Arsène Wenger, OBE (* 22. října 1949 Štrasburk) je bývalý francouzský fotbalista a do roku 2018 trenér londýnského Arsenalu. Je nejúspěšnějším a nejdéle působícím manažerem v tomto klubu. Od roku 1996 vyhrál s Arsenalem jedenáct hlavních trofejí. Wenger rovněž stojí za přeměnou anglického fotbalu z druhé poloviny 90. let, kdy zavedl změny v tréninkových metodách, změnil životosprávu svých hráčů a prosazoval filozofii, která kladla důraz na zábavné pojetí hry. Díky tomu se mu začalo přezdívat "Profesor".
Arsène Wenger, který vyrůstal v nedaleké vesnici Duttlenheim, se k fotbalu dostal díky svému otci. Jeho hráčská kariéra však nebyla příliš úspěšná, neboť její velkou část strávil hraním v amatérských klubech. Poté, co v roce 1981 získal manažerskou licenci, ukončil svoji aktivní fotbalovou kariéru. Teprve až v roli manažera se dočkal velkých úspěchů. Svojí trenérskou dráhu započal v týmu AS Cannes, kde pracoval jako asistent manažera. Manažerem se poprvé stal v roce 1984, kdy přestoupil do AS Nancy. Prvních trofejí se však dočkal až v dalším působišti v AS Monaco, se kterým vyhrál Division 1 a Francouzský pohár. V letech 1995 až 1996 působil v japonském týmu Nagoya Grampus Eight. Po úspěšném asijském angažmá se vrátil zpět do Evropy a stal se novým manažerem anglického Arsenalu. S tímto týmem vyhrál třikrát Premier League a dalších úspěchů se dočkal v pohárových soutěžích. V ročníku 2003/04 dokázal s týmem projít sezonou bez jediné porážky a připsat si rekord v počtu 49 utkání bez prohry. Arsène Wenger je rovněž znám pro svoji práci s mladými hráči, kterým dává ve svých týmech velký prostor.
Mládí a hráčská kariéra Arsène Wenger se narodil 22. října 1949 v alsaském městě Štrasburk. Malý Arsène vyrůstal společně se svými rodiči Alphonsem a Louise, starší sestrou a bratrem ve vesnici Duttlenheim, která se nachází třináct kilometrů jihozápadně od Štrasburku. Alphonse, stejně jako mnoho dalších Alsasanů, byl za 2. světové války po anexi Alsaska-Lotrinska odveden k německé armádě. Čtyři roky před narozením syna Arsèna byl poslán na východní frontu.
Přestože byl Arsène Wenger rodilým Francouzem, neuměl až do svých sedmi let mluvit francouzsky, neboť používal alsaský dialekt. Rodina provozovala obchod s automobilovými náhradními díly a malé bistro nazvané La Croix d’Or. Wenger později prohlásil, že si v této vesnici připadal jako v Kibuci, neboť se zde každý staral i o cizí děti. Ke svému dětství se vyjádřil i v roce 2009 během každoroční konference Asociace ligových manažerů.
„Není lepšího psychologického vzdělání než vyrůstat v hospodě, neboť když je vám pět nebo šest let, potkáte zde spoustu odlišných lidí a slyšíte, jak krutí k sobě mohou být. Od útlého věku tak dostanete praktické psychologické vzdělání, jak se dostat do lidské mysli. Nestává se často, že pěti nebo šestiletý chlapec z malé vesnice neustále žije s dospělými. Od lidí, kteří se v hospodě bavili o fotbale, jsem se naučil něco o taktice a výběru mužstva - kdo hraje na levém křídle a kdo by měl být v sestavě.“
Wengera přivedl k fotbalu jeho otec, který trénoval místní tým. Společně jezdívali na fotbalová utkání do Německa, kde navštěvovali zápasy Borussie Mönchengladbach. V Duttlenheimu bylo stejně jako v celém Alsasku velmi rozšířené náboženství, a tak i Arsène Wenger byl vychován jako katolík. K tomu, aby mohl se svými spolužáky hrávat fotbal, potřeboval častokrát získat povolení od místního kněze.Palmer (2010), str. 9–10 Protože v Duttlenheimu žilo příliš málo obyvatel, bylo sestavení týmu z jedenácti hráčů stejné věkové kategorie velmi náročné. V důsledku toho nehrál Wenger až do svých dvanácti let za žádný fotbalový tým.Palmer (2010), str. 10
Většinu svého mládí strávil Wenger hraním fotbalu a organizováním zápasů pro místní tým FC Duttlenheim. Ve věku šestnácti let si poprvé zahrál za první tým a následně se připojil k nedalekému třetidiviznímu klubu AS Mutzig. Tým vedl Max Hild, který se stal jeho rádcem a v pozdější době mu pomáhal s manažerskými rozhodnutími. Jeho tým byl považovaný za nejlépe hrající amatérské družstvo v Alsasku. Wengerova hráčská kariéra nebyla příliš úspěšná. Hrával na vícero postech a prezident FC Duttlenheimu ho popsal následovně: „měl schopnost si pohlídat míč… zdálo se, že má na hřišti absolutní přehled a nepochybně měl vliv na své spoluhráče.“ V roce 1973 přestoupil do mylhúzského týmu FC Mulhouse. Během tohoto období rovněž navštěvoval fakultu ekonomických věd a manažmentu () na Štrasburské univerzitě. Svá studia zakončil ziskem magisterského titulu v roce 1974. Wenger, který stále hrál jako amatér, si uvědomil důležitost a užitečnost cizích jazyků, a tak absolvoval třítýdenní jazykový kurz se zaměřením na angličtinu na univerzitě v Cambridgi.Palmer (2010), str. 11 Po dvou sezónách strávených v Mulhouse, během kterých odehrál 56 ligových utkání, přestoupil do amatérského týmu ASPV Strasbourg, který vedl jeho dřívější trenér z Mutzigu Max Hild.
