Berengar I., též Berengar I. Furlanský (kolem 850–924), po matce Gisele vnuk císaře Ludvíka I. Zbožného, byl italským králem (888–924) a furlanským markrabětem (874–890/924). Byl posledním panovníkem říše Karla Velikého, který byl, papežem Janem X., korunován na římského císaře (915–924).
Italským králem se stal po abdikaci Karlovce Karla III. Tlustého. Musel však bojovat s mnoha dalšími pretendenty trůnu, Widem ze Spoleta a jeho synem Lambertem, východofranským králem Arnulfem Korutanským a nakonec Ludvíkem Provensálským, kterého zajal a oslepil. Zaměstnán těmito konflikty, nezvládl bránit Itálii před nájezdy Maďarů (např. bitva u Brenty roku 899) a Arabů. S Maďary následně uzavřel mír a využíval je k boji proti svým odpůrcům.Timothy Reuter; Rosamond McKitterick (2005). The New Cambridge Medieval History. Cambridge University Press.
Rodina Narodil se jako syn furlánského markraběte Eberharda (okolo 815–867) a jeho ženy Gisely. Někdy mezi lety 870 a 880 si vzal za ženu Bertilu ze Spoleta. Měli spolu dvě dcery, starší Bertu (okolo 880 – po 952) – pozdější abatyši v klášteře Santa Giulia v Brescii – a mladší Giselu Furlánskou (okolo 876–913) – matku Berengara II. V roce 915 byla obviněna z nevěry a byla otrávena. V prosinci téhož roku si vzal Annu Provensálskou.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Císaři Římské říše Kategorie:Furlanská markrabata Kategorie:Italští králové Kategorie:Muži Kategorie:Narození v 9. století Kategorie:Úmrtí v roce 924 Kategorie:Úmrtí ve Veroně Kategorie:Zavraždění panovníci