Právo a spravedlnost (zkratka PiS, : Prawo i Sprawiedliwość) je polská národně konzervativní politická strana. V Evropském parlamentu je členem frakce Evropští konzervativci a reformisté, na národní úrovni vede koalici Spojená pravice. V současnosti drží 184 křesel v Sejmu (dolní komoře) a 32 v polském Senátu. Předsedou strany je od 18. ledna 2003 Jarosław Kaczyński.
PiS vyhrála parlamentní a prezidentské volby v roce 2005, kdy se Lech Kaczyński stal prezidentem. Strana vytvořila koaliční vládu s Ligou polských rodin a Sebeobrany Polska. V roce 2007 však utrpěla porážku a zůstala v opozici až do roku 2015, kdy opět získala prezidentský úřad i parlamentní většinu. PiS si tuto kontrolu udržela i po volbách v roce 2019 a 2020, ale po volbách v roce 2023 většinu ztratila. Kandidát strany Karol Nawrocki zvítězil v prezidentských volbách v roce 2025. Právo a spravedlnost zůstalo největší stranou v Sejmu až do roku 2026, kdy bývalý předseda vlády Mateusz Morawiecki spolu se svými stoupenci stranu opustil a založil novou politickou stranu Rozvoj Plus.
Strana má silné vztahy s Katolickou církví a pod vedením Jarosława Kaczyńského vede politiku zaměřenou na národní suverenitu, sociální konzervatismus a ekonomický intervencionismus. Je známá svou kontroverzní politikou týkající se justičních reforem, která je často kritizována za podkopávání liberálně-demokratických kontrol a vyvažování moci.
Historie
Vznik Strana vznikla na základě vlně popularity, kterou získal Lech Kaczyński během svého působení v polském ministerstvu spravedlnosti (mezi červnem 2000 až červencem 2001) ve vládě vedené AWS. Samotná AWS, která straně předcházela byla vytvořena z široké škály mnoha malých politických stran během března 2001. V roce 2001 v parlamentních volbách PiS získal 44 (z 460) křesel v dolní komoře polského parlamentu (Sejmu) s 9,5 % hlasů. V roce 2002 byl Lech Kaczyński zvolen starostou Varšavy. V roce 2003 předal Lech Kaczyński funkci předsedy strany svému bratrovi Jarosławovi.
Koaliční vláda: 2005–2007 Parlamentní volby v září 2005 strana vyhrála ze ziskem 26,99 % hlasů, čímž získala 155 mandátů v Sejmu a 49 křesel v Senátu. Očekávalo se, že dvě největší strany, PiS a Občanská platforma (PO), vytvoří koaliční vládu. Potenciální koaliční partneři se však rozešli kvůli sporům o polské prezidentské křeslo. Po tom, co Lech Kaczyński 23. října 2005 vyhrál druhé kolo prezidentských voleb s 54,0 % hlasů, čímž porazil tak kandidáta PO Donalda Tuska, byly spory ukončeny. Jarosław Kaczyński následně oznámil, že ze strany vystoupí.
Po volbách v roce 2005 se měl Jarosław Kaczyński stát premiérem. Aby však zvýšil šance svého bratra na vítězství v prezidentských volbách (jejichž první kolo bylo naplánováno dva týdny po parlamentních volbách), PiS vytvořila menšinovou vládu vedenou Kazimierzem Marcinkiewiczem. Toto uspořádání se nakonec ukázalo jako neudržitelné. V červenci 2006 PiS vytvořila pravicovou koaliční vládu s agrárně populistickou Sebeobranou Polské republiky a nacionalistickou Ligou polských rodin, v jejímž čele stanul právě Jarosław Kaczyński. Spolupráce s těmito výrazně krajními stranam, vážně poškodila reputaci PiS. Poté, co se objevila obvinění z korupce a sexuálního obtěžování proti Andrzeji Lepperovi, lídrovi Sebeobrany, se PiS rozhodla koalici ukončit a vyhlásit nové volby.
V opozici: 2007–2015 V předčasných parlamentních volbách v říjnu 2007 skončila PiS druhá za vítěznou opoziční Občanskou platformou se ziskem 32,1% a 166 křesel v Sejmu. Ačkoliv si strana procentuálně oproti minulým volbám, které vyhrála, mírně polepšila, byl tento výsledek vzhledem k náskoku Občanské platformy, která ve volbách získala 41,5%, hodnocen jako volební porážka.
10. dubna 2010 zahynul bývalý stranický lídr Lech Kaczyński při havárii letounu Tu-154 polského letectva. u Smolensku. Jarosław Kaczyński se tak stal jediným lídrem strany a kandidoval v následujících prezidentských volbách v roce 2010. V nich získal 46,99 % hlasů, ale prohrál s kandidátem Občanské platformy Bronisławem Komorowským, který zvítězil se ziskem 53,01 %.
V parlamentních volbách v říjnu roku 2011 se opoziční Právo a spravedlnost s lídrem Jarosławem Kaczyńskim umístilo na druhém místě; po volbách pokračovala Donaldem Tuskem vedená koalice Občanské platformy a Polské lidové strany, Právo a spravedlnost zůstala nadále opoziční stranou.náhled|Předseda strany Jarosław Kaczyński a Andrzej Duda
Ve většinové vládě: 2015–2023 V parlamentních volbách v říjnu 2015 strana Právo a spravedlnost drtivě zvítězila a jako první strana od pádu komunismu získala absolutní většinu v Sejmu i Senátu. Za normálních okolností by se tedy Jarosław Kaczyński měl stát podruhé premiérem, jako kandidátka PiS na premiérku byla však vybrána Beata Szydłová, která byla vnímána jako umírněnější politička než Kaczyński.
Strana během této doby podporovala kontroverzní reformy maďarské strany Fidesz, Kaczyński dokonce v roce 2011 prohlásil, že „jednoho dne budeme mít Budapešť ve Varšavě“. Vítězství PiS ve volbách v roce 2015 vedlo k vytvoření mezistranického opozičního hnutí Výbor na obranu demokracie (KOD). V roce 2017 navrhla PiS reformy soudnictví, které měly dle strany zlepšit efektivitu justice, avšak vyvolaly protesty, protože byly vnímány jako podkopání nezávislosti soudů. Tyto reformy byly nejprve nečekaně vetovány prezidentem Dudou, který je později přesto podepsal. V roce 2017 zahájila Evropská unie řízení podle článku 7 kvůli „zjevnému riziku vážného porušení“ právního státu a základních hodnot EU
Podle odborníka na ústavní právo Wojciecha Sadurského strana způsobila „ústavní rozklad“tím, že obsadila polský Ústavní soud svými příznivci, narušila parlamentní procedury a oslabila roli prezidenta i premiéra ve prospěch mimoústavní koncentrace moci v rukou Jarosława Kaczyńského. Po odstranění ústavních brzd a protiváh se vláda zaměřila na omezování činnosti neziskových organizací a nezávislých médií, potlačování svobody projevu a shromažďování a snížení kvalifikací požadovaných pro práci ve státní správě, aby mohla tato místa obsadit stranickými loajalisty. Byl upraven mediální zákon, a to tak, aby umožnil vládní straně kontrolu nad státními médii, která se stala stranickou hlásnou troubou, přičemž nesouhlasní novináři byli propouštěni. Kvůli těmto změnám bylo Polsko společně s Maďarskem označováno jako „neliberální demokracie“, „plebiscitární autoritářství“ nebo „sametová diktatura s fasádou demokracie“.
V červenci 2016 označil polský Sejm masakry polského obyvatelstva na Volyni ze strany ukrajinských nacionalistů za genocidu. Jarosław Kaczyński prohlásil: „Nikdy nesmíme zapomenout na tento zločin spáchaný na Polácích, žádný takový zločin nesmí být zapomenut, relativizován nebo označen jinak než jako genocida.“"Volyňské masakry byly genocida, odhlasovali polští poslanci". iDNES.cz 22. července 2016.
Strana byla znovu zvolena v parlamentních volbách v roce 2019. Se ziskem 44 % hlasů získala nejvyšší podíl hlasů ze všech stran od obnovení demokracie v roce 1989, ztratila ale většinu v Senátu.náhled|Demonstrace Výboru na obranu demokracie ve Varšavě proti zásahům do polské justice, 7. května 2016 Znovu v opozici: 2023–současnost Aliance Sjednocené pravice se v parlamentních volbách 2023 umístila na prvním místě již potřetí v řadě a získala největší počet mandátů, avšak na většinu v Sejmu již nedosáhla. Opozice, tvořená Občanskou koalicí, Třetí cestou a Levicí, získala dohromady 54 % hlasů a dokázala sestavit většinovou koaliční vládu. Přestože PiS nemohla vládnout samostatně, polský prezident Andrzej Duda oznámil svůj záměr znovu jmenovat dosavadního premiéra Mateusze Morawieckého, a to na základě dosud neoficiálního zvyku nominovat člena vítězné strany. Čtyři opoziční strany Dudovo rozhodnutí kritizovaly jako zdržovací taktiku.
Opoziční strany následně 10. listopadu podepsaly koaliční dohodu, čímž de facto převzaly kontrolu nad Sejmem, a shodly se na nominaci bývalého premiéra a předsedy Evropské rady Donalda Tuska jako svého kandidáta. Morawieckého nový kabinet, médii označovaný jako „dvoutýdenní vláda“ či „zombie vláda“ kvůli svému krátkému trvání, složil přísahu 27. listopadu 2023. Jak se ovšem očekávalo, vláda Mateusze Morawieckého byla 11. prosince 2023 v Sejmu poražena, čímž její mandát fakticky skončil.
Stranou podporovaný kandidát Karol Nawrocki zvítězil v polských prezidentských volbách 2025.
Dne 7. března 2026 byl Przemysław Czarnek jmenován kandidátem strany na úřad předsedy vlády pro parlamentní volby v Polsku 2027.
Odštěpené frakce V lednu 2010 se od strany odtrhla frakce vedená Jerzym Polaczkem a založila stranu Polsko Plus. Jejími členy bylo sedm poslanců Sejmu pocházejících z centristického, ekonomicky liberálního křídla strany. Dne 24. září 2010 byla skupina rozpuštěna a většina jejích členů včetně Polaczka se vrátila do Práva a spravedlnosti.
Dne 16. listopadu 2010 založili poslanci Joanna Kluzik-Rostkowska, Elżbieta Jakubiak a Paweł Poncyljusz spolu s europoslanci Adamem Bielanem a Michałem Kamińským novou politickou skupinu Polsko na prvním místě (Polska jest Najważniejsza). Kamiński tehdy prohlásil, že stranu Právo a spravedlnost ovládli krajně pravicoví extremisté, jelikož nová strana vznikla z nespokojenosti s vedením a směřováním Jarosława Kaczyńského.
Dne 4. listopadu 2011 byli ze strany vyloučeni europoslanci Zbigniew Ziobro, Jacek Kurski a Tadeusz Cymański poté, co Ziobro vyzval k rozdělení strany na dvě samostatné – centristickou a nacionalistickou, přičemž on a jeho stoupenci zastupovali nacionalistické křídlo. Stoupenci Ziobra, většinou z pravého křídla strany, utvořili v parlamentu novou skupinu Solidární Polsko (Solidarna Polska), což vedlo i k jejich vyloučení. Strana Solidární Polsko byla formálně založena v březnu 2012, avšak v průzkumech veřejného mínění nikdy výrazně nedostihla stranu Právo a spravedlnost. Dne 12. října 2024 došlo k přejmenování strany na Suverénní Polsko a během sjezdu PiS v Przysuche se fakticky sloučila s Právem a spravedlností.
V červenci 2026 opustilo Právo a spravedlnost po vnitrostranickém sporu o budoucí směřování strany přibližně 40 poslanců v čele s bývalým premiérem Mateuszem Morawieckým. Odštěpená skupina Rozvoj Plus (Rozwój Plus) vznikla již na jaře 2026 jako platforma umírněného křídla PiS, které prosazovalo návrat strany ke středopravé politice zaměřené na podnikatele a mladé voliče. K rozkolu došlo poté, co předseda Jarosław Kaczyński požadoval rozpuštění skupiny a podpis prohlášení o neúčasti v ní, což její členové odmítli.
Ideologie Strana se hlásí k morálním hodnotám spojeným s polským tradicionalismem a katolickou církví (zákaz interrupcí, boj proti registrovanému partnerství a eutanazii).
Nesouhlasí s legalizací tzv. měkkých drog a s odlukou církve od státu. Prosazuje zostření trestů za trestné činy. Mezi další body patří boj proti korupci, či zlepšení fungování státu. Chce zveřejnit všechna akta tajné policie z doby komunistické PLR.
V ekonomické sféře má sociálně-konzervativní pohledy, je proti omezování sociálních výdajů, prosazuje silnou roli státu, zavedení státem garantovaných půjček na byty, udržení bezplatného vzdělání a zdravotnictví, kdy zdravotnictví by mělo být financováno přímo ze státního rozpočtu.
Odmítá přijímat migranty na základě uprchlických kvót stanovených EU. V reakci na teroristické útoky v Katalánsku v srpnu 2017 prohlásil polský ministr vnitra Mariusz Błaszczak, že „Evropa by se měla probudit,“ protože máme „co do činění se střetem civilizací“. Podle Błaszczaka „Přesídlování uprchlíků je systém, který povzbuzuje miliony lidí, aby se vydali na cestu do Evropy.“"Evropa má co do činění se střetem civilizací, řekl polský ministr". Týden. 18. srpna 2017.