V roce 1978 přestoupil do prvoligového týmu RC Strasbourg. Svůj debut v nejvyšší francouzské lize si odbyl v utkání proti Monacu. Během tří sezon strávených v tomto klubu odehrál pouze třináct utkání. Dva z nich odehrál v ročníku 1978/79, kdy RC Strasbourg vyhrálo Division 1, a jedno utkání si připsal v Poháru UEFA. V roce 1981 získal manažerskou licenci, ukončil aktivní hráčskou kariéru a stal se trenérem mládežnického týmu RC Strasbourg.
Manažerská kariéra
Nancy a AS Monaco: 1984–1994 V roce 1983 se stal asistentem manažera v druholigovém týmu AS Cannes. O rok později byl na doporučení Alda Platiniho (otec Michela Platiniho a klubový sportovní ředitel) přijat na post manažera v prvoligovém AS Nancy.Palmer (2010), str. 12 Během jeho první sezony v roli manažera skončilo Nancy na jedenácté příčce, čímž si polepšilo o čtyři místa oproti předchozí sezoně. V následující sezoně 1985/86 skončil Wengerův tým na 18. pozici a o své setrvání v nejvyšší soutěži musel bojovat v play-off. Přestože se to povedlo, v následující sezoně již tým v Division 1 udržet nedokázal. Nancy skončilo ještě o jednu příčku níže a sestoupilo do Division 2. Platini na jeho obranu později řekl: „Nebyla to jeho chyba. Neměl k dispozici žádné peníze, které by mohl použít.“
Během svého působení v Nancy na sebe upozornil jiný prvoligový tým, AS Monaco. Arsène Wenger chtěl této výzvy využít, a proto na začátku sezony 1986/87 nabídl prezidentovi klubu svoji rezignaci, který jí však odmítl. Když Nancy o rok později sestoupilo, byl Wengerovi po vzájemné dohodě odchod povolen. Ten následně zamířil na jih země do Monaca, kde nahradil rumunského manažera Ștefana Kovácse.
Wenger si po svém nástupu ihned vyhlédl několik posil. Jako volného hráče získal z Tottenhamu Hotspur anglického záložníka Glenna Hoddla a ze Girondins de Bordeaux Patricka Battistona. Z AC Milan přivedl dalšího anglického reprezentanta, útočníka Marka Hateleyho.Palmer (2010), str. 13 Ve své první sezoně získal s klubem ligový titul, když skončili šest bodů před druhým Girondins de Bordeaux. Přestože v následující sezoně 1988/89 nastříleli mnohem více branek, což bylo hlavně zásluhou nové posily liberijského útočníka George Weaha, skončili až třetí za týmy Olympique Marseille a Paris Saint-Germain. V tomto ročníku se jim naopak dařilo ve Francouzském poháru, ve kterém dokráčeli až do finále. Ve finálovém utkání hraném na pařížském stadionu Parc des Princes však podlehli Olympique Marseille 3-4.Palmer (2010), str. 16
V sezoně 1989/90 skončilo AS Monaco opět na třetí příčce. Nejlepším klubovým střelcem se stal Ramón Díaz, který ve své první sezoně za Monaco vstřelil patnáct banek. Wenger se rovněž rozhodl zapojit do dění v prvním týmu více mladých hráčů. V roce 1990 přivedl ze Strasbourgu 23letého Youri Djorkaeffa a z rezervního týmu si vybral Liliana Thurama a Emmanuela Petita.Palmer (2010), str. 17 Sezonu 1990/91 zakončilo Monaco na druhém místě, avšak tentokrát již zvládli finálový zápas Francouzského poháru, ve kterém porazili ligového vítěze Olympique Marseille. Výhru jim zajistil v poslední minutě utkání střídající Gérald Passi. V následujícím ročníku obhájilo Monaco druhou příčku v Division 1 a v Poháru vítězů pohárů podlehli ve finále 0-2 Werderu Brémy. Přestože se Wengerovi podařilo v létě 1992 získat německého útočníka Jürgena Klinsmanna, již s Monacem žádnou trofej nevyhrál. V sezoně 1992/93 skončili na třetí příčce a o rok později dokonce až na místě devátém. Během své poslední sezony 1993/94 zažil Wenger menší úspěch v podobě postupu do semifinále Ligy Mistrů, kde byl jeho tým vyřazen pozdějším vítězem AC Milán. Jeho reputace po tomto evropském tažení ještě více vzrostla a o jeho služby projevil zájem německý Bayern Mnichov. Monaco však odmítlo Wengera uvolnit, a tak zůstal v klubu i nadále. Avšak po špatném startu do sezony 1994/95, kdy se tým nacházel až na sedmnácté příčce, byl Wenger 17. září 1994 propuštěn. V roce 2001 Wenger řekl, že jeho rozhodnutí opustit Francii ovlivnila korupce, která v té době hýbala francouzským fotbalem. Například Olympique Marseille, který získal řadu trofejí právě na úkor Monaca, byl v roce 1994 shledán vinným z podplácení zápasů.
