Nejvyšší správní soud České republiky se sídlem v Brně je spolu s Nejvyšším soudem vrcholným orgánem soudní moci v České republice. Zabývá se agendou správního soudnictví, napadení voleb, rozpuštění politických subjektů, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti, rozhodování kompetenčních sporů mezi orgány veřejné správy a dalších záležitostí. Představuje také kárný soud pro řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů.

Historie

Nově byl Nejvyšší správní soud zakotven v Ústavě České republiky (č. 1/1993 Sb.) až při projednávání návrhu v parlamentu, vládní návrh ústavy s ním nepočítal. Dlouho nebyl naplněn a jeho agendu vykonával Nejvyšší soud a především vrchní soudy. Postupně se obnovily diskuze, zda vůbec samostatně institucionalizované správní soudnictví zřizovat. Nakonec v letech 2000–2002 Ústavněprávní výbor Poslanecké sněmovny přistoupil k rozhodnutí o jeho zřízení, když vyšel ze tří modelů: ponechat správní soudnictví v rámci obecného a obnovit činnost správního kolegia Nejvyššího soudu, ponechat první instanci správního soudnictví na obecných soudech a zřídit druhou instanci Nejvyšší správní soud, zcela oddělit správní soudnictví a zřídit krajské správní soudy a Nejvyšší správní soud. Při projednávání jen těsně o jeden hlas neprošla varianta č. 1 jednotného obecného soudnictví a Ústavněprávní výbor doporučil Poslanecké sněmovně variantu č. 2, která ji akceptovala jako své doporučení vládě. Vláda pak předložila soudní řád správní, který byl schválen jako zákon č. 150/2002 Sb. Oproti původnímu vládnímu návrhu, který Nejvyšší správní soud umisťoval v Praze, Ústavněprávní výbor na návrh poslance Zdeňka Koudelky schválil změnu sídla soudu do Brna, což akceptovala i Poslanecká sněmovna. Svou činnost zahájil v roce 2003.

Agenda Nejvyšší správní soud zejména rozhoduje ve správním soudnictví o mimořádných opravných prostředcích proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů správních, tj. o kasačních stížnostech. Mimoto tomuto soudu přísluší i zvláštní agenda, rozhoduje o: kompetenčních žalobách mezi orgány veřejné správy rozpuštění politické strany nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti.

Nejvyšší správní soud působí také jako soud volební – v sedmičlenném, tzv. volebním senátu rozhoduje o volebních stížnostech (návrzích na neplatnost voleb a hlasování) po volbách poslanců, senátorů, europoslanců a prezidenta republiky, v případě prezidentských voleb a voleb do Evropského parlamentu rozhoduje spory o registraci kandidátů. Rozhoduje též o kasačních stížnostech proti rozhodnutím krajských soudů ve věcech místního nebo krajského referenda. Nejvyšší správní soud je také kárným soudem ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů. Kromě toho v jeho sídle zasedá zvláštní senát, složený ze tří soudců Nejvyššího správního soudu a tří soudců Nejvyššího soudu, který rozhoduje o kompetenčních sporech mezi soudy a správními orgány nebo mezi soudy obecnými a soudy správními.

Složení náhled|Interiér budovy soudu Soud se skládá z předsedy a místopředsedy (jmenuje je prezident s kontrasignací předsedy vlády nebo jím pověřeného člena), předsedů senátů a dalších soudců. Předseda soudu jmenuje a odvolává dva členy Rady Justiční akademie. Předseda soudu každému soudci na jeho návrh jmenuje dva až tři asistenty soudce, kteří z pověření soudce činí jednotlivé úkony soudního řízení.

Nejvyšší správní soud rozhoduje v senátech: 12 tříčlenných senátů (předseda senátu a dva soudci) – kasační stížnosti sedmičlenný volební senát (předseda senátu a šest soudců) – volební stížnosti pro volby do Poslanecké sněmovny, Senátu, Evropského parlamentu a pro volbu prezidenta republiky, návrhy ve věcech registrace kandidátů na funkci prezidenta republiky a ve věcech registrace kandidátů a kandidátních listin pro volby do Evropského parlamentu, kasační stížnosti ve věcech místního a krajského referenda a návrhy na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti sedmičlenný kompetenční senát (předseda senátu a šest soudců) – v řízení o kompetenčních žalobách sedmičlenný, případně devítičlenný rozšířený senát – (předseda senátu a šest, příp. osm soudců) – ve věcech mu postoupených jiným senátem, pokud při rozhodování dojde k odlišnému právnímu názoru než k tomu vyjádřenému v jiném rozhodnutí senátu.

