Zaklínač je fantasy cyklus polského spisovatele Andrzeje Sapkowského. Vznikl jako série krátkých příběhů publikovaných v polském sci-fi a fantasy časopise Fantastyka, kam byla první povídka s názvem Wiedźmin (česky Zaklínač) napsána v roce 1986 jako příspěvek do soutěže a získala třetí místo. V roce 1993 byl vydán první díl pokračování Krev elfů ve formě románu. Zatím předposlední díl s názvem Bouřková sezóna vyšel v polštině na konci roku 2013 a navazuje na celou předchozí sérii jako prequel. V ČR byla tato kniha vydána ke konci roku 2014 a okamžitě se stala jedním z nejprodávanějších titulů za měsíc listopad. V roce 2025 vyšla další kniha Rozcestí krkavců, která je opět dějovým prequelem.
Cyklus je oceňován pro lehce ironický smysl pro humor a množství jemných odkazů na moderní kulturu. Na rozdíl od vzorců hrdinské fantasy zde nezaznamenáme rozdělení postav na černé a bílé. Geraltův svět ale nelze označit ani za typickou dark fantasy – Sapkowski spíše zdůrazňuje odstíny „šedé“: například jeden z vládců, jenž se dopustil incestu s vlastní sestrou, je vykreslen jako starostlivý otec.
Hlavním hrdinou próz je Geralt z Rivie, který je povoláním zaklínač, tedy nájemný lovec nestvůr. V ději se mihnou i vedlejší postavy několika dalších zaklínačů. Sapkowski zobrazil zaklínače jako mutanty, kteří byli proměněni pomocí magie, mutagenů a jedů. Získali tak magické schopnosti a dalším výcvikem si osvojili též pokročilé bojové techniky. Své nadlidské schopnosti využívají především k boji s různými obludami a magickými tvory, kteří sužují lidstvo. Druhou hlavní postavou série je princezna Cirilla, která se sice nepodrobí mutacím, ale podstoupí zaklínačský výcvik.
Svět Zaklínače Autor ohledně faktografie světa není příliš sdílný. Nikdy nezveřejnil žádnou mapu světa nebo časovou osu, všechno si musí čtenáři poskládat z knih sami - a fanoušci to často dělají a sami kreslí mapy a sepisují encyklopedie zaklínačova světa
Zaklínači náhled|upright=0.9|Fanoušky vytvořená mapa světa, v němž se odehrávají Zaklínačovy příběhy Zaklínači v podání Sapkowského představují společný projekt druidů a mágů, kteří vyvinuli různé postupy, jak pomocí mutagenů, jedů a magických přípravků upravit lidský organismus, aby pracoval rychleji, efektivněji, měl zostřené smysly a mohl používat jednoduchou magii. Mutace v zaklínače, tzv. Zkouška trav, představovala velice komplikovaný a nebezpečný proces, který velká část adeptů nepřežila (3 z 10 přežili). I úspěšná proměna ale měla nežádoucí vedlejší účinky – zejména neplodnost a často i bezcitnost. Následovala Cesta meče – bojový výcvik, který kladl důraz na boj s mečem a fyzickou připravenost.Cech zaklínačů získával adepty a dohlížel na jejich přerod a výcvik. Nábor zaklínačů probíhal různými způsoby, oblíbený byl nahodilý výběr prostřednictvím Zákona překvapení: „Dáš mi to, co máš doma, ale nevíš o tom,“ tak zněla často odpověď zaklínače na otázku zachráněného, jak se mu má odměnit. Tuto alternativu zaklínači často upřednostňovali, mnozí doufali, že takto získaní adepti budou osudem předurčení k úspěšnému prodělání proměny. Do výcviku se často dostávali sirotci, o které nebylo ve válkami sužovaných zemích nouze. Adepty se stávali výhradně chlapci (v ději se objeví jedna důležitá výjimka).
Zaklínačské školy Cech zaklínačů se rozděluje na několik škol. Každá z nich vyznává jiný styl boje, výstroj, důraz na lektvary a také jinou podobu zaklínačského medailonu. Nejznámější je škola Vlka, odkud pochází hlavní hrdina Geralt, v knihách jsou ještě zmíněny školy Gryfa a Kočky. Mezi další školy (které vznikly až ve videohrách o Zaklínači) se řadí škola Zmije, Medvěda a Mantikory.
Místa
Země Vládce Hlavní město Další významná místa 18px Aedirn Demawend Vengerberg 18px Cintra Calanthé Cintra 18px Kaedwen Henselt Ard Carraigh Kaer Morhen 18px Kovir a Poviss Esterad Thyssen Pont Vanis, Lan Exeter 18px Lyrie a Rivie Meve Lyrie 18px Redanie Radovid Tretogor 18px OxenfurtNovigrad 18px Temerie Foltest Wyzima 18px Nilfgaard Emhyr var Emreis Nilfgaard Toussaint Skellige Bran an Tuirseach Kaer Trolde
Pohled lidí na zaklínače Zaklínači byli na jednu stranu obdivování a některými i uctívání pro jejich nenahraditelné schopnosti, na druhé straně se jich lidé báli a nenáviděli je někdy i víc než nestvůry, které zabíjeli. Zaklínači si vybudovali za svoji více než staletou existenci pověst bezcitných zabijáků, šarlatánů, mastičkářů, čarodějníků a nemyslících strojů na ničení, kteří bez peněz nehnou ani prstem. Několikráte se objevilo tažení lidí proti zaklínačům, často podněcované čaroději, kteří od jisté doby začali zaklínače nenávidět a považovali je za nežádoucí konkurenci. Jedno takové tažení vyústilo v dobytí Kaer Morhen, sídla školy Vlka, a vybití většiny jeho členů. Od té doby se zaklínači stali vzácnými a zastavila se obnova jejich řad, jelikož prastaré techniky používané k přeměně organismu byly nenávratně zapomenuty. Díky tomu a postupnému vymírání některých druhů příšer začali někteří zaklínači provozovat i jiné činnosti, např. nájemné vraždy. Zhruba sto let po útoku na Kaer Morhen začíná děj první knihy ze zaklínačské ságy, Krev elfů.
Slovo wiedźmin, do češtiny překládané jako zaklínač, do angličtiny jako witcher, je Sapkowského neologismem.
Hlavní postavy Geralt z Rivie, zvaný Řezník z Blavikenu či Bílý vlk, elfsky Gwynbleidd, byl dítětem vědmy, která se o něj odmítla starat a předala jej jako nemluvně zaklínači Vesemirovi. (V seriálovém zpracování byl jeho otec zachráněn zaklínačem a ten po něm chtěl odměnu v podobě Zákona překvapení, a tak byl jako dítě odveden na zaklínačský hrad Kaer Morhen). Zde byl podroben dvěma základním zkouškám: Zkoušce trav a Cestě meče (Na zkoušku trav jeho tělo reagovalo výrazně lépe než u ostatních adeptů. Proto na něm bylo provedeno výrazně více úprav než bylo obvyklé. Tyto dodatečné úpravy způsobily, že mu zbělaly vlasy). Po nich dostal od svého učitele Vesemira stříbrný zaklínačský medailon, který slouží k prokazování příslušnosti k určitému zaklínačskému cechu a zároveň jako detektor magie. Po opuštění Kaer Morhen se vydal do světa pomáhat lidem, i když se ne vždy setkal s vděkem nebo alespoň pochopením. náhled|Cosplay princezny Cirilly Ciri, celým jménem Cirilla Fiona Elen Riannon zvaná Zireael, lvíče ze Cintry či Paní času a prostoru, dcera princezny Pavetty ze Cintry a Dunnyho z Maechtu. Jejími předky jsou elfka Lara Dorren aep Siadhal a lidský mág Cregennan z Lód. Je sudbou spojena s Geraltem. Během jedné pracovní návštěvy v Cintře u královny Calanthé Geralt zachránil život rytíři Ježkovi a jeho budoucí ženě, princezně Pavettě. Za to Duny slíbil Geraltovi, že může žádat jakoukoli odměnu. Geralt vyslovil: „Dáš mi to, co již máš, ale o čem ještě nevíš. Vrátím se do Cintry za šest let a přesvědčím se, zdali mi byla věštba nakloněna.“ (povídka Otázka ceny). Po šesti letech znovu přijel Geralt do Cintry, avšak vzdal se nároku na své dítě osudu, Ciri. Osud jejich cesty se znovu protnul v lese Brokilon, kde ji Geralt osvobodil z moci dryád (povídka Meč osudu). K jejich dalšímu setkání došlo za několik let, po vypálení Cintry nilfgaardským vojskem. Těžce zraněného zaklínače přivezl na svůj statek sedlák, jemuž Geralt předtím zachránil život; za to mu slíbil dát to, co najde doma, aniž by to čekal (povídka Něco více). Když na statku Geralt opět potkal Ciri, sklonil hlavu před sudbou a odvezl ji na Kaer Morhen. Nebyla sice podrobena Zkoušce trav, ale prošla Cestou meče. Poté ji čarodějka Triss Ranuncul odvezla do svatyně Melitelé k velekněžce Nenneke, kde se měla naučit slušnému chování a všeobecným znalostem. Yennefer ji zde navíc krátce učila čarování. (Počátek Ságy o zaklínači.) náhled|Cosplay čarodějky Yennefer Yennefer z Vengerbergu je mocná čarodějka, Geraltova milenka a Trissina blízká přítelkyně. Na jeho vlastní přání, které vyslovil jako své poslední při souboji s Džinem, je s Geraltem svázána zvláštním poutem. Sama děti jako většina čarodějek mít nemohla, i když po nich stále toužila a hledala všemožné prostředky, kterými by mateřství dosáhla. Vychovávala Ciri a učila ji magii. S Ciri se velmi sblížily a vznikl mezi nimi vztah jako mezi matkou a dcerou. Triss Ranuncul (v polském originále Triss Merigold) je čarodějka, přítelkyně Geralta a Yennefer a členka Lóže čarodějek (tajná organizace mocných čarodějů kontinentu). Marigold (v polském originále , čili „pryskyřník“, v angličtině , tedy „pampeliška“) je známý trubadúr, Geraltův přítel a milovník alkoholické i sexuální zábavy. Yarpen Zigrin je trpasličí žoldnéř, nájemný zabiják a voják. Foltest je král Temerie, princ Soddenu, suverénní vládce Mahakamu a Pontaru, protektor Brugge a Ellanderu. Hraje významnou roli také ve hře Zaklínač 2: Vrahové králů. Emhyr var Emreis je císař Nilfgaardu, největší říše světa. Geralt se s ním setkává již v povídce Otázka ceny, kde ho ale poznává jako rytíře Ježka z Erlenwaldu, neboli Dunnyho z Maechtu (jedná se o smyšlenou identitu, kterou Emhyr využil, aby si získal princeznu Pavettu, matku princezny Cirilly). Až později vyjde na povrch, že Emhyr var Emreis je vlastně otcem princezny Cirilly.
Vedlejší postavy
Zaklínači
Vesemir je velmistr zaklínačů školy Vlka. Jedná se pravděpodobně o nejstaršího žijícího zaklínače a také jednoho z nejzkušenějších na celém kontinentu. Je poslední ze zaklínačů z Vlčí školy, který přežil pogrom, během něhož byla většina zaklínačů na Kaer Morhen zmasakrována. Po tomto pogromu převzal funkci učitele šermu. Nyní působí jako velmistr školy Vlka a především jako učitel, rádce a mentor ostatních zaklínačů, které vychovával od dětství a přejal tak roli jejich otce. I on se podílel na výcviku Ciri a naučil ji většinu teoretických znalostí o monstrech. Eskel je zaklínač ze školy Vlka na Kaer Morhen. Jedná se o Gerlatova nejlepšího přítele a spolužáka. Sám se považuje za naprosto obyčejného zaklínače a ke svému povolání chová hluboký respekt. Během pobytu Ciri na Kaer Morhen byl jedním z jejích učitelů. Charakteristická je pro něj dlouhá jizva táhnoucí se přes celou pravou tvář. Lambert je nejmladším zaklínačem ze školy Vlka a také posledním, který podstoupil Zkoušku trav. Od ostatních zaklínačů z jeho školy se liší svojí horkokrevností, cynismem a občas i přehnanou agresivitou. Nemá důvěru v lidi a občas žárlí na Geralta kvůli jeho slávě. Na rozdíl od Eskela své povolání zaklínače nesnáší a lituje toho, že se musel stát zaklínačem. Coen je zaklínačem z blíže nespecifikované školy (nejvíce se uvažuje o Kočce nebo Gryfovi). Jeho obličej hyzdí jizvy po neštovicích, což je pro zaklínače neobvyklé, protože takovými chorobami trpět nemohou. Během svému pobytu na Kaer Morhen cvičí Ciri v šermu. Leo byl posledním svěřencem Vesemira, který ho našel jako sirotka a rozhodl se ho vyučit zaklínačem. Podařilo se mu projít Cestou meče, ale nikoliv Zkouškou trav, nebyl tedy plnohodnotným zaklínačem. Vyskytoval se pouze ve hře Zaklínač. Padl při útoku organizace Salamandra na Kaer Morhen. Letho z Gulety, zaklínač ze školy Zmije, jedná se o hlavní zápornou postavu hry Zaklínač 2: Vrahové králů.
Knihy
Povídky
Polské vydání Wiedźmin. („Zaklínač“) (REPORTER 1986) Miecz przeznaczenia. („Meč osudu“) (SuperNOWA 1992) Ostatnie życzenie. („Poslední přání“) (SuperNOWA 1993) Coś się kończy, coś się zaczyna. („Něco končí, něco začíná“) (SuperNOWA 2000)
První české vydání Zaklínač – Stříbrný meč. Praha: Winston Smith 1992. . Povídky: Zaklínač, Zrnko pravdy, Menší zlo, Otázka ceny, Cesta, z níž není návratu Zaklínač – Věčný oheň. Praha: Winston Smith 1993. . Povídky: Hranice možností, Střípek ledu, Věčný oheň Zaklínač – Meč osudu. Praha: Winston Smith 1993. . Povídky: Trošku se obětovat, Meč osudu, Něco víc
Druhé české vydání Zaklínač I. – Poslední přání. Ostrava: Leonardo 1999. . Texty z knihy Stříbrný meč byly doplněny a nově uspořádány. Povídky: Cesta, z níž není návratu, Hlas rozumu (funguje jako rámcový příběh), Zaklínač, Zrnko pravdy, Menší zlo, Otázka ceny, Konec světa, Poslední přání