náhled|Produkce surové ropy (zeleně) v kontinentální části Spojených států a zjevně mylný Hubbertův odhad vývoje těžby (červeně). V roce 2018 bylo překonáno historické maximum produkce ropy v USA z roku 1970 a produkce nadále stoupá. náhled|Historický vývoj nominální a reálné ceny ropy. Ropný zlom nebo též ropný vrchol je bod, v němž těžba ropy (v rámci ložiska, státu, oblasti nebo světa) dosáhne maxima a od kterého vstupuje do fáze poklesu až ke konečnému vyčerpání. Teorie, zabývající se dlouhodobými předpověďmi spotřeby a vyčerpání ropy a dalších fosilních paliv, se nazývá Hubbertova teorie ropného zlomu a má své příznivce i kritiky. Tato teorie předpokládá, že zdroje ropy nejsou obnovitelné a říká, že její těžba v okamžiku, kdy bude vytěžena přibližně polovina světových zásob, musí z geologických důvodů nevyhnutelně dosáhnout svého vrcholu, po čemž začne klesat.
Objem vytěžené ropy podle ní v podstatě sleduje zvonovitou tzv. Hubbertovu křivku, která je derivací logistické křivky, podle níž ubývá světových zásob. Tato teorie neznamená, že po ropném vrcholu ropa náhle dojde, ale že se její těžba bude postupně snižovat a následně bude razantně stoupat její cena. Proto se také někdy mluví o „konci levné ropy“.
Pozadí Tato teorie byla pojmenována po americkém geologovi M. Kingovi Hubbertovi. Ten zpozoroval, že nejvíce amerických ropných nalezišť bylo objeveno počátkem 30. let 20. století, a v roce 1956 předpověděl, že těžba ropy v USA dosáhne vrcholu okolo roku 1970. V roce 1971 dosáhla skutečně těžba ropy v USA svého vrcholu a poté delší čas klesala. Díky novým technologiím, vysoké ceně ropy na světových trzích a směřování USA k surovinové soběstačnosti, začala od roku 2008 těžba ropy v USA opět rapidně růst a v roce 2018 produkce ropy dosáhla historického maxima a překonala „ropný vrchol“ z roku 1970. Tento vývoj zpochybnil Hubbertovu teorii ropného zlomu, resp. vývoj a jednoduchý tvar Gaussovy křivky produkce ropy v USA dle Hubberta.
Těžba plynu a ropy z břidlic S rozvojem těžby zemního plynu z břidlic (břidlicový plyn) však těžba ropy v USA začala opět stoupat, takže Spojené státy americké by měly být v roce 2015 energeticky zcela soběstačné.
Ropné vrcholy vybraných států 1953 – Československo 1970 – Libye, Venezuela, Ukrajina 1971–1972 – USA (kromě Aljašky) 1974 – Írán, Turkmenistán, Bělorusko 1976 – Rumunsko 1977 – Indonésie, Nigérie 1978 – Trinidad a Tobago, Tádžikistán 1979 – Barma (dnes Myanmar) 1980 – Tunisko 1981 – Chile, Maroko 1983 – Peru, Albánie, Španělsko 1984 – Kamerun 1986 – Pobřeží slonoviny, Benin, Řecko 1987 – Tchaj-wan, Ruskohttp://home.planet.nl/~reijd050/JoeR/peak_oil/pictures/Russia_peak_and_production.gif 1988 – Aljaška (USA) 1989 – Francie, Nizozemsko 1990 – Spojené arabské emiráty (pouze Dubaj) 1991 – Turecko 1992 – Pákistán, Japonsko 1995 – Sýrie, Egypt 1997 – Nový Zéland, Itálie 1998 – Argentina, Gabon 1999 – Anglie (Severní moře), Kolumbie 2000 – Austrálie, Omán, Jemen 2001 – Norsko 2003 – Mexikohttp://www.raisethehammer.org/index.asp?id=269, Dánsko 2004 – Jihoafrická republika
Do dnešní doby dosáhlo vrcholu těžby mnoho dalších oblastí, např. Severní moře v roce 1999 (nyní v něm klesá produkce tempem 10–12 % ročně). Těžba ropy klesá v 33 ze 48 zemí, které jsou největšími producenty ropy a z 31 největších producentů u 11 těžba roste, u 7 stagnuje a u 13 klesá.
Zdroje: a
Analýza Vzhledem k tomu, že ropa je neobnovitelný zdroj energie, je téměř jisté, že podobný vrchol těžby se odehraje i v celosvětovém měřítku. Nejvíce kontroverzní na této teorii je datum, kdy má tento vrchol nastat. Sám Hubbert předpovídal okamžik světového vrcholu těžby na rok 2000. Tento odhad však pochází z doby před ropnými šoky ze 70. a hospodářskou recesí začátku 80. let, v jejichž důsledku se poptávka po ropě snížila a tím oddálil vrchol její těžby.
Pokud Hubbertova teorie opravdu platí, bude to mít pro lidstvo závažné důsledky vzhledem k důležitosti ropy pro světovou ekonomiku. Názory na možný následující vývoj se různí, od optimistické víry, že trh vždy na všechno najde řešení, až po katastrofické scénáře kolapsu civilizace. Vzhledem k obrovskému počtu neznámých a velkému množství nejasností, které halí prakticky celou ropnou problematiku, jsou názory dané často spíše politickou a ideovou orientací autorů než skutečnou analýzou problému.
Kolik ropy zbývá? Za předpokladu současného objemu těžby vystačí známé zásoby ropy na dalších 43 let. První problém je právě v předpokladu stálé úrovně těžby. Další problém je v ne zcela věrohodné povaze oficiálních údajů o ropných rezervách. Mezi roky 1980 a 2004 se oficiálně udávané rezervy zvýšily z 667 na 1 189 gigabarelů, aniž by to doprovázel odpovídající trend v objevech nových ropných nalezišť. Křivka nových objevů dosáhla vrcholu v šedesátých letech a od té doby neustále klesá a od roku 1980 spotřebovává lidstvo každý rok více ropy, než činí nové objevy.
Ropné rezervy jsou obecně pouze odhady. Nejčastěji se pro jednotlivá ropná pole udávají hodnoty P90, P50 a P10 (množství ropy, které naleziště obsahuje s 90%, 50% a 10% pravděpodobností. Např. určité pole obsahuje s 90% pravděpodobností 500 mil. barelů, ale je tu 10% možnost, že obsahuje o 1500 mil. barelů víc). Velké rozpětí hodnot a složitost problematiky poskytují velký prostor pro manipulace. Jednotlivé země mají řadu pohnutek pro nadsazování svých údajů, např. kvůli výhodnějším podmínkám při čerpání úvěrů od Světové banky. Produkční kvóty členských zemí sdružení OPEC jsou navíc vypočítávány podle jimi udávaných rezerv.
Vzhledem k symetričnosti Hubbertovy křivky a skutečnosti, že se ropa ve větším měřítku začala těžit asi před 150 lety, se podle Hubbertovy teorie dá očekávat, že těžba ropy bude po svém vrcholu pokračovat ještě dalších 150 let, ovšem na stále klesající úrovni produkce.
Podle jiných názorů však sklon klesající části křivky bude strmější, neboť díky technologickému pokroku bude možno zachovat vysokou těžbu až do značného vyčerpání ropných polí. Ropní producenti budou motivováni zvyšovat těžbu, aby zabránili nedostatku ropy a předčasnému rozvoji alternativ, z obav z poklesu spotřeby ropy a pádu cen. Z tohoto důvodu lze předpokládat, že pokles těžby ropy bude rychlejší a její ceny vyšší. Alternativní technologie díky předešlému pomalému rozvoji nebudou tak rychle schopny pokrýt vysokou poptávku, čímž dojde k celosvětovému prudkému hospodářskému poklesu.
Tvar křivky Podle Hubbertova modelu je na začátku produkce na novém ropném poli malá, protože ještě není vybudována všechna potřebná infrastruktura. Jak jsou uváděna do provozu stále účinnější těžební zařízení, produkce stoupá. V určitém bodě je dosaženo maxima, které nelze překonat ani s lepší technologií ani s dalšími vrty. Po tomto vrcholu těžba nejprve pomalu, pak stále více klesá. Ještě předtím než je naleziště zcela vyčerpáno, je dosaženo bodu, kdy je další těžba neekonomická a pole je opuštěno.
Když se uprostřed 19. století začalo s produkcí ropy, na největších nalezištích se dařilo vytěžit 100 barelů na každý jednotlivý barel ropy využité při těžbě, dopravě a zpracování. Tento poměr je často označován jako ERoEI (podíl energie získané k energii vložené). Tento poměr se s postupem času stále snižuje. Nyní se pohybuje mezi 3:1 (USA) až 10:1 (Saúdská Arábie). Důvodem je zvyšující se obtížnost těžby, jak se původní ložiska postupně vyčerpávají. Jakmile tento poměr klesne na 1:1, nemá dál ekonomický smysl těžit ropu jako energetický zdroj a energie se musí získávat z alternativních zdrojů.
