vpravo|náhled|Oblasti, ve kterých žijí mluvčí jaghnóbského jazyka či tádžickojazyčné obyvatelstvo jaghnóbského původu (intenzita šrafování vyznačuje relativní homogenitu jaghnóbských komunit v daných oblastech)

Jaghnóbština (jaghnóbský jazyk) – jaghnóbsky яғнобӣ зивок (yaγnobī́ zivók [jɑʁnɔ:'bi: zɪ̆'vo:kʰ]) je žijícím jazykem severovýchodní skupiny íránských jazyků. Jaghnóbština se užívá zejména v oblasti Jaghnóbského údolí na horním toku řeky Jaghnób v severozápadním Tádžikistánu, mluvčí tohoto jazyka však žijí i v dalších oblastech Tádžikistánu, v oblasti Varzóbu, Zafaróbódu a v severních částech města Dušanbe. Počet mluvčích je odhadován na 12 500 jedinců.

Jaghnóbština je považována za potomka sogdštiny, jazyka Sogdiany, tedy oblasti Samarkandu, Bucháry a Pandžikentu, sogdštinu však používali obchodníci a učenci na širším území Střední Asie, množství písemných památek známe zejména z Turfanské oázy v Čínském Turkestánu. Na rozdíl od sogdštiny však jaghnóbština vykazuje určité odlišnosti, které ukazují, že jde spíše o jazyk velice příbuzný sogdštině, ale nelze s jistotou stanovit, že by se jaghnóbština byla vyvinula přímo ze sogdštiny.

Písmo Jaghnóbské písmo ještě nebylo plně kodifikováno – běžně se používá tádžická cyrilice, ve vědeckých textech se označují délky (ӣ, ӯ) a rozlišuje se mezi hláskami /v/ a /w/ – pro druhou uvedenou hlásku se používá latinské písmeno ԝ, v běžných textech se však pro obě hlásky používá cyrilské в.

А а Б б В в Ԝ ԝ Г г Ғ ғ Д д Е е Ё ё Ж ж З з И и Ӣ ӣ Й й К к Қ қ Л л М м Н н О о П п Р р С с Т т У у Ӯ ӯ Ф ф Х х (Хԝ хԝ) Ҳ ҳ Ч ч Ҷ ҷ Ш ш ъ / ʼ Э э Ю ю Я я

Cyrilská písmena odpovídají následujícím symbolům v latinském vědeckém přepisu: а (a, ā) б (b) в (v) ԝ (w, u̯) г (g) ғ (γ) д (d) е (e / ye / ɛ) ё (yo) ж (ž) з (z) и (i, ī) ӣ (i, ī) й (y) к (k) қ (q) л (l) м (m) н (n) о (o) п (p) р (r) с (s) т (t) у (u, ū) ӯ (ʏ) ф (f) х (x) хԝ (x°) ҳ (h, ẖ) ч (č) ҷ (ǰ) ш (š) ъ / ʼ (ع) э (e) ю (yu, yū, yʏ) я (ya, yā)

Fonetika a fonologie Jaghnóbština má 10 samohlásek – 3 krátké, 7 dlouhých – a 27 souhlásek.

Samohlásky Jaghnóbské samohlásky (IPA) Edituj Přední Téměřpřední Střední Téměřzadní Zadní Zavřená 300px•  Téměř zavřená Polozavřená Středová Polootevřená Téměř otevřená Otevřená

krátké: i [i-ɪ-e], a [(æ-)a(-ɑ)], u [(y-)u-ʊ-o] (samohlásky /i/ a /u/ jsou silně redukovány v otevřené slabice před přízvukem)

dlouhé: ī [i:], ɛ [ɛ:], e [(ɛ:-)e:], ā [(a:)-ɑ:], o [(ɒ:-)ɔ:(-o:-u:)] (/o/ se často mění na /ū/ před /m, n/), ū [u:], ʏ [(u:-)y:-y:i̯(-i:)]

dvojhlásky: ay [ai̯] (/ay /se objevuje většinou ve výpůjčkách, v domácích slovech se vyskytuje pouze v západním nářečí, ve východním nářečí mu odpovídá /e/ [ɛ:]), oy [ɔ:i̯], uy [ʊi̯], ūy [u:i̯], ʏy [y:i̯], iy [ɪi̯]; ow [ɔ:u̯], aw [au̯]

