Mikovice jsou část města Kralupy nad Vltavou v okrese Mělník ve Středočeském kraji, tvořená katastrálním územím Mikovice u Kralup nad Vltavou o rozloze 3,07 km². Tvoří západní část souvislé zástavby Kralup nad Vltavou.
Knovízský potok se tu vlévá do Zákolanského potoka.
Prochází zde silnice II/101 (ul. Přemyslova a 28. října) a silnice II/240 (ul. Na Velvarské silnici), obě silnice pak vedou peáží do Minic, kde se opět rozcházejí.
V údolí Knovízského potoka se nachází železniční stanice Kralupy nad Vltavou předměstí (původním názvem Mikovice). Železniční trať Kralupy nad Vltavou – Louny se tu odděluje od trati Kralupy nad Vltavou – Velvary. Společný úsek obou tratí přichází ze stanice Kralupy nad Vltavou přimknut k železniční trati Kralupy nad Vltavou – Kladno, tedy údolím Zákolanského potoka. Tento stav je výsledkem přeložení trati, která do roku 1975 vedla údolím Knovízského potoka již od jeho ústí.
Prehistorie a historie Římské osídlení z doby železné zde 10 archeologickými nálezy zlomků kovových nástrojů, železné spony opasku a tří klíčů na řetízku doložil Albín Stocký.STOCKÝ Albín: Čechy v době železné. Praha: Jan Štenc, 1933, s. XXXIX, obr. 1, 5-14, 16
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1318, kdy byl majitel Vícek z Mikovic se svými poddanými pohnán před zemský soud kvůli loupeži. Držitelé byli světští feudálové, z nichž za zmínku stojí rytíři Boryňové ze Lhoty, jimž patřila ves a statek od roku 1524. Boryňové zde vybudovali centrum menšího panství (k němuž patřily ještě Debrno a Lešany) s tvrzí a hospodářským zázemím, včetně pivovaru, vinic a bažantnice. Jan Boreň ze Lhoty († 1613) měl manželku Mandalénu z Roupova, a proto dal na stěnu tvrze vymalovat erby jejích slavných předků. SEDLÁČEK August, Hrady, zámky a tvrze Království českého, Dil 8., Rakovnicko a Slánsko. Praha 1891, s. 56, 257 Roku 1641 Boreňové zadlužený statek prodali.
Od roku 1669 byly Mikovice součástí velkého panství Zvoleněves vévodů Sasko-Lauenburských, naposledy Anny Marie Františky velkovévodkyně toskánské a jejího vnuka Klementa Františka de Paula. Po jeho smrti roku 1770 přešly Mikovice do majetku Habsburků. Tvrz zanikla v letech 1794–1845. Poslední svědectví o ní podal Jaroslav Schaller. Zanikly též stopy po těžbě uhlí a olova.
Při Velvarské silnici stojí sloup se sousoším Panny Marie Bolestné z první poloviny 18. století.
Obyvatelstvo
Obecní správa Při sčítání lidu v letech 1850–1923 Mikovice byly samostatnou obcí, se kterým patřily nejprve do okresu Slaný, ale od roku 1920 v okrese Kralupy nad Vltavou. Od roku 1923 jsou částí města Kralupy nad Vltavou, se kterým patřily nejprve do okresu Kralupy nad Vltavou, ale od roku 1960 v okrese Mělník.
Památky Mariánský sloup – trojboký barokní pilíř s kompozitní hlavicí a sochou Panny Marie Bolestné, obklopené třemi sochami svatých řeholnic. Vytvořil jej Ondřej Dubke. Roku 1700 jej objednala majitelka panství Zvoleněves Anna Marie Františka, princezna Sasko-Lauenburská a velkovévodkyně Toskánská, jejíž plastický erb je vytesán v kartuši na soklu, sloup vysvětil arcibiskup pražský Jan Josef Breuner.PODLAHA Antonín, Dějiny arcidiecése pražské od konce století 17. do počátku století 19. Díl 1, Část 1. Doba arcibiskupa Jana Josefa hrab. Breunera [1694-1710], Praha 1917, s.50
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Sídla v Pražské plošině Kategorie:Sídla v Dolnooharské tabuli Kategorie:Těžba černého uhlí v Česku Kategorie:Těžba v okrese Mělník Kategorie:Bývalé obce v Česku Kategorie:Kralupy nad Vltavou