Nagoya Grampus Eight: 1995–96 V lednu 1995 se Arsène Wenger stal novým manažerem japonského celku Nagoya Grampus Eight.Palmer (2010), str. 20 Jako svého asistenta si vybral bývalého manažera francouzského celku Valenciennes Boro Primorace. Ten se v následujících letech stal jeho pravou rukou a spolupracují spolu dodnes. Wenger strávil v Japonsku osmnáct úspěšných měsíců, během kterých vyhrál Japonský superpohár a Císařský pohár. V roce 1995 byl jako historicky první zahraniční manažer zvolen ligovým manažerem roku. V jeho poslední sezoně, v ročníku 1996, dokázal Nagoyu Grampus Eight dostat ze dna tabulky až na konečné druhé místo, což bylo jejich historicky nejlepší umístění. Tento historický zápis byl překonán až v roce 2010, kdy Nagoya pod vedením manažera Dragana Stojkoviće vyhrála titul.
Arsenal: 1996–2018 V srpnu 1996 byl propuštěn manažer Arsenalu Bruce Rioch. Navzdory předpovědím mnoha bookmakerů, že novým manažerem se stane bývalý trenér Barcelony Johan Cruijff, byl 30. září 1996 oficiálně oznámen příchod Arsène Wengera. Wenger byl blízký přítel viceprezidenta Arsenalu Davida Deina, se kterým se poprvé setkal v roce 1988 během utkání mezi Arsenalem a Queens Park Rangers. Přestože mu byla dříve nabízena funkce technického ředitele v Anglické fotbalové asociaci, byl Wenger pro fanoušky relativně neznámým. Noviny Evening Standard oznámily jeho jmenování titulkem „Arsène Kdo?“.
Měsíc před svým příchodem doporučil vedení, aby koupilo francouzského záložníka Patricka Vieiru a Rémi Gardeho. Na lavičce Arsenalu debutoval Arsène Wenger 12. října 1996 v utkání proti Blackburnu Rovers, které skončilo vítězstvím 2-0. Ve své první sezoně v Premier League dovedl tým k celkovému třetímu místu. Od druhé příčky, která zajišťovala postup do kvalifikace o Ligu Mistrů, je dělilo jen o tři branky horší skóre, než měl druhý Newcastle United.
náhled|vlevo|250px|Wenger během utkání 5. kola FA Cupu proti Manchesteru United, únor 2008
Ve své druhé sezoně 1997/98 vyhrál s Arsenalem ligový titul a FA Cup, čímž zkompletoval vysoce ceněný „double“, který Arsenal získal po druhé ve své historii. Cestu k ligovému titulu však neměli lehkou. Většina odborníků Arsenal odepsala, neboť po domácí prohře 1-3 s Blackburnem Rovers ztráceli šest týdnů před koncem sezony na vedoucí Manchester United dvanáct bodů. Arsenal však v závěru předvedl skvělou formu a titul si zajistil již dvě kola před koncem. Klíčem k úspěchu byla pevná obrana ve složení Tony Adams, Steve Bould, Nigel Winterburn, Lee Dixon a Martin Keown, kteří svými výkony přispěli v období od ledna do března k řadě osmi zápasů bez jediné obdržené branky. V útočné fázi byl hlavním strůjcem jejich výtečné formy Dennis Bergkamp, který byl podporovaný ze středové řady Petitem, Vieirou a Overmarsem. Rovněž se začal prosazovat mladý útočník Nicolas Anelka.