náhled|G. Narutowicz (vpravo) s J. Piłsudským, pár dní před smrtí|207x207pxGabriel Narutowicz (17. března 1865, Telšiai, Ruské impérium – 16. prosince 1922, Varšava, Polsko) byl polský politik a první prezident druhé polské republiky. Jeho bratr byl litevský právník Stanislovas Narutavičius.
Životopis
Mládí Gabrielův otec Jan byl místní soudce. Zúčastnil se "Lednového povstání" v roce 1863 na území bývalé Republiky obou národů proti Ruskému impériu. Po jeho porážce byl odsouzen na rok do vězení. Zemřel, když byl Gabrielovi 1 rok.
Gabriel Narutowicz ukončil roku 1886 docházku na gymnázium v Liepāji. Poté začal studovat matematiku na Petrohradské univerzitě, roku 1887 však onemocněl a musel se vzdát studií. Téhož roku odešel do Švýcarska, kde studoval na Spolkové vysoké technické škole v Curychu.
Pobyt ve Švýcarsku Roku 1895 byl na Narutowicze vydán ruskými úřady zatykač. Stal se tak švýcarským občanem a po dokončení studií začal pracovat jako železničář v St. Gallenu.
Narutowicz byl vynikající stavební inženýr. V roce 1895 se stal vedoucím stavby mostů přes Rýn. Jeho práce byly roku 1896 vystavené na Světové výstavě v Paříži. Stal se také průkopníkem elektrifikace ve Švýcarsku. Nařídil budování vodních elektráren například v Monthey, Mühlebergu nebo Andelsbuchu.
Roku 1913 se Narutowicz stal učitelem na ETH v Curychu v oboru stavitelství vodních elektráren. Na tomto postu vydržel až do roku 1919. Mezitím se stal členem spolku pro ekonomiku vodního hospodářství. V roce 1915 se stal předsedou odboru pro regulaci Rýna.
Během první světové války pomáhal Narutowicz zraněným vojákům. Roku 1919 uposlechl výzvu Józefa Piłsudského a vrátil se do nezávislého Polska.
Polský politik Po příchodu zpět do Polska se Narutowicz roku 1920 stal ministrem veřejných staveb komunikací ve vládě Władysława Grabského. Tento post si udržel i za vlády premiérů Wincenta Witose a první a druhé vlády Antonia Ponikowského. V roce 1922 se stal ministrem zahraničí ve vládě Artura Śliwińského a vládě Juliana Nowaka. Stal se také zástupcem Polska na konferenci v Tallinnu. 207x207px|náhled|G. Narutowicz v rakvi
Volby Roku 1922 byly vypsány prezidentské volby. Józef Piłsudski ustanovil jako kandidáta také Narutowicze. Ten nejprve odmítal kandidovat za Lidovou stranu, nakonec ale přijal.
V prvním kole proti socialistovi Ignacy Daszyńskému těsně vyhrál. V dalších kolech bojoval proti kandidátovi seskupení národnostních menšin Janu Baudouinu de Courtenay a Stanisławovi Wojciechowskému (ten nakonec souboj vzdal). náhled|354x354px|Piłsudski, Józef. Wspomnienia o Gabrjelu Narutowiczu. 1923. (ve formátu DjVu) V posledním kole bojoval Narutowicz proti národnímu demokratovi Maurycy Zamoyskému. Volby nakonec vyhrál Narutowicz s 289 hlasy, což bylo o 62 hlasů více, než získal Zamoyski. Narutowicz se tak 9. prosince 1922 stal prvním prezidentem druhé polské republiky.
Atentát Narutowicz byl prezidentem pouhých pět dní. Dne 16. prosince 1922 byl zavražděn při návštěvě umělecké výstavy v Národní galerii umění. Vrahem byl malíř Eligiusz Niewiadomski, který byl spřízněný s národními demokraty. Byl odsouzen k trestu smrti a 31. ledna 1923 zastřelen. Někteří členové národní demokracie si z Niewiadomského udělali hrdinu. Narutowiczova vražda dokazovala nacionalismus a nesnášenlivost v polské společnosti. Byl pochován ve Varšavě.
Fotogalerie
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura Marek Ruszczyc: Pierwszy prezydent Gabriel Narutowicz, Warszawa : Ksiazka i Wiedza, 1967, 315 s. (polsky)
Externí odkazy
Kategorie:Polští politici Kategorie:Prezidenti Polska Kategorie:Oběti vražd v Polsku Kategorie:Narození v roce 1865 Kategorie:Úmrtí v roce 1922 Kategorie:Muži Kategorie:Zastřelení lidé Kategorie:Polští inženýři Kategorie:Ministři zahraničních věcí Polska Kategorie:Zavražděné hlavy států Kategorie:Úmrtí 16. prosince Kategorie:Narození 17. března Kategorie:Narození v Telšiai Kategorie:Úmrtí ve Varšavě