Císař Čcheng-chua (; 9. prosinec 1447 – 9. září 1487) vlastním jménem Ču Ťien-šen (), od roku 1457 Ču Ťien-žu () z dynastie Ming vládl v letech 1464–1487 mingské Číně. Nastoupil po svém otci, císaři Jing-cungovi. Po převzetí vlády s novým rokem vyhlásil éru „Úplné změny“, Čcheng-chua. Název éry je používán i jako jméno císaře.
Narodil se jako Ču Ťien-šen císaři Jing-cungovi roku 1447. O dva roky později byl jeho otec v bitvě u Tchu-mu zajat Mongoly, sesazen a po návratu ze zajetí novým císařem Ťing-tchajem, mladším bratrem Jing-cunga, odsunut do ústraní v domácím vězení. V době otcova zajetí byl Ču ťien-šen jmenován korunním princem, po třech letech však o postavení následníka trůnu přišel. Až po Ťing-tchajově svržení a smrti roku 1457 se Jing-cung vrátil na trůn a Ču Ťien-šen, nyní přejmenovaný na Ču Ťien-žua, se opět stal korunním princem.
Na trůn nastoupil po otci v únoru 1464 v šestnácti letech. V prvních letech vlády zavedl novou politiku zahrnující snížení daní a posílení moci státu. Nicméně po čase se kladný účinek změn vyčerpal a v posledních letech jeho panování začali v Zakázaném městě dominovat eunuchové, nechvalně známí Wang Č’ a Liang Fang. Pozitivní prvky císařovy vlády byly postupně negovány jeho tendencí ke zvýhodňování oblíbenců namísto povyšování schopných. To vedlo k rozšíření korupce a obohacování protekcionářů na úkor státní pokladny. Po celé zemi vypukly rolnické revolty, ale byly rázně potlačeny. Císař vládl více autokraticky než jeho předchůdci, když posílil tajnou policii sledující nálady v zemi.
Na císaře měla velký vliv Wan Čen-er, palácová dáma starší než on. Stala se jeho oblíbenou ženou zejména po porodu syna roku 1464; dítě brzy zemřelo, ale paní Wan si udržela moc nad císařem i nad jeho harémem – s věrnými eunuchy nutila ostatní ženy k potratům, otěhotněly-li s císařem, nevyhýbala se ani otrávení matek i dětí, pokud porodily. Až roku 1475 se císař mohl dozvědět o existenci svého pětiletého syna Ču Jou-tchanga, do té doby přežívajícího v utajení.
Čcheng-chua se považoval za velkého válečníka a věnoval armádě velkou pozornost. V boji proti Mongolům dosáhla v 70. letech 15. století reorganizovaná mingská vojska podstatných vítězství, prvních od roku 1449. Budovaly se obranné zdi v Šen-si a Šan-si, základ dochované Velké čínské zdi. Ve spojení s Koreou Číňané úspěšně válčili s džürčenskými kmeny ve východním Mandžusku.
Čcheng-chua zemřel roku 1487 po třiadvaceti letech vlády, na trůn po něm nastoupil Ču Jou-tchang jako císař Chung-č’.
Dětství a mládí, nástup na trůn Čcheng-chua se narodil 9. prosince 1447, jeho vlastní jméno bylo Ču Ťien-šen, Čcheng-chua bylo jméno jeho panovnické éry. Byl nejstarším synem císaře Jing-cunga a jedné z jeho vedlejších manželek, paní Čou.
Roku 1449 byl jeho císařský otec zajat Mongoly v bitvě u Tchu-mu. Poté v čele vlády prozatímně stanul mladší bratr zajatého císaře Ču Čchi-jü a současně byl Ču Ťien-šen prohlášen následníkem trůnu. O několik dní později se Ču Čchi-jü stal císařem, znám je jako císař Ťing-tchaj. Roku 1450 Mongolové zajatého Jing-cunga vrátili Číňanům, ale Ťing-tchaj ho uvrhl do domácího vězení. Ču Ťien-šen zůstal následníkem do roku 1452,Mote (1998), s. 344. kdy byl degradován na knížete z I (). Žil oddělen od rodičů ve špatných materiálních podmínkáchMote (1998), s. 345. a pod tlakem situace začal koktat. Nový následník, jediný syn Ťing-tchaje, však zemřel už roku 1453. Nástupnická otázka zůstala otevřená a pozice Ču Ťien-šena nejistá, dokud koncem roku 1456 Ťing-tchaj neonemocněl. Nejistotu využili stoupenci Jing-cunga, kteří v únoru 1457 provedli převrat a dosadili Jing-cunga zpět na trůn.
Ču Ťien-šena 1. března 1457 otec jmenoval korunním princem. Současně mu změnil jméno z Ťien-šen na Ťien-žu, patrně protože původní jméno vybrané roku 1449 Ťing-tchajem bylo pro Jing-cunga nepřijatelné.
