Sylvie Richterová (* 20. srpna 1945 Brno) je česká spisovatelka, profesorka bohemistiky, autorka experimentálních próz, románů, básnických sbírek a literárních esejí.
Život
Brno a Praha Do osmnácti let žila v Brně, od roku 1963 v Praze, kde studovala cizí jazyky na Univerzitě 17. listopadu. Roku 1967 promovala. V roce 1971 získala titul PhDr. na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1967 se provdala za italského bohemistu Sergia Corduase a o rok později se narodila dcera Milena. Rodina žila v Brně, v Bratislavě a v Praze. Richterová v té době začala psát, ale chtěla si uchovat nezávislost a politická situace a vojenská okupace Československa v srpnu 1968 ji odradily od pokusu uplatňovat se veřejně. Pracovala jako překladatelka, studovala literaturu a estetiku a spřátelila se s filosofem Robertem Kalivodou a profesorem estetiky Olegem Susem.
Itálie Koncem roku 1971 se s manželem a dcerou přestěhovala do Říma. Zapsala se na římskou univerzitu La Sapienza a studovala bohemistiku. Přednášel ji básník, divadelní kritik a slavista Angelo Maria Ripellino, který ji po promoci roku 1974 přizval ke spolupráci na katedře české a slovenské literatury.
Roku 1974 se rozvedla. Rozhodla se zůstat v Itálii, protože v Československu režim tvrdě postupoval proti všem projevům svobody a uvěznil i její sestru Zuzanu Richterovou a postupně i řadu přátel. Živila se překlady, obdržela stipendium CNR (Národní rady pro výzkum) a začala působit na Ústavu slovanské filologie univerzity La Sapienza. Spolupracovala také s italskou televizí na pořadech o disidentech ze zemí východní Evropy. Pro rozhlas napsala několik pořadů o české literatuře spolu s básníkem a kolegou Enzem De Filippis.
Díky sňatku měla od roku 1967 dvojí občanství a v sedmdesátých a v osmdesátých letech mohla navštěvovat Československo. Zprostředkovala spojení disidentů s exilem, zejména s novinářem a politikem Jiřím Pelikánem, který v Římě vydával exilový časopis Listy. Psala také pro revue Svědectví/Témoignage vydávanou v Paříži, pro časopis Lettre internationale, který řídil A. J. Liehm a další exilová periodika. Spolupracovala s řadou českých spisovatelů žijících v západní Evropě, mezi nejbližší patřili Jiří Kolář, Milan Kundera, Věra Linhartová, Antonín Brousek, Jiří Gruša, Jan Vladislav a Petr Král. Státní bezpečnost ji ostře sledovala a několikrát vyslýchala.
Knihy napsané před rokem 1989 vycházely v samizdatu a v exilových nakladatelstvích. Mezi její přátele v Praze patřili Sergej Machonin, Ludvík Vaculík, Jan Skácel, Miroslav Červenka, Josef Hiršal a Bohumila Grögerová. V roce 1987 se zúčastnila schůzky českých a slovenských spisovatelů z disidentského okruhu na Hrádečku u Václava Havla. Kulturní a duchovní propojování rozdělené Evropy je společným jmenovatelem její univerzitní i autorské práce, v různých rovinách je vyjadřuje celé její dílo.
Od devadesátých let žije Sylvie Richterová střídavě v Praze a v Římě. Píše česky, esejistiku také italsky.
Ocenění 1994 Výroční cena Nadace Český literární fond za prózu 2016 Cena Nadace Nadace Český literární fond za významné literární dílo roku 2015 2016 Cena Toma Stopparda 2018 Cena města BrnaBrno ocenilo své občany (1. února 2018)
Působení na univerzitách V letech 1974–2009 přednášela na univerzitách v Římě, v Padově, ve Viterbu a znovu v Římě, jako stipendistka, jako lektorka a jako profesorka. V sedmdesátých letech publikovala první literární eseje (o poesii J. Préverta, o Věře Linhartové) v odborných časopisech “Strumenti critici” a “Ricerche slavistiche”. Studie z české literatury uveřejňovala v italských, francouzských, německých a dalších časopisech. Účastnila se bohemistických a slavistických kolokvií na řadě evropských univerzit (Padova, Neapol, Trento, Pisa, Florencie, Sorbonne, Inalco, Humboldtova univerzita, Svobodná univerzita Brusel, od devadesátých let také Univerzita Karlova v Praze, Masarykova univerzita v Brně, Univerzita Komenského v Bratislavě, Univerzita Palackého v Olomouci).
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích jí v roce 2009 udělila čestný doktorát.
