Mariánské Údolí (německy Marienthal) je část obce Hlubočky v okrese Olomouc a leží v katastrálním území Hlubočky o výměře 4,69 km2. Tovární osada železáren akciové společnosti Moravia v Mariánském Údolí nejprve spadala pod Velkou Bystřici a rozkládala se na bývalých pozemcích Metropolitní olomoucké kapituly, od roku 1846 se osada stala součástí obce Mrsklice/Nirklowitz (Mrsklesy). V letech 1919-1938 bylo Mariánské Údolí osadou Velké Bystřice a po odstoupení pohraničí součástí říšské župy Sudety. Po odsunu německého obyvatelstva byla tovární osada nově osídlena a akciová společnost Moravia znárodněna. V letech 1945-1956 se tovární osada opět stala součástí Velké Bystřice. V roce 1956 bylo Mariánské Údolí sloučeno s obcí Hlubočky, ke které byly integrovány v roce 1974 Posluchov a v roce 1976 i obec Hrubá Voda. V té době měla obec Hlubočky s osadou Mariánské Údolí 3 014 obyvatel a 886 domů celkem. U Hluboček vzniklo rozsáhlé sídliště Dukla, v letech 1974-1975 pak nové sídliště u Mariánského Údolí.Okres Olomouc, vydalo nakl. Profil v Ostravě, 1981, s. 81-82. V roce 2009 obec evidovala 292 adres a v roce 2001 zde trvale žilo 1936 obyvatel.
Historie
První zmínky o těžbě zlata v údolí řeky Bystřice pochází z 12. století, nejvíce se těžba rozvinula v 15. až 16. století a poslední zmínky o ní pochází z 18. až 19. století. Rudní revír se rozkládal mezi Velkou Bystřicí, Hlubočky, Hrubou Vodou a svatým Kopečkem (Maria Schnee-Stollen im Höllengrunde und im tiefen Grunde des Hombocker Reviers).Mittheilungen der kais. königl. Mährisch-Schlesischen Gesellschaft für Ackerbau, Natur- und Landeskunde in Brünn, Rudolf M. Rohrer, 1827. V roce 1817 započali těžaři (rolníci z Olšan a olomoucký dlaždičský mistr Buchta) s vyklízením zavalených štol (Johannes- und Mariahilfgrund) a následujícího roku ukončili těžbu.Jahrbuch der Kais. Kön. Geologischen Reichs-Anstalt, Band 40, K.K. Hof- und Staats-Druckerei, 1891, Seite 171.
Dne 24. července 1824 propůjčila moravská substituce horního soudu v Brně Josefu Janu Zvěřinovi na jeho žádost pozemky, které drželo bývalé velkobystřické těžířstvo Panny Marie Pomocné nedaleko Hluboček. Současně mu byl propůjčen i důl Panny Marie Pomocné (Mariahilfgrund) v sousedství štol k dobývání stříbrné a měděné rudy. Zwierzina se ale zaměřil na dolování železné rudy. Během tří let vybudoval vysokou pec, k jejímuž provozu obdržel 27. května 1827 povolení a v ten den byla i slavnostně vysvěcena a uvedena do provozu (Eisenhütten-Etablissement zu Marienthal auf der Herrschaft Groß Wisternitz). Se vznikem Zvěřinových železáren je spojen i vznik Mariánského Údolí, jehož pojmenování nepochybně souviselo s názvem dolu Panny Marie Pomocné. Železné hutě sestávaly v roce 1834 z jedné vysoké pece a dvou železných hamrů, jejichž řízení Zvěřina svěřil v letech 1840 až 1842 Matyáši Reinscherovi (řídil též Zvěřinovy uhelné doly na Slezské Ostravě).
Dne 10. ledna 1845 Zvěřina železárny v Mariánském Údolí a doly na železnou rudu prodal Salomonu Mayerovi svobodnému pánu z Rothschildu. Železárny byly v Rothschildově držení až do roku 1861, kdy je odkoupil olomoucký obchodník I. C. Machanek. Rozvoj údolní osady Mariánské Údolí/ Marienthal započal s budováním továrny na hřebíky v Hlubočku a sléváren v Mariánském Údolí, později věhlasné akciové společnosti Moravia pro průmysl železářského zboží a obchod. V letech 1827 až 1846 byly železárny přičleněny k Velké Bystřici (čp. 170), od roku 1846 se staly součástí obce Mrsklice/Nirklowitz (Mrsklesy).
Železniční zastávka (1873) Na žádost továrny v Mariánském Údolí a obyvatel v okolí byla zřízena na trati Moravsko-slezské ústřední dráhy mezi obcemi Velká Bystřice a Hlubočky na místě železničního strážního domku č. 10 železniční zastávka Mariánské Údolí pro osobní přepravu a 6. srpna 1873 předána do užívání.Friedrich Manz: Centralblatt für Eisenbahnen und Dampfschifffahrt in Oesterreich, svazek 12, 1873, s. 841 (28. August 1873, 12. Jahrgang, Seite 5). V roce 1882 byla postavena v Mariánském Údolí pro tovární potřeby železniční vlečka. C. k. ředitelství státních drah v Olomouci (k. k. Staatsbahn-Direction in Olmütz) rozhodlo svým přípisem z 10. března 1899 o zřízení nové železniční zastávky v Mariánském Údolí (Haltestelle Marienthal) a jednoho semaforu na 10:835 kilometru dráhy Olomouc-Opava v katastru obce Mrsklesy (Nirklowitz). Dne 27. září 1912 vyhlásilo ředitelství c. k. státní dráhy v Olomouci konkurz na stavbu železniční zastávky, sestávající z přijímací haly, skladiště na zboží s 10 metry dlouhou rampou a prostoru pro osobní odbavování cestujících.
Osobní zastávka Mariánské Údolí mezi stanicemi Velká Bystřice a Hluboček na trati Olomouc—Opava byla otevřena 1. ledna 1914 a to jako stanice pro neomezenou dopravu zboží.Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 03.01.1914, 9(3). s. 5. V novém Československu narůstal zájem o letoviska v Mariánském Údolí a ve snaze, aby si cestující mohli včas zakoupit jízdenky a zabránilo se opakujícím se návalům, muselo ředitelství státních drah o nedělích a svátcích na nástupišti v Mariánském Údolí otevřít v roce 1931 výpomocnou výdejnu jízdenek, která vydávala jízdenky do stanice Olomouc hlavní nádraží.Vědecká knihovna v Olomouci, Moravský večerník. Olomouc: Josef Friedl, 30.05.1931(124). s. 5.
Obecná škola (1873) Až do poloviny roku 1873 byly Mrsklesy s Mariánským Údolím přiškoleny do Velké Bystřice. Od září roku 1873 otevřela c. k. okresní školní rada v Olomouci v obci Mrsklesy jednotřídní obecnou školu s německým vyučovacím jazykem. V roce 1876 požádala obec o subvenci na zřízení nové školní budovy,Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 20.03.1876, s. 257. od roku 1910 byla škola dvoutřídní a v roce 1911 ji vedl nadučitel Ruppert Hikl.Moravská vědecká knihovna v Ostravě: CHYTIL, Alois. Chytilův úplný adresář Moravy. [Brno?]: nákladem vlastním, 1911. s. 709.
Poštovní úřad (1877) C. k. Poštovní úřad v Mariánském Údolí, který zahájil svoji činnost 1. srpna 1877, měl na starosti dopisní a pojízdnou poštu na trase Moravsko-slezské centrální dráhy Vídeň-Brno-Opava. Pošta obsluhovala dělnickou kolonii a továrnu, dále pak obec Mrsklesy (Nirklowitz).Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 20.07.1877, 1877(164). s. 657. Po zavedení telegrafu spojilo c. k. ředitelství pošt a telegrafů pro Moravu a Slezsko dne 15. října 1891 s poštovním úřadem telegrafní stanici do c. k. Poštovního a telegrafního úřadu.Moravské noviny: příloha Brněnských novin. Brno: V. Burkart, 26.10.1891(245). s. . Od 1. září 1901 otevřelo ředitelství pošt poštovní sběrnu (Postablage) v Mrsklesech, která byla s C. k. Poštovním a telegrafním úřadem v Mariánském Údolí spojena pěší poštovní pochůzkou.Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 10.08.1901, 1901(182). s. 1. Na začátku prosince 1935 byla u poštovního úřadu otevřena nová telefonní hovorna.Vědecká knihovna v Olomouci, Moravský večerník. Olomouc: Josef Friedl, 07.12.1935(280). s. 5.
Letovisko Hluboček-Mariánské Údolí-Hrubá Voda Základy turisticky přitažlivého údolí položila už v roce 1882 olomoucká sekce německého Moravskoslezského sudetskohorského spolku (Mährisch-Schlesischer Sudetengebirgsverein) za pomoci obou ředitelů: železárny Maxe Machanka v Mariánském Údolí a hřebíkárny Oswalda Machanka v Hlubočku. Max Machanek tehdy uvedl, že v závodní restauraci (Fabriksrestauration) budou mít členové spolku zvýhodněné ceny. V Hlubočku měl restauraci zbudovat sekční šéf Wannemacher. Po dohodě se správou Lichtenštejnského panství pak byly vybudovány první turistické trasy. Na železniční zastávce v Mariánském Údolí měl být prozatím u ranního nákladního vlaku přiřazen jeden osobní vagon.
První výletní trasy Výletní trasy z Mariánského Údolí do okolí: Skrze Goldgrund (Zlatý Důl) severozápadním směrem do Laschau (Lošova) a odtud na Heiligen Berg (Svatý Kopeček). V oblasti Goldgrund si turisté mohli prohlédnout bývalé zlaté a stříbrné doly. Doba chůze 2 hodiny. Přes ves Neudörfel (Nová Véska) na Heiligen Berg (Svatý Kopeček). Doba chůze 2 hodiny. Východním směrem na Haslicht (Varhošť) k pramenu Odry. Doba chůze 2 hodiny.
Výletní trasy z Hlubočku do okolí: Západním směrem do Radíkova (Radikau) po červeno-bílém značení, po bílé skrze les do Radíkova. Doba chůze 1 hodina. Směrem na sever do obce Großwasser (Hrubá Voda) skrze oblast nazývanou Strumirsch-Grund kolem starého mlýna po žluto-červené značce, po červené pak do Großwasser (Hrubá Voda) nebo po Sofiině a Annině stezce (Sophie-Steig a Annen-Steig) s bílo-červeno-bílým značením a po bílé do Großwasser (Hrubá Voda). Doba chůze 3 hodiny. Severním směrem do obce Epperswagen (Nepřívaz) na úpatí kopce Maderberg (nyní Jílový vrch) po červené značce. Doba chůze 1 a čtvrt hodiny.
Občerstvení nabízely: závodní restaurace akciové společnosti Moravia, hostinec Türk, hostinec Kotsch a hostinec Balcarek.LOWAG, Josef. Illustrierter Führer durch das Sudetengebirge dessen Kurorte, Heilanstalten und Sommerfrischen mit besonderer Berücksichtigung des Bades Karlsbrunn. Freudenthal: W. Krommer, 1903. s. 139, 144-145.
Výletní restaurace Drexler Tovární restauraci (Fabriksrestauration), kterou zde nechalo vedení akciové železářské společnosti Moravia vystavět, nabídlo vedení podniku v roce 1890 do pachtu. Výletní restaurace s ubytováním, kterou provozoval Franz Drexler, disponovala v roce 1938 vedle restauračních prostor a hostinských pokojů také tanečním pavilonem, koupalištěm i přírodním koupáním. Celodenní penze stála 18 Kč.
Sáňkařská dráha (1907) V roce 1907 otevřela olomoucká sekce německého Moravskoslezského sudetskohorského spolku (Mährisch-Schlesischer Sudetengebirgsverein) sáňkařskou dráhu u Hrubé Vody (Grosswasser), ke které za spolupráce s c. k. Ředitelstvím státní dráhy v Olomouci zařídila pro období od poloviny prosince do poloviny března o nedělích a svátcích tzv. Rodelzug (sáňkařský vlak). Vlak vyjížděl z Olomouce ve 12:30 hodin do Hrubé Vody a odpoledne přijížděl na nádraží v Olomouci v 17:30 hodin. Železniční zastávka pro výletníky byla zřízena na místě strážního domku č. 14. V roce 1908 byla sáňkařská dráha (Rodelbahn) ještě více vylepšena a vedle ní zřízena též pěší stezka pro výstup. V roce 1908 započala olomoucká sekce na náhorní plošině nad sáňkařskou dráhou u obce Epperswagen (Nepřívaz) s výukou lyžování. Občerstvení a oblíbený sáňkařský likér (Rodellikőr) nabízela nedaleká „Restaurace Schwarz” hostinského Adolfa Tambergera. Informace o sněhových podmínkách poskytovali v Olomouci pánové Reichl & Schön, Oskar Hanisch a Josef Heinz, předprodej zpátečních jízdenek zajistil spolek v hlavní trafice na Horním náměstí.
Spolky Freiwillige Feuerwehr (Hlubočky-M. Údolí) Bundesgrupe des Bundes der Deutschen Nordmährens Werkmeister und Industriebeamten-Verein für Hombok-Marienthal und Umgebung Spar- und Darlehenskassenverein für Nirklowitz (zal. 1902)
Osada Mariánské Údolí (Marienthal) spadala pod obec Mrsklesy (tehdy zvané Mrsklice (Nirklowitz), kde se také nalézala obecná škola s německým vyučovacím jazykem a německý spořitelní spolek Spar- und Darlehenskassenverein für Nirklowitz: předseda výboru Hühnel Johann (starosta), místopředseda Melzer Josef, členové výboru Kimmel Jan, Jakob Franz a Konopský Karel. V obci Mrsklesy se nacházel hostinec s prodejem tabáku (Rozbořil Josef a Marie), kramářství (Girtl Martin – Svobodová Juliana), obchod se smíš. zbožím (Sedláčková Theresia), řezník (Kvičala Franz), stolař (Kimmel Josef). V Mariánském Údolí byla i menší továrna na nábytek stolaře Konstantina Matzkeho z Hlubočku.CHYTIL, Alois. Chytilův úplný adresář Moravy, nákladem vlastním, 1911. s. 699.
Továrna Homboker und Marienthaler Einsenwaren-Industrie- und Handel- Actien-Gesellschaft: Technický správce Vavřina Alois Asistent technického správce Rulf Karl Správce materiálu Kroha Franz Kancelář: pokladník Pfafky Johann – Hubatschek Ferdinand – Domes Alfred – Hanke Em. – Kimmel Franz – Gottwald Josef – Gabriel Anton