Ču Ťien-šen byl malíři zobrazován jako spíše robustně stavěný, s plnými tvářemi, bystrýma očima, velkými ušními lalůčky a zastřiženým knírem a bradkou. Stejné středoasijské rysy jsou vidět na portrétech jeho předků až po prapraděda. Jeho syn a nástupce, přestože také bradatý, byl drobnější a i další císaři byli jižního gracilního typu.Goodrich, s. 304. Jako dítě Ču Ťien-šen reagoval pomalu a navíc koktal. Jing-cung měl proto pochybnosti o jeho inteligenci a schopnosti vládnout, nicméně velcí sekretáři (především Li Sien) ho přiměli k zachování nástupnictví pro nejstaršího syna.
Jing-cung zemřel 23. února 1464. Následující den byla jmenována dvanáctičlenná císařská rada, která měla projednávat vládní politiku a radit mladému císaři.Mote (1998), s. 367. V radě bylo šest úředníků: velký sekretář Li Sien, ministr státní správy Wang Ao, ministr daní Nien Fu, velký sekretář Pcheng Š’, ministr vojenství Ma Ang (1399–1476) a velký sekretář Čchen Wen (1405–1468), čtyři eunuchové: Liou Jung-čcheng, Sia Š’, Fu Kung, Niou Jü a dva vojáci: Sun Ťi-cung, markýz z Chuej-čchang, a Sun Tchang, markýz z Chuaj-ning. Na trůn Čcheng-chua usedl 28. února 1464.
Při převzetí vlády už byl pod vlivem své oblíbenkyně Wan Čen-er, původně služebné jeho babičky, císařovny Sun, a plnil jí jakákoli přání. Inteligentní a cílevědomá Wan byla zprvu jeho chůvou, později konkubínou. Při nástupu Čcheng-chuy na trůn jí bylo 34 let, dvakrát více než sedmnáctiletému císaři.
Vztahy v paláci
Excísařovny a císařovny náhled|alt=Portrét starší ženy.|Portrét Čcheng-chuovy císařovny Wang, anonymní autor dynastie Ming Konflikty mezi ženami uvnitř Zakázaného města se nepříznivě odrazily na císařově prestiži. První incident nastal hned v den nástupu na trůn, když vzplanula diskuze nad titulem Jing-cungovy vdovy, císařovny Čchien. Podle řádů měla dostat titul císařovna vdova (chuang-tchaj-hou), ale císařova vlastní matka paní Čou si tentýž titul nárokovala také. Byla sice jen druhořadou manželkou Jing-cunga, ale nyní matkou panujícího císaře, a proto požadovala stejný status jako excísařovna Čchien.Mote (1998), s. 346. Paní Čou argumentovala též svou věrností Jing-cungovi, za kterou zaplatila strádáním s ním v domácím vězení v letech 1450–1457.
V konfliktu mezi matkou a nevlastní matkou císař nechal úředníky vyjádřit jejich mínění a tajně je k tomu povzbuzoval, otevřeně však jednal se zdánlivou neochotou. Na návrh Pcheng Š’a a Li Siena dostaly obě titul chuang-tchaj-hou, ale císařovna Čchien s přidanými před ním znaky Cch'-i (, „laskavá“). Paní Čou to vnímala jako diskriminaci a soustavně tlačila na své zrovnoprávnění. Mladý císař od hádajících se císařoven utíkal k paní Wan.
Po nástupu na trůn si Čcheng-chua vzal za císařovnu paní Wu, která se však vzápětí dostala do konfliktu s paní Wan a požadovala její bičování za nezdvořilost. Měsíc po svatbě proto panovník císařovnu zavrhl a zbavil titulu.Goodrich, s. 300. Žila pak v ústraní v Zakázaném městě ještě 45 let. Ještě téhož roku 1464 se novou císařovnou stala paní Wang, která si dávala pozor, aby paní Wan nezkřížila cestu. Zůstala bezdětná a uchránila se tak její nepřízně.Mote (1998), s. 347.
Roku 1466 paní Wan porodila císařovi syna a obdržela hodnost „urozená dáma“ (kuej-fej). Jejich syn do roka zemřel a další děti neměla, ale ostře císaře střežila a ostatní ženy nutila k potratům, aby jejich případný syn neohrozil její postavení. O několik let později měl císař syna od jiné konkubíny, jmenoval ho v prosinci 1471 následníkem, ale dítě brzy zemřelo. Historikové se všeobecně domnívají, že v jeho smrti měla prsty paní Wan.
Následník Dvůr a vláda byli hluboce znepokojeni chybějícím dědicem a vlivem paní Wan, úředníci ji v podáních císaři kritizovali, císař je však odmítal s tím, že se vměšují do jeho soukromých záležitostí. Až když si v červnu 1475 povzdechl, že v osmadvaceti letech ještě nemá dědice, přítomný eunuch ho impulsivně upozornil na existenci pětiletého syna vychovávaného excísařovnou Wu.
