Hernando de Soto Polar (* 2. června 1941, Arequipa) je peruánský ekonom.
Mezi základní témata de Sotových prací patří především šedá ekonomika a význam obchodu a vlastnického práva.
Jeho vědecká pojednání o zemích třetího světa (zejména titul Mystérium kapitálu: proč kapitalismus triumfuje na západě a selhává všude jinde na světě, v originále The Mystery of Capital) mu vynesla uznání od vysoce postavených politiků a celosvětovou popularitu.
Mezi politiky, kteří uznávají de Sotovy teorie patří například Bill Clinton, Vladimir Putin, Emmanuel Macron, George W. H. Bush, Ronald Reagan a Margaret Thatcher.
Je též prezidentem Institutu pro svobodu a demokracii (Institute for Liberty and Democracy, ILD), vlivného think tanku pro rozvoj zemí třetího světa, sídlícího v Limě.https://ild.org.pe/hernando-de-soto/158-staff/staff/713-hernando-de-soto-detailed-bio
Aktivity Institutu pro svobodu a demokracii v minulosti získaly sympatie Miltona Friedmana, laureáta Nobelovy ceny za ekonomii, Jamese Wolfensohna, devátého prezidenta Skupiny Světové banky a Javiera Pérez de Cuellara, bývalého generálního tajemníka OSN.
De Soto se významně zasloužil o ukončení ekonomické krize, která v Peru probíhala v osmdesátých letech minulého století.
Roku 2020 de Soto oznámil svou kandidaturu na prezidenta Peru v nadcházejících volbách.
Dětství a mládí De Soto se narodil 2. června 1941 v Arequipě. Jeho otec, José Alberto Soto, byl peruánský diplomat. Po vojenském převratu v roce 1948 se De Sotovi rozhodli odejít do exilu, konkrétně do Švýcarska, kde mladý de Soto navštěvoval Mezinárodní školu v Ženevě. Poté vystudoval sociální psychologii na National University of Saint Augustine v Arequipě v Peru a vrátil se zpět do Ženevy. Na univerzitě v Ženevě získal bakalářský titul z ekonomie. V roce 1967 získal magisterský titul v oboru mezinárodního práva a ekonomie na ženevském Graduate Institute of International Studies.
Později se ve Švýcarsku živil jako ekonom, výkonný ředitel a konzultant. Do rodného Peru se vrátil až ve svých 38 letech.
De Sotův mladší bratr Álvaro je známým poradcem v mezinárodních otázkách. Jako diplomat působil v Limě, New Yorku a Ženevě. Od roku 1982 pracoval pro OSN, kde zastával funkci asistenta náměstka generálního tajemníka OSN a poté funkci zvláštního koordinátora OSN pro mírový proces na Blízkém východě. Roku 2007 OSN opustil.
De Soto a reformy De Soto a jeho Institut pro svobodu a demokracii stojí za prosazením řady nařízení, zákonů a iniciativ, které vedly k významným změnám v peruánském ekonomickém systému mezi lety 1988 až 1995.
Mezi nejvýznamnější zásluhy Institutu pro svobodu a demokracii patří administrativní reforma peruánského majetkového systému, jež zavedla nové zákonné nároky pro zhruba 1,2 milionu rodin a pomohla odhadem 380 000 firmám, které předtím musely působit na černém trhu, aby mohly vstoupit na oficiální peruánský trh. Reformy majetkového systému se dosáhlo odstraněním zbytečné byrokracie a zrušením nesmyslných zákonů, licencí a povolení. Tím se umožnilo snadné zakládání nových podniků a firem, což předtím bylo časově náročné a velmi nákladné.
Dle Susan C. Stokes, politoložky z University of Chicago, měl de Sotův vliv na tehdejšího peruánského prezidenta Alberta Fujimoriho napomoci přechodu z keynesiánství na neoliberální ekonomický přístup.
De Soto Fujimoriho přesvědčil, aby odcestoval do New Yorku, kde se setkal s generálním tajemníkem OSN Javierem Pérezem de Cuéllarem, prezidentem Skupiny Světové banky Barberem Conablem a ředitelem Meziamerické rozvojové banky Enriquem V. Iglesiasem. Právě oni peruánského prezidenta přesvědčili, aby se podřídil mezinárodním směrnicím pro hospodářskou politiku, jež byly vydány finančními institucemi. Tento krok vedl ke snížení míry inflace.
Dle The Cato Institute a týdeníku The Economist de Sotovy reformy napomohly k oslabení Světlé Stezky, teroristické maoistické organizace v Peru. Tím, že se malým pěstitelům udělila práva na pěstování koky ve dvou nejvýznamnějších zemědělských oblastech přišla Světlá stezka o peníze, rekruty i bezpečná útočiště. Vůdci Světlé stezky tak byli nuceni pobývat ve větších městech, kde je šlo snáze zatknout. Abimael Guzmán, vůdce Světlé stezky, spatřoval v de Sotovi a Institutu pro svobodu a demokracii vážnou hrozbu a zorganizoval na ně v roce 1995 teroristický útok.
Poté, co přestal spolupracovat s Fujimorim, navrhl de Sato a jeho Institut pro svobodu a demokracii reformy i pro další státy, konkrétně pro Salvador, Haiti, Tanzanii a Egypt. Získal podporu Světové banky, mezinárodní nevládní organizace Slum Dwellers International a vlády Jihoafrické republiky .
Po úspěšných iniciativách Institutu pro svobodu a demokracii v osmdesátých letech organizace začala působit mezinárodně. Hlavy států z více než 35 zemí dosud vyhledaly služby této organizace za účelem navržení podobných reforem vlastnických práv v rámci jejich národního právního systému a vylepšení ekonomiky.
Institut pro svobodu a demokracii je proslulý svým vlivem v oblasti rozvoje na politiky a široké spektrum odborníků a organizací na mezinárodní úrovni. De Sotův program institucionálních reforem například v minulosti ke spolupráci přilákal strategicky klíčové země, které měly problémy s vnitřními konflikty a terorismem.
Institut pro svobodu a demokracii také vytvořil koncepty reforem, které byly později úspěšně převedeny v praxi v bývalých klientských zemích, konkrétně v Egyptě, Tanzanii, Hondurasu a na Filipínách.
De Sotův Institut pro svobodu a demokracii je mezinárodně uznávanou organizací a autoritou v problematice šedých ekonomik, jelikož se snaží přimět mezinárodní organizace a firmy k porozumění chudým a vyloučeným občanům, kteří jsou v reálném světě dennodenně nuceni žít v nepříznivých podmínkách. V této aktivitě organizaci pomáhají instituce jako Komise pro právní posílení postavení chudých, Meziamerická rozvojová banka a Světová banka.
V roce 2009 začal Institut pro svobodu a demokracii opět působit primárně v Peru. Zaměřil se především na problémy původních obyvatel peruánské amazonské džungle. Reagoval tak na výzvu peruánského prezidenta Garcii, který všechny Peruánce požádal o iniciativu v řešení problémů vedoucích ke krvavým incidentům v Bague. Institut pro svobodu a demokracii provedl analýzu situace a vydal krátký dokument s názvem Tajemství kapitálu mezi domorodými obyvateli Amazonie, jenž představuje komunitní život domorodých obyvatel Peru, ale i Aljašky a Kanady.
Prezidentská kampaň 2020 De Soto v září roku 2020 oznámil svou kandidaturu na prezidenta Peru za politickou stranu Afanza Peru. Předtím, než tak učinil, vyjádřil obavy z veřejné politické kampaně, protože nechtěl, aby byl Institut pro svobodu a demokracii spojován s politikou a aby případně nedošlo k jeho delegitimizaci.
Hlavní myšlenky Hlavní tezí De Sotových prací je názor, že tržní ekonomika žádného státu nemůže být silná, pokud se stát adekvátně nepodílí na tvorbě a fungování informačním systému, který zaznamenává informace o vlastnictví majetku a další ekonomické údaje o svých občanech. Takovému systému říká „systém kolektivní paměti“.
Fungování černého trhu má totiž za následek to, že mladí podnikatelé své firmy nevlastní, a nemohou s nimi tak jakkoli nakládat – ať už získat úvěr, expandovat nebo firmu prodat. Jelikož navíc nejsou oficiálními vlastníky firem, nemohou se v případě obchodních konfliktů obrátit na soud. Stát nemá o všech jejich příjmech dostatek informací a může tak od nich vybírat daně pouze v omezené míře. To vede k vytvoření dvou trhů – zákonem upraveného trhu a zákonem neupraveného trhu.
Elitní menšina využívá ekonomických výhod vyplývajících ze zákona a globalizace, zatímco většina podnikatelů je chudých, a jejich aktiva – která po celém světě přesahují 10 bilionů USD, figurují jako tzv. mrtvý kapitál ve stínu zákona (situace, kdy majitel majetek vlastní neoficiálně a majetek tím pádem není úředně veden a uznán).
Subjekty zákonem neupraveného trhu si v rámci konkurenční soutěže vytvářejí svá vlastní pravidla, čímž se snaží uskutečnit co nejvíce obchodů a chránit svá aktiva. Jejich pravidla jsou ale těžko vymahatelná a plná nedostatků, a tak si tyto mimoprávní subjekty vytvářejí své vlastní sociální, politické a ekonomické problémy, které poté ovlivňují celou společnost.
Od pádu Berlínské zdi usilovaly uvědomělejší země třetího světa o přechod k tržnímu hospodářství, ale téměř vždy selhaly.
Tamější populističtí vůdci tohoto selhání systému volného trhu, který mimo jiné usiloval o odstranění chudoby, využili ve svůj prospěch, zejména proto, aby zabránili průniku globalizace do daných zemí a umocnili tak svůj vliv. Dle Institutu pro svobodu a demokracii jsou ale skutečným nepřítelem ekonomických změn v daných státech chybné právní systémy, jež prakticky znemožňují, aby většina místních občanů (a jejich aktiva) získala podíl na trhu. Sami obyvatelé zemí třetího světa jsou ale podle Institutu pro svobodu a demokracii velmi schopní, nadšení a mají výjimečného obchodního ducha. To, co chudé většině v rozvojových státech chybí, je tedy jednoduchý a přehledný právní systém, který v ostatních vyspělých zemích slouží jako vstupní brána na cestě k ekonomickému úspěchu. V takovém právním systému je totiž veškerý majetek náležitě evidován podle platných zákonů tak, že v něm každý následně může vyhledat informace o jednotlivcích, jejich aktivech, právech, poplatcích a povinnostech. V tomto systému lze také stanovit omezení odpovědnosti pro podniky, dozvědět se o předchozí ekonomické situaci aktiv konkrétních subjektů, zajistit ochranu třetích stran a vyčíslit a ocenit hodnotu jejich aktiv a práv. Mezi další výhody tohoto systému patří také to, že usnadňuje získání úvěru, zavedení identifikačních systémů a vytvoření centrálního systému shromažďujícího informace o úvěrech a pojištěních. Dále ulehčuje zajištění bydlení a budování infrastruktury, otázku akcií, získání hypotéky a řadu dalších ekonomických aktivit, které řídí moderní tržní ekonomiku.
Práce a výzkum Od roku 2008 De Soto stále zdokonaluje svou tezi o významu vlastnických práv pro rozvoj národní ekonomiky. Reaguje tak na výsledky výzkumu Institutu pro svobodu a demokracii, který zjistil, že řada nových globálních hrozeb „pramení z narušení vlastnických práv“.
V esejích, které se objevovaly od začátku roku 2009 do roku 2012 ve sdělovacích prostředcích v USA a v Evropě De Soto tvrdil, že důvodem, proč se americké a evropské ekonomiky nacházely v recesi, byl výsledek znalostní, nikoli finanční krize.
Ve svých pracích o vlastnictví a chování domácností De Soto označil majetek v oblasti bydlení za „mrtvý kapitál“.
„Kapitalismus žije ve dvou světech“, uvedl De Soto pro Financial Times v lednu 2012. „Jeden kapitalismus sestává z palem a panamských lodí, ale ten druhý, složený z informací o majetku zakomponovaných do zákonů a záznamů je ten, který nám umožňuje organizovat a chápat fragmenty reality a tvořivě se k nim připojit". De Soto poukazuje na to, že informace ve veřejných informačních systémech, které podle něj „pomohly kapitalismu zvítězit“, byly během zhruba posledních 15 let zkresleny.
„Dokud tyto systémy nebudou opraveny,“ napsal, „neobnoví se ani americký, ani evropský kapitalismus“.