Literární tvorba
Próza V roce 1975 dokončila v Římě svou první prózu, Návraty a jiné ztráty. S pomocí Sergeje Machonina a Drahoslavy Janderové vyšel rukopis v samizdatu, v Edici Petlice roku 1977. O rok později ho vydal Josef Škvorecký v exilovém nakladatelství Sixty-Eight Publishers v Torontu.
První prózy byly označované jako „experimentální“, protože namísto chronologického postupu a kauzální výstavby příběhu rozvíjely specifickou alchymii času, míst a setkání.Princip kompozice próz Sylvie Richterové odpovídá procesům reflexe, návratům v čase a prostoru a postupnému osvětlování témat z různých stran. Román Každá věc ať dospěje na své místo se časově rozkládá mezi druhou světovou válkou a počátkem třetího tisíciletí. Otevřenou otázkou je v něm banalita společenské absurdity, vědomá i nevědomá účast na zlu v každodenním životě. Namísto morálních soudů představuje bohatou fenomenologii konkrétního, „samozřejmého“ a přitom patologického nesmyslu, často na hranici pláče a smíchu. Originální kompozice tvoří dynamickou mozaiku detailů i velkých záběrů. Osudy postav románu kladou existenciální a etické otázky, jejichž smysl přesahuje historický rámec.
Poezie Dvě sbírky veršů a básně otiskované v časopisech od poloviny osmdesátých let představují nikoliv rozsáhlý, ale intenzivní a výrazově objevný pól tvorby vycházející z existenciální a duchovní zkušenosti.
Eseje Čtyři svazky esejů se věnují zejména české moderní literatuře a často objevují podstatné ale opomíjené či špatně rozeznané aspekty, například fenomenologii idiocie v díle Jaroslava Haška, nebezpečí dehumanizace a robotizace v dystopiích Karla Čapka, mystickou dimenzi v díle Bohumila Hrabala, existenciální dimenzi řeči v próze Věry Linhartové. Důležitým tématem je také fenomén sémantické slepoty jako klíč k základním existenciálním otázkám Evropy dvacátého a jedenadvacátého století, zejména v díle Milana Kundery.
Jako zvláštní kategorii literatury zkoumá Sylvie Richterová literární deník pojatý jako objektivní svědectví, například v díle Jiřího Koláře a Ludvíka Vaculíka. Eseje se věnují souvislostem literární tvorby a konkrétních historických zkušeností (například metahistorický aspekt české literatury, diaspora, samizdat, ideologie, nezávislost umění, otázka centra a periferie, polyglotismus). Pozornost zaměřuje i na obecné estetické otázky (zejména souvislosti mezi estetikou a etikou, smích a jeho noetické a etické aspekty, smysl klasických kategorií jako krása, dobro a pravda ve světle současnosti). V esejích o poezii věnuje zvláštní pozornost fenoménům jako ticho, oxymoron nebo polyfonie; figurují tu mezi jinými Vladimír Holan, Jan Skácel, Jiří Kolář, Antonín Brousek, Petr Král, Ivan Wernisch, Petr Kabeš, Ivan Martin Jirous, Miloslav Topinka.
Bibliografie
Próza Návraty a jiné ztráty, samizdat 1977; Toronto: Sixty Eight Publishers, 1978 francouzsky: Retours et autres pertes, překlad Nathalie Zanello, Paris: Ed. de Septembre, 1992. Nathalie Zanello, 1999, s. 107–125 Rozptýlené podoby, samizdat 1979; Praha: Mladá fronta, 1993 Místopis, samizdat 1981; Köln am Rhein: Index, 1983, Irina Wutsdorff, 2009. italsky: Topografia, překlad Caterina Graziadei a autorka, Roma: E/O, 1986, francouzsky: Topographie, (Sylvie Richter), překlad Nathalie Zanello, Paris: Gallimard, 1992, Slabikář otcovského jazyka, samizdat 1987. Slabikář otcovského jazyka (rozšířené vydání, obsahuje Návraty a jiné ztráty, Místopis, Slabikář otcovského jazyka), Brno: Atlantis; Praha: Arkýř, 1991, Druhé loučení, Praha: Mladá fronta, 1994, francouzsky: Second adieu, (Sylvie Richter), přel. Nathalie Zanello, Paris: Gallimard, 1994, L’Atelier du roman, 2000, s. 135–140 bulharsky: Povtorno sbosuvanje, přel. Margarita Mladenova, Sofia: Heron Pres, 2005, Každá věc ať dospěje na své místo, Praha: Torst, 2014, Horký P, 2014, 7(29), s. 9-10. italsky: Che ogni cosa trovi il suo posto, přel. Alessandra Mura, Mimesis, Milano-Udine. 2018,
Poezie Neviditelné jistoty, samizdat, Praha: Artforum, 1994, Čas věčnost, Praha: Torst, 2003, Slyšet obrazy, Praha: Malvern, 2018, Tajné ohně, Praha: Malvern, 2020, Fuochi segreti, přel. S. Richterová, úvod Rosaria Lo Russo, Florencie: Le Lettere, 2025,
Eseje Slova a ticho, doslov Květoslav Chvatík, München: Arkýř, 1986, . Druhé vydání, Praha: Československý spisovatel, 1992, Ticho a smích, Praha: Mladá fronta, 1997, Místo domova, Brno: Host, 2004, Eseje o české literatuře, Praha: Pulchra, Humor jako zvláštní rozměr vědomí. Eseje o Jaroslavu Haškovi, Malvern, Praha 2024,
Bibliofilie Le brave soldat Chveik: le cliché et le non-sens comme expression d’un monde en dissolution. Gravures de J.-P.-Pincemin. Authon-La-Plaine: Jean-Pierre Pincemin éditions, 1989.
