Svobodná strana Rakouska (: Freiheitliche Partei Österreichs, FPÖ) je pravicovo-národní politická strana v Rakousku. V letech 2017–2019 byla koaličním partnerem Rakouské lidové strany v první vládě kancléře Sebastiana Kurze. FPÖ byla v této vládě zastoupena mj. vicekancléřem, předsedou strany Heinzem-Christianem Strachem.
FPÖ je stranou s prvky národního konzervatismu. Po zářijových volbách v roce 2024 s výsledkem 28,89% hlasů je nejsilnější politickou stranou v rakouské Národní radě. Je zastoupena ve všech zemských parlamentech. Od roku 2014 disponovala čtyřmi europoslanci Evropského parlamentu. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 získala tři mandáty. Voličskou základnu tvoří zejména drobní podnikatelé, zaměstnanci, nejmladší voliči a lidé nespokojení s přistěhovalci a se situací v Evropské unii. V ekonomické rovině zastává středové postoje.
Strana spolupracuje s ruskou vládní stranou Jednotné Rusko.
Historie FPÖ byla založena v roce 1956 přetvořením ze Svazu nezávislých (VdU). Dlouhou dobu byla vnímána jako strana bývalých nacistů, což jí znemožňovalo vstup do vlády. Pod vedením liberálního křídla v čele s Norbertem Stegerem vstoupila v roce 1983 do vlády s sociálními demokraty (SPÖ). V roce 1986 se však vedení strany chopil Jörg Haider, pod jehož vedením se strana transformovala na stranu nacionalistickou, což vedlo k rozpadu koalice s SPÖ, tj. k uplatňování ze strany SPÖ tzv. Vranitzkého doktríny (německy Vranitzky-Doktrin, zrušena pod vedením sociálnědemokratického kancléře Christiana Kerna před parlamentními volbami v roce 2017). FPÖ postupně posilovala, a to navzdory tomu, že se od ní v první polovině 90. let odtrhlo Liberální fórum. Postupně Svobodní zesílili v roce 1999 až na 26,9 % a zajistili si účast v kabinetu Wolfganga Schüssela s rakouskými lidovci (ÖVP). Haider po sestavení vlády odešel z čela strany.
Vládní koalice se v roce 2002 předčasně rozpadla a strana pod vedením Herberta Haupta následně v předčasných volbách drasticky oslabila na 10 %. Začátkem roku 2003 však opět vstoupila do Schüsselovy vlády. Po další sérii oslabení a vnitrostranických sporů se křídlo kolem korutanského hejtmana Haidera odštěpilo novou stranu Svaz pro budoucnost Rakouska. Do ní přešlo 16 z 18 poslanců FPÖ a všichni tři dosavadní ministři za FPÖ. Zdecimovaní Svobodní zvolili na konci dubna do svého čela současného předsedu Stracheho, pod jehož vedením zaznamenala FPÖ opět vzestup v parlamentních volbách roku 2006, kde Svobodní skončili s 11 % a 21 mandáty těsně čtvrtí.
Po dalších předčasných volbách, způsobených rozpadem velké koalice SPÖ a ÖVP, posílili již na 17,54 % s 34 mandáty a získali zpět křeslo druhého viceprezidenta Národní rady, kterým se stal Martin Graff. FPÖ od roku 2008 zvolna posiluje i v zemských volbách, a to zejména na úkor sociálních demokratů. V roce 2013 získala 21,4 % hlasů a 42 mandátů v Národní radě.
Prezidentské volby 2016 Do prezidentských voleb v dubnu roku 2016 kandidoval za stranu Norbert Hofer, který zvítězil v prvním kole s výsledkem 36,4 %, a postoupil tak do druhého kola, v kterém se utkal s Alexanderem Van der Bellenem. V napínavém druhém kole v květnu roku 2016 obdržel Norbert Hofer 49,7 % hlasů a nebyl zvolen rakouským prezidentem. Avšak Ústavní soud volbu zrušil a došlo k opakování druhého kola.
