Jiří Kratochvil (* 4. ledna 1940 Brno) je český romanopisec, dramatik a novinář.
Život Narodil se jako syn pedagoga, spisovatele a činitele skautského hnutí Josefa Kratochvila a Anežky Kratochvilové, rozené Žyla. Jeho otec roku 1952 emigroval do USA, později žil v Západním Německu. Jeho strýc Antonín Kratochvil byl také spisovatelem. Jeho děd Josef Kratochvil byl filozofem, bratr Jef Kratochvil je fotografem.
Po maturitě (1958) vystudoval češtinu a ruštinu na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kterou absolvoval v roce 1963 (od roku 1960 měla změněný název na Universita Jana Evangelisty Purkyně). Jeho diplomovou práci vedl Oleg Sus. [cit. 2025-07-15]
Poté působil jako učitel, nejprve v odborném učilišti Dobrušce a později ve zvláštní škole v Budkově, a od roku 1967 byl knihovníkem v brněnském rozhlasu. Po roce 1970 se stal ineditním spisovatelem, pracoval v manuálních profesích, jako např. vazač pod jeřábem, noční hlídač v drůbežárně či telefonista, a v roce 1983 nastoupil jako historik umění a dokumentátor do Krajského památkového střediska. V letech 1991–1995 pracoval v literárně-dramatické redakci Českého rozhlasu Brno. Od roku 1996 je profesionálním spisovatelem.
Po roce 1989 obdržel za svou literární činnost řadu cen, např. Cenu Toma Stopparda (1991), Cenu Českých knihkupců (1993), Cenu Egona Hostovského (1996), Cenu Karla Čapka (1998) a Cenu Jaroslava Seiferta (1999). V roce 2020 získal cenu Magnesia Litera za prózu za svůj román Liška v dámu. Časopis A2 zařadil jeho knihu Vyznání příběhovosti do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce.
Dílo Ačkoliv v mnoha případech by mohlo jít o zjednodušení, pojí se tvorba Jiřího Kratochvila často s přízviskem „postmoderní“. Pod tímto označením si lze představit především fakt, že často narušuje iluzorní autentičnost vyprávění, či ji naopak využívá jako zdroj napětí, pohrává si s formou, vstupuje do děje jako vypravěč a používá zcizující efekty. Záměrně se vyhýbá realistickému vyznění, mění identitu postav, prolíná reálné a fantaskní a zápletku graduje do absurdity.
Mezi jeho stálá témata patří například osobní identita a paměť. Často se vrací ve vzpomínkách do doby svého dětství a mládí (protektorát a padesátá léta) a mísí reálné kulisy s ryzí fikcí. Frekventované jsou také motivy snu a erotické motivy, často ve spojení s již výše uvedeným. Kromě toho jeho díla mívají politický, až moralizující podtext, často vyhrocený až do formy groteskní satiry.
Bibliografie Případ s Chatnoirem, tato kniha měla být roku 1970 vydána, ale jelikož autor byl zakázán, vyšla po úpravách samizdatem (1978) pod názvem Případ nevhodně umístěné šance. Medvědí román, samizdat 1987, 1990, román Uprostřed nocí zpěv, 1992, 2010, román. Zpracováno v Československém rozhlasu v roce 1991 jako desetidílná četba na pokračování. pro rozhlas upravil Ludvík Němec, v režii Jaromíra Ostrého četli Miroslav Středa a Karel Bartoň. Orfeus z Kénigu, 1994, povídky Má lásko, postmoderno, 1994, povídky Avion, 1995, román Příběhy příběhů, 1996, eseje Siamský příběh, 1996, román Slepecká cvičení, 1997, sbírka divadelních a rozhlasových her Nesmrtelný příběh, 1997, román Noční tango, 1999, román Urmedvěd, 1999, román A babička slaví devětadevadesáté narozeniny, 1999, drama Truchlivý Bůh, 2000, román Vyznání příběhovosti, 2001, eseje Brno nostalgické i ironické, 2001, fejetony Lehni, bestie, 2002, novela Lady Carneval, 2004, román Herec, 2006, román Brněnské povídky, 2007, sbírka povídek Černá skříňka, 2008, divadelní a rozhlasová hra Slib, 2009, román Femme fatale, 2010, román Kruhová leč, 2011, povídky Dobrou noc, sladké sny, 2012, román Alfa Centauri, 2013, román Bleší trh, 2014, eseje, recenze atp. ...Lůžko je rozestlané. Nové brněnské povídky, 2015 Jízlivá potměšilost žití, 2017, román Bakšiš, 2018, groteska Je suis Paris, 2018, román Liška v dámu, 2019, román – v roce 2021 zpracováno v českém rozhlasu jako třináctidílná četba na pokračování. V Českém rozhlasu Brno připravil Miloš Voráč, dramaturgie Alena Blažejovská, v režii Lukáše Kopeckého četli Jan Kolařík a Barbora Goldmannová. Škrtiči bohyně Kálí, 2022, povídky Klošár aneb Co si mamlasové povídali, 2023, román a povídky
Odkazy
Reference
Literatura Wolfgang F. Schwarz: „Neofantastic in New Czech Literature – or Borges, Escher, Kratochvil“, in: Alfonso de Toro, Fernando de Toro (eds.), El Siglo de Borges, vol. I. Frankfurt am Main: Vervuert, 1999, str. 425-438.
Související články Seznam českých spisovatelů
Externí odkazy
Ženy Milana Kundery , sloupek Jiřího Kratochvila, duben 2009 Tolik času nezbývá , fejeton Jiřího Kratochvila, březen 2009 It is too late now Ukázky z děl na webu časopisu A2 Jiří Kratochvil v diskuzi na univerzitě v Glasgow (2000) Medailon na Portálu české literatury
Kategorie:Čeští romanopisci Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Spisovatelé postmoderny Kategorie:Fejetonisté Kategorie:Čeští knihovníci Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Kategorie:Nositelé Ceny Jaroslava Seiferta Kategorie:Nositelé Ceny Karla Čapka Kategorie:Nositelé Ceny města Brna Kategorie:Narození v roce 1940 Kategorie:Narození 4. ledna Kategorie:Narození v Brně Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži