282 se Kolín stal spoluzakladatelem německé hanzy, obchodního spolku, vzniklého sloučením s prosperujícími místními hanzami v Hamburku a v Lübecku, k nimž postupně přistupovala další města. Roku 1288 se město spolu se svými spojenci postavilo proti kolínskému arcibiskupovi Siegfriedu II. v bitvě u Worringenu, po níž byla oslabena jeho moc nad městem a Kolín získal faktickou samosprávu. Sebevědomí a návaznost na slavné tradice světové historie, tam vyjadřuje dochovaná galerie devíti soch „dobrých hrdinů“, spojující světové hrdiny tří konfesí: křesťany reprezentují císař Karel Veliký s orlem na štítu, Král Artuš s třemi korunami a Godefroy z Bouillonu, se psem u nohou, antické hrdiny Julius Caesar, Hectór a Alexander Veliký a biblické starozákonní krále Židé David, Jozue a Juda Makabejský. Velkolepou stavbu katedrály zde zahájila huť rodiny Parléřů, z níž bratři Petr a Jindřich odešli na stavbu katedrály pražské. V roce 1388 zde vznikla první městská univerzita v Německu. Kolín tehdy patřil k největším a nejbohatším německojazyčným městům. Teprve v roce 1475 byla samostatnost právně upravena přiznáním statusu svobodného říšského města.

Historie po roce 1475 Objev Ameriky, vznik nových obchodních cest a z toho vyplývající změny v evropském hospodářství vedly k ekonomickému i politickému úpadku města. V roce 1560 byla přerušena stavba katedrály, v roce 1795 Kolín obsadili Francouzi a v roce 1815 bylo město připojeno k Prusku.

Reformy provedené nejprve Francouzi a později pruskými úřady vytvořily vhodné podmínky pro rozvoj Kolína v době průmyslové revoluce. Město se stalo významným dopravním uzlem (železnice, říční plavba). Rozvíjel se průmysl (Felten & Guillaume, Stollwerck, Klöckner Humboldt Deutz AG – zakladatelem byl Nicolaus August Otto, Helios AG). V roce 1880 byla po 632 letech dokončena stavba katedrály (výška věží je 157 m). Po zboření středověkých hradeb došlo k dynamickému územnímu rozvoji a tím k růstu počtu obyvatel.

Nacistická éra a druhá světová válka

Demokratické strany prohrály v březnu 1933 komunální volby v Kolíně nad Rýnem ve prospěch Nacistické strany a dalších pravicově extrémistických stran. Nacisté následně zatkli komunistické (KPD) a sociálnědemokratické (SPD) členy městského zastupitelstva a starosta Adenauer byl odvolán. Ve srovnání s některými jinými velkými městy však nacisté v Kolíně nad Rýnem nikdy nezískali rozhodující podporu (počet hlasů odevzdaných pro NSDAP ve volbách do Říšského sněmu se vždy pohyboval na celostátním průměru). Do roku 1939 vzrostl počet obyvatel na 772 221.

Během druhé světové války byl Kolín nad Rýnem sídlem velitelství vojenské oblasti () pro Vojenský okruh VI (se sídlem v Münsteru). Kolín spadal pod velení generálporučíka svobodného pána Roedera von Diersburg, který odpovídal za vojenské operace v Bonnu, Siegburgu, Aachenu, Jülichu, Dürenu a Monschau. V Kolíně nad Rýnem sídlil 211. pěší pluk a 26. dělostřelecký pluk.

Spojenci shodili na město během druhé světové války 44 923,2 tun bomb, což zničilo 61 % jeho zastavěné plochy. Během bombardování za druhé světové války zažil Kolín nad Rýnem 262 náletů západních Spojenců, které si vyžádaly přibližně 20 000 civilních obětí a téměř zcela vymazaly z mapy centrální část města. V noci na 31. května 1942 se Kolín nad Rýnem stal cílem „operace Millennium“, prvního náletu tisíce bombardérů britského Královského letectva za druhé světové války. 1 046 těžkých bombardérů zaútočilo na cíl s 1 455 tonami výbušnin, z nichž přibližně dvě třetiny tvořily zápalné bomby.Tourtellot, Arthur B. et al. Life's Picture History of World War II, p. 237. Time, Inc., New York, 1950. Tento nálet trval asi 75 minut, zničil 243 hektarů zastavěné plochy (61 %), zabil 486 civilistů a 59 000 lidí připravil o domov. Zkázu zaznamenal Hermann Claasen od roku 1942 až do konce války a představil ji na své výstavě a v knize z roku 1947 Gesang im Feuerofen. Köln – Überreste einer alten deutschen Stadt („Zpěv v ohnivé pecí. Kolín nad Rýnem – Pozůstatky starého německého města“).

Kolín nad Rýnem byl dobyt americkou 1. armádou počátkem března 1945 během invaze do Německa po bitvě o město. Do konce války se počet obyvatel Kolína nad Rýnem snížil o 95 %. Tento úbytek byl způsoben především masivní evakuací lidí na venkov, k níž v posledních dvou letech války došlo i v mnoha dalších německých městech. Do konce roku 1945 se však počet obyvatel opět zvýšil na přibližně 450 000. Do konce války byla v podstatě celá předválečná židovská populace Kolína nad Rýnem čítající 11 000 lidí deportována nebo zavražděna nacisty.Kirsten Serup-Bilfeld, Zwischen Dom und Davidstern. Jüdisches Leben in Köln von den Anfängen bis heute. Köln 2001, page 193 Všech šest městských synagog bylo zničeno; synagoga v Roonstraße byla obnovena v roce 1959.

