František Alois rytíř Šrom (20. srpna 1825 MilenovMatriční záznam o narození a křtu – 19. května 1899 BrnoMatriční záznam o úmrtí a pohřbu) byl moravský právník a předseda Moravské národní strany (staročeské).
Biografie náhled|vlevo|Rodný dům Františka Aloise Šroma v Milenově Byl nejstarším synem rolníka Antonína Šroma a švagrem politika Adolfa Prombera. Podle přání otce, který z něj chtěl mít kněze, vystudoval v letech 1838–1846 Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a krátce studoval i na arcibiskupském semináři v Olomouci. Tam ale nebyl spokojen a po několika týdnech, bez podpory z domova, přestoupil na právnickou fakultu Františkovy univerzity v Olomouci, kde roku 1852 získal titul doktora práv. Po jejím absolvování pracoval v období let 1852–1855 jako advokátní koncipient u Aloise Pražáka v Brně a Jana Kozánka v Kroměříži. Roku 1854 (podle jiného zdroje roku 1855) si otevřel vlastní advokátní kancelář v Uherském Hradišti, kterou vedl až do roku 1879, kdy převzal vedení advokátní praxe po Aloisi Pražákovi v Brně.
Poprvé veřejně vystoupil roku 1858 na velehradské slavnosti, kde se vyslovil za práva česky mluvících obyvatel.
V roce 1861 byl zvolen do Moravského zemského sněmu; úspěch měl i ve všech dalších volbách až do roku 1896, kdy ze zdravotních důvodů již nekandidoval. Podle jiného zdroje byl poslancem zemského sněmu jen do roku 1887.
V prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 získal i mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval kurii venkovských obcí, obvod Valašské Meziříčí, Uherský Brod, Místek atd. Slib složil 23. ledna 1874.Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm. Nástup na Říšskou radu byl součástí aktivního zapojení moravských staročechů, za které kandidoval, do práce celostátního parlamentu, čímž se moravští Češi odklonili od politiky pasivní rezistence, kterou prosazovala česká reprezentace z Čech vedená Riegrem a Palackým. Moravští staročeši vystupovali dlouhodobě jako specifická politická formace, která již v 60. letech 19. století akcentovala kromě podpory českého státoprávního programu i zájmy Moravy. Už tehdy Šrom vystupoval spolu s Aloisem Pražákem a Antonínem Mezníkem jako hlavní reprezentant moravských Čechů a hájil moravskou autonomii před centralizačními tendencemi Riegra. Na Říšské radě tehdy přistoupil ke konzervativnímu Hohenwartově klubu, který reprezentoval konzervativní německorakouské a federalistické opoziční síly.
Mandát v Říšské radě obhájil Šrom i ve volbách roku 1879 a volbách roku 1885, opět za kurii venkovských obcí na Uherskohradišťsku.
Po volbách v roce 1879 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).Salzburger Volksblatt, 21. 10. 1879, č. 126, s. 2. Jako člen parlamentního Českého klubu se uvádí i po volbách v roce 1885.Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2. Roku 1879 také nahradil ve vedení Moravské národní strany (moravská obdoba staročechů) dr. Aloise Pražáka, který se stal ministrem ve vládě Eduarda Taaffeho. Nahradil tehdy Pražáka i v předsednictvu Českého klubu. Čeští poslanci od roku 1879 působili coby provládní síla podporující vládu Eduarda Taaffeho. V listopadu 1879 byl Šrom přítomen v tříčlenné delegaci, která panovníkovi předala pamětní spis shrnující české požadavky související s jejich provládní aktivitou.Česká společnost 1848-1918. 329, 334, 479 Roku 1884 zastával post náměstka zemského hejtmana. 18. ledna 1887 se stal doživotním členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady). Na přelomu let 1886 a 1887 proto rezignoval na mandát poslance Říšské rady. Od roku 1880 působil i u říšského soudu a od roku 1879 jako předseda kontrolní komise státního dluhu.
Šrom jako vedoucí představitel českého lidu na Moravě hájil práva Čechů i dalších slovanských národů v monarchii. Ve zastupitelských orgánech se snažil o smírné řešení názorových rozdílů. V nekrologu je popisován jako svědomitý a pracovitý poslanec. Požíval velkou vážnost, stal se čestným občanem řady obcí. V rodném Milenově nechal postavit kříž u kaple (1871) a založil chudinský fond (z pozůstalosti). Od roku 1881 byl předsedou společnosti pro české divadlo v Brně. Angažoval se v Moravsko-slezské společnosti pro orbu (zemědělství). Roku 1881 byl povýšen do šlechtického stavu (stal se rytířem). Od roku 1895 ho ze zdravotních důvodů nahradil v čele Moravské národní strany Jan Žáček.Česká společnost 1848-1918. 479 Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.
Byl dvakrát ženat. První manželka Anna, rozená Šmídová (1827–1854) zemřela v šestinedělí po porodu syna Miloše Vojtěcha. V lednu 1856 se v Brně oženil s Marií Frendlovou (1833–1918). Z druhého manželství vzešel syn Zdenko Karel.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Poslanci Moravského zemského sněmu Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Poslanci rakouské Říšské rady Kategorie:Staročeši Kategorie:Čeští advokáti Kategorie:Politici Rakouského císařství české národnosti Kategorie:Rakousko-uherští politici české národnosti Kategorie:Čestní občané města Třebíče Kategorie:Rytíři Řádu svatého Řehoře Velikého Kategorie:Narození 20. srpna Kategorie:Narození v roce 1825 Kategorie:Narození v Milenově Kategorie:Úmrtí 19. května Kategorie:Úmrtí v roce 1899 Kategorie:Úmrtí v Brně Kategorie:Pohřbení na Ústředním hřbitově v Brně Kategorie:Muži