Stará Lysá () je polabská obec v okrese Nymburk ve Středočeském kraji. Leží čtyři kilometry severozápadně od Lysé nad Labem a osm kilometrů jižně od Benátek nad Jizerou. V katastrálním území jsou dva samostatné urbanistické celky (části obce) větší a hlavní Stará Lysá a menší přidružená Čihadla, ležící zhruba dva kilometry severozápadně. Celková výměra katastrálního území je 969 hekatrů. V obci žije obyvatel.
Stará Lysá je společně s Břístvím, Dvorci, Jiřicemi, Lysou nad Labem, Ostrou, Přerovem nad Labem, Semicemi, Starým Vestcem a Stratovem členem dobrovolného sdružení obcí Mikroregion Polabí.
Historie Archeologické nálezy náhled|Stará Lysá, archeologická naleziště. 1. tuhové střepiny a vypichovaná keramika v lokalitě "Na Ostrově"; 2. dvě kostry knovízské kultury před domem čp. 18; 3. dehtářská pec v lokalitě "Za Pecí"; 4. tuhové střepiny v lokalitě "Krchovíčko" Dle evidence Archeologického ústavu Akademie věd ČR (Městské muzeum Čelákovice) jsou na katastru obce Stará Lysá doloženy pouze tři nálezy. První z roku 1947 byl vyhodnocen jako vrcholný středověk, ovšem bez bližšího popisu. Nález u domu č. p. 18, parcela parcelní číslo 55 z roku 1949 podchytil dvě kostry přes sebe napříč položené a lebku z kultury knovízské (asi 1300–950 př. n. l.).
Zatím nejlépe zdokumentovaným nálezem je nález dehtářské pece spolu s jámou, keramikou a zbytky dřeva v lokalitě „Za Pecí“. Nález z roku 1999 je datován do 17. století . Z publikovaných ( ), ale předměty nedoložených nálezů z přelomu 19. a 20. století jsou citovány tuhované střepy (kultura knovízská) a střepy vypichované keramiky (kultura s keramikou vypíchanou cca 5100 – 4400 př. n. l.) z lokality „Na Ostrově“. Zde pak měly být „… v nerovné půdě stopy lidských bydlišť a nalézající se četné střepiny rázu hradišť“. Tuhované střepiny měly být dále nalézány v lokalitě „Krchovíčko“.
Raný středověk Nejstarší písemné doklady o Staré Lysé pocházejí z 11. stol., kdy zde byl v roce 1013 na knížecím dvorci vězněn knížetem Oldřichem jeho bratr Jaromír. Následně po Jaromírově smrti knížecí majetek (v té době zahrnoval území dnešních obcí Lysá nad Labem, Litol, Stará Lysá, Čihadla, Stratov, Benátecká Vrutice, Milovice, Mladá) jako výsluhu obdržel zeman Mutiš (Vršovec). Po jeho smrti mělo panství připadnout kapitulnímu kostelu svatého Václava ve Staré Boleslavi, který založil kníže Břetislav. Stará Lysá je výslovně zmíněna v roce 1052 v zakládací listině kapituly staroboleslavské.
Vrcholný středověk V blíže neznámé době – se stala Lysá součástí stolního majetku českých královen. Zřejmě i v té době byl knížecí dvorec ze Staré Lysé přeložen do Lysé nad Labem do míst dnešního zámku. Stará Lysá přestala být hlavním správně hospodářským centrem nejspíše kolem roku 1291, kdy královna Guta, manželka Václava II., zavedla v Lysé nad Labem emfyteutický systém. K roku 1293 se vztahuje informace o nejstarším lyském tržišti „sub antiquo foro Lyssa“, které mělo být údajně ve Staré Lysé.
Písemné prameny chybějí, proto lze jen předpokládat, že Stará Lysá dále existovala jako pouhá ves. V letech 1310–1346 byla součástí statků české královny Elišky Přemyslovny. K roku 1346 je vlastníkem Jan Jindřich, vévoda Korutanský, syn Jana Lucemburského. Za Karla IV. drží Lysou (včetně Staré Lysé) Anna Svídnická a to až do roku 1355, kdy jí na Karlovo přání postoupila klášteru augustiniánů na Karlově v Praze. Za Václava IV. se panství Lysá (včetně Staré Lysé) dostává do manského držení, kde je k roku 1389 uveden jako držitel Petr z Vartenberka na Benátkách a Kosti (po jeho smrti pak jeho žena Žofka).
