Bolevec () je část statutárního města Plzeň v městském obvodu Plzeň 1 v okrese Plzeň-město v Plzeňském kraji, nacházející se na severním okraji města.
Bolevec je také název katastrálního území o rozloze 16,02 km². V tomto katastrálním území leží mimo vlastního Bolevce také severní části sídlišť Lochotín a Košutka, osady Malý Bolevec, Bílá Hora a Zavadilka i rozsáhlá rekreační oblast kolem Boleveckých rybníků. Spolu s částí Severní Předměstí tvoří Bolevec městský obvod Plzeň 1.
Historie Ves Bolevec je písemnými prameny poprvé zmiňovaná v roce 1382. Původní název – Voleves – byl patrně odvozen od osobního jména Volek či Volimír (tj. Volova/Volimírova ves). Varianta Bolevec se v pramenech uvádí od 18. století.
Ve zmíněném roce 1382 vesnici vlastnila kapitula svatého Apolináře na Novém městě pražském. Až roku 1460 Bolevec odkoupilo město Plzeň za 200 kop grošů ročně, a to s úmyslem založit na zdejším území rybniční soustavu. Stavba rybníků byla zahájena již v roce 1461. V té době se v Bolevci nacházelo 10 nebývale výstavných usedlostí, z nichž se dodnes dochovaly některé cenné stavební prvky. Ke každé usedlosti byly přiděleny 2 lány půdy, přičemž z každého lánu měl jejich majitel vždy jednou ročně odvádět městu Plzni 44 grošů, 4 slepice a 60 vajec.
Celkem deset zemědělských usedlostí a dvanáct chalup bylo v Bolevci uváděno ještě v soupisech z 18. století. Obec najímala do služby pastýře, obecního kováře a od první poloviny 18. století i ponocného. Od druhé poloviny 19. století však nastal prudký rozvoj obce, k němuž přispělo mimo jiné i zakládání nových podniků v blízkém okolí (kolomazné pece v boleveckém polesí, pískovcové lomy a cihelny na Košutce, pivovar Prior i uhelné doly v okolí Bílé Hory, později i zkušební střelnice Škodových závodů na Orlíku aj.). Dělnické domky vyrostly na Zavadilce, na Bílé Hoře, na Košutce i jinde. Rozvoji průmyslu i vlastní obce jistě napomohlo také zlepšení dopravní dostupnosti, zejména překlenutí řeky Mže novým Saským mostem (dnes Rooseveltův) v letech 1840–1850, výstavba císařské „plaské“ cesty v roce 1847 i stavba železnice Plzeň–Žatec v letech 1871–1873. Roku 1850 se Bolevec stal obcí v politickém a soudním okrese Plzeň. V roce 1942, kdy došlo k připojení Bolevce k Plzni, měla tato ves už 5 570 obyvatel a byla tak největší v Čechách. V té době již převážnou většinu obyvatel netvořili zemědělci, nýbrž dělníci.
Na přelomu 19. a 20. století se v Bolevci těžilo černé uhlí. V roce 1893 začalo hloubení dolu Antonín a další doly Svatý Václav a Svatý Jiří byly v provozu ještě na začátku 20. století. V té době byl otevřen také důl Marie, který dosáhl hloubky 45 metrů. Provoz v něm byl ukončen roku 1926, ale později došlo v období 1934–1936 k obnově těžby.
vlevo|náhled|Bolevec (Woleftzen) a bolevecké rybníky na Mülerově mapě z roku 1720
V roce 1903 bylo v Bolevci zavedeno první pouliční osvětlení, tehdy ještě pomocí petrolejových lamp. Elektrické osvětlení bylo vybudováno roku 1926. Roku 1903 byl rovněž zbudován samostatný bolevecký hřbitov – do té doby se pohřbívalo u kostela Všech svatých na Roudné. V červenci roku 1907 byl na Zavadilce otevřen poštovní úřad. V roce 1923 byla v obci zřízena strážnice státní policie, kde se ve sklepení nacházela rovněž obecní šatlava. V roce 1929 začaly do Bolevce zajíždět autobusy. Podle údajů z roku 1939 bylo v Bolevci evidováno 210 obchodů a živností – mezi nimi 16 obchodů se smíšeným zbožím, 19 hostinců, 6 řezníků, 5 pekařů nebo 6 krejčovství.
První polovina 20. století se rovněž nesla ve znamení vzniku nejrůznějších obecních spolků. Jako nejstarší byla již v roce 1895 založena Občanská beseda, zabývající se kulturně-osvětovou činností. Později se k ní přidávaly různé další spolky včetně Sboru dobrovolných hasičů (1901), Dělnické tělocvičné jednoty i Sokola (1913), Dělnického ochotnického spolku (1919) či fotbalového klubu SK Bolevec (1919). Děti se od roku 1930 mohly věnovat skautingu, přičemž na Bolevci působil i samostatný židovský oddíl (založen 1931). Na březích Velkého boleveckého rybníka se scházeli příznivci jachtingu i windsurfingu.
náhled|Následky bolevecké katastrofy
Dne 25. května 1917 došlo v muniční továrně Škodových závodů (v lesích severně od Bolevce) k mohutnému výbuchu, označovanému jako bolevecká katastrofa. Událost inspirovala Karla Čapka k napsání románu Krakatit. náhled|Konečná stanice tramvaje č. 1
V roce 1952 zemědělce v Bolevci ovlivnilo založení Jednotného zemědělského družstva. Polnosti však musely ustoupit nově vznikajícím sídlištím, a proto bylo JZD v roce 1976 zrušeno. Pokračující bytová výstavba v letech 1975–1982 podle projektu Ing. arch. Jaroslavy Gloserové téměř pohltila historické jádro obce a tradiční vazby na krajinu byly přerušeny.
14. června 1964 byl Bolevec začleněn do městského obvodu Plzeň 1. Roku 1980 byl zahájen provoz tramvajové trati Bory–Košutka, obsluhující i západní část Bolevce. V roce 1990 začaly jezdit tramvaje i na trati Slovany–Bolevec (trať byla stavěna v letech 1983–1986).
Dne 22. září 1995 bylo původní jádro vsi Bolevec prohlášeno za vesnickou památkovou zónu.
Popis čtvrti Původní jádro vsi Bolevec zůstalo zachováno v bloku mezi ulicemi Plaská, Studentská, Kaznějovská a Nýřanská. Severně i západně od něj se nachází moderní panelová sídliště Bolevec a Košutka, budovaná od roku 1975. Směrem k jihu se rozprostírá sídliště Lochotín. Východně od Plaské ulice se pak nachází jen několik bloků rodinných domů (Zavadilka) a na ně navazující rekreační zóna kolem Velkého boleveckého rybníka. Devět usedlostí zbudovaných roku 1825 mezi železniční tratí a Velkým rybníkem se označuje jako Malý Bolevec.
náhled|Vstupní brána Škoda JS
Zemědělský charakter Bolevce po připojení k Plzni a výstavbě sídlišť téměř vymizel. Rozsáhlejší úseky orné půdy zůstaly zachovány pouze v okolí Velkého boleveckého rybníka, zejména v jeho jižním sousedství. Hospodářské využití Boleveckých rybníků i lesů ustoupilo do pozadí – celá oblast je přednostně využívána k rekreaci. Také těžba uhlí a pískovce byla zastavena. K významným průmyslovým podnikům však patří areál Škoda JS, fungující od roku 1956 v areálu bývalého muničního závodu Škodových závodů při severním okraji katastru Bolevec. vlevo|náhled|Starý Bolevec a okolní sídliště od severovýchodu Sídliště doplňují mimo obchodních domů také početné školky a školy (46. MŠ, 87. MŠ, 90. MŠ, 91. MŠ, 1. ZŠ, 34. ZŠ, Bolevecká ZŠ, Gymnázium Františka Křižíka, VOŠ zdravotnická), základní umělecké školy i domov pro seniory. V budově 1. ZŠ sídlí pobočka Knihovny města Plzně. Severně od budovy této školy bylo postaveno dětské dopravní hřiště. Součástí základních škol jsou velká sportovní hřiště, která dále doplňuje Sportovní areál Prokopávka mezi Seneckým a Velkým boleveckým rybníkem a také pumptrack u Třemošenského rybníka. Turistické cesty v okolí Boleveckých rybníků doplňují četné venkovní posilovny.
Přírodní podmínky Bolevec leží v Hornobřízské pahorkatině, která je součástí Plaské pahorkatiny. Nadmořská výška dosahuje nejnižších hodnot při hrázi Velkého boleveckého rybníka (310 metrů) a směrem k severu i západu stoupá až ke 400 metrů. Nejvyšší bod katastru Bolevec (425 metrů) se nachází na hranicích s Chotíkovem nad rozvodnou v Krašovské ulici.
náhled|Pramen Petrovka při východní hranici rezervace Petrovka
Geologické podloží Bolevce tvoří zejména sedimentární horniny mladších prvohor (karbon, perm) – pískovce a arkózy, slepence, prachovce či jílovce. V karbonu zde místy vznikala i nevelká ložiska černého uhlí. Ve čtvrtohorách byly v pásu od Velkého rybníka ke Košutce uloženy větrem unášené spraše. Pískovce, uhlí i spraš (cihlářská hlína) se v 19.–20. století v Bolevci i v okolí intenzivně těžily. Téměř celý katastr náleží povodí Boleveckého potoka, který pramení na jihovýchodním svahu vrchu Krkavec. Tento potok napájí soustavu Boleveckých rybníků a následně se vlévá od severu do Berounky jako její první, levostranný přítok. I přes zásadní změny krajiny ve 20. století přetrvávají v Bolevci některé prameny, jako je Studánka Petrovka nebo pramen na Bolevecké návsi.
Bolevec se v rámci podnebí České republiky nachází v mírně teplé klimatické oblasti MT11. Celkový roční úhrn srážek činí 450–500 milimetrů, průměrná roční teplota dosahuje 9–10°C. Detailní informace o lokálních podmínkách získává meteorologická stanice, umístěná od roku 1959 v Arboretu Sofronka. Nejvyšší teplota (41,5 °C) byla naměřena v roce 2026, zatímco nejnižší hodnota (– 28 °C) byla zjištěna roku 1985. Nejvyšší teplota naměřená v roce 2026 se v době měření (srpen 2026) stala druhou nejvyšší zaznamenanou teplotou v historii měření v Česku, vyšší byla už jen teplota naměřená v červnu 2026 v Doksanech (41,9 °C).
Půdy jsou spíše chudé a písčité. Původně v oblasti rostly zejména borové doubravy, v okolí vodních toků se vyskytovaly lužní lesy s olšemi a jasany. Místy se vyskytovala drobná rašeliniště. Zatímco jižní část katastru Bolevec tvoří od druhé poloviny 20. století téměř souvislá obytná zóna, na severu na ni navazují rozsáhlé lesy s ceněným místním ekotypem borovice lesní, doplněné několika chráněnými územími (Kamenný rybník, Petrovka, Doubí). Velký význam pro místní přírodu má jedinečná pozdně gotická soustava Boleveckých rybníků, která poskytuje prostor pro množství vlhkomilných a vodních rostlin i živočichů, především ptáků.
Obyvatelstvo
Doprava Bolevec má dobrou dopravní obslužnost. Plaská ulice je součástí silnice I/27 a svým umístěním kopíruje původní císařskou cestu směrem na Žatec a do Saska z roku 1847. Východně od ní probíhá též železniční trať Plzeň–Žatec. Plaskou ulicí projíždí ve směru sever–jih tramvajová linka č. 1, jejíž konečná stanice se nachází při Třemošenském rybníku. Západní část Bolevce je přístupná ze souběžné tramvajové linky č. 4, jejíž konečná stanice je umístěna na severu Gerské ulice. Městská hromadná doprava je dále zajišťována autobusy č. 30 a 34.
náhled|Mapa památkové zóny Bolevec s vyznačením chráněných kulturních památek
Pamětihodnosti
Starý Bolevec náhled|upright|Pramen před domem čp. 12
I přes okolní panelové sídliště zůstává Bolevec nadále cenným a jedinečným urbanistickým celkem s výraznými doklady lidové architektury. V roce 1995 bylo dochované historické jádro prohlášeno chráněnou památkovou zónou lidové architektury. Památkově chráněné jsou usedlosti čp. 1 a 7 a domy čp. 10 a 30. Postupnému obnovování památných míst v Bolevci i v blízkém okolí se od roku 2000 věnuje Spolek boleveckých rodáků.
Rozlehlá bolevecká náves je umístěná v mírném svahu a má přibližně trojúhelníkový půdorys, s širší částí na západě. Zde také vyvěrá pramen, který mohl sloužit jako prvotní zdroj vody při zakládání obce. V jeho těsném sousedství byl zřízen drobný rybníček. Velké statky v jižní, severovýchodní a západní části byly postupně doplněny drobnějšími usedlostmi a chalupami. Menší objekty (mezi nimi i obecní pastouška, kovárna, kaple a škola) zaplnily nakonec i střed návsi.
Převážná část objektů pochází z 18.–20. století, při výstavbě byly ovšem použity fragmenty starších, někdy i pozdně středověkých domů. Většina z historických budov byla provedena v duchu lidového klasicismu. Hlavním stavebním materiálem byl pískovec, který se těžil například kolem kostela Všech svatých na Roudné. Až koncem 19. století se ve větší míře uplatnily ve zdivu i cihly. Ještě v druhé polovině 19. století měly některé objekty roubenou konstrukci, dodnes se však dochovaly pouze v domech čp. 7, 10 a 30. Částečně roubenou světnici má též usedlost čp. 1. Střechy byly obvykle pokryté došky a jen vzácně šindelem. Až na počátku 20. století je vytlačily bezpečnější (nehořlavé) krytiny z pálených tašek. Došková střecha zůstala zachována jen u obytného stavení čp. 1. vlevo|náhled|Obytný dům usedlosti čp. 1