Bohumil Šmída (16. ledna 1914 Nusle – 6. března 1989 Praha) byl český filmový produkční, herec, hudební skladatel a vysokoškolský pedagog.Fikejz, s. 371.
Život
Dětství Šmída se narodil v Nuslích u Prahy v rodině obchodníka Bohumila Šmídy a jeho manželky Emilie, rozené Neureiterové. Matka pocházela z Pelhřimova, kde její otec prodával během sobotního trhu na tamním náměstí prasata, která v průběhu týdne dovezl z Rakouska, a jeho žena (Bohumilova babička) nabízela mléko a třešně. Bohumilova matka hrála v ochotnickém divadle, avšak nebyla pro divadlo tak zapálená jako její sestra Marie, která ale ve dvaceti letech po operaci v nemocnici v Pelhřimově zemřela.Jeden život s filmem, s. 9. Otec Bohumila pocházel z Týniště nad Orlicí a do učení chodil v Chocni, Vysokém Mýtě a Praze, až si v Nuslích otevřel malý obchůdek s látkami. Podle Bohumila ale jeho otec nebyl dobrým obchodníkem, protože byl laskavý a obtížně zvládal konkurenční boj s ostatními prodejci. Přesto se ale udržel až do roku 1946, kdy odešel do penze.Jeden život s filmem, s. 87. V Nuslích Bohumil spolu se svým o rok a půl starším bratrem Františkem vyrůstal. Oba bratři navštěvovali reálné gymnázium ve Slovenské ulici, které sídlilo na pražských Vinohradech.
Bohumil měl rád sport. Na plácku za nuselskou školou hrál fotbal, v zimě na krčském rybníku hokej a posléze na Pankráci za LTC 27, hrál rovněž tenis za Bohemians ve Vršovicích. I přes svou náklonnost ke sportu trpěl Šmída na slabé průdušky a proto mu rodinný lékař doporučil, že by mu prospěl pobyt u moře. Vyrazil tak po absolvování septimy na začátku léta roku 1931 do Francie na pobřeží Lamanšského průlivu do lázeňského městečka Berck Plage, kde strávil dvouměsíční letní prázdniny.Jeden život s filmem, s. 10. Během pobytu navíc prožil první lásku, když se zamiloval do Simony, sedmnáctileté studentky z Paříže, která zde spolu se svou starší sestrou a matkou trávila prázdniny. Po prázdninách si spolu ještě dopisovali, ale následující rok však Simona podlehla nákaze tyfem.Jeden život s filmem, s. 11.
První film Během studia posledního gymnaziálního ročníku se na Šmídu obrátil filmový producent Julius Schmitt, zda by mohl doučovat jeho syna Jana, který byl v sextě. Šmída souhlasil. V té době se navíc začal připravovat film Vladislava Vančury nazvaný Před maturitou. Herce pro role študáků si režisér vybíral přímo v gymnáziu ve Slovenské ulici a jedním z vybraných studentů byl i Šmída, byť se sám domnívá, že to možná zapříčinilo jeho doučování Schmittova syna, neboť Schmitt se na výrobě filmu rovněž podílel. Šmídu, spolu s Rudolfem Deylem a Antonínem Novotným, zkoušeli pro roli hlavního hrdiny. Nakonec se režisér do této úlohy rozhodl pro Novotného a Šmídu obsadil do role studenta třídy.Jeden život s filmem, s. 12. Během natáčení, které se realizovalo o prázdninách 1932 u Máchova jezera, se měl Šmída možnost seznámit se jak s pracovníky, jež se na snímku podíleli, tak rovněž s herci Františkem Smolíkem, Jindřichem Plachtou a především s muzikantem Emilem Františkem Burianem.Jeden život s filmem, s. 13. Šmída sám setkání s Vančurou, Burianem, Smolíkem a Plachtou považoval za výrazně ovlivňující pro svůj další život.Jeden život s filmem, s. 14.
Studium práv Na podzim roku 1932 začal Šmída studovat práva, a to na Karlově univerzitě. Krátce poté ho oslovil Julius Schmitt s tím, že začínající režisér Miroslav Cikán hledá herce do připravovaného filmu Záhada modrého pokoje. Režisér se ale nakonec rozhodl pro Miroslava Svobodu, kterého na totožnou úlohu rovněž zkoušel. Poté byl Šmída neúspěšně zkoušen pro roli ve filmu připravovaném Josefem Rovenským. Přesto se v dalších filmech posléze objevil, byť pouze v epizodních rolích. Ve snímku Písničkář opřen spolu s Antonínem Novotným o kasárenskou postel zpívají obrozenecké písně nebo ve filmu Život vojenský, život veselý hraje v kantýně šachy.Jeden život s filmem, s. 15. Další epizodní role dostal také ve filmech Milan Rastislav Štefánik a Port Arthur.Jeden život s filmem, s. 16.
Vojenská služba Na univerzitě zdárně složil první státní zkoušky a vzdělával se dále na zkoušku rigorózní. Protože se však studiu nevěnoval příliš poctivě a hrozilo, že by u zkoušky nemusel uspět,Jeden život s filmem, s. 17. rozhodl se (v roce 1936) využít aktuální politické situace v Evropě a místo studií nastoupil základní vojenskou službu. Začátkem října toho roku byl odvelen do Trenčína, kde se rok vzdělával ve škole pro záložní důstojníky.Jeden život s filmem, s. 20. Šmída, aby si trochu ulevil od vojenského drilu, se přihlásil do kádru hokejového klubu HC Trenčín.Jeden život s filmem, s. 21. V rámci vojenské služby byl Šmída poslán na preventivní léčení svých slabých průdušek do Ružomberku. Zde se náhodně krátce setkal i s Andrejem Hlinkou. Po krátkém ružomberském pobytu se opětovně vrátil do Trenčína.Jeden život s filmem, s. 23.
V létě roku 1937 úspěšně složil závěrečné zkoušky a následně byl povýšen na četaře. Ve vojenské službě pak pokračoval u 39. pěšího pluku v Bratislavě, kde navíc začal docházet na tréninky hokejového celku VŠ Bratislava, za který nastupovali tamní vysokoškoláci. Tým aspiroval na postup do první československé ligy,Jeden život s filmem, s. 26. což se mu po vítězství nad HC Prešov povedlo.Jeden život s filmem, s. 28. V první lize hrál Šmídův tým ve skupině B s Českými Budějovicemi, chomutovskými Němci, Pardubicemi, pražskou Spartou a Třebíčí. Sehráli však jen dvě utkání. První domácí zápas s Chomutovem prohráli 2:5, druhé v Českých Budějovicích naopak vyhráli 2:0, když Šmída vstřelil první branku utkání. Bylo to zároveň jeho poslední utkání v ledním hokeji.
Když byla 23. září 1938 ve 22.30 vyhlášena všeobecná mobilizace, měl Šmída službu na velitelství své vojenské jednotky.Jeden život s filmem, s. 31. V závěru září byla podepsána Mnichovská dohoda, představující i úpravu československých hranic. Šmídu vybral důstojník jeho posádky, aby na bratislavském letišti převzal tašku s návrhy úpravy státní hranice s Maďarskem a dopravil dokumenty do Komárna. Cestou jeho vůz ostřelovali těžkým kulometem maďarští vojáci, ale dokumenty zdárně dovezl. Následující den je měl z rozhodnutí velitele komárenské posádky předat na mostě přes Dunaj představiteli Maďarska. Vypravil se proto z československé strany opevněné těžkým kulometem namířeným na druhý břeh po mostě přes řeku vstříc obdobnému opevnění na maďarském břehu Dunaje. Přibližně v polovině mostu se setkal s z protější strany přicházejícím důstojníkem, mlčky si dokumenty předali a oba se vrátili zpět ke svým vojákům.Jeden život s filmem, s. 32.
Sice již měl opustit vojenskou službu, nicméně s ohledem na aktuální politickou situaci se tak nestalo. Od svého nadřízeného dostával další úkoly, obvykle aby doprovázel některého z výše postavených vojáků při jejich cestě. Díky tomu se například při doprovodu Ferdinanda Čatloše měl možnost krátce setkat s Jozefem Tisem.Jeden život s filmem, s. 33. Domů do Prahy se z vojenské služby vrátil ke konci roku 1938.Jeden život s filmem, s. 36.
Snaha o dostudování práv Začal se připravovat na zkoušky na vysoké škole, které mu dosud chyběly. Vedle toho sportoval a hrál tenis s Bohumilem Váňou, mistrem světa ve stolním tenise.Jeden život s filmem, s. 37. Během jara roku 1939 upadalo podnikání Šmídova otce, neboť jako maloobchodník nemohl konkurovat velkoobchodům.Jeden život s filmem, s. 38. V polovině března navíc zemi obsadila německá vojska. Bohumil Šmída si s ohledem na finanční situaci rodiny během léta 1939 přivydělával hodinami tenisu dávaným hostům Zámeckého hotelu v Kokoříně. Během podvečerních zábav v hotelu se poznal s vdanou paní Hanou Hendrychovou, dívčím příjmením Špačkovou.Jeden život s filmem, s. 54. Po návratu z prázdnin plánoval dokončit vysokoškolská studia,Jeden život s filmem, s. 39. jenže vlivem protiněmeckých studentských demonstrací 28. října, při nichž byl postřelen student medicíny Jan Opletal, uzavřeli Němci vysoké školy, čímž skončilo Šmídovo studium práv.
Období druhé světové války a sňatek Díky známosti s panem Richterem, se kterým se setkal v kokořínském Zámeckého hotelu, získal zaměstnání na administrativní pozici u pobočky americké distribuční společnosti Radiofilm na pozici fakturisty půjčovny. Na začátku roku 1940 došlo v pražských Košířích k vraždě pětatřicetileté ženy, kterou podle novin provedl úchylný vrah. Druhý den ráno zazvonila u Šmídových skupina pěti mužů, část jich měla být z gestapa, prohledali byt, ze kterého sebrali i dopisy od Bohumilovy první lásky Simony z Francie, a odvedli Bohumila k výslechu do služebny v Bartlomějské ulici. Podezřívali ho totiž, že je pachatelem košířské vraždy, neboť mrtvá byla shodou okolností jedna z jeho žaček, jimž dával na Křivoklátě hodiny tenisu.Jeden život s filmem, s. 41. Nakonec se vše vysvětlilo a Šmída z vraždy obviněn nebyl. Vyšetřovatelé posléze objasnili, že pachatelem mordu se stal německý voják.Jeden život s filmem, s. 44.
Protože vyšlo nařízení o zákazu promítání amerických filmů, ukončila distribuční společnost Radiofilm svoji činnost a ke konci srpna 1940 dostal Šmída výpověď.Jeden život s filmem, s. 46. Krátce po propuštění ale dostal nabídku od společnosti Slaviafilm,Jeden život s filmem, s. 47. jež byla sesterskou firmou podniku Elektafilm. Pracoval zde jako pokladník v oddělení připravující filmy pro německé společnosti Tobis či UFA. Němci do Protektorátu přesouvali výrobu filmů, neboť zdejší ateliéry nebyly zničeny nálety jako studia v Berlíně nebo Mnichově.Jeden život s filmem, s. 48. Postupně se Šmída dostal i k asistenci filmařů při natáčení filmů. Pomáhal tak například Vladimíru Slavínskému u snímku Dva týdny štěstí. Mohl tak při hraní pozorovat Jaroslava Marvana nebo Františka Vnoučka a zároveň sledovat práci filmařů. Na začátku roku 1941 se Šmída podílel na natáčení filmu Miroslava Cikána nazvaný Provdám svou ženu, při kterém se poznal s Vlastou Burianem,Jeden život s filmem, s. 50. dále s Milošem Nedbalem, Františkem FilipovskýmJeden život s filmem, s. 51. či Věrou Ferbasovou.Jeden život s filmem, s. 52.
V době přechodu z Radiofilmu do Slaviafilmu udržoval Šmída stále vztah s Hanou Hendrychovou, jejíž dosavadní manželství se příliš nepovedlo a uvažovala o rozvodu. Do manželství se narodila dcera Jarmila, která měla v tu dobu jedenáct let. Manželství Hendrychových bylo rozvedeno během dubna 1941, přičemž soud svěřil dceru do péče matky. O ruku svou partnerku požádal Šmída během výletu na Šumavu do Sušice.Jeden život s filmem, s. 56. Svatba se konala 17. prosince 1941 na Staroměstské radnici v Praze. Novomanželé se pak usadili v bytě nevěsty v pražských Střešovicích.Jeden život s filmem, s. 59.
Ve Slaviafilmu se podílel rovněž na snímku Turbina režírovaném Otakarem Vávrou, v němž mohl pozorovat herecké výkony Vlasty Matulové, Marie Glázrové nebo Vítězslava Vejražky a Lídy Baarové.Jeden život s filmem, s. 58. Během první poloviny roku 1942 však došlo k zastavení výroby českých filmů společnostmi Elekta a Slaviafilm a zaměstnanci těchto firem přešli do barrandovských ateliérů, které v tu dobu patřily do skupiny Prag-Film AG. Šmída u nového zaměstnavatele dělal pokladníka a posléze i hospodářského pracovníka jednotlivým výrobním štábům.Jeden život s filmem, s. 62. Participoval tak na natáčení snímku , tedy Zdědili jsme zámek, jenž režíroval Peter Paul Brauer a hrála v něm například Anny Ondráková.Jeden život s filmem, s. 63.