Císař měl totiž o několik let dříve aférku s dívkou z Kuang-si příjmením Ťi, patrně jaoskou zajatkyní přivedenou do paláce kolem roku 1467. Roku 1469 se seznámila s císařem a otěhotněla. Paní Wan těhotenství odhalila, ale eunuchové nesplnili její příkaz k podání prostředku vyvolávajícího potrat a místo toho matku skryli v komnatách excísařovny Wu, kde 30. července 1470 porodila chlapce. Následujících pět let matka i dítě žili ve skrytu u paní Wu.
Nadšený císař syna uznal, dal mu jméno Ču Jou-tchang a přemístil ho do bezpečí pod ochranu císařovny vdovy Čou.Mote (1998), s. 348. O měsíc později paní Ťi zemřela za podezřelých okolností. Císař se poté odstěhoval z paláce obývaného paní Wan a svého dědice před paní Wan chránil. Císařovna vdova Čou následníka dokonce varovala, aby při návštěvách paní Wan nic nejedl ani nepil.
Kamarila paní Wan náhled|alt=Sedící císař obklopený skupinou stojících eunuchů sleduje dva jezdce na koních, kteří hrají nějakou jezdeckou hru.|Čcheng-chua se s eunuchy baví hrou podobnou pólu na obraze Zábavy císaře Čcheng-chuy, anonymní autor 15. století, Palácové muzeum v Pekingu Císař po roce 1475 evidentně žil nezávisleji na paní Wan, protože v letech 1476–1487 mu pět žen dalo jedenáct synů a šest dcer. Přestože císař s ní nadále nežil, jeho oddanost vůči ní nepolevila a snad ji podporou jejích činností chtěl kompenzovat svou nepřítomnost. V druhé polovině své vlády totiž jen zřídka omezoval její aktivity, často ilegální. Její agenti se angažovali v Jün-nanu v těžbě mědi, stříbra, zlata a drahokamů, v zahraničním obchodu, lovu perel v Kuang-tungu, výběru daní na dolním toku Jang-c’-ťiang, obchodu se solí. Roku 1483 si jeden z eunuchů při nákupu starožitností v Su-čou vedl tak arogantně, že místní úředníci a džentry skoro sáhli po zbraních. Poté, co se císař dozvěděl o jeho nepřístojnostech, nechal ho popravit. Její hlavní eunuch Liang Fang řídil císařský sklad v Pekingu, což mu dávalo možnost prodejem zboží za přemrštěné ceny zakrývat prodej úřadů organizovaný paní Wan.Goodrich, s. 301.
Přese všechny stížnosti císař paní Wan nijak nepotrestal. Naopak trestal úředníky protestující proti jejímu zneužívání moci, nepřiměřeným výdajům a korupci, takže si podržela nemalý vliv až do své smrti roku 1487.
Jiným nechvalně známým eunuchem éry Čcheng-chua byl Wang Č’, původem Jao zajatý a vykastrovaný během protipovstaleckých tažení 60. let. Dostal se mezi služebníky paní Wan, měl však jen nevýznamné posty, dokud nebyl roku 1477 postaven do čela Západního křídla (Si-čchang), tajné policie doplňující již dlouho existující Východní křídlo. Záhy se dostal do sporu s velkým sekretářem Šang Luem a ministrem vojenství Siang Čungem a dosáhl jejich odvolání. Tehdy se ve funkcích drželi jen ti, kteří těsně spolupracovali s paní Wan, nebo ti co se stáhli a mlčeli. Wang Č’ terorizoval elitu metropole několik let, než byl roku 1482 odeslán z Pekingu na inspekci pohraničních vojsk. Roku 1483, poté, co důvěru císaře získala obvinění předložená jeho konkurentem z Východního křídla, ho císař přeložil do oddílu strážícího císařské hrobky v Nankingu.Mote (1998), s. 350.
Hospodářství a kultura
Obchod, řemesla a finance náhled|vlevo|alt=Fotografie šedomodré porcelánové vázy.|Porcelánová váza éry Čcheng-chua, Nankingské muzeum Po desetiletích deprese se ve druhé polovině 15. století ekonomika Číny i okolních zemí začala vzpamatovávat. Bodem obratu byl růst těžby drahých kovů od 60. let. Těžba se zvedla mírně v Číně, jihovýchodní Asii, západní Africe a podstatně v Evropě. To vedlo k růstu dovozů východního zboží (pepře, koření, porcelánu) do střední Asie, na Blízký východ a do Evropy. V Číně se opětně rozběhly porcelánky v Ťing-te-čenu, obchod na jihovýchodním pobřeží vzkvétal. Mingská keramika se nejen vrátila na asijské a africké trhy, ale v 80. letech 15. století se dostala až do Evropy.Atwell, s. 100. Ťingtečenské výrobky éry Čcheng-chua patří designem i zdobením mezi nejlepší porcelán mingské éry. Zvláštní význam má rozvoj polychromie (tou-cchaj, , doslova „soupeření barev“), v následujícím století obdivované a napodobované.Goodrich, s. 302.