Potrojné účetnictví (ruské účetnictví) je jedním z pokusů o zdokonalení podvojného účetnictví. Jeho tvůrcem byl Fjodor Venědiktovič Jezerskij (1836-1916). Snahou tvůrce tohoto systému bylo vyčíslit a zaznamenat zisk či ztrátu u každého jednotlivého účetního případu, a to z důvodu, aby nebylo nutné provádět uzavírání knih v průběhu účetního období. Systém byl v jeho době používán v mnoha státních a samosprávných úřadech i v několika soukromých společnostech. Za hranicemi Ruska se však potrojné účetnictví neujalo a brzy zaniklo i v Rusku.
Vznik potrojného účetnictví V 19. století se objevilo několik nových účetních systémů, které se pokoušely vyřešit jednu z nevýhod italského účetnictví – nebylo možné zjistit výsledek hospodaření bez náročného uzavření účetních knih. Mezi tyto pokusy se řadí metody J. J. Jacklota z roku 1837, A. Ochse z roku 1840 či Rosenzweige z roku 1859.
Fjodor Venediktovič Jezerskij svůj systém vytvořil na přelomu 60. a 70. let 19. století. Poprvé jej popsal pravděpodobně ve spisu Krátká, názorná praxe potrojného ruského systému z roku 1873. Za hranice Ruska se potrojné účetnictví rozšířilo díky spisu Kupecké účetnictví jednoduchým, podvojným a potrojným systémem, který vyšel v Lipsku v roce 1887. Jezerskij, učitel obchodních věd v Petrohradě, je v Rusku považován za významného reformátora účetnictví. Vedle zdokonalování systému účetnictví se věnoval také vytvoření nové ruské terminologie v účetnictví. Kromě výše zmíněných spisů je významné jeho pojednání Podvody, škody a chyby skrývající se ve věrných rozvahách italského podvojného systému účetnictví a objevené prvky spolehlivosti ruského potrojného systému, vydané v roce 1876. Od roku 1889 vydával časopis Sčotovod (účetní).
Popis účetních knih a postupu účtování Cílem potrojného účetnictví je vyčíslit a zaznamenat zisk či ztrátu u každého jednotlivého účetního případu. Pro tento účel se v systému potrojného účetnictví používaly tři knihy:
kniha kapitálu – kniha zápisů podle časového postupu – v ní jsou účetní operace zapisovány chronologicky; každá z transakcí se zapisuje třikrát, a to jedenkrát do sloupce Částka obchodního případu a dvakrát do některého z dalších sloupců: účet Pokladna – pro pohyby hotovosti účet Hodnoty běžné – pro pohyby zásob účet Aktivní dluhy – pro pohyby pohledávek nebo peněz na bankovních účtech účet Pasivní dluhy – pro pohyby závazků účet Výsledek a kapitál – pro transakce s vlivem na výsledek hospodaření kniha účtů – je detailním rozvedením knihy kapitálu; pro každou součást majetku je zde zřízen zvláštní účet; oproti ostatním knihám obsahuje: sloupce multiplikandů – pro evidenci množství sloupce multiplikátorů – pro evidenci ceny za jednotku nebo kurzu sloupce produktů – pro evidenci transakce v peněžním ocenění (cena za jednotku krát množství) přehledná účetní uzávěrka – soupis konečných součtů účtů, sestavuje se kdykoli v případě potřeby
Všechny tři knihy obsahují: sloupce pro skutečný příjem sloupce pro skutečný výdaj sloupce pro výsledky – sloupce zmenšování (ztrátu) a sloupce zvětšování (zisk)
Ukázka účtování v knize kapitálu s vyznačením potrojných zápisů je uvedena na obrázku níže.
none|900px|Kniha kapitálu s barevným vyznačením potrojných zápisů Lze provést i kontrolu správnosti účtování v knize kapitálu: Dvojnásobek součtu částek ve sloupci Částka obchodního případu se musí rovnat součtu úhrnů ostatních sloupců.
Význam potrojného účetnictví Potrojné účetnictví zpočátku způsobilo v Rusku velký zájem. Společnost pro podporu ruského obchodu a průmyslu v Petrohradě vytvořila zvláštní komisi účetních znalců, která měla zhodnotit a porovnat potrojné účetnictví se způsobem italským. Většina členů komise se dne 20. 12. 1876 vyslovila pro metodu Jezerského. I přes propagaci v Německu se potrojné účetnictví za hranicemi Ruska neujalo. Také v Rusku brzy zaniklo.
Odkazy
Reference
Literatura
Související články podvojné účetnictví účtová osnova
Kategorie:Dějiny účetnictví Kategorie:Účetní systémy