Poválečné období a studená válka

Přestože byl Kolín nad Rýnem největším městem v regionu, za politické hlavní město spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko bylo vybráno nedaleké Düsseldorf. Vzhledem k tomu, že Bonn byl zvolen prozatímním spolkovým hlavním městem (provisorische Bundeshauptstadt) a sídlem vlády Spolkové republiky Německo (tehdy neoficiálně Západní Německo), Kolín nad Rýnem profitoval ze své polohy mezi těmito dvěma významnými politickými centry. Město se stalo – a stále je – sídlem řady spolkových úřadů a organizací. Po opětovném sjednocení Německa v roce 1990 se hlavním městem stal Berlín.

V roce 1945 nazval architekt a urbanista Rudolf Schwarz Kolín nad Rýnem „největší hromadou sutin na světě“. Schwarz navrhl v roce 1947 územní plán obnovy, který zahrnoval výstavbu několika nových průtahů centrem města, zejména komunikace Nord-Süd-Fahrt („Severojižní třída“). Územní plán počítal s tím, že již krátce po válce lze očekávat velký nárůst automobilové dopravy. Plány na nové silnice do jisté míry vznikaly již za nacistické správy, ale samotná výstavba byla snazší, když se většina centra města nacházela v ruinách.

Zničení 95 % centra města během druhé světové války, včetně slavných dvanácti románských kostelů (například baziliky sv. Gereona, Velkého sv. Martina, sv. Marie na Kapitolu) a několika dalších památek, znamenalo obrovskou ztrátu kulturních hodnot. Obnova těchto kostelů a dalších pamětihodností, jako byl společenský sál Gürzenich, nebyla mezi tehdejšími předními architekty a kunsthistoriky bezkonfliktní, ve většině případů však zvítězila vůle veřejnosti. Rekonstrukce trvala až do 90. let 20. století, kdy byl dokončen románský kostel sv. Kuniberta.

V roce 1959 dosáhl počet obyvatel města opět předválečné úrovně. Poté vytrvale rostl a od roku 1975 po dobu přibližně jednoho roku přesahoval 1 milion. Následně zůstával těsně pod touto hranicí až do poloviny roku 2010, kdy 1 milion obyvatel opět překročil.

Období po znovusjednocení

V 80. a 90. letech 20. století ekonomika Kolína nad Rýnem vzkvétala ze dvou hlavních důvodů. Prvním byl nárůst počtu mediálních společností v soukromém i veřejném sektoru; těm vychází vstříc nově vybudovaný MediaPark, který tvoří výraznou vizuální dominantu centra Kolína nad Rýnem a jehož součástí je i KölnTurm, jedna z nejnápadnějších výškových budov ve městě. Druhým důvodem bylo trvalé zlepšování rozmanité dopravní infrastruktury, díky němuž se Kolín nad Rýnem stal jednou z nejsnadněji dostupných metropolitních oblastí ve střední Evropě.

Díky hospodářskému úspěchu výstaviště Koelnmesse město v roce 2005 rozhodlo o jeho rozsáhlém rozšíření. Původní budovy ze 20. let 20. století byly současně pronajaty největší německé soukromé televizní společnosti RTL jako její nové sídlo.

Kolín nad Rýnem byl ohniskem silvestrovských sexuálních útoků v Německu, při nichž více než 500 žen nahlásilo, že byly sexuálně napadeny osobami afrického a arabského vzhledu.

Kolín je po Berlíně a před Hamburkem městem s druhou největší tureckou menšinou v Evropě.

Doprava Leteckou dopravu zajišťuje mezinárodní letiště Kolín/Bonn (CGN) asi 15 km jižně od města. Köln Hauptbahnhof je významný železniční uzel, kde jezdí vlaky ICE a TGV a zajišťují dálkové spoje na všechny strany, ovšem do Rakouska a Švýcarska jen každých 6 hodin.

Kolín má systém výpadových radiál a pět koncentrických silničních okruhů, z nichž ten vnější je dálniční obchvat. Z něho vycházejí dálnice A1, A3, A4, A57 a A59 i řada dalších silnic.

Městskou dopravu obstarává 11 linek rychlodrážních tramvají o celkové délce 195 km (po Melbourne (256 km) a Petrohradu (205 km) největší tramvajová síť na světě), které ve středu města vedou tunelem, a množství autobusových linek. Na to navazuje 9 linek příměstské dopravy (S-Bahn), které obsluhují celý region.

Pamětihodnosti náhled|Katedrála svatého Petra od východu

Město má mimořádně bohatou historii, počínající v 1. století n. l. Její stopy se přes těžké poškození v letech 1944-1945 zachovaly po celém území vnitřního města. V Kolíně nad Rýnem se nachází 12 románských kostelů.

Dóm čili katedrála svatého Petra, pětilodní gotická bazilika s ochozem, kaplí a dvěma věžemi, je 144 m dlouhá a výška klenby činí 43,3 m. Západní část s věžemi byla postavena až v 19. století. Z vnitřního zařízení vyniká relikviář Tří králů ze 13. století, středověké vitráže v oknech a mohutné historické zvony. Katedrálu navštěvuje asi 6 milionů návštěvníků ročně a je součástí Světového dědictví UNESCO. Radnice s mohutnou gotickou věží z roku 1414 a renesančním podloubím Románská bazilika St. Andreas s dlouhým chórem a věží nad křížením Kostel St. Aposteln, trojlodní románská bazilika s kupolí, trojlistým chórem a mohutnou západní věží St. Gereon, mohutná centrální stavba 35 m vysoká na pozdně antických základech s dlouhým chórem a dvěma věžemi St. Maria im Kapitol, trojlodní románská bazilika, 100 m dlouhá a 40 m široká se třemi konchami v závěru Gross St. Martin, trojlodní bazilika s trojlistým závěrem a mohutnou věží nad křížením Minoritský kostel P. Marie ze 13. století