Poté, co stranický kandidát Norbert Hofer těsně neuspěl ve druhém kole prezidentských voleb v květnu 2016, se Svobodní vyjádřili, že by mělo být zrušeno korespondenční hlasování, které v posledku rozhodlo o výsledku voleb. Strana posléze formálně napadla volební výsledky. Ústavní soud dal FPÖ za pravdu a volby se opakovaly. V nich však znovu zvítězil Alexander Van der Bellen.
Kauza s kontroverzní videonahrávkou V pátek 17. května 2019 informovaly německý deník Süddeutsche Zeitung a časopis Der Spiegel o kontroverzní videonahrávce z hotelu na ostrově Ibiza, na které se pár týdnů před rakouskými parlamentními volbami domlouval s nastraženou provokatérkou předseda FPÖ Heinz-Christian Strache na mediální podpoře v parlamentních volbách na stránkách nejčtenějšího rakouského deníku Kronen Zeitung. Mělo to být výměnou za přidělení státních zakázek ve prospěch údajné investorky, která se vydávala za neteř rusko-turkmenského oligarchy Igora Makarova, a s níž Strache a jeho spolupracovník Gudenus vedli onen tajně natáčený rozhovor. Žena během schůzky fingovaně tvrdila, že plánuje koupit deník Kronen Zeitung a investovat v Rakousku v přepočtu více než 6,5 miliardy korun. Během schůzky také opakovaně naznačila, že jde o černé peníze.
Kauza vyvolala okamžitou rezignaci rakouského vicekancléře a předsedy FPÖ Heinze-Christiana Stracheho, rozpad rakouské vládní koalice a uspořádání předčasných parlamentních voleb.
Podnikatel Igor Makarov se od nahrávky distancoval a uvedl, že žádnou neteř nemá. K videonahrávce se později přihlásil v Íránu narozený vídeňský právník Ramin Mirfakhrai.
Program Nesouhlas s přistoupením Turecka k EU. Odmítnutí evropské ústavy. Odmítnutí zvýšení příspěvků EU. Zpřísnění zákona o občanství. Účinný boj proti podvodům v oblasti azylu, omezení masového přistěhovalectví Zrušení sankcí, které EU uvalila na Rusko a vazby na Rusko vůbec. Udržování vztahů s Višegrádskou skupinou
Volební výsledky náhled|622x622pixelů|Volby do Národní rady (1945-2013)
Volby do národní rady Volební rok Celkový počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů 1956 283 749 6,5 % 6 1959 336 110 7,7 % 8 1962 313 895 7,0 % 8 1966 242 570 5,4 % 6 1970 253 425 5,5 % 6 1971 248 473 5,5 % 10 1975 249 444 5,4 % 10 1979 286 743 6,1 % 11 1983 241 789 5,0 % 12 1986 472 205 9,7 % 18 1990 782 648 16,6 % 33 1994 1 042 332 22,5 % 42 1995 1 060 175 22,0 % 41 1999 1 244 087 26,9 % 52 2002 491 328 10,0 % 18 2006 519 598 11,0 % 21 2008 857 028 17,5 % 34 2013 962 313 20.5 % 40 2017 1 316 442 26.0 % 51 2019 772 666 16.2 % 31
Volby do Evropského parlamentu Volební rok Celkový počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů 1996 1 044 604 27,53 % 6 1999 655 519 23,40 % 5 2004 157 722 6,31 % 1 2009 364 207 12,71 % 2 2014 556 835 19,72 % 4 2019 650 114 17,2 % 3
Prezidentské volby Volební rok Kandidát Celkový počet hlasů Hlasy v % 1980 Wilfried Gredler 751 400 16,9 % 1986 Otto Scrinzi 55 724 1,2 % 1992 Heide Schmidtová 761 390 16,4 % 2010 Barbara Rosenkranzová 481 923 15,24 % 2016 Norbert Hofer Vítěz 1. kola Poražený 2. kola 36,4 % 49,7 %
Odkazy Reference
Externí odkazy
Oficiální stránky FPÖ
Kategorie:Politické strany v Rakousku Kategorie:Euroskeptické strany Kategorie:Konzervatismus Kategorie:Politické strany založené roku 1956 Kategorie:Nacionalistické strany v Evropě Kategorie:Protiislámské strany Kategorie:Rusofilské strany