Malíř Paolo, zvaný podle místa narození Veronese (1528 nebo 1529 Verona – 19. dubna 1588 Benátky), se od roku 1555 podepisoval il Caliari nebo Cagliari.Piovene G., Marini R. Údaje o člověku a umělci. In: Veronese (M. Neumannová, editor českého překladu). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1984. Str. 83. Byl vynikajícím malířem fresek a obrazů s náboženskou, mytologickou a historickou tematikou. Patřil k hvězdné trojici benátských malířů vrcholné renesance (Tizian, Veronese, Tintoretto). V malbě přijal benátský kolorit, ale uchoval si veronské použití světlých barev se stříbřitým leskem.
Životopis Paolo Veronese se narodil asi v roce 1528 jako jedno z pěti dětí v rodině veronského kameníka a sochaře Gabriela Spezapredyho a jeho manželky Catheriny. Paolovo původní příjmení proto bylo Spezapredy. Protože jeho matka byla nelegitimním dítětem veronského šlechtice Antonia Caliariho, Paolo se po roce 1555 začal podepisovat jako Paolo Caliari.Neznámý autor Veronese Paolo (životopis). In: https://www.rodon.cz/print/zivotopis.php?id=117 Bylo to v době, kdy skončil učňovská léta započatá v roce 1541 v dílně veronského malíře Antonia Badila (1518 ? – 1560), který se později stal jeho tchánem. V roce 1544 přešel do dílny Giovanni Francesca Carota (1488–1563/66). Po roce 1545 Paolo již samostatně namaloval obrazy pro kostely ve Veroně a jejím okolí. Kolem roku 1551/52 Paolo odešel na pozvání kardinála Ercole Gonzagy do Mantovy, kde v tamní katedrále zasvěcené sv. Petru apoštolovi provedl freskovou výzdobu prostor poškozených předchozím požárem (1545).Ricketts M. Veronese (Paolo Caliari). In: Renesance. Mistři světového malířství. Vydalo REBO Productions CZ, 2005. Str. 457. V roce 1551 byl pověřen členy významného rodu Giustinianových namalovat oltářní obraz pro rodinnou kapli v kostele San Francesco della Vigna a to krátce poté, co kaple byla přestavěna podle plánů Jacopa Sansovina (1486–1570). V tomtéž roce Paolo vytvořil ještě fresky (ve spolupráci s Giambattistou Zelottim a Anselmem Cannerim) ve Villa Soranzo nedaleko Trevisa. Vila byla v roce 1818 zbořen, ale tři roky před tím bylo 180 fragmentů původní freskové výzdoby přeneseno na plátno. Část z nich se dnes nachází v dómu v Castelfrancu, jiné v Benátkách, a některé objevíme i ve světových sbírkách. náhled|vlevo|Minerva mezi Geometrií a Aritmetikou (1551, fragment fresky z Villa Soranzo; dnes v Palazzo Balbi, Benátky) Tyto fragmenty fresek z Villa Soranzo dokládají výjimečnost Paolovy počínající malířské tvorby. Tato výjimečnost se projevila v roce 1553, kdy provedl odvážnou výzdobu stropu v Dóžecím paláci technikou sotto in su, tj. zezdola nahoru. Vedle menších freskových dekorací v Sala in Consiglio dei Dieci a v Sala dei Tre Capi del Consiglio provedl výzdobu stropů těchto místností. Následovala rozsáhlá fresková výzdoba benátského kostela San Sebastiano (1555/57). Vedle rozsáhlé freskové výzdoby, která předběhla obdobnou Tintorettovu výzdobu ve Scuola Grande di San Rocco (po 1564), Paolo v tomto kostele navrhl i varhanní skříň a kamenný oltář, pro který namaloval také obraz Madona ve slávě se sv. Šebestiánem.Neznámý autor. In: https://www.treccani.it/enciclopedia/caliari-paolo-detto-il-veronese_%28Dizionario-Biografico%29/ Nepřekvapí proto, že se malíř v té době přestěhoval do Benátek natrvalo. V letech 1556/57 se Paolo Veronese podílel, a to spolu s dalšími šesti umělci, na výzdobě velkého sálu knihovny sv. Marka v Benátkách. Alegorická výzdoba knihovny mu vynesla ocenění ve formě zlatého řetězu, který mu udělila rada jmenovaná Benátskou republikou, v jejímž čele stáli Tizian a Sansovino. Na