Miško Kranjec, vlastním jménem Mihael Kranjec, maďarsky Krányecz Mihály (15. září 1908, Velika Polana – 8. června 1983, Lublaň) byl slovinský spisovatel, novinář a politik.
Životopis Miško Kranjec se narodil ve Velike Polaně, ve Slovinské krajině, v Ogrskem (Maďarsko). Pocházel z venkovské dělnické rodiny, z chudého venkovského kraje. Jeho otec se jmenoval Mihael Kranjec, matka Maria Pücko. Oba pracovali jako nádeníci a sezónní pracovníci, proto byli často v tísnivé finanční situaci. Měl dva bratry Ignatius a Alajos. V dnešním Zámuří byly stále zbytky feudalismu. Po dokončení základní školy v rodném kraji navštěvoval gymnázium v Lublani. Vysokou školu nedostuduje. Po 2. světové válce se stává aktivním komunistou a politikem. Mezitím píše desítky románů a povídek. Angažuje se celkově v kulturním životě. V roce 1978 opouští literární život, přestává tvořit, vzdaluje se také z politiky. O dvacet let později 1998 umírá a je pohřben v rodinné hrobce.
Cesta ke spisovatelské dráze Psát začal už na gymnáziu a první povídku zveřejnil v sedmnácti letech. Po maturitě na gymnáziu se rozhodl studovat slavistiku – tato studia ale opustil, protože se věnoval psaní a novinařině, poté také politice. Ve skutečnosti byl Miško Kranjec ze studií vyloučen, jelikož se přidal z radikální chlapecké skupině podporující levici. V jeho dílech se objevila maďarská tematika, mluvil sice maďarsky, ale jeho pravopis, vzhledem ke krátkému působení v Maďarsku, nebyl správný. Přesto, že strávil několik let v maďarských školách, nikdy se nenaučil mluvit plynule tamějším jazykem. Díky vlivu jednoho učitele z Lublaně a na nátlak rodičů se přihlásil do kněžského semináře, toto rozhodnutí vzal ale zpátky a později si založil rodinu. Už na gymnáziu se dobře oriantoval nejen v tuzemnské ale i ve světové literatuře. Nejvíce jej v tvorbě ovlivnil Ivan Cankar. Zkušenosti z mladých let později Kranjec využil ve své tvorbě, kdy tvořil velmi pozitivní obraz socialismu. Zobrazoval bídu nádeníků, zároveň ukazuje krásu krajiny a zdůrazňuje pozitivní myšelní lidí. Během okupace patřil mezi organizátory odporu proti okupaci v Zámuří; když nemohl dále působit ilegálně, odešel za partyzány. Jeho mladší bratr Naci umřel za druhé světové války v Dachau. Po válce se stal poslancem, nejvíce se – samozřejmě kromě psaní – věnoval novinařině a práci nakladatele. Byl ředitelem Cankarova nakladatelství (Cankarjeva založba) a Slovinského literárního institutu (Slovenski knjižni zavod). Kranjec měl sice komunistickou minulost a byl velmi kontroverzní osoba, ale jeho talent byl nepopiratelný. Napsal více než padesát románů, povídek a skic, stejně tak dramata. Próza Miško Krajnce se ubírá k socialistickému realismzu, popisnému naturalismu, založeném na ideologii, kterou později opouští. V jeho dílech lze stále nalézt zbytky romantismu. Vzhledem k tomu, že neodmítl křesťanský princip jako takový, ukazuje, že není zcela ex-komunista ani komunista. Nepracuje ani s radikálními socialistickými myšlenkami, což jej nezavírá do jedné škatulky. Jeho poetické a psychologické zpracování tématu společně s harmonickým apevným narativním uměním vyčnívá nad ostat ními spilovateli té doby a stává se unikátem slovinské literatury. Opírá se o témata z minulosti, které jsou stále aktuální i v přítomnosti. Hlavním tématem děl jsou mezilidské vztahy, změny v životě, které jsou objektivně řešeny. Poukazuje na lidské myšlení, poctivost, touhu po učení, krásu přírody a co je nejdůležitější, hluboké touhy.
Velmi mu přirostla k srdci Prešernova společnost (Prešernova družba), ve které byl dlouhá léta úředníkem.
Psal krátké povídky, pověsti a romány, které spojil ve větší celky. Nejvýznamnější autobiografická díla jsou romány Mládí v bažině (, 1962), Svetlikanje jutra a zvláště jedno z jeho nejlepších děl Strýčkové mi povídali ().
Psal povídky, sociální pověsti, novely, romány s venkovskou tematikou ze Zámuří. Další známá díla jsou , , . Podle jeho děl je také natočeno několik filmů. Od roku 1953 byl členem Slovinské akademie vědy a umění (Slovenska akademija znanosti in umetnosti).
Dílo
Težaki, 1932 Življenje, 1932 Predmestje, román, 1932 Sreča na vasi, 1933 Pesem ceste, 1934 Os živlenja,román, 1935 Tri novele, 1935 Satire, 1935 Zalesje se prebuja, roman, 1935 Južni vetrovi, 1937 Prostor na soncu, román, 1937 Kapitanovi, román, 1938 Do zadnjih meja, román, 1940 Povest o dobrih ljudeh, 1940 Tihožitja in pesjaži, 1945
Pesem gora, roman, 1946 Fara svetega Ivana, 1947 Majhne so te stvari, 1947 Pomlad, 1947 Samotni otok, 1947 Pot do zločina, drama, 1948 Pisarna, román, 1949 Pod zvezdo, román, 1950 Imel sem jih rad, 1953 Nekaj bi vam rad povedal, 1954 Nekoč bo lepše, 1954 Zgubljena vera, 1954 Čarni nasmeh, 1956 Zemlja se z nami premika, román, 1956 Macesni nad dolino, 1957
Masec je doma na Bladovci, 1958 Nad hišo se več nekadi, 1963 Rdeči gardist I, 1964 Ukradena ljubezen, 1965 Rdeči gardist II, 1965 Zlata kočija, 1967 Na cesti prvega reda, 1967 Svetlikanje jutra, autobiografický román, 1968 Lepa vida Prekmurska, 1972 Strici so mi povedali, román, 1974 Anketni listi malega človeka, 1974 Čarni nasmeh - Pot med blažene, 1978 Oče in sin, román, 1978
Překlady Obzory v mlzne / Miško Kranjec ; přeložila Zdeňka Bezděková. – Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1958. – 431 str. ; 22 cm. – (Soudoba světová próza ; sv. 63) Prevod dela: Fara Sv. Ivana
SVÍTÁNÍ za tmavých nocí : Jugoslávské válečné povídky / [uspořádal František Benhart ; přeložili František Benhart … [et al.] ; illustr. Radim Malát]. – V Praze : Naše vojsko, 1964. – 378 str. : ilustr. ; 21 cm. – (Máj ; 52)
Kranjec - paměti 13. září 2008 si Slovinsko přimopmnělo sté výročí narození Miško Kranjce. Tohoto ceremoniálu se zúčastnil i prezident Republiky Slovinsko Daniel Türk. Na slavnosti nechyběli ani jeho dva synové Matjaž a Miško, jeho druhá manželka a vnoučata.
Ocenění Cena France Prešerena (1959, 1964, 1976) Cena Levstnika
Odkazy
Externí odkazy
Reference
Kategorie:Narození v roce 1908 Kategorie:Úmrtí v roce 1983 Kategorie:Slovinští spisovatelé Kategorie:Slovinští politici Kategorie:Muži Kategorie:Slovinští novináři Kategorie:Narození 15. září Kategorie:Úmrtí 8. června