thumb|Pamětní deska na domě v Zelené ulici v Praze-Bubenči Václav Černý (26. března 1905 Jizbice u Náchoda – 2. července 1987 Praha) byl český literární vědec, spisovatel, překladatel a filozof.

Život Po maturitě (1924) na Carnotově lyceu v Dijonu studoval bohemistiku a romanistiku, studia úspěšně zakončil roku 1929 (s prospěchem 1,00). Od roku 1930 pracoval v Ženevě, kde se roku 1931 stal docentem srovnávacích literatur a obecné literární vědy. Roku 1936 se stal docentem na Karlově univerzitě a od roku 1938 působil jako mimořádný profesor i na Masarykově univerzitě v Brně. Od tohoto roku též redigoval Kritický měsíčník, ten redigoval až do roku 1942 a po jeho obnovení i v letech 1945–1948. Po uzavření vysokých škol působil jako učitel na gymnáziu, po druhé světové válce se stal profesorem srovnávacích literárních dějin na Filozofické fakultě UK v Praze. Během druhé světové války se podílel na organizaci českého protinacistického odboje, 11. ledna 1945 byl zatčen gestapem a do konce války byl vězněn a vyšetřován na Pankráci. Řádným členem České akademie věd a umění se stal dne 18. června 1946.

V textu Kultura na prahu zítřka z roku 1946 se prohlásil za vědeckého socialistu a za člověka s kladným poměrem ke komunistické straně. Pro své spory s marxistickým výkladem dějin literatury však přesto v roce 1951 opustil univerzitu. O rok později byl držen ve vyšetřovací vazbě a po několika měsících soudem osvobozen. Po návratu z vazby pracoval v Kabinetu pro moderní filologii v Československé akademii věd. Od roku 1968 opět vyučoval na univerzitě, ale roku 1970 odešel do důchodu. Po tomto roce jeho práce vycházely pouze v zahraničí. V prosinci 1976 podepsal Prohlášení Charty 77. Dlouhodobě spolupracoval s novinami Lidová demokracie, ve kterých publikoval především texty o literatuře.

Zemřel 2. července 1987 v Praze. Pohřben byl do urnového hrobu na Evangelickém hřbitově v Praze-Strašnicích.

Dílo Jeho dílo mělo blízko k existencialismu, kterým se zabýval po teoretické stránce. Dále se zabýval francouzskou literaturou, barokní a později i staročeskou literaturou. Dalším jeho oblíbeným tématem byl romantismus.

Černý se k literatuře stavěl jako k projevu individualismu, což nutně vedlo ke střetu se socialistickými kolektivistickými teoriemi. Sám se označoval za radikálního socialistu, podle svého tvrzení z roku 1946 přijímal "v plném rozsahu i jejich formách cíle komunistické přestavby lidské společnosti", marxismus  ale z filozofického hlediska podroboval kritice.

Ideové kořeny současného umění, 1929 Karel Čapek, 1936 Esej o básnickém baroku, 1937 Meditace o romantickém neklidu, 1943 Pozdrav mrtvým, 1945 Boje a směry socialistické kultury, 1946 První sešit o existencialismu, 1948 Druhý sešit o existencialismu, 1948, vyšel až v r. 1992 společně s „Prvním sešitem o existencialismu“ Osobnost tvorba a boj, 1947 Středověká milostná lyrika, 1948 Jaroslav Seifert, 1954 Staročeský mastičkář, 1955 Lid a literatura ve středověku, zvláště pak v románských zemích, 1958 Knížka o Babičce, 1963 Středověké drama, 1964 Studie ze starší světové literatury, 1969 Studie a eseje z moderní světové literatury, 1969 Až do předsíně nebes : čtrnáct studií o baroku našem i cizím, 1972, vydáno až v roce 1996 [edičně připravila Jarmila Víšková, doslov Alexandr Stich] O povaze naší kultury, 1981 Paměti, čtyři díly, původně v cizině, v ČR až v letech 1992–1993 Úvod do literární historie, texty seminářů na katedře literatury srovnávací a obecné FF UK z let 1969/1970, vydáno posmrtně v roce 1993 Eseje o české a slovenské próze , 1994 V zúženém prostoru, 1994 Skutečnost a svoboda, 1995 Vývoj a zločiny panslavismu, 1995

Mimo vlastní činnost působil též jako překladatel, především z románských jazyků (přeložil například Eseje Michela de Montaigne nebo Cervantesova Dona Quijota). Dalším významným dílem bylo uspořádání básnického almanachu s názvem Jarní almanach básnický, který vyšel roku 1940, byl zaměřen na generaci kolem Jiřího Ortena, jehož dílo v roce 1947 vydal.

Odkazy

Reference

Literatura

ŠUMAN, Záviš. Černého pojetí klasicismu. Svět literatury, 2008, č. 38, s. 130–138.

Externí odkazy

Václav Černý v souborném katalogu Akademie věd ČR

Václav Černý ve Slovníku českých filosofů Václav Černý na portálu Obce překladatelů Lucie Koryntová: Václav Černý – překladatel: portrét Černého jako překladatele a bibliografie jeho překladů v měsíčníku Plav 3/2007 Jan Sedmidubský: Václav Černý – 1. díl in Portréty, Český rozhlas 6, 30. srpna 2009 Lístek s podpisem Václava Černého pod Prohlášením Charty 77

Kategorie:Čeští literární historikové Kategorie:Čeští literární teoretici Kategorie:Čeští literární kritici Kategorie:Čeští bohemisté Kategorie:Čeští romanisté Kategorie:Čeští filozofové Kategorie:Čeští spisovatelé vědecké literatury Kategorie:Čeští političtí spisovatelé Kategorie:Spisovatelé píšící francouzsky Kategorie:Spisovatelé píšící česky Kategorie:Spisovatelé píšící italsky Kategorie:Spisovatelé píšící španělsky Kategorie:Čeští profesoři Kategorie:Pedagogové na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity Kategorie:Pedagogové na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Kategorie:Absolventi Univerzity Karlovy Kategorie:Čeští esejisté Kategorie:Čeští publicisté Kategorie:Čeští překladatelé Kategorie:Čeští překladatelé z francouzštiny Kategorie:Čeští překladatelé z italštiny Kategorie:Čeští překladatelé z portugalštiny Kategorie:Čeští překladatelé ze španělštiny Kategorie:Překladatelé do češtiny Kategorie:Překladatelé z francouzštiny do češtiny Kategorie:Osobnosti Národně revolučního výboru inteligence Kategorie:Osobnosti Parsifalu Kategorie:Političtí vězni komunistického režimu v Československu Kategorie:Nositelé Řádu Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy Kategorie:Signatáři Charty 77 Kategorie:Spisovatelé z Prahy Kategorie:Narození v roce 1905 Kategorie:Narození 26. března Kategorie:Narození v Náchodě Kategorie:Úmrtí v roce 1987 Kategorie:Úmrtí 2. července Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na evangelickém hřbitově ve Strašnicích