Až do konce roku 2013 se Nejvyšší správní soud členil na dvě kolegia, finančně-správní a sociálně-správní, které byly na návrh předsedy Baxy jako nefunkční zrušeny (ačkoli zákon s nimi i nadále počítá a umožňuje rozhodnout jen o jejich počtu). Současně byly zrušeny také specializace jednotlivých soudních senátů.

Předsedové Josef Baxa (2003–2018) Michal Mazanec (2018–2021) Karel Šimka (od 2022)

Místopředsedové Michal Mazanec (2003–2018) Barbara Pořízková (od 2018)

Organizační struktura + Podrobná organizační struktura Nejvyššího správního soudu ČR (stav k 05/2026)Struktura soudu. Nejvyšší správní soud České republiky. [cit. 2026-05-25]. Nejvyšší správní soud České republiky Kancelář předsedy soudu Sekretariát předsedy soudu Sekretariát místopředsedy soudu Oddělení tiskového mluvčího Knihovna Úsek správy soudu Správní kancelář Oddělení správy majetku Oddělení ICT Oddělení správce rozpočtu Oddělení hlavního účetního Oddělení autoprovozu Personální oddělení Úsek výkonu soudnictví Úsek dozorčího úředníka Soudní kanceláře Podatelna a spisovna Soudní senáty Senát č. 1 Senát č. 2 Senát č. 3 Senát č. 4 Senát č. 5 Senát č. 6 Senát č. 7 Senát č. 8 Senát č. 9 Senát č. 10 Senát č. 21 Senát č. 22 Kárné senáty Kárný senát č. 11 Kárný senát č. 12 Kárný senát č. 13 Kárný senát č. 14 Kárný senát č. 16 Odvolací senáty Odvolací senát č. 31 Odvolací senát č. 32 Odvolací senát č. 33 Oddělení dokumentace a analytiky Bezpečnostní oddělení

Mezinárodní spolupráce Od roku 2004 je Nejvyšší správní soud ČR členem Asociace státních rad a nejvyšších správních soudů Evropské unie (ACA-Europe); v roce 2008 se soud stal též členem Mezinárodní asociace nejvyšších správních soudů (AIHJA/IASAJ).

Budova náhled|Před budovou soudu stojí socha Spravedlnosti od Mariuse Kotrby Soud sídlí na Moravském náměstí v budově č. 6, jejímž jádrem je původně bytový dům palácového typu postavený v novorenesančním slohu mezi roky 1869–1871 brněnským stavitelem Moritzem Kellnerem. Budovu roku 1902 odkoupil stát, který ji využíval jako sídlo okresního hejtmanství Brno-venkov. Po vzniku Československa zde sídlil úřad okresní politické správy a zemská školní rada, v období protektorátu pak německý oberlandrat, přičemž po válce se využití vrátilo politické správě okresu Brno-venkov. Budova je od roku 1964 chráněna jako nemovitá kulturní památka.

Později došlo k připojení dvou sousedních domů, Fleischackerova domu č. 4 v Solniční ulici a bytového domu č. 1 v Joštově ulici, čímž byla završena její dispoziční kompozice. Kolaudace proběhla roku 1994 a budova sloužila až do roku 2003 prodejnám, kancelářím taxislužby, okresnímu úřadu Brno-venkov, školskému úřadu, okresní inspekci požární ochrany a pedagogicko-psychologické poradně. Poté byla budova určena za sídlo nově zřízeného Nejvyššího správního soudu a prošla proto až do roku 2006 rozsáhlou rekonstrukcí. Soud mezitím sídlil v pronajatých prostorách v domě č. 31 v Masarykově ulici.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Seznam soudců Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu s vyhledáváním Vyhledání rozhodnutí správních soudů včetně NSS

Kategorie:Kulturní památky v Brně Česko Kategorie:Nejvyšší soudy v Česku Kategorie:Soudy v Brně Kategorie:Moravské náměstí