Antologie prózy a poezie Generace 35–45, München: Arkýř, 1986. Odmítám dnes programově; Skrytý život knih, s. 311–328, Aus zwanzig Jahren Finsternis. Tschechische uns slowakische Erzählungen 1997–1990, uspořádali Paul Kruntorad, Milan Jungmann, Josef Bžoch. Kinder und Tiere, s. 228–236, Wien: Deutichcke, 1991, Ich trage das Land, uspořádala Barbara Neuwirth. Abc-Buch der Vatersprache, s. 223–230, Klagenfurt: Wieser Verlag, 1996, This Side of reality. Modern Czech Writting, uspořádala Alexandra Büchler, Serpent’s Tale. London, New York: Fear Trip, s. 94–110, 1996, Europa erlesen. Mähren, uspořádala Christa Rothmeier. Abc-Buch der Vatersprache, s. 140–141, Klagenfurt: Wieser Verlag, 1997, Tre tjeckiska författarinor: Zuzana Brabcová, Daniela Hodrová, Sylvie Richterová. Předmluva Alice Jedličková, Charta 77-Stiftelsen, Stockholm, 1997, Tjeckiska och slovakiska röster, Allskin and other Tales by contemporary Czech women, uspořádala Alexandra Büchler, Sylvie Richter, Fragments and Likenesses, s. 209–223, Seattle: Women in Translation, 1998, Wuhladko. Literarny almanach, uspořádala Roźa Domašcyna. Druhe božemje, s. 36–45, Budyšín: Domovina Verlag, 2003 Ber po čem toužíš. Ze světla do tmy, ze tmy do světla, s. 122–137, Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006
Překlady Jan Skácel, Il difetto delle pesche (Chyba broskví), Roma: Il pruno, 1981. Jiří Kolář, Opere postume del signor A, tradotto con Alessandra Mura, Revue K, Altforteville, 1990.
Slovníková hesla Letteratura ceca, in Dizionario della letteratuta mondiale del ‘900, Roma: Edizioni Paoline, 1980. Hašek Jaroslav, Mácha Karel Hynek in Dictionnaire universel des Littératures, Paris: Presses Universitaires de France, 1994. Jaroslav Hašek, in Patrimoine littéraire. Auteurs européens du premier XXe sičcle, vol. 1, a cura di Jean-Claude Polet, Bruxelles: De Boeck Université, 2002, s. 22–33.
Články, úvody, doslovy (výběr) I contorni del silenzio: ossimoro nella moderna poesia ceca, in Studi in onore di Ettore Lo Gatto, Roma: Bulzoni, 1980, s. 253–263. I romanzi di Kundera e i problemi della comunicazione, in Strumenti critici, 1981, č. 45, s. 308–334. Introduzione, in Vítězslav Nezval, Valeria e la settimana delle meraviglie, Roma: Edizioni E/O, 1982, s. 5–17. Radici e metamorfosi del surrealismo praghese dagli anni Trenta agli anni Sessanta, in Europa orientalis, 1983, č. 2, s. 123–129. Les romans de Kundera, in L’infini, č. 5, 1984, s. 32–55. Jaroslav Hašek: le cliché et le non-sens comme expression d‘un monde en dissolution, in: Jaroslav Hašek et les Aventures du brave soldat Chvéďk, Tome 58, fasc. I, Paris: Institut des Etudes Slaves, 1986, s. 9–14. Hašek, autore comico e tragico di Švejk, in Saggi di Letteratura praghese, a cura di Marino Freschi, Napoli: Instituto Orientale di Napoli, 1987, s. 1–19. Rittratto dell’autrice, in Věra Linhartová, Ritratti carnivori, Roma: Edizioni e/o, 1987, s. 57–76.