Souhlásky plozívy: [pʰ] /p), [b], [tʰ] /t/, [d], [kʰ] /k/, [ɡ] /g/ (/k/ a /g/ jsou palatalizovány na [cʰ] a [ɟ] před samohláskami přední řady anebo na konci slova), [qʰ] /q/ (neznělé plozívy ztrácejí svou aspiraci, následuje-li za nimi jiný konsonant)

frikativy: [f], [v], [s], [z], [ɕ] /š/, [ʑ] /ž/, [χ] /x/, [ʁ] /γ/, [χʷ] /x°/, [h] ([ɦ] se objevuje jako alofón /h/ mezi samohláskami anebo v kontaktu se znělou souhláskou), [ħ] /ẖ/, [ʕ] /ع/

affrikáty: [tʃ] /č/, [dʒ] /ǰ/

nazály: [m], [n] (obě hlásky mohou mít alofóny [ŋ] a [ɱ] před /k, g/, respektive /f, v/)

vibranty: [r]

laterály: [l]

approximanty: [β̞] /w/ (alofón [u̯] po samohlásce na konci slabiky či před konsonantem), [j] /y/

Znělé souhlásky jsou běžně vyslovovány nezněle na konci slova. Následuje-li slovo začínající znělým konsonantem, je poslední konsonant předcházejícího slova asimilován ke znělému konsonantu – v tomto případě je hláska /q/ znělostně asimilována jako /γ/, nikoliv [ɢ].

Hlásky /b, g, h, ẖ, ǰ, q, l ع/ se většinou objevují ve slovech cizího původu, v původních jaghnóbských slovech jsou tyto konsonanty vzácné.

+ Přehled jaghnóbských souhlásek (IPA) Bila‐biály Labio‐dentály Alveoláry Post‐alveo‐láry Pala‐tály Veláry Uvu‐láry Faryn‐gály Glo‐tály Nazály         Plozivy    Afrikáty Frikativy    Labializované frikativy    Vibranty     Aproximanty         Laterální aproximanty    

Gramatika

Podstatná jména Pádové koncovky: pád kořen končící konsonantem kořen končící vokálem jiným než -a kořen končící vokálem -a Sg. přímý pád (nominativ) – – -a Sg. nepřímý pád (obliquus) -i -y -ay (Záp.dial.), -ɛ (Vých.dial.) Pl. přímý pád -t -t -ot Pl. nepřímý pád -ti -ti -oti

Příklady: kat (dům) : obl.sg. káti, pl. katt, obl.pl. kátti mayn (Záp.dial.) / mɛn (Vých.dial.) (vesnice) : obl.sg. máyni/mɛ́ni, pl. maynt/mɛnt, obl.pl. máynti/mɛ́nti póda (noha) : obl.sg. póday/pódɛ, pl. pódot, obl.pl. pódoti akó (starší bratr) : obl.sg. akóy, pl. akót, obl.pl. akóti zindagī́ (život) : obl.sg. zindagī́y, pl. zindagī́t, obl.pl. zindagī́ti mórti (muž) : obl.sg. mórtiy, pl. mórtit, obl.pl. mórtiti

Zájmena Jaghnóbská osobní zájmena:

Osoba Přímý pád singuláru Nepřímý pád singuláru Enklitický tvar singuláru Přímý pád plurálu Nepřímý pád plurálu Enklitický tvar plurálu 1. man man -(i)m mox mox -mox 2. tu tau̯ -(i)t šumóx šumóx -šint 3. ax, iš áwi, ít(i) -(i)š áxtit, íštit áwtiti, ítiti -šint

Číslovky číslovka východní dialekt západní dialekt vypůjčené tádžické číslovky 1 ī ī yak, yag, ya 2 dū dʏ du 3 saráy tiráy se, say 4 tafór tufór, tifór čor 5 panč panč panǰ 6 uxš uxš šiš, šaš 7 avd aft haft 8 ašt ašt hašt 9 nau̯ nau̯ nuh 10 das das dah 11 das ī das ī yozdáh 12 das dū das dʏ duwozdáh 13 das saráy das tiráy senzdáh 14 das tafór das tufór / tifór čordáh 15 das panč das panč ponzdáh 16 das uxš das uxš šonzdáh 17 das avd das aft habdáh, havdáh 18 das ašt das ašt haždáh 19 das nau̯ das nau̯ nūzdáh 20 bīst 30 bī́st-at das bī́st-at das sī 40 dū bīst dʏ bīst čil 50 dū nī́ma bīst dʏ nī́ma bīst pinǰóh, panǰóh 60 saráy bīst tiráy bīst šast 70 saráy nī́ma bīst tiráy nī́ma bīst haftód 80 tafór bīst tufór / tifór bīst haštód 90 tafór nī́ma bīst tufór / tifór nī́ma bīst navád 100 sad 1000 hazór

Po číslovkách od dvou výše následuje počítaná entita v nepřímém pádě singuláru, např. tafór mórtiy (čtyři muži), saráy mési (tři dny), čil áspi (čtyřicet koní).

Ukázkový text "Fálɣar-at Yáɣnob asosī́ láfz-šint ī-x gumū́n, néki áxtit toǰīkī́-pi wó(v)ošt, mox yaɣnobī́-pi. 'Mʏ́štif' wó(v)omišt, áxtit 'Muždív' wó(v)ošt."

"Ve Falgharu a v Jaghnóbu je vlastně jen jeden základní jazyk, ale oni mluví tádžicky a my mluvíme jaghnóbsky. My říkáme 'Mýštif', oni říkají 'Muždiv'." (V cyrilském pravopise by text vypadal zřejmě takto: "Фалғарат Яғноб асосӣ лафзшинт ӣх гумун, неки ахтит тоҷикипӣ ԝовошт, мох яғнобипӣ. 'Мӯштиф' ԝовомишт, ахтит 'Муждив' ԝовошт.")

Externí odkazy The Yaghnobi Brian Bird: Yaghnobi-English-Tajik Lexicon М. С. Андреев, Е. М. Пещерева, Ягнобские тексты с приложением ягнобско-русского словаря, Москва - Ленинград 1957. (M. S. Andrejev, Je. M. Peščereva, Jagnobskije teksty s priloženijem jagnobsko-russkogo slovarja, Moskva – Leningrad 1957) А. Л. Хромов, Ягнобский язык, Москва 1972. (A. L. Xromov, Jagnobskij jazyk, Moskva 1972) А. Л. Хромов, Ягнобский язык, // В. С. Расторгуева: Основы иранского языкознания. Новоиранские языки II. – Восточная группа. Москва 1987, p. 644-701. (A. L. Xromov, Jagnobskij jazyk. In. V. S. Rastorgujeva (ed.): Osnovy iranskogo jazykoznanija. Novoiranskije jazyki II. – Vostočnaja gruppa. Moskva 1987, p. 644-701.) М. Н. Боголюбов: Ягнобский язык. In. В. В. Виноградов (ed.): Языки народов СССР. Том первый: Индоевропейские языки. Москва, 1966, 342-361. (M. N. Bogoljubov: Jagnobskij jazyk. In: V. V. Vinogradov (ed.): Jazyki narodov SSSR. Tom pervyj: Indojevropejskije jazyki. Moskva, 1966, s. 342-361) R. Bielmeier: Yaghnobi in Encyclopedia Iranica Ľ. Novák: Jaghnóbsko-český slovník s přehledem jaghnóbské gramatiky. Яғнобӣ-чехӣ луғат яғнобӣ зивоки дастури феҳрастипӣ. Praha (: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze), 2010. . Dostupné online . (Jaghnóbsky) Jaghnóbská Wikipedie

Kategorie:Severovýchodní íránské jazyky