Zdeněk Hajný (30. ledna 1942 Vsetín – 1. března 2014 Praha) byl český malíř, grafik a psycholog. Dlouhodobě se zabýval psychologickou problematikou tvořivosti v umění, zejména psychotronickými a mezilidskými fenomény tvůrčího projevu. V roce 1994 založil Galerii Cesty ke světlu Zdeňka Hajného.
Životopis Narodil se v učitelské rodině. V letech 1956 až 1959 studoval na střední škole ve Vsetíně a malbu u prof. Břetislava Janovského. Potom nastoupil na Vysokou školu zemědělskou v Brně, dnes Mendelovu univerzitu v Brně. Svá ekonomická studia dovršil v roce 1964. V letech 1964–1967 pracoval jako ekonom a učitel na Berounsku. Ve volném čase maloval a externě vyučoval psychologii. V letech 1968–1970 působil ve funkci odborného pedagoga v Institutu pro vzdělávání pracovníků v zemědělství a stážoval na psychologickém pracovišti v Berlíně. Publikoval a přednášel v oboru aplikované psychologie, dále byl autorem i spoluautorem odborných publikací. Zahájil studia psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, která ukončil doktorátem filozofie.
Už od poloviny 60. let se věnoval malování jako své zájmové činnosti a od roku 1983 profesně. Jeho dílo našlo své místo i v sakrálních prostorách a bylo použito jako obrazový doprovod řady vědeckých, duchovních, hudebních filmových a jiných pořadů. V roce 2001 byl vyznamenán Cenou Prahy 11 pro významné osobnosti. V roce 2005 mu byla udělena Alliancí S. Dalí International Cena Salvadora Dalího, byl držitelem prestižní ceny La Médaille d´Or Internationale z roku 2009, čestného občanství obce Liptovské Sliače na Slovensku z roku 2011, čestného občanství obce Bešeňová na Slovensku z roku 2012. Stal se držitelem řady domácích i zahraničních ocenění. Kromě tvorby se věnoval i budování experimentálního terapeutického prostoru Galerie Cesty ke světlu Zdeňka Hajného, vzdělávací a charitativní činnosti.
Galerie Cesty ke světlu Dne 26. května 1994 byla otevřena Galerie Cesty ke světlu, jež byla založena a vytvořena Zdeňkem Hajným.
„Pochopil jsem, že já nejsem to světlo ani jeho zdroj. Ale světlo, pravda, porozumění, poznání tu je a na mnoha tmavých místech zasvítí, jedině když ho tam odrazím. Já jsem úlomek zrcadla, jehož tvar a celé provedení neznám. Nicméně s tím, co mám, mohu odrážet světlo, na tmavá místa tohoto světa na tmavá místa v lidských srdcích a něco v některých lidech změnit. To je můj smysl života.“
(Ze slavnostního otevření galerie Cesty ke světlu Robertem Fulghumem)
S americkým spisovatelem a pastorem Robertem Fulghumem otevřel Zdeněk Hajný ve svém domě současnou Galerii Cesty ke světlu, v níž uskutečnil svůj multimediální program celostního působení umění na diváka. Od té doby kromě výstav slouží galerie také jako experimentální terapeutický prostor.
Dílo Svá díla vystavoval na desítkách samostatných i kolektivních výstav v ČR a v zahraničí. Díla Zdeňka Hajného jsou součástí multimediálních pořadů našich i zahraničních umělců. Jedním z nich je pořad „Starvoice“ významné japonské pěvkyně a skladatelky Yoshié Ichige, se kterou vystupoval po celém světě. Jeho obrazy jsou součástí řady knih, encyklopedií, učebnic, filmových a televizních zpracování i celé řady programů na DVD a CD.
Výběr děl Zátiší s fíkusem a jablky, 1956, olej; Pronikání, 1969, olej; cyklus Krajiny..., 1972–2004, olej; Strom života, 1976, 1987, 1996, olej; Epos o Gilgamešovi, 1971, 1988, olej; Poznání, 1971, 1983, 1986, olej; cyklus Poutníci, 1974, 1984–1991, olej; Žena země, 1977, olej;
Triptych Poselství modré planety – Daidalos, Vita aeterna, 1980, olej; Z cyklu Na motivy Písní kosmických – Stříbrná alej, Pronikání II., Novodobým Ikarům, Setkání II., Vita aeterna II., 1982, olej; Geneze, 1983, 1986, olej; Oblaka ticha, 1984, olej; cyklus Cesty …, 1985–2004, olej; Cesta k perle, 1985, 1986, olej s achátem; cyklus Pocty, 1986–1996, olej; Strom života, 1986, olej; cyklus Kódy života, 1986–1991, olej; cyklus Hledání světla, 1988–1992, olej; cyklus Cesty ke světlu, 1988–1991, olej; Proměna, škrábaná litografie, 1988; Krajina IPSE - C.G. Jungovi, olej, 1990; Nanebevstoupení, 1992, olej; cyklus Andělé, 1995–2009, olej; cyklus Betlémská krajina 1994–2004, olej; Vzpomínka na Atlantidu, 1996, olej; Dotek milosti, olej s achátem, 1999; Krajina nalezení II., olej s celestýny, 2002; Krajina vykoupení, 2003, olej; Cestou Andělů, 2004, olej; Čistý II, 2004, olej; Řeka života, rytina a malba na mramorové desce, 2007; Labyrint světa a ráj srdce - pocta J. A. Komenskému, interaktivní kompozice, 2008; Pradávná znamení v drahém kameni, 2010, olej s chalcedonem. Strom naděje III, 2010, olej;
Sakrální tvorba 1997 – římskokatolický kostel sv. Václava, instalace obrazu „Nanebevstoupení“, Hustopeče u Brna. 2000 – římskokatolický kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova a neposkvrněného srdce Panny Marie, freska „Věčné světlo naděje“ jako součást mezinárodního projektu Archa Locus, Vyšný Sliač u Ružomberoku na Slovensku. 2000 – římskokatolický kostel Nejsvětější trojice, oltářní malba „Betlémská krajina“ v Bešeňové na Liptovské Mare na Slovensku 2002 – ekumenický kostel sv. Cyrila a Metoděje, oltářní fresku s použitím obrazu Zdeňka Hajného „Betlémská krajina V.“ v realizaci slovenských výtvarníků S. Krivda a D. Muránsky v Malém Krtíši na Slovensku. 2003 – barokní římskokatolický kostel, výchozí návrh fresky na stropní klenbu chrámu a spolupráce při realizaci v Balassagyarmatu v Maďarsku. 2007 – římskokatolický kostel – Kosihy nad Ipľom na Slovensku
Výstavy (výběr) 1971 – Divadelní studio Reduta, Praha 1972 – Televizní klub, Praha 1974, 1977, 1981, 1986 – Galerie Fronta, Praha 1976 – Galerie Sanzio Muniaoni, Florencie 1978,1982 – Galerie Karlovka, Praha 1982 – Čs. kulturní středisko, Budapešť 1983 – Muzeum Aloise Hrdličky, Humpolec 1984 – Zámek Červená Lhota; Dům pánů z Kunštátu, Brno 1985 – Galerie Rakousko-československé společnosti, Vídeň; Hypogalerie, Bayreuth; 1986 – Galerie Krajského střediska památkové péče a ochrany přírody, České Budějovice; Galerie Ebelsberg, Linec 1988 – Výstavní síň radnice(Furth im Wald), SRN 1989 – Galerie Chodovská tvrz, Praha; Kongres ISSOL – O vzniku života na zemi a v kosmu, Suchdol u Prahy; Galerie Odeon – Praha 1992 – Kostel sv. Rocha, Praha; Obecní dům – 12.světová transpersonální konference ITA, Praha; Galerie Vltavín, Galerie 33 – Praha 1997 – Státní opera Praha 1998 – Parlament České republiky, Praha; advokátní kancelář Bělina-Kříž, Praha; Výstavní síň radnice(Furth im Wald), Německo 1999 – Výstavní síň radnice (Furth im Wald), Německo; Galerie Nova, Praha 2000 – Palác Questenberg, Praha; Salon 2000, Výstaviště Praha; Galerie U Zlatého slunce, Týn nad Vltavou; Galerie Chagall, Ostrava 2001 – Theater Akzent, Vídeň 2002 – Zámecká galerie Chagall, Karviná; Šternberský palác, Praha 2003 – Zichyho palác, Bratislava; Galerie Portheimka, Praha 2004 – Parlament České republiky, Praha 2005 – Nancy-Université, Francie; Galerie Doxa, Státní hrad a zámek Český Krumlov 2006 – Mramorový sál, Zámek Vsetín; Laterna magika, Praha 2007 – Karolinum galerie, Praha; Městské muzeum a galerie, Lomnice nad Popelkou 2008 – Nationalpark Thayatal, Rakousko 2009 – Zámek Nymphenburg, Mnichov; Galerie Netopýr, Šumava 2010 – Kostel sv. Šimona a Judy, Praha; Muzeum V. Löfflera, Košice 2011 – Zámek Chvaly, Praha; 2012 – Muzeum regionu Valašsko; mramorový sál zámku, Vsetín 2012 – Svatohostýnské muzeum, Svatý Hostýn 2013 – Zámecká galerie, Uherský Ostroh; Zastoupení ve sbírkách Dílo Zdeňka Hajného je zastoupeno v následujících galerijních sbírkách: Galerie vlastivědného muzea, Vsetín; Česká televize, Praha; Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, Praha; Hypobank, Bayreuth; Galerie Perrotti, Linec; Galerie Sanzio Muniaoni, Florencie; Ministerstvo životního prostředí České republiky, Praha; Muzeum umění, Rotterdam; Zdeněk Hajný – Galerie Cesty ke světlu. V soukromých sbírkách v ČR, SR, Německu, Finsku, Švédsku, Kanadě, Rakousku, Rusku, USA, Španělsku, Maroku, Holandsku, Belgii, Itálii, Japonsku a Indii.
Bibliografie
Mráz B., Funk K.: Zdeněk Hajný. Vydavatelství Onyx, Praha 1990 Mráz B.: Monografie Zdeněk Hajný. Nakladatelství Nekut, České Budějovice 1992 Koudelka I.: Zdeněk Hajný. Regulus, Praha 1997 Mráz B., Funk K.: Monografie Zdeněk Hajný. Nakladatelství BBart, Praha 1998 Škoda E.: Monografie Zdeněk Hajný. Nakladatelství BBart, Praha 2004
Odkazy
Reference
Literatura Funk K.: František Drtikol a Zdeněk Hajný – Za mystériem tvorby. Nakladatelství Fontána, Olomouc 2002 Archív autora: Zdeněk Hajný. Vydavatelství Onyx, Praha 2005 Martin P. E., Hajný Z.: O cestách ke světlu. Nakladatelství Bonaventura, Praha 2007 Encyklopedie světového malířství, Academia, Praha 1988 Kdo je kdo – Čechy, Morava, Slezsko, Praha 1991 Kdo je kdo v České republice 94/95. Modrý jezdec, Praha 1994 Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Agentura Kdo je kdo, Praha 1998 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-1999. Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1999 Kdo je kdo – osobnosti české současnosti. Agentura Kdo je kdo, Praha 2002 Who is…? (v České republice). Vydavatelství Hübners blues Who is Who, Zug, Švýcarsko 2002 Eduard Škoda – Encyklopedie Pražské svatyně. Nakladatelství Libri, Praha 2002 Kdo je kdo – osobnosti české současnosti. Agentura Kdo je kdo, Praha 2005 Nová encyklopedie českého výtvarného umění – dodatky. Academia, Praha 2006 Český Almanach osobností a firem, Hamaro, Praha 2006
Externí odkazy
Kategorie:Čeští malíři 20. století Kategorie:Čeští malíři 21. století Kategorie:Čeští výtvarníci Kategorie:Liptovské Sliače Kategorie:Narození v roce 1942 Kategorie:Narození 30. ledna Kategorie:Narození ve Vsetíně Kategorie:Úmrtí v roce 2014 Kategorie:Úmrtí 1. března Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži