náhled|Říše Ming kolem roku 1580 Čína za vlády dynastie Ming byla co do počtu obyvatel i ekonomické síly největším státem tehdejšího světa. Základním cílem vnitřní i zahraniční mingské politiky bylo udržení stability země a vlády. Vzhledem k rozlehlosti země a početnosti obyvatelstva to nebyl lehký úkol.

Územní expanze říše dosáhla vrcholu za vlády císaře Jung-le (1402–1424). Jeho nástupci byli nuceni se na jihu stáhnout z Vietnamu, na severu k čínské zdi a dalších výbojů se vzdali. Zachovali však rozsáhlou síť formálně závislých států, odevzdávajících čínskému císaři tribut. Mezi plátce tributu patřil po delší či kratší dobu Korea, Tibet, Džürčeni, řada států jihovýchodní Asie, určitou dobu i Japonsko.

Zakladatel dynastie, císař Chung-wu se snažil společnost stabilizovat omezením sociální i fyzické mobility obyvatelstva pomocí důsledné státní kontroly všech stránek života společnosti. Jeho nástupci nebyli schopni udržet vysokou míru státního dohledu a vliv státních institucí, zejména centrálních, na každodenní život postupně klesal. Bezprostřední styk s obyvatelstvem postupně úřadům zprostředkovala vrstva džentry.

Dědiční vojenští velitelé, kteří vládli zemi v raném období dynastie, postupně ztratili svoji moc. O rozhodující vliv ve vládě pak soupeřili konfuciánsky vzdělaní úředníci, kontrolující státní správu od okresních úřadů po ministerstva v Pekingu, s eunuchy sloužícími v císařském paláci. Prostřednictvím eunuchů císaři od středního období vlády dynastie budovali paralelní administrativu, nezávislou na tradičním úředním aparátu. Chod státní správy ochromovaly i frakční spory uvnitř úřednické vrstvy.

Zhoršení klimatu, následné hladomory a rolnická povstání, společně s tlakem zesílivších Džürčenů (čerstvě přejmenovaných na Mandžuy) už dynastie nepřežila. Její místo zaujala nová, mandžuská dynastie Čching.

Protimongolská povstání a zrození dynastie Původem mongolská dynastie Jüan (1271–1368) vládla v Číně do příchodu dynastie Ming. Nespokojenost s mongolskou vládou byla vyvolána, mezi jiným, diskriminační politikou vlády namířenou proti domácímu obyvatelstvu – Číňanům (přesněji Chanům), zejména z jihočínských oblastí. Nespokojenost rostla i v důsledku tvrdého daňového útlaku a katastrofických záplav v povodí Chuang-che způsobených nedostatečností protipovodňových opatření. V důsledku výše uvedených příčin upadla jak výroba, tak zemědělství, a stovky tisíc rolníků, násilně sehnaných k opravám hrází, povstaly.

náhled|170px|Zobrazení děla z publikace Chuo-lung-ťing, sestavené Ťiao Jüem and Liou Ťiem před rokem 1375 Toto povstání bylo nazváno Povstání rudých turbanů. Vojska povstalců organizovali členové Bílého lotosu – tajného buddhistického bratrstva. Mezi povstalci záhy vynikl Ču Jüan-čang, narozený jako syn obyčejného rolníka, po smrti rodičů buddhistický mnich, připojivší se roku 1352 k Rudým turbanům. Zpočátku řadový bojovník postupně získal značnou autoritu, zvláště po svatbě s adoptivní dcerou jednoho z vůdců povstání. Roku 1356 armáda pod jeho velením (takzvaný „Zelený les“) dobyla Nanking,Gascoigne, str. 151. pozdější hlavní město mingské říše.

Ču Jüan-čang upevnil svou moc na jihu země, když porazil svého hlavního soupeře, dalšího povstaleckého vůdce Čchen Jou-lianga v bitvě na jezeře Pcho-jang roku 1363. Později, poté co za nevyjasněných okolností zahynul vůdce Rudých turbanů (nedlouho po návštěvě domu Ču), přestal Ču Jüan-čang skrývat své císařské ambice a s novým rokem 1368 vyhlásil novou dynastii a nový stát – Ming.Ebrey (1999), str. 191. Vzápětí nový císař poslal svá vojska do útoku proti hlavnímu městu Číny Ta-tu (Chánbalyk, dnešní Peking), poslední císař dynastie Jüan uprchl na sever a tak Ču pouze do základů zničil paláce předešlé dynastie. Město bylo téhož roku přejmenováno na Pej-pching.

Ču zavrhl tradiční princip, podle kterého vládnoucí dynastie dostávala název podle oblasti ze které pocházel její první panovník, ale následoval mongolský vzor povznášejícího titulu a vybral pro novou dynastii jméno Ming () – „Jasná“. Za název éry a heslo své vlády Ču určil „Chung-wu“ () – „Nesmírná bojovnost“ (protože během své vlády vyhlásil pouze jednu éru, je jejím názvem označován i sám císař). Ve snaze o likvidaci jakékoli nezávislé moci v zemi se postavil proti Bílému lotosu, začal popírat jeho zásluhy na vyhnání Mongolů, a poté, co se stal císařem, krutě potlačoval náboženskou opozici své vládě.

Rané mingské období

Éra Chung-wu náhled|upright=0.9|Portrét císaře Chung-wu (1368—1398) Po získání moci se císař Chung-wu neprodleně věnoval obnově infrastruktury státu. Zahájil výstavbu Nankingu, nového hlavního města. Tisíce dělníků obehnali město 48 km dlouhými hradbami a vybudovali císařský palác a vládní čtvrť.

Vláda věnovala pozornost i hospodářství země. U pozemků obsazených rolníky i velkými vlastníky během válek císař zaručil vlastnictví těm, kdo je obdělávali. Orné půdy se nedostávalo, proto zemědělci, kteří zúrodnili neobdělávanou půdu, byli tři roky osvobozeni od daní, což umožnilo už třetím rokem vlády Chung-wua osídlit pusté oblasti kolem severních měst. Vláda dále podporovala běžence a obyvatelstvo hustě osídlených oblastí k přesídlení na prázdnou půdu poskytujíce jim různé úlevy. V zájmu zvýšení množství pracovní síly bylo zrušeno otroctví (vlastnit otroky bylo povoleno pouze členům císařského rodu), snížen počet mnichů, zakázána koupě a prodej svobodných lidí, včetně přijímání žen, dětí a souložnic jako zástav a zakázáno obchodování z otroky.

Současně s rozšířením státního pozemkového fondu a stimulací růstu pracovních sil Chung-wu usiloval o přesnou a úplnou evidenci země a poddaných. Už následující rok po založení dynastie byl vydán císařský dekret, přikazující se všem poddaným zaregistrovat v úředních soupisech. Roku 1370 byl proveden první soupis obyvatelstva s cílem nejen zaregistrovat všechno obyvatelstvo, ale i stanovit velikost majetku každého hospodářství. Roku 1381 byl registrační systém zdokonalen, čímž se zlepšila procedura výběru daní a vykonávaní pracovních povinností.

Mimo znovuobdělání opuštěné půdy byly počátkem vlády dynastie Ming přijaty opatření pro obnovení zavlažovacích systémů. Chung-wu rozkázal místním úřadům informovat dvůr o všech požadavcích a připomínkách obyvatelstva ohledně oprav nebo výstavby zavlažovacích staveb. Ve 27. roku éry Chung-wu (1394) císař zvláštním výnosem nařídil ministerstvu veřejných prací uvést do řádného stavu kanály a přehrady pro případ sucha nebo přívalových dešťů, současně rozeslal po zemi absolventy státní školy a technické specialisty dozírající na protipovodňové stavby. V zimě roku 1395 bylo po celé zemi postaveno 40 987 hrází a odvodňovacích kanálů.

Zahraniční obchod byl se souhlasem úřadů povolen. Nicméně, jelikož se v konfuciánské společnosti obchod nepovzbuzoval jako nedůstojné povolání, vláda Chung-wua se jej snažila omezit na výměnu darů se zahraničními poselstvy.

V prvních letech po vyhlášení říše Ming její administrativní aparát kopíroval tchangské a sungské vzory ze 7. – 12. století, s některými jüanskými zdokonaleními. Nicméně tato struktura samotného císaře částečně vzdalovala od přímého výkonu moci a proto Chung-wua neuspokojovala. Brzy proto přistoupil k radikální reorganizaci správního aparátu, se základním cílem všestranné centralizace a růstu osobní moci vladaře. Nejdříve byla reformována místní správa, poté i centrální orgány a nejvyšší vojenské velení.

Roku 1380 pro podezření z účasti ve spiknutí proti osobě císaře byl uvězněn první ministr Chu Wej-jung (胡惟庸), načež byla jeho funkce s celým podřízeným sekretariátem definitivně zrušena a výkonná moc v úplnosti přešla k císaři.Ebrey (1999), str. 192–193. Stále očekávajíce pokusy o svržení ze strany ministrů i poddaných, císař ustanovil Ťin-i wej – tajnou policii, sestávající z vojáků jeho osobní stráže. Během třiceti let vlády proběhlo několik čistek mezi úředníky i obyvatelstvem, v jejichž důsledku zahynulo stotisíc lidí; vina za jejich smrt v neposlední řadě leží právě na císařské tajné policii.Fairbank a Goldman, str. 129–130.

Přestože byl konfucián, měl císař Chung-wu hlubokou nedůvěru k třídě úředníků a neváhal je podrobovat tělesným trestům za spáchané přečiny.Ebrey (1999), str. 191–192. Roku 1373 zrušil úřednické zkoušky poté, co 120 čerstvých držitelů hodnosti ťin-š’ (nejvyšší dosažitelná hodnost, udělovaná při složení zkoušek v hlavním městě) bylo schopno pouze opakovat naučené fráze.Ebrey (1999), str. 192. Po obnovení zkoušek roku 1384 popravil hlavního zkoušejícího, poté co vyšlo najevo, že dotyčný uděloval stupeň ťin-š’ pouze uchazečům z jihu.

Roku 1364 byly zahájeny práce na sestavení nového konfuciánského zákoníku – Ta Ming lü (ve značné míře vycházel se starého tchangského zákoníku z roku 653), prvotní znění bylo odsouhlaseno roku 1367, definitivní verze byla přijata roku 1397 a zůstala neměnná do pádu říše, i když byla doplňována dodatečnými ustanoveními.

Po sjednocení Číny bylo základním úkolem mingské armády odvrácení mongolské hrozby. Dosti úspěšné boje s Mongoly byly vedeny až do roku 1374 a znovu v letech 1378–1381 a 1387–1388. Chung-wu reorganizoval armádu zavedením systému wej-suo podobného systému fu-ping Tchangů. Jádrem uspořádání byly příděly půdy vojákům, kteří se tak v obdobích mezi taženími sami živili.Fairbank a Goldman, str. 129. Tento systém nicméně zkrachoval, fungující zásobování vojáků potravinami z vlastních zdrojů se zorganizovat nepodařilo a v jednotkách závislých na tomto typu zásobování kvetlo dezertérství.Fairbank a Goldman, str. 134.

Éra Ťien-wen Po smrti císaře Chung-wu roku 1398 nastoupil na trůn jeho vnuk Ču Jün-wen (1377–1402) jako císař éry Ťien-wen. Nejbližší poradci nového císaře zahájili revizi Chung-wuových reforem. Nejpodstatnější změnou byl pokus o zrušení údělů vzniklých za předchozí vlády. Obávajíce se mocichtivosti svých strýců, císař Ťien-wen omezoval jejich reálné mocenské možnosti. Nejnebezpečnějším z nich v očích císaře byl vojevůdce Ču-ti, kníže z Jen, postavený do čela pekingské oblasti, kde měl za úkol držet hranici s Mongoly.Tsai, str. 58. Poté, co císař odvolal několik svých strýců a začal zatýkat členy Ču-Tiho domácnosti, Ču-ti zorganizoval spiknutí proti císaři. Pod záminkou ochrany císaře od nebezpečí hrozícího mu od zkorumpovaných dvorských úředníků povstal proti vládě. Nakonec Ču-ti dobyl hlavní město, palác v Nankingu shořel do základů, v něm pravděpodobně i císař s manželkou, matkou a dvořany. Ču-ti vstoupil na trůn jako císař Jung-le (1402–1424). Jeho vláda se občas vnímána jako „druhé založení“ mingské dynastie, jelikož ostře změnil politický kurs svého otce.

Éra Jung-le náhled|upright=0.9|Portrét císaře Jung-le (vládl 1402–1424)

Nové hlavní město a obnovení kanálu Jung-le ponížil Nanking na úroveň druhého hlavního města, když roku 1403 vyhlásil rozhodnutí o svém přechodu do Pekingu, který centrem jeho moci už v éře Chung-wu. Výstavba nové metropole v letech 1407–1420 každodenně zaměstnala stovky tisíc pracovníků. V centru nového hlavního města se nacházelo vlastní středisko moci – úřednické Císařské město a uprostřed něj Zakázané město – palácové sídlo samotného císaře a jeho rodiny. Do roku 1553 bylo na jihu přistavěno vnější město.Ebrey (1999), str. 194.

náhled|vlevo|Čína v době největšího územního rozmachu za vlády císaře Jung-le