Pozdní středověk Ani z této doby se nedochovaly písemné doklady vývoje Staré Lysé či hmotné pozůstatky. Jsou známé jen vztahy majetkové. K roku 1410 nebo 1413 prodala Žofka Lysou Janu mladšímu z Hradce. Ten ji roku 1450 prodal Janu ze Smiřic. Po jeho smrti roku 1478 dostal syn Jaroslav Jindřich Smiřický tvrz, dvůr a ves Milovice, Starou Lysou s rybníkem Starolyským, Osovou (nynější Čihadla), Vrutici (nynější Benáteckou Vrutici) a Mladou (nyní zaniklou obec v prostoru vojenského výcvikového prostoru Milovice – Mladá).
Po roce 1500 náhled|upright=1.2|Letecký pohled na obec Z manského držení se lyské panství dostalo roku 1508, kdy král Vladislav II. nechal panství zapsat do zemských desk jako vlastnictví Smiřických. Roku 1509 odprodal Jaroslav Jindřich Smiřický od lyského panství Starou Lysou (5 sedláků a 2 chalupníci) a Čihadla (2 sedláci a 4 chalupníci) Fridrichovi z Donína. Z dochovaných zápisů o platbě dědičného úroku vyplývá, že Čihadla byla v tu dobu větší a výnosnější osadou. Od roku 1509 je tedy Stará Lysá a Čihadla součástí panství Milovice. K roku 1530 se dochovala zpráva o založení hráze druhého rybníka Hladoměř na hranici mezi lyským a benáteckým panstvím Fridrichem z Donína. Sypání hráze rybníka Hladoměř je až dosud uchováno v pověsti o prokletí pána z Donína. „Ten bude vysvobozen, až se všechna zemina z náspu hráze vrátí na původní místo“. Ve spisu Pavla Stránského „O státě českém“ z roku 1636 se uvádí, že hlavním zdrojem příjmů panství lysého a benáteckého jsou příjmy z rybníků „jež jsou v těchto místech početné a vynikají množstvím chutných kaprů“. Přestože je Fridrich z Donína katolík, má spory s Ferdinandem I. Po smrti Fridricha z Donína roku 1546 Ferdinand I. částečně konfiskuje jeho majetek. Starou Lysou a Čihadla dědí 1. května 1548 syn Jindřich. Od té doby jsou obě osady součástí panství Benátky. Za Jindřicha z Donína je veden spor o příslušnost k farnímu kostelu v Lysé nad Labem. Pán z Donína zakazuje svým poddaným platby desátků lyskému faráři a také jim zakazuje účast na mších v Lysé nad Labem. Naopak podporuje kostel v Benátkách nad Jizerou, píše: „Podací právo ke kostelu lyskému bylo až do sv. Tomáše 1558 ½ lyské a ½ benátecké panství. Od toho data již jen lyské panství“. Spory jsou doloženy např. k rokům 1554, 1556, 1593. Synové Jindřicha prodávají v pondělí po květné neděli (5. dubna) 1599 benátecké panství včetně Staré Lysé a Čihadel za 215 000 kop míšeňských Rudolfu II., který se snaží scelit dosud izolované hospodářské celky do komorního panství Brandýs. Z kupní smlouvy vyplývá, že ve Staré Lysé nebyl panský dvůr, a proto tu nebyla robotní povinnost ani platba naturáliemi. Z dalších archiválií vyplývá, že po přičlenění Staré Lysé ke komornímu panství Brandýs, byli ve Staré Lysé usazeni císařští fořti. Tuto zprávu by mohla dokládat místní povědomost o fořtovně na východním okraji katastrálního území.