Odhadnutí doby dosažení vrcholu Kontroverzní ASPO (Asociace pro studium ropného vrcholu), kterou založil geolog Collin Campbell, roku 2000 předpověděla globální vrchol pro konvenční ropu v roce 2005, pro zemní plyn pak někdy mezi lety 2010 a 2020. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) očekávala vrchol těžby konvenční ropy v zemích mimo sdružení OPEC krátce po roce 2010, nicméně spotřeba energie ve světě se podle ní má mezi lety 2003 a 2030 zvýšit o více než 70 %.Budoucnost s otazníkem, Ekonom, 1. 11. 2007
Podle některých zdrojů vyplývá z oficiálních statistik kartelu OPEC, že tzv. lehká sladká ropa (light sweet) se už nyní nachází za vrcholem těžby a její produkce klesá. Tento typ ropy je nejžádanější, protože se nejsnáze zpracovává, a zřejmě bude také nejdříve vyčerpán. Současný nedostatek rafinérských kapacit je podle těchto názorů dán právě tím, že rafinérie nejsou připraveny na zpracovávání většího množství těžší ropy s větším obsahem síry, např. z Blízkého východu.
Nová ropná ložiska Zda se podaří najít nová velká ropná ložiska, je sporné. Podle některých odborníků by dlouhodobě zvýšená cena ropy mohla podpořit průzkumy zatím nedostatečně zmapovaných oblastí, jako je Sibiř nebo dokonce oblasti Severního a Jižního pólu. Rozjezd těžby nekonvenční ropy si v každém případě vyžádá mnoho let a masivní investice.
Lepší využití stávajících ložisek Se současnými technikami nelze ropná naleziště zcela vyčerpat, většina ropy (asi 66 %) zůstane v zemi. Při stoupající ceně ropy by se mohlo vyplatit používat nákladnější způsoby těžby a dosáhnout tak dokonalejšího využití nalezišť. Podle některých expertů je nadměrné, ze strany vyspělých zemí často požadované, zvyšování těžby (např. pomocí vodní injektáže) škodlivé, neboť může výrazně zkrátit životnost ropných polí.
Možné důsledky ropného vrcholu Vrchol ropné těžby by zřejmě způsobil globální nedostatek ropy a razantní nárůst její ceny. Tento ropný šok by se zásadně lišil od minulých ropných krizí, protože by byl trvalý. Důsledky tohoto nedostatku by závisely na tempu poklesu těžby a na dostupnosti alternativních zdrojů. S ropou více či méně přímo souvisejí celá průmyslová odvětví, která mají rozsáhlou, desítky let budovanou infrastrukturu. Spolu s poklesem významu ropy bude třeba vyřešit, jak ji sanovat, konvertovat na infrastrukturu alternativní nebo obecně co nejefektivněji zužitkovat. Pokud by levné alternativy nebyly k dispozici, vyústila by situace v nedostatek mnoha zboží a služeb, závislých na ropě, což by vedlo ke snížení životní úrovně nejprve v chudších zemích a nakonec na celém světě. Následují různé scénáře dalšího vývoje.
Katastrofa Hospodářský růst a prosperita od průmyslové revoluce závisely velkou měrou na používání ropy a dalších fosilních paliv. Někteří si proto myslí, že eventuální pokles těžby ropy by měl drastický dopad na lidskou kulturu a moderní technologickou civilizaci, která je nyní značně závislá na ropě jako zdroji paliva a surovině pro chemický průmysl.
Na ropě je vysoce závislé i moderní zemědělství, které od čtyřicátých let dramaticky zvýšilo svou produktivitu, hlavně díky používání mechanizace, průmyslových hnojiv a pesticidů. Tato „Zelená revoluce“ umožnila výrazný nárůst světové populace. Pesticidy se vyrábějí z ropy, hnojiva z ropy a zemního plynu a zemědělské stroje vyžadují ke svému pohonu palivo, které je zatím také většinou ropného původu. Na každou kalorii, kterou člověk sní, připadá 5–15 kalorií, nutných k produkci a dopravě potravin. Proto někteří předpovídají, že nedostatek ropy povede ke kolapsu moderního průmyslového zemědělství a k nedostatku potravin. Podle některých názorů byl nedostatek ropy v Severní Koreji, daný rozpadem sovětského bloku, vedle ekonomické neschopnosti komunistické vlády a opakovaného sucha, hlavní příčinou místních hladomorů v devadesátých letech. Zásadně, i když s ne tak katastrofálními následky postihl nedostatek ropy i kubánské hospodářství.
Nedostatek ropy by mohl způsobit návrat k ekologickému zemědělství, které by zřejmě vyžadovalo více pracovních sil a které by si vynutilo přesuny obyvatelstva z měst na venkov.
Tento vývoj může mít negativní dopad i na životní prostředí, jak bude lidstvo nuceno stále více využívat méně ekologické zdroje energie jako uhlí.