jaře 1560 se Paolo vydal na cestu do Říma, aby zde mohl obdivovat nejen Michelangelovy práce v Sixtinské kapli, ale v neposlední řadě i jeho plastiky, stejně jako i stávající podobu památek připomínajících umělecké úspěchy starověkého Říma. náhled|Giustiana Barbaro a její kojná (1561/62, Sala dell´Olimpo, Maser, Treviso, Itálie) V letech 1561 a 1562 Paolo Veronese pracoval na freskové výzdobě interiérů ve Villa Barbaro v Maser (Treviso), která byla v roce 1559 dokončena podle návrhu architekta Andrey Palladia (1508–1580). Humanista Danielle Barbaro byl Paolovým obdivovatelem, a proto mu zadal freskovou výzdobu své vily v Maser. Detail fresky s vyobrazením Barbarovy manželky Giustiniany ukazuje mistrovskou iluzi prostoru při pohledu „zdola nahoru“.Ricketts M. Veronese: Giustiana Barbaro a její kojná. In: Renesance. Mistři světového malířství. Vydalo REBO Productions CZ, 2005. Str. 459. Po dokončení prací ve Villa Barbaro v Maser si benátští benediktini při San Giorgio Maggiore objednali neobvykle rozměrné plátno o ploše 66 metrů čtverečních pro svůj klášterní refektář. Obraz zobrazoval evangelikální příběh Svatba v Káni Galilejské. Tento 10 metrů vysoký obraz Paolo namaloval mezi roky 1562 a 1563 (dnes Louvre, Paříž). Malba připomíná divadelní scénu, které se vedle Ježíše Krista, Panny Marie a novomanželů účastní na stodvacet dalších hostů. Asi o 10 let později Paolo namaloval ještě tři další rozměrná plátna s námětem hostin nazvaná Hostina u sv. Řehoře Velikého (1572, Santuario di Monte Benco, Vicenza), Hostina v domě Šimona Farizeje (před 1573, Louvre, Paříž) a Hostina v domě Leviho (1573, Gallerie dell´Accademia, Benátky). Pro nevhodnost některých postav na poslední z hostin se Veronese dostal před inkviziční soud, který ho v konečném rozhodnutí požádal jen o úpravy na tomto obraze.Piovene G., Marini R. Katalog Veronesových obrazů. In: Veronese. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1984. Str. 114 náhled|vlevo|Detail obrazu Svatba v Káni Galilejské s Veronesovým autoportrétem (gambista vlevo dole) a portrétem Tintoretta (malá viola da braccio), Tiziana (hráč na violone vpravo) a Bassana (cornetto) – 1562/63, pařížský Louvre, Francie V roce 1566 se Paolo Veronese oženil s dcerou svého prvního učitele Elenou Badile, se kterou měl později dceru a čtyři syny. Dva z nich, Carlo, zvaný Carletto, a Gabriele, později pracovali v otcově malířské dílně. Vznik dílny byl nutností, neboť malba velkoplošných pláten typu výše zmíněných hostin a výzdoba Dóžecího paláce byly nad možnosti jedné osoby. V Paolově dílně proto pracoval i jeho bratr Benedetto (1538–1598) a dokonce i jeho synovec Luigi Benfatto (1559–1611). Dílna, která využívala mistrových skic, pracovala ještě několik desetiletí po mistrově smrti. Za svého života Paolo Veronese využíval její malířské praktiky stále častěji, takže po roce 1580 je obtížné odlišit mistrovu práci od podílu jeho spolupracovníků. Patřili k nim především Giovanni Battista Zelotti, Giovanni Antonio Fasolo nebo Anselmo Canneri. V posledním desetiletí svého života mistr pracoval především na menších obrazech a portrétních objednávkách. Paolo Veronese zemřel 19. dubna 1588 v Benátkách a byl pohřben v tamním kostele San Sebastiano, pro který vytvořil freskovou výzdobu kostelního interiéru. Podle nápisu na náhrobním kameni pod kostelními varhanami, který nechali mistrovi zhotovit jeho synové a bratr Benedetto, je však uvedeno datum 20. duben téhož roku.Piovene G., Marini R. Údaje o člověku a umělci. In: Veronese (M. Neumannová, editor českého překladu). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1984. Str. 85.
Umělecká tvorba Malba Paola Veronesa vycházela z tradice veronské školy, kterou malíř později změnil pod vlivem malby Giulia Romana (1499–1546) a Correggia (1489–1534). Zatímco fresky Giulia Romana v Sala dei Giganti mantovského Palazzo Te a ve vévodském paláci (Camerino dei Cesare),L´Occaso. Main Tour (průvodce palácem). In: Ducal Palace - Mantua. Vydala Electa S.p.A., Verona, 2011. Str. 71-74. ovlivnily Veronesa robustností postav, Correggiova malba vnesla do jeho obrazů vyprávění příběhů s velkým počtem postav.Kolektiv autorů. Veronese. In: Encyklopedie světového malířství (S. Šabouka a spol. eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Str. V/360-361.
Nástěnné malby náhled|Svatý Šebestián před císařem Diokleciánem (1558; freska na mnišském kůru kostela San Sebastiano, Benátky) Technice freskové malby se Paolo vyučil již v Badileho dílně. Protože klima benátské laguny není vhodné pro freskovou výzdobu fasád benátských paláců, Paolo mnohé z fresek namaloval v interiérech vil postavených mimo Benátky. Dokladem toho jsou fresky ve Villa Soranzo v Castelfranku (1551) nebo ve Villa Barbaro u Trevisa (1561). Avšak freskami vyzdobil i presbytář a kapli Grimaniových v benátském kostele San Sebastiano z roku 1556. V chrámové lodi téhož kostela jsou nad kůrem dvě fresky nazvané Sv. Šebestián před Diokleciánem a Ubíjení sv. Šebestiána. Oba obrazy Paolo namaloval o dva roky později (1558). Mezi roky 1555 a 1558 mistr vyzdobil freskami také fasádu domu Ballavitových a fasády domů rodiny Cappellových v Benátkách.Piovene G., Marini R. Údaje o člověku a umělci. In: Veronese (M. Neumannová, editor českého překladu). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1984. Str. 93. Tyto fasádové fresky se však staly málo zřetelnými již za malířova života.
Obrazy náhled|vlevo|Dvanáctiletý Ježíš mezi učenci (1558/60. Museo del Prado, Madrid) Asi krátce po příchodu Paola Veronesa do Benátek vznikl obraz Dvanáctiletý Ježíš mezi učenci, v němž se spojuje původní malířův veronský styl s poučením na benátské malbě vrcholné renesance, především poučení na Tizianových obrazech. Dokládá to tento Paolův obraz namalovaný mezi roky 1558 a 1560. Malíř na něm zobrazil diskutujícího dvanáctiletého Ježíše na vyvýšeném místě Jeruzalémského chrámu, zatímco divák, podobně jako vyobrazení učenci a farizeové, jsou na úrovni účastníka události, tj. v podhledu vůči Ježíšově postavě. Tento způsob malby „zdola nahoru“ Paolo často používal i později, podobně jako vyobrazení antického sloupořadí či bohatě zdobených barevných oblečení typických pro oděvy benátských obchodníků.Ricketts M. Veronese (Paolo Caliari). In: Renesance. Mistři světového malířství. Vydalo REBO Productions CZ, 2005. Str. 459. Všechny tyto charakteristické rysy Paolovy malby pak nalezneme na jeho několika velkoplošných vyobrazeních hostin namalovaných mezi roky 1562/63 a 1572/73. náhled|Hostina v domě Leviho (původně Poslední večeře Páně namalovaná 1573; dnes Galeria dell´Accademia, Benátky) Rozměrné plátno Hostina v domě Leviho (5,55 × 12,80 m) bylo původně objednáno dominikány z benátského kostela Santi Giovanni e Paolo u Paola Veronesa, aby nahradilo zničený Tizianův obraz. Námět hostiny, které se účastní značný počet lidí nacházejících se ve slavnostní atmosféře iluzivní architektury, je zobrazen pomocí perspektivního podhledu. V postavě Leviho stojícího u levého sloupu centrálního oblouku a zvoucího kolemjdoucí na hostinu, Paolo zpodobnil sebe sama. Obraz zobrazoval šašky, opilce a kurtizány, což vyvolalo pohoršení u katolické inkvizice, která 18. července 1573 pozvala malíře k inkvizičnímu soudu. Ten se nakonec zachoval shovívavě a dal mistrovi tříměsíční lhůtu na odstranění některých postav. V souvislosti s tím byl obraz současně přejmenován z Poslední večeře Páně na Hostinu v domě Leviho.Pijoan J. Benátské malířství. In: Dějiny umění/6. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Str. 122-132. náhled|upright|vlevo|Triumf Benátek (asi 1585, Sala del Maggior Consiglio, Dóžecí palác, Benátky)