Po třicetileté válce Není pochyb o tom, že v době třicetileté války celé benátecké panství utrpělo značné ztráty. Z archivních pramenů vyplývá, že osada Čihadla úplně zanikla. Významná změna nastala 2. prosince 1647, kdy celé benátecké panství získal od Ferdinanda III. jako náhradu za válečné výlohy generál Jan de Werth (je zajímavé, že ve stejný den dostal od císaře Ferdinanda III. sousední panství Lysá rovněž jako náhradu za výlohy generál Jan Špork). Jan de Werth byl generál kavalerie španělských Habsburků. Zemřel 12. září 1652. Roku 1654 ještě před vyřešením dědických podílů spadá Stará Lysá s celým benáteckým panstvím pod správu boleslavského kraje. K roku 1654 je ve Staré 5 selských stavení a 2 stavení chalupnická – velikost obce je tedy v podstatě stejná jako roku 1509. Benátecké panství je v rámci dědictví rozděleno na pět dílů. Díl starobenátecký s obcí Starou Lysou v hodnotě 45.000 zlatých uherských dostává Zuzana hraběnka Cabová. Ta v letech 1680–1684 zakupuje další tři podíly. Hraběnka Cabová se po čtvrté vdává za hraběte Arnošta Bohumíra ze Schützen a Leipoldsheimu na Divici a Citolibi (majitele pátého dílu). Své čtyři díly panství mu Zuzana postupuje 8. ledna 1688 a tak je panství benátecké opět scelené.
Po roce 1700 V urbáři z roku 1713 je pro Starou Lysou evidováno 12 osedlých stavení se 75 dušemi. Z toho je patrný drobný nárůst domů o nových 5 oproti roku 1654. Roku 1715 dědí benátecké panství syn Arnošt Jaroslav hrabě ze Schützen a Leipoldsheimu. Ten umírá již 29. září 1720 a dědictvím připadá benátecké panství včetně Staré Lysé Ignáci Zikmundu hraběti z Klenové a z Janovic. V té době je pozoruhodná výměna části benáteckého panství – vrchu Čihadlo (osada Čihadla zanikla za třicetileté války), ke které došlo na přelomu let 1715/1716. Tuto výměnu inicioval František Antonín hrabě Špork. Jak píše Pavel Preiss „Za Bažinu Peklo (u Kostomlat nad Labem, pozn. autora) vyměnil s benáteckým panstvím vrch, aby se mohl klidně oddávati své zálibě v líčení na ptáky. Vystavěl tu letní zámeček Bon Repos a nedaleko něho kapli svatého Jeronýma s bytem pro kněze beneficiáta. Na střeše kaple byly znázorněny ctnosti a neřesti, na něž ukazoval otáčející se kostlivec, který tu místo kříže byl vztyčen. V levém severním rohu zahrady byl umělý pahrbek 20 loket vysoký, v němž byl byt poustevníkův. Prostředkem pahrbku vedly točité schody na jeho vrchol, kde bylo zařízeno vše potřebné k chytání ptáků“. K uvedené výměně se dochovala v archivech zpráva o délkové výměře vrchu Čihadla a to 2650 loket . Vřelý vztah hraběte Šporka k zámečku Bon Repos je patrný z toho, že v době přechodného vlastnictví lyského panství hrabětem Černínem (1722–1734) si Bon Repos ponechal. Po smrti Františka Antonína hraběte Šporka roku 1738 přešel zámeček Bon Repos opět do majetku panství benáteckého.
Z hospodářských změn na panství je významné vypuštění rybníka Hladoměře pod Starou Lysou , ke kterému mělo dojít v letech 1747–1748.fond Josef Vojáček
Stálý majitel Staré Lysé a od roku 1738 též Bon Repos a vrchu Čihadla, Ignác Zikmund hrabě z Klenové a Janovic zemřel 4. července 1764. Jeho dědicové prodávají panství ve veřejné dražbě 21. června 1769 pražskému arcibiskupu Antonínu Petru hraběti Příchovskému z Příchovic za 665 000 zlatých. Antonín Petr Příchovský (hrabě 24. února 1759, arcibiskup 19. prosince 1763) podporuje obnovu zámečku Bon Repos, který nechává po roce 1768 upravit. Také věnuje pozornost hospodářské stránce panství a začíná zakládat hospodářské dvory. K 23. říjnu 1789 je doložena písemná zmínka o existenci starolyského dvora, který je současně předáván do nájmu. V té době (rok 1790) byla nově založena osada Čihadla. Všechny dvory panství benáteckého jsou roku 1799 vyměřeny a zakresleny Ing. Honzovským. Duchovní správa dostála změny roku 1782, kdy je Stará Lysá přifařena zpět (po odtržení roku 1558) k Lysé nad Labem.
Po roce 1800 náhled|Poslední patrné zbytky budov dvora "Alžbětín".