vpravo|náhled|Františkánské procesí v Jeruzalémě náhled|Františkán v Krakově

Řád menších bratří (latinsky Ordo Fratrum Minorum, OFM), jehož členové jsou nazýváni františkáni v užším smyslu, bosí františkáni, spirituálové nebo observanti (a v některých regionech Evropy také bernardini nebo reformáti) je jednou z větví františkánů, žebravého řeholního řádu založeného sv. Františkem z Assisi v roce 1209 a později rozděleného na tři větve (kromě observantů jde ještě o kapucíny a minority). K rozdělení řádu došlo kvůli odkazu sv. Františka – chudobě, nepřijímání privilegií, zdůrazňování poustevnictví či spíše působení ve městech a vzdělávání bratrů. Členové řádu se soustřeďují především na kazatelskou a misijní činnost.

Patrony řádu jsou Panna Maria, sv. František z Assisi, sv. Antonín Paduánský, sv. Bonaventura, sv. František ze Solana (patron františkánských misií).

Řádový oděv tvoří tmavohnědý hábit s volnou kapucí přepásaný bílým provazovým cingulem se třemi uzly, kněží nemají kolárek a nenosí biret. Jako obuv slouží převážně kožené sandále.

Historie v českých zemích

Kroměříž V 18. století se noviciát řádu pro celou českomoravskou provincii nacházel v Kroměříži v dnešním areálu Octárny (konvent byl zrušen v roce 1788, později přeměněn na byty, dnes hotel Octárna).Dále viz Studie Muzea Kroměřížska. 1989. V Kroměříži: Muzeum Kroměřížska, roč. 1989, č. 89, s. 134. ISSN 0231-5998. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:c66c2fd9-07a4-43ac-a165-b405c1bd1e48. V letech 1940–1950 pak v Kroměříži fungoval františkánský internát Kolej sv. Antonína (Serafínské kolegium) (budova dnešní SOŠ sv. Jana Boska na Lindovce). Vedle toho byl v Kroměříži v letech 1927–1950 také františkánský klášter, a to v bývalé piaristické koleji při kostele sv. Jana Křitele (dnes konzervatoř)Dále viz Studie Muzea Kroměřížska. 1989. V Kroměříži: Muzeum Kroměřížska, roč. 1989, č. 89, s. 134. ISSN 0231-5998. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:c66c2fd9-07a4-43ac-a165-b405c1bd1e48. (na obou místech byl proveden zátah v rámci akce K).

Řehole a způsob života Základ františkánské řehole vychází ze společného života a chudoby. Františkáni se snažili žít jako apoštolové s možností přebývání v klášterech. Františkova řehole byla zaměřena na život podle evangelia a chudobu jak mnichů, tak i klášterů. Pojetí chudoby vytvořilo rozkol mezi mnichy, řád se rozdělil na observanty a konventuály. V letech 1317–1318 rozhodl papež Jan XXII. ve prospěch umírněnější verze řehole a povolil korporativní (společné) vlastnictví. Rozhodnutí papeže pobouřilo množství observantů, kteří se jím odmítli řídit a raději opustili kláštery.

Než byla přijata umírněná řehole, staraly se o finance řádu a kláštera světské osoby přímo spojené se Svatým stolcem. Tyto světské osoby se nazývaly apoštolští syndikové. Byli u každého řádu a jako odměnu mohli obdržet všechna duchovní dobrodiní.

Jedním ze základních prvků františkánské spirituality je fraternita (bratrství), která je podle sv. Františka z Assisi všude tam, kde jsou bratři shromážděni kolem Ježíše.

Řád má svoji sekulární (světskou) větev, označovanou jako terciáři.

Modlitba růžence

Františkánská modlitba růžence údajně vznikla již v roce 1422. Růženec původně tvořilo sedmkrát deset Zdrávasů, k nimž byly přidány ještě další dva, a výsledné číslo se tak opíralo o zbožnou tradici ohledně Mariiných 72 let života. Tento zvyk, který pochází od františkánů, později převzaly i další řády a zbožní laikové. Počet Zdrávasů se ustálil na sto padesáti.

Organizace a struktura řádu Řád nemá specifické zaměření na určitou činnost. Studium teologie původně zabíralo jen malou část františkánského života, většinou se zaměřovali na pomoc a osvětu. Kromě misií a kázaní pomáhají mniši ve špitálech, věznicích, při duchovní správě a při pohřbívání. Jako privilegium má řád právo na svěcení křížových cest.

Sám sv. František se zasloužil o uznání svého způsobu života u papeže Inocence III. v roce 1209. O vytvoření řádu se však ještě nejednalo. Až v roce 1223 byla vytvořena a schválena oficiální řehole papežem Honoriem III. V tom samém roce byl představen Františkův třetí pokus o vypracování pravidel pro řád, ve kterém bylo zakázáno vlastnictví řádového domu a kontakt s penězi. Tato pravidla musela být na žádost řádu z praktických důvodů zmírněna papežem Řehořem IX. v roce 1230.

Postupem času došlo k rozdělení řádu, následně se však částečně sjednotil. Hlavním faktorem rozdělení řádu byla právě řehole sv. Františka či spíše doslovný způsob jejího dodržování. Řád byl v základu rozdělen na konventuály a observanty. Zatímco observanti se snažili dodržovat Františkovu řeholi nezměněnou i s pevným základem v důsledné chudobě a odmítání veškerých majetků, konventuálové přijali smířlivější postoj. Papež Lev X. nakonec rozdělil řád na františkány (observanty), minority (konventuály) a kapucíny.

Česká provincie sv. Václava vpravo|náhled|Čeští františkáni na pouti v Bechyni V České republice byla zřízena Provincie svatého Václava. Provinciálem českých františkánů je od roku 2026 P. Bonaventura Ondřej Čapek.

Přehled provinčních ministrů 1905–1914 Roger V. Konhefr, nar. Jindřichův Hradec 1914–1917 Marián J. Wilhelm, n. Domažlice 1917–1923 Jan Kapistrán A. Vyskočil, nar. Postoupky u Kroměříže 1923–1928 Basil V. Havelka, n. Nedabyle u Českých Budějovic, vystoupil z řádu 1928–1929 Josef J. Hopfinger, jako vikář 1929–1935 Josef J. Hopfinger, n. Těšovice u Prachatic 1935–1938 Jan Kapistrán A. Vyskočil 1938–1941 Jan Evangelista J. Urban, n. Praha 1941–1946 Klement F. Minařík, n. Všetuly u Holešova 1946–1949 Jan Kapistrán A. Vyskočil 1949 Ambrož J. Tobola, n. Staré Město, neplatná volba 1949–1956 Jan Kapistrán A. Vyskočil, † 9. 2. 1956 1956–1968 Metoděj F. Řezníček, jako vikář 1968–1970 Metoděj F. Řezníček, n. Jihlava, jmenován Gen. ministrem, † 14. 6. 1970 1970–1981 Aleš V. Zlámal, n. Bařice, zvolen Prov. definitoriem, potvrzen 2. 6. 1971 Prov. kap. 1981–1987 Innocenc F. Kubíček, n. Vídeň, zvolen 23. 5. 1981 Brno 1987–1991 František J. Marášek, n. Vlčnov, jmenován Gen. ministrem, † 18. 5. 1991 1991–2009 Jan Maria Vianney Dohnal, n. Hluk 2009–2017 Jeroným František Jurka, n. Brtnice 2017–2026 Jakub František Sadílek, n. Praha od 2026 Bonaventura Ondřej Čapekhttps://www.ofm.cz/2026/05/06/bratri-si-zvolili-nove-vedeni/

Františkánské domy v české provincii v roce 2020 Místo Adresa Email Poznámka1.BrnoVranovská 766/103, Brno-Husovice [email protected] Husovice2. LiberecVrchlického 328/81, Liberec 14 – [email protected]á TřebováSvitavská 6/5, Moravská Třebová[email protected]ňKomenského 1692/21, Plzeň – Lochotí[email protected] Plzeň5. PrahaJungmannovo nám. 753/18, Praha [email protected] P. Marie Sněžné6.Uherské HradištěMariánské náměstí 200, Uherské Hradiště[email protected]ášter v Hájku u PrahyČervený Újezd, Unhošť[email protected]

Odkazy

Reference Buben, str. 229 Buben, str. 233 Buben, str. 228

Lawrence, str. 248

Literatura

Související články České kláštery menších bratří Seznam františkánských klášterů František z Assisi Žebravé řády Řád menších bratří konventuálů Spirituální františkáni

Externí odkazy

www.ofm.cz – internetové stránky české františkánské rodiny Řehole menších bratrů, františkánů, na Slovensku Zasvěcení – Františkáni, Česká televize, i-vysílání, 28. 6. 2009 (video) FRANCISCAN AUTHORS, 13TH – 18TH CENTURY

Kategorie:Žebravé řády